Ladič pian
Daniel Mason
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126576/bmid_ladic-pian-y9v-126576.jpg
4
30
30
Edgar Drake dostane nečekanou nabídku od ministerstva války; má zanechat klidnou práci a manželku v Londýně a odcestovat do barmské džungle opravit vzácné piano značky Erard. Patří vojenskému lékaři majoru Carrollovi, která za pomoci neobvyklých prostředků - poezie, medicíny a hudby - dosáhne uklidnění nepokojů v Šanských státech, ale současně vzbudí podezření u svých nadřízených. Na cestě Evropou, Rudým mořem, Indií a Barmou potká Edgar vojáky, blouznivce, bandity, vypravěče a také okouzlující barmskou ženu. Jejich prostřednictvím poznává tajemný a nebezpečný svět Orientu. Tato kniha dobrodružných příběhů, lyrických pasáží a sond do nitra hlavího představitele byla v neuvěřitelně krátkém čase po vydání přeložena do 22 jazyků a už řadu měsíců je na seznamu nejčtenějších knih v USA i v zahraničí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Piano Tuner, 2002
více info...
Přidat komentář
Myslela jsem si, že mě tato kniha po dánovkách nebude bavit, ale opak je pravdou. Je to nádherný dobrodružný román.
Jsem na tom asi podobně jako Kerberos - Zimní voják mě navnadil na něco jiného. Ale rozhodně to nebyla špatná kniha, naopak. Podle mě se jen autorovi podařilo to, co málokterému spisovateli: svou druhou knihou překonal prvotinu. Velká gratulace!
Ladič pian je v něčem podobný, ale z principu jiný především kvůli prostředí, ve kterém se odehrává. Začíná v Londýně v roce 1886, ale poměrně rychle se děj přesune do Barmy, resp. na území někdejšího Šanského království. Když jsem knihu četla, chtěla jsem tam být, chtěla jsem zažít tamní úžasné barvy a vůně, vidět množství exotických rostlin i živočichů. A to barmské slunce!
Příběh je výborný, i když pro dnešní rychlou dobu asi málo akční a příliš popisný. Anthony Carroll je zvláštní a dlouhou dobu poměrně tajemná postava. Takže příběh možná nezaujme tolik čtenářů; koneckonců kniha ani nemá na obálce onu zlatou "plaketu" bestselleru. Ale je skvělá, je lidská a osloví všechny humanisty. Což současně znamená, že je v naprostém, takříkajíc příkrém rozporu s tehdejší britskou - a obecně s jakoukoli - koloniální politikou.
Při čtení mi ale bylo smutno také z jiného důvodu: Barma, nověji nazývaná Myanmar, nyní zažívá další z mnoha vojenských násilností. Tentokrát je situace Barmánců mnohem horší: armáda, která decimuje protestující obyvatelstvo, je její vlastní, barmská/myanmarská.
P.S. Občas se vloudily chybičky, naštěstí v přijatelném množství, spíše výjimečně.
"Říkal jsem vám, že překládám Odysseu. Vždycky jsem ji četl jako tragický příběh Odysseova úsilí nalézt cestu domů. Teď čím dál víc chápu, co o tom napsal Dante a Tennyson. Podle nich Odysseus nebloudil, on se po tom, co viděl tolik úžasných věcí, nemohl a možná ani nechtěl vrátit domů."
Daniel Mason začal psát svou knížku v době svého barmského studijního pobytu, Barmu měl tedy načtenou a nastudovanou měl i její historii.
Co souvisí s dějem knihy je obecně koloniální politika, britsko-barmské války a nabytí nezávislosti v roce 1948. Časově jde v knížce o období v pořadí třetí války s britskou armádou. Dnes se Barma považuje za jednu z nejchudších zemí světa.
Nehledejte ze strany Daniela Masona žádné řešení, není politolog, není historik, je ale určitě velmi inteligentní a kreativní, který z toho, co vnímal, dokázal poskládat velmi snový, neuvěřitelný příběh o lidech, kteří … krásnou hudbu měli přinést do míst, kam jiní mají v úmyslu jenom vozit zbraně … Hudba měla být sjednocovacím médiem pro ty, co byli v této cizí zemi cizinci a těmi, kteří zde žili, ale válčili mezi sebou tak, jak to v kmenových společenstvích bylo zřejmě od nepaměti člověka.
Tím hudebním motivem autor knihu velmi zatraktivnil, bohužel, vojenské konflikty se nedají řešit ani hudbou Johanna Sebastiana, i kdybychom si to moc přáli. Ale knížka je přesto velmi dojemná.
Knihu jsem si sehnala po přečtení zimního vojáka,který se mi velmi líbil.Příběh ladiče pian,který se vypraví do Barmy s pověřením armády.Zdlouhavý popis cety,exotické prostředí a občas nějaké to dobrodružství.Čekala jsem trochu víc.
Nevěřila bych, že mě může tato kniha tak nadchnout, ale stalo se. První polovinu knihy jsem musela tak trošku prokousat, ale druhá půlka mi vše skvěle vynahradila. Nádherný příběh, o zádumčivém muži, který zasvětil svůj život ladění pian, láska a pečlivost, s jakou svoji práci vykonává, ... zajímavý pohled na celou situaci okolo války a jejího řešení
Velmi příjemné putování do exotikou vonící Barmy. Plujeme společně s (na první pohled) nudným anglickým patronem, který celý svůj život zasvětil ladění pian zn.Erard. Prvotní záplava informací ohledně politického uspořádání tehdejší Barmy by mohla možná leckoho odradit, ale ona je tam vlastně docela důležitá. A postupně během putování můžeme kromě barevné voňavé vzdálené země objevovat hloubku Edgarova lidství a vášně pro hudbu. Na rozdíl od mnou nedávno přečteného románu Stavitelé mostů je zde válka nahlížena mě bližší optikou - jako zbytečná a leckdy vlastně uměle udržovaná. Prostor zde dostávají úvahy, že mír lze udržet velmi rozmanitými způsoby a pro místní obyvatelstvo je (na rozdíl od kolonizátorů) rozhodně lepší cestou.
Krásný příběh....
Hudba, válka, piano, exotika, vojenská politika - sloučit tato témata v jedné knize je jako zakomponovat barmskou milostnou píseň ngou čjin do Bachova Preludia, přesto a možná právě proto se to autorovi bravurně podařilo a tento cestopisný román plyne jako Bachova hudba - jemně hraná, radostná i tragická, občas matematická, jindy poetická, sílící a - dobrá.
Zajímavá kniha, děj není nijak bohatý, vešel by se do několika vět, přesto není nouze o napětí, překvapení. Ladič pian Edgar Drake cestuje do barmské džungle, aby naladil nástroj, který je prostředkem mírové strategie doktora Carrolla. Už způsob, jak se postupně dozvídá informace, v něm i ve čtenáři budí stále větší zvědavost a postavu doktora Carrolla obestírá téměř hrdinskou svatozáří. Teprve v polovině knihy dojde k setkání a Edgar se může dát do práce. A dál už nebudu prozrazovat, snad jen, že i mě Barma okouzlila a nerada jsem se z ní vracela.
Neotřelý, ale uchvacující příběh. V knize není žádná pořádná "akčnost", kterou miluji, a přesto mě ta kniha chytila a nepustila, dokud jsem nepřečetla poslední stránku! Asi nejlepší z knih, které jsem v poslední době četla
Mě tedy tato kniha nijak neuchvátila. Plus dávám za barvitý popis Barmy, jinak příběh sám mi připadal docela unylý, o divném konci nemluvě.