Labutě nad Issyk Kulem
Čingiz Ajtmatov
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381666/bmid_labute-nad-issyk-kulem-foS-381666.jpg
4
23
23
Kirgizský prozaik, vyznamenaný Leninovou cenou za Povídky hor a stepí, vypráví i v této novele milostný příběh dvou mladých lidí, odehrávající se v prostředí Tchien-šanu. Jeho hrdina se v slabé chvíli zpronevěří své ženě a opuštěn jí i malým synkem pozdě pochopí, že tímto okamžikem nenávratně ztratil plnost a štěstí lásky, jaká se v té ryzosti vyskytne jen jednou v životě. Z ruského originálu Topolek moj v krasnoj kosynke přeložila Hana Volfová; Závěrečnou poznámku o autorovi napsal Jiří F. Franěk.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1963 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Pověsti i rasskazy, 1970
více info...
Přidat komentář
Ajtmatov je mistr temných tónů. Nejen v románech, ale i v povídkách. Čtu ho rád. Oproti knize Novely a souboru povídek Bílá loď jsou v tomto třetím českém výboru spíše kratší a dle mého soudu i méně zdařilá díla.
Četla jsem v listopadu 2012. Podle mých poznámek:
5 povídek.
Hezké. O lásce k zemi, národu, lidem.
I o sovětech a víře v to.
Ale lidské. Krásné.
Mohu se vyjádřit pouze k Mateřskému poli: příběh ženy, která měla celkem spokojený život na venkově a pak válka. Zlom. Ztráta a vyhlížení. Pak ztráta bez vyhlížení a ztráta a bolest a pocit zmaru. A na konci slabá jiskřička dávající smysl života pro zdeptaného člověka. Knihy Ajtmatova mám rád, i když jsou někdy kruté, melancholické. Kyrgistán je krásný kus země, s tímto vědomím se povídky čtou ještě lépe.
Poviedka je v užšom kontexte prostým príbehom o láske, aké sa dnes už nepíšu, a ktorého náhodný svedok, oboznámený s oboma jeho stránkami, má v rukách moc zmeniť beh udalostí, alebo naveky mlčať... V širšom kontexte je hľadaním zmyslu života, existencie, miesta vo svete. Je túžbou, prirodzenou bez výnimky každému človeku, neustále hľadať a nachádzať čosi lepšie, než to čo už máme a čo je nám dané. Magický realizmus, ktorého prvky v literatúre vyhľadávam, som v tejto konkrétnej poviedke nenašla, avšak istá „mágia“, alebo ak chcete čaro, nevtieravá sugestívnosť, ma sprevádzala celým jej textom. Je patrná v pôsobivých opisoch stredoázijského prostredia, v jeho drsnej a nehostinnej kráse, v chlade tamojšieho podnebia, ktoré vplýva na psychiku ľudí, v ich nezlomnosti a sile vytrvať a podmaniť si prostredie, v absolútnej jednoduchosti zvolenej témy, opisovanej zdržanlivo, ale predsa s náruživosťou a túžbou, ktorá k láske neodmysliteľne patrí. Aj v tom možno spočíva podstata magického realizmu na kirgizský spôsob.
Magický realismus jsem měla od začátku v rovnítku s Jižní Amerikou, patřilo to k sobě. Gabriel García Márquez rovná se Kolumbie a Kolumbie rovná se kafe. Proto jsem byla hodně zvědavá, jak půjde tenhle bláznivý, ale milovaný styl naroubovat na prostřední severního Kyrgyzstánu. Světe div se, naroubovat šel. A ďábelsky skvěle. Labutě nad Issyk Kulem jsou jednou z povídkových sbírek Čingize Ajtmatova, obsahují i jeho nejznámější milostnou novelu Džamila. Ajtmatov ve sbírce vzdává hold své rodné zemi, Kyrgyzstánu. Je to hornatá a někdy nehostinná země. Vysoká pohoří, neúrodné stepi a odlehlé, malé vesnice s kolchozním hospodářstvím. Je to země, kde dívky chodí v tátových vysokých holínkách a vojenském saku; kde je škola to poslední místo, kam by děti rády šly; kde je možné se prohánět týdny prázdnou stepí na koni, aniž by člověk někomu chyběl; kde je tvrdá práce nutností k přežití a kde se stále věří na dávné legendy a přírodní božstva. Ale i do země, v níž se hory téměř dotýkají nebes, a slunce se každé ráno koupe ve vodě modrého Issyk Kulu, přišla válka a převrátila zdejší svět naruby, aniž by se jí kdo zeptal. Na vesnicích zůstaly jen ženy a děti a čekaly ve strachu, co bude s jejich blízkými. Ajtmatov si nic neidealizoval, napsal všechno tak, jak si to pamatoval z dětství a z vyprávění rodičů. Vykreslil svůj Kyrgyzstán krásný i krutý, strhaný prací a veselý zpěvem. Přes veškeré útrapy, které by život v této zemi nabídl našinci, po přečtení jsem měla chuť se sbalit a odjet pryč. Vlastně ještě pořád mám..Vidět bílé labutě, jak zjara přelétají nad temně modrým Issyk Kulem, mít na hlavě červený šátek s vyšíváním a na chvíli na všechno zapomenout..
Část díla
 |
Džamila 1959 |
 |
Labutě nad Issyk Kulem / Labute nad Issyk - Kuľom 1964 |
 |
Mateřské pole / Materinské pole |
|
První učitel / Prvý učiteľ 1964 |
|
Velbloudí oko / Ťavie oko 1960 |
Autorovy další knížky
| 1988 | Popraviště |
| 1979 | Džamila |
| 1983 | A věku delší bývá den |
| 1978 | Strakatý pes na břehu moře |
| 1972 | Bílá loď |
Pokud máte rádi jiné autorovy knihy, bude vás bavit i tahle. Pro vstup do Ajtmatovova světa bych ale volil radši Stanici Bouřnou nebo Popraviště.