Lakomec
Jean-Baptiste Poquelin
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524781/bmid_lakomec-6532aa89ee43d.jpg
4
4420
4420
Lakomec je asi nejznámější Moliérovou komedií. Hlavní postavou je lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Molièrův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy.... celý text
Přidat komentář
Příběh o lakomém Harpagonovi, pro něhož jsou peníze a bohatství důležitější než cokoliv jiného, mě velmi překvapil (v kladném slova smyslu). Není to klasická nudná kniha zařazená do povinné četby. Je nadčasová a poučná.
Krátká zábavná knížka, která se dá s Harpagonem dobře zasadit i do dnešní doby. Moc se mi líbil konec.
Postavy v knize jsou velice zábavně napsány a to vytváří spoustu zajímavých a vtipných situací. Konec knihy je dobrý, což je u komedie očekávatelné, ale stejně je škoda, že zápletka a konec, nebyli trošku propracovanější.
Lakomce jsem přečetla jako úplně první svoji knihu k maturitní četbě a byla jsem velmi překvapená, že povinná četba nemusí nutně znamenat nudné proslovy osob, které nedávají vás absolutně nezajímají. Po dočtení jsem opravdu nevěřila tomu, že se mi tato kniha líbila.
Další ze světových klasik přečtená, ale vidět ji na prknech by bylo možná o něco lepší. Ve druhé polovině se událo skoro všechno a slavná postava Lakomce se nepoučila a byla hamižná dál... Avšak co se týče komediálnosti a žertu, stále u mě vedou jiná díla.
Poslech této "jednohubky" jsem si opravdu užila, a to nejen díky přednesu S.Neumanna (Harpagon), V.Brabce(Harpagonův syn), S.Zázvorkové(Rozina) a dalších. Nadčasový příběh o lichváři, jehož popis by se hodil na hodně lidi i v dnešní době.
Měla jsem období, kdy jsem četla výlučně divadelní hry. A hru Lakomec považuji za jednu z nejzdařilejších.
Tři čtvrtiny knihy byly v podstatě o ničem, vše zadání se odehrávalo v posledních 10 stranách.
Komedie se mi líbila především díky komičnosti a nadsázce objevující se v celém díle. Překvapivý konec už jen třešničkou na dortu. Přesto se mi ve srovnání s jinými autory této doby komedie líbila méně než třeba Sluha dvou pánů od Carla Goldoniho.
Hra je skvělá! Na dojmu však ubírá nepříliš rozpracovaný text.Nicméně při dlouhých zimních večerech dokáže pobavit a zabavit. Téma má přesah i do dnešní doby.
K této jednohubce se stavím celkem rozpačitě. Aby bylo jasno, je to skvělá hra. Respektive její inscenace dokáží být geniální, ale jak je na tom samotný Molièrův text? Inu, to je horší. Jako kritika funguje i v dnešní době, to je bezpochyby, ale jako komedie? Ne tolik.
Text se zdá být poněkud chudý a uspěchaný, závěr je pak vysloveně překotný. Sic osobně s deus ex machina nemám problém, ale pro dnešní publikum a z dnešního pohledu vůbec, se jedná o poněkud líné řešení, to je pravda. Ovšem v časech Molièrových, to bylo něco jiného a je na to třeba takto hledět.
V zásadě se ale zasmějete, doporučuji však shlédnout nějakou inscenaci. Nedávno jsem viděl naprosto skvělé provedení v hlavní roli s Bolkem Polívkou a smíchem jsem se rdousil. (Konec konců nadávku „intelektuální bonsaj“ u Molièra nenajdete.) Navíc u tohoto provedení byl text hry podstatně rozšířen a komediální scény rozpracovány. Jedná se tedy o jedno z dramat, které si na papíře v žádném případě neužijete tak, jako v kvalitním divadelním provedení. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, Polívka mě však obměkčil.
Jistě, Lakomec je historicky důležitá hra, významné dílo z období klasicismu, ale pokud se odkloníme od její literárně-historické stránky, jedná se z mého pohledu o přímočaré a nepříliš zajímavé dílo. Tím nechci říct, že není zábavné, ono totiž zábavné je, ale asi jako takové malé bezvýznamné rozptýlení na líné letní odpoledne. Je snad až příliš nekomplikované a přímočaré a zakončení mne jednobuše zklamalo. Chápu, že Molièrova hra si žádala šťastný konec, a toho šlo dosáhnout jen pomocí deus ex machina, protože jinak by vyžadovalo změnu charakterů postav a jejich motivací, což by bylo nemyslitelné.
Mimochodem, při četbě Lakomce mi přicházely na mysl podobnosti s Komedií o hrnci od Plauta, zejména v Harpagonových psychotických monolozích. V doslovu jsem se poté dočetl, že Molière se Plautem skutečně inspiroval. To zřejmě vypovídá něco o lakomství jako o nadčasovém literárním námětu.
Skvělá knížka. Krátká, humorná. K maturitě ideální. Někdy mi česká a světová klasika zvedne náladu líp než dnešní knihy.
jakoze ano je to dobre, je to vtipne, vypovida to o svete, ma to presah. ale uz jsme dal. karikatury uz svet podle me prekonal.
Pobaví.
A hlavně ukáže, že lakota byla, je a bude. A pokud jí člověk propadne, přijde o všechno, co je doopravdy důležité.
Upřímně jsem nečetla knihu celou, ale shlédla jsem film s Louis de Funès, který se mi velmi líbil, díky jeho komediálnímu talentu, avšak kniha jako taková mne nezaujala. Přečetla jsem prvních asi pět stránek a měla jsem dost. Harpagonovy samomluvy se mi ošklivily a filmové zpracování se mi prostě líbilo více, nehledě k tomu, že obsah tohoto díla se mi nelíbil. I přestože mám divadelní hry ráda, čtou se mi dobře a rychle, tak mé hodnocení není tak vysoké. Ale kdybych měla hodnotit knihu i film zároveň, tak dám o hvězdu více.
Knihy mého mládí se mi vryly do paměti natolik, že i po padesáti letech na ně s nostalgií vzpomínám. Jednou z nich je také Lakomec od mého oblíbeného Molièra. Vybavují se mi i další autorovy díla, která v minulosti tak skvěle zdramatizovala Slovenská televize v rámci pondělních inscenací obsazených špičkovými slovenskými herci. Dnes už, bohužel, zbývají pouze kýčovité slátaniny s herci z okresního přeboru. Dramatická tvorba ČT míří spíše na nenáročné diváky a podbízí se jejich vkusu.
Štítky knihy
peníze humor zfilmováno divadelní hry francouzská literatura sourozenci rodinné vztahy vdovci rozhlasové zpracování chamtivost
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lakomec |
| 2006 |  Tartuffe |
| 1952 | Zdravý nemocný |
| 1978 | Don Juan |
| 1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
Jedna z nejlepších divadelních her, kterou jsem kdy četla. Komická ale poučná.