Lada u ledu
Ema Labudová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469715/bmid_lada-u-ledu-ibC-469715.jpg
3
200
200
Ema Labudová na sebe upozornila prvotinou Tapetář, za niž byla nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Svůj nový příběh přesunula z Anglie do Československa, z padesátých let na konec sedmdesátých. Tématem už není vztah mezi dvěma mladými muži, ale porucha příjmu potravy. Sedmnáctiletá Lada trpí anorexií. Nějaký čas trvá, než si rodiče všimnou, že výrazně zhubla – nebo spíš že je vyzáblá na kost. Začnou s domácí léčbou, Lada dokonce na čas skončí v nemocnici, neustále bojuje s odporem k sobě samé. Tahle situace ovlivňuje běžný chod rodiny, touha rodičů ji za každou cenu vyléčit, jakkoli sama nemá pocit, že by byla nemocná, v ní probouzí hlubokou nenávist. Postupně se vzpamatovává, ale postihnou ji psychické problémy. Sledujeme vývoj jejího prvního vztahu, který přeroste v manželství, pozorujeme přerod z dítěte v dospělou ženu, která zůstává nešťastná ve vlastním těle.... celý text
Přidat komentář
Ani jsem nedočetla, což mluví za vše.
Skončila jsem ve čtvrtině knihy.
Příšerně nezáživné.
Jsem myslela, že Ladu ani nedočtu a odložím ji hned na začátku. Podivná splácanina.
Na knížku jsem byla zvědavá a musím říct, že první polovina mě opravdu bavila. Zajímal mě pohled na život očima mladé dívky, která trpí poruchou přijmu potravy a jídlo bere jako největšího nepřítele. Ale bohužel druhá polovina knihy se moc nepovedla. Příběhu nic nedala. Na hlavní hrdinku jsem, kvůli jejím rozhodnutím, měla vztek.
Co však musím ocenit je zajímavý styl psaní, který autorka zvolila.
(SPOILER)
1,5/5
Tohle se teda moc nepovedlo.
Lada trpí anorexií, tady pojmenovanou smyšleným slovem glaciatismus nebo silvestrovská nemoc. Tato linka se ale brzy vyčerpá (protože přiznejme si, číst 300 stran o tom co snědla a kolik by bylo utrpení) a Lada se záhadně uzdraví.
Co se mi líbilo? Postavy spolužáků a jejich problémy, ukázka myšlení holky s ppp a taky kapitoly pojmenované po písních Beatles.
A teď
1.proč dávat jako kulisu konec sedmdesátek, když toho pak nevyužiju?
2. Medicínské nepřesnosti v době léčení Lady (jo moje profesní deformace)
3. Proč Lada mluví v první části knihy tak vulgárně a kde se to potom vytratí?
4. Rodiče Lady - na začátku úplně skvělí aby se zničehonic změnili o 180 stupňů (protože se to takhle vlastně asi více hodilo do knihy?)
5. Neučesanost děje. Na dvou stránkách popsané první dva dny svaťáku a bum další odstavec jsme na potítku..
6. Těhotenství zjištěné v prvním měsíci a do týdne svatba. Vážně ?
7. A co ta pražská část? Proboha!
8. A může mi někdo vysvětlit jak přes korekturu mohlo projít, že úplně každé slovo v knize končící ve 3.pádě na -ovi (doktorovi, landerovi, tátovi atd. končí v knize na J? doktoroj, landeroj,tátoj) Vážně, spočítal někdo kolik těch slov za knihu je?!
,,Ví jednu věc, kterou jsem řekl Sonjoj a tomu doktoroj ne. ´´ Nekecám, úplně každé slovo..
Seznamem bych mohla pokračovat, ale myslím, že stačí.
Autorka je mladá a určitě se ještě vypíše.
(SPOILER)
Zoufalá kniha.
Skrz první polovinu jsem se skoro neprokousala popisy prdů a naprosto nepravděpodobnými událostmi a postavami. Nechápu, proč autorka zasadila děj do doby, kterou si zjevně nedokáže představit. Byť rozumím, že nešlo primárně o obraz doby, nevím, proč právě tuto se rozhodla znásilnit současnou mluvou a smýšlením. Těch pár reálií socialismu, které náhodně vygenerovala, bylo spíš úsměvných.
Podobně jako nářečí, reprezentované pár slovy, která se zcela náhodně objevují v promluvách postav.
Plytkost a povrchnost knihy dokresluje i fakt, že z poruchy příjmu potravy se postava naprosto zázračně vyléčí asi za rok a o nemoci, s níž se i vyléčení perou kolikrát celý život, už ve zbytku knihy není ani slovo. Příběh se jen kostrbatě přelije do story o trablech dospívání.
Velmi povedená kniha! Čekala jsem, že Ladin problém s anorexií bude prostoupen celou knihou, takže jsem byla trošinku zklamaná, že byl intenzivně spíše jen na začátku knihy, byť v hlavě to měla Lada neustále. Kniha se četla sama, velice sympatické mi byly i nadávky Lady, které mě příběhu dost přiblížily a zlidštily ho. I zvolená forma byla moc zajímavá. Určitě doporučuju k přečtení.
Lada u ledu, titul, na který jsem byla hodně zvědavá, protože jej napsala mladičká Ema Labudová, která má na svém kontě už i nominaci na Magnesiu Literu za její předchozí román. Tato novinka určitě zaujme jak svou top obálkou, tak i tématem anorexie... Musím smeknout před jazykem, kterým je kniha napsaná, to je nádhera a prostě wow. První polovina se opravdu soustředí primárně na téma anorexie a zobrazuje jej hodně reálně... Druhá polovina už se ale věnuje spíše životu hlavní hrdinky Lady, tak jen ať víte.
Kniha byla zajímavá, skvěle napsaná, můj jediný problém bylo pár nelogický rozhodnutí hlavní hrdinky v oné druhé polovině - to mi prostě k charakteru postavy nesedělo. Lada u ledu určitě za přečtení stojí, jen nejsem tolik nadšená jako ostatní.
Pohled do myšlení anorektické holky byl pro mě zajímavý, nic podobného jsem nečetla. Způsob vyprávění a celý příběh podivný, v dlouhých větách jsem se ztrácela. Zvláštní knížka.
Knihu jsem s přestávkami četla asi půl roku (!). První polovina byla celkem čtivá, druhou jsem se prokousávala nejdéle. Závěr knihy mi přišel dějově úplně mimo, bylo tam nacpán "milostný" příběh a rozhovory, kde se autorka snažila celou kniho "dohnat" intelektuálně.
Jediné, co mi přišlo zajímavé, byly dlouhé - celoodstavcové věty. Ale celkově na 20letou autorku to ušlo.
Chtěla jsem Tapetáře ale v knihovně měli jen Ladu, no a teď jsem přestala mít chuť i na toho Tapetáře.Nebavilo, trápila jsem se s tím dlouhých pět dní, nesedl mě autorčin hodně jednoduchý styl i téma - anorektická hodně otravná puberťačka mě opravdu ničím nezaujala.
PPP už jsou poměrně ohrané téma, ani tento příběh není výjimkou, ale je to pěkně napsané, svižné. Je z toho cítit mládí, nestylizovabost ve psaní. Bez kudrlinek, pěkné.
Přečetla jsem Tapetáře a nic moc.
Dala jsem šanci Ladě.
A také nic moc, hlavní hrdinka mě strašně štvala. Text byl takový plochý.
Tak za mě teda moc vydařené! Po pročtení smíšených recenzí zde jsem se trochu obávala, do čeho jdu, ale musím říci, že mně se autorka do noty trefila, ačkoliv bych to z podstaty věci netipovala. Po knize jsem primárně sáhla jednak proto, že sdílím protagonistčino křestní (a tedy i titulní) jméno a také proto, že jsem si, co se jídla týče, sama prošla něčím podobným, byť ne zrovna "glaciatismem". Obecně jsem nikdy nemusela knihy psané hovorovou češtinou a prodchnuté vulgarismy. Nevím, zda k tomu v tomto případě přispěla ona skutečně úderná du-forma nebo především autorčin nepopiratelný vypravěčský um, ale velmi rychle jsem si na styl psaní zvykla - pak už se mi kniha četla nebývale dobře. Smekám před tím, že Ema Labudová tuto knihu napsala v tak mladém věku, myslím, že má potenciál.
Hvězdičku strhávám za to, že znám samozřejmě knihy povedenější, a taky za těch pár překlepů, které se objevily, ač na značný rozsah knihy jich na dnešní poměry bylo poskrovnu. Drobné nelogičnosti a diskrepance se taktéž vyskytly, ale obecně mi druhá část se Sonjou na rozdíl od mnoha přispěvatelů přišla dobře napojená, vyvažující onu "jednotvárnost" první části (kterou autorce rozhodně nevyčítám, poněvadž porucha příjmu potravy je sama o sobě z podstaty zacyklenou záležitostí). Jsem ráda, že mi kniha prošla rukama.
Kniha se mi nad očekáváni hodně líbila - už samotný nápad s novotvarem glaciatismus, také zvolená du-forma, ale hlavně naturalistický popis jídel, která do sebe Lada pod dozorem rodičů tlačí, výborně volená, odpor vzbuzující slova a přirovnaní, obdobně platí pro pohled Lady na vlastní tělo, klobouk dolů!
Méně věrohodně už na mě působilo prostředí té doby, myslím, že zasadit příběh do socialismu bylo zbytečné a význam má jenom proto, že mělo jít o “novou nemoc”..?
Osobně bych také mohla postrádat část se Sonjou a odchodem do Prahy, byť to bylo stále čtivé, vzhledem k hlavnímu tématu už to bylo trochu navíc.. Přesto, a se zohledněním věku(!) autorky, ode mě 5 hvězdiček:)
Tohle tedy nebyla trefa do černého. Stylisticky zajímavé, anotace zněla dobře, ale výsledek se úplně nepovedl.
Výstižnou recenzi o Ladě u ledu napsala Kateřina Čopjaková - http://www.h7o.cz/relaps-nedospelosti/ Takže za mě jen několik poznámek.
Musím uznat, že v knize se sugestivně popisuje odpor k jídlu, zhnusení z vlastního těla i celková sebenenávist anorektičky. Škoda jen, že se tu používá tolik vulgarismů, které mi k sedmnáctileté gymnazistce neseděly. A to nejsem žádná citlivka.
Sama autorka tvrdí, že doba, ve které se příběh odehrává, není vlastně důležitá. Proč tedy uvedla zcela konkrétní rok, když čas klidně mohl být jen naznačený, podobně jako místo děje? Děj pak působí jakoby vytržený z reality a navíc čtenáře svádí k hledání nepřesností (např. na straně 132 "Václav z tercie"; tercie je třetí třída víceletého gymnázia, která u nás v letech 1948 až 1989 neexistovala). Tahle nedůslednost mě mrzela stejně jako kdyby na každé druhé straně byla hrubka - je to drobnost, která zkazí dojem. Mimochodem, pár překlepů v textu se taky našlo.
Kdyby zůstalo jen u tématu anorexie, shovívavě bych hodnotila 3 hvězdami. Bohužel je tu druhá část. Nesouvisející, plná zbytečných dialogů o ničem a s velmi slabým dějem. Krok úplně špatným směrem, který knihu definitivně zabil. Za sebe nemůžu doporučit, nicméně počkám s čím Labudová přijde příště.
Takova uplne jina kniha,at uz formou,jakou je psana,tak tematem a casto i tim,jak syrove jsou nektere situace popsany. Kniha vysla u Odeonu,takze jsem vedela,ze to nebude uplne jednoduche cteni,ale cetla se dobre,i kdyz k nekterym pasazim jsem se musela vratit,abych pochopila myslenku. Zustane mi urcite v hlave,jsem moc rada,ze jsem ji cetla.
První polovina knihy byla skvělá, i když jsem si musela zvykat na styl psaní, tak mě to moc bavilo. Nicméně druhá polovina se mi nelíbila, připadalo mi jako bych četla úplně jinou knížku. Navíc konec jsem asi vůbec nepochopila.
Bohužel tohle mi nesedlo, du-forma by mi nevadila, ale styl psaní a nářečí mi nesedělo. Postavy jsem si příliš neoblíbila, dialogy byly takové moc sterilní a ploché. Od knihy jsem čekala mnohem víc. Téma knihy skvělé, zpracování už méně.
Po téhle knížce jsem sáhla zcela náhodou, říkala jsem si, že by to mohla být další zajímavá česká próza a rozhodně jsem se nemýlila.
Příběh Lady, která se potýká s anorexií je napsaný velmi sugestivní formou, až si člověk vlastně dokáže představit, že je vcelku snadné do něčeho takového spadnout.
První půlka skvostná, druhá už lehce pokulhává, rozhodně by knížce prospělo zkrácení, každopádně ale stojí za pozornost.
Nedočetla jsem, nevyhovoval mi styl psaní, nelíbila se mi ani nálada celé knihy... Prostě buď mi to nesedlo, nebo je to stylem, jakým autorka píše a jak toto téma pojala.