Lakomec
Jean-Baptiste Poquelin
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537023/bmid_lakomec-6627de1278781.jpg
4
4420
4420
Pětiaktová hra v próze, jejímž hlavním hrdinou je lichvář a chorobný lakomec milující více než kohokoli z bližních svoje peníze, byla napsána v roce 1668. Dnes patří k nejoceňovanějším Molièrovým hrám, ale v době svého vzniku velký ohlas nevzbudila. Obliba komedie přišla až později, dnes patří k nejuváděnějším autorovým hrám a jméno hlavní postavy se stalo synonymem pro lakomého člověka. Lakomec je dramatem jedné rodiny a také komedií charakterů, ve které děj i situace slouží k tomu, aby vyjevily ve vší nepatřičnosti a směšnosti nezvladatelnou neřest hlavní postavy. Vdovec Harpagon, otec dvou dospělých dětí Kleanta a Elišky, je posedlý hromaděním peněz a zároveň je přesvědčený, že ho o ně chce každý připravit. Navenek se tedy snaží vystupovat jako chudák a stejně lakomý je i co se týče výdajů na domácnost a potřeby svých dětí. Neúnosná rodinná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se Harpagon rozhodne dceru a syna vyvdat a oženit proti jejich vůli, protože sám plánuje sňatek s o mnoho let mladší dívkou. Zdá se, že otec má všechny prostředky k tomu, aby prosadil svou, jenže je zasažen na nejcitlivějším místě, když se mu ztratí doma ukryté peníze. Lakomec je jednou z her, která jako by se vždy zcela proměňovala podle obsazení a interpretace hlavní postavy, jiný byl tedy Molièrův Lakomec Františka Filipovského, jiný Miloše Kopeckého nebo třeba Borise Rösnera. Teď přichází se svou rozhlasovou verzí režisér Lukáš Hlavica, který titulní postavu nabídl Ivanu Trojanovi.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno:
2022
,
Radioservis
Originální název:
L'Avare, 1668
více info...
Přidat komentář
Tak to mám přečteno další světoznámé dílko. Nebylo to vůbec špatné, akorát jsem měl občas zmatek, kdo se s kým miluje. Co se týče téma lakoty, čekal jsem ji tam více, ale stěžovat si nemohu. Nejhorší je že lidi jako byl Hapragon, je spousty i v dnešní době. Je dost zajímavé do jakých extrémů to může spadat.....
Na to, že to je dílo z roku 1668 a je napsáno jako divadelní hra, tak se dobře četlo, protože bylo napsáno spisovnou češtinou. Bylo vtipné a mělo rychlý spád. Konec byl trochu uspěchaný. Nebylo tam mnoho postav, tak jsem se dobře orientoval.
Skvostné, vtipné, trefné. Stálice v mé knihovně, při jejímž čtení mi v hlavě zní Abba Money, money, money. Znám pár pracháčů, kteří jsou úplně stejní. Tohle bude aktuální kniha asi pořád.
Lakomec od Molièra se mi četl dobře i přes použití starší češtiny v překladu. Děj rychle ubíhal a knihu jsem měl přečtenou za pár hodin. Líbilo se mi, že příběh měl spád a neustále se něco dělo, což mě udržovalo v napětí. Bylo to velmi vtipné, což mě bavilo, a zároveň i poučné, protože skvěle ukázalo, jak špatná a destruktivní vlastnost může být chamtivost. Nicméně divadelní hry nejsou mou oblíbenou četbou.
78%
Tragikomedie napsaná v 17. století oslovuje obecenstvo v divadlech, čtenáře, posluchače rozhlasových her zejména dokonalým vylíčením charakteru hlavní postavy. Harpagonův vřelý vztah k mamonu je autorem rozebírán v řadě humorných scén a celá hra je svou aktuálností pochopitelná i v dnešní době.
Jedna z položek maturitní četby, ke které jsem se ráda vrátila i po letech. Frčí to rychle, v postavách se člověk neztrácí, i když jsou vztahy propletené.
Poslechnuto jako audiokniha. Pojmuto jako rozhlasová hra. Neuvěřitelný Ivan Trojan v hlavní roli. To bylo něco nádherného. Vtipné, lehce představitelné, skvostné! Všem doporučuji! Jedinou chybičkou bylo že je to krátké!
Lakomec je perfektní, nadčasovou divadelní hrou fungující i téměř po 400 letech od jejího napsání. Je v ní tolik paradoxních a ironických situací, které se navíc postupně v příběhu hromadí, že jsem si říkal, jak z toho všeho nakonec Molière vybrousí (a nakonec musel použít nejmenovaného žolíka). Kdysi jsem Lakomce četl k maturitě. Už tenkrát se mi sice líbil, jeho pravou dokonalost jsem však ocenil až při opakovaném přečtení v dospělosti. Všem doporučuji!
Kdysi viděno jako divadelní představení, nyní konečně nastal čas i na knihu. A co napsat? Snad jen, že je to skutečně nadčasové dílo, které brilantně kombinuje humor a satiru, aby vykreslilo lidskou chamtivost a její následky. Dialogy jsou bohaté, plné ironie a sarkasmu (to já můžu) a naprosto vybroušené do nejmenšího detailu. Až mám chuť si to dát znovu, jak perfektní to bylo.
Knihu jsem si vybrala jako další dílo k maturitní četbě. Normálně bych se k ní určitě nedostala, ale určitě dobrý výběr k maturitě. Kniha je krátká a rychle se četla, snadný děj, který je dobře zapamatovatelný, takže ideální.
Ze všech 20 děl k maturitě bylo tohle jediné, u kterého jsem se pobaveně smála. A poněkud úsměvná (a zároveň dost smutná) mi připadá skutečnost, že i přesto, jak je tohle dílo staré, je stále aktuální. I dnes se dají bez problémů najít lidé s charakterem pana Harpagona - tedy hamižníci, u kterých jsou peníze na prvním místě a běda jak po nich chce někdo něco zaplatit!
O tom, jak těžké je s takovými lidmi vyjít anebo je mít přímo za příbuzné, vám humorným způsobem povypráví tohle veršované dílko. Já osobně mám postavu Lakomce pevně spjatou s hercem Louisem de Funèsem, který tuto roli perfektně ztvárnil v roce 1980 ve stejnojmenném filmu.
Suma sumárum - peníze budou vždycky pro některé osoby na piedestalu, což je bezesporu velkou tragédií, ale pokud se na to chcete podívat z té druhé stránky - jak směšní takoví držgrešlové dokážou být - neváhejte a sáhněte po jednom z nejznámějších děl od Molièra. Věřím, že nebudete zklamaní.
/povinná četba/ - Perfektní Molierova kniha u které jsem se nesmírně pobavila. Tady by to chtělo vidět i divadelní zpracování.
Knihu jsem si vybrala k maturitě a myslela jsem, že to bude hrozné, ale mě to doopravdy bavilo! Skvělá kniha!
Skvělé, vtipné, stále aktuální.
Peníze, prachy, many na prvním místě za každou cenu :):):)
Skvěle podané lakomství a chamtivost pro mě i dnes humornou formou. Znovu si knihu nepřečtu ani neposlechnu, konec byl na můj vkus až příliš kostrbatý.
Skvělé drama i po tolika letech. Oddychová zábava, která v sobě skrývá i mravní ponaučení.
Tato kniha patří mezi mé nejoblíbenější komedie. Díky maturitní četbě jsem měla příležitost přečíst tuto knihu, a jsem za to opravdu vděčná, protože jsem se snad tolik nikdy nenasmála. Určitě ji vřele doporučuji všem, kdo hledají dobrou dávku humoru a lehkého čtení
Harpagon je lichvář, který nadevše miluje peníze, více jak svou rodinu, natož své přátele. Cinkot zlaťáků či šustění bankovek je jeho nejmilejší zvuk. Ale co kdyby o ně měl někdy přijít, co kdyby mu je někdo chtěl ukrást? To by asi život pro něj ztratil veškerý smysl. Skvělá divadelní hra o lakomci, který je pro peníze schopen obětovat vše. Na to, že byla napsána v sedmnáctém století, tak je aktuální a srozumitelná všem i dnes.
Štítky knihy
peníze humor zfilmováno divadelní hry francouzská literatura sourozenci rodinné vztahy vdovci rozhlasové zpracování chamtivost
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lakomec |
| 2006 |  Tartuffe |
| 1952 | Zdravý nemocný |
| 1978 | Don Juan |
| 1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
Lakomec mě mile překvapil, nečekala jsem, že mě bude tak bavit. Jde o velmi čtivé a vtipné drama, které zůstává i přes své stáří aktuální. Na začátku jsem sice pociťovala zmatení kvůli velkému množství postav s ne úplně snadno zapamatovatelnými jmény, ale po prvním jednání už jsem neměla problém. Mou jedinou výhradou je velmi rychlé rozřešení a až absurdně náhodné shledání rodinných příslušníků, kteří už měli být všichni dávno po smrti.
Nejvíc jsem si asi užila výborné dialogy, situační humor a zmatenost některých scén, kdy hra sklouzávala až k frašce. Jakubovo angažmá v celé věci mi připomnělo Sen noci svatojánské, kdy Puk také zkomplikuje velkou část děje. Taktéž mě potěšil fakt, že jsem četla překlad od Vrchlického.
Dílo lze považovat za nadčasové vzhledem k tomu, že lidé se stále zamilovávají, jsou stále hamižní, žijí v mnohdy komplikovaných mezilidských vztazích a vlivem toho mezi nimi vznikají nedorozumění, stejně jako v Lakomci. Čtenář se díky nesmrtelnosti námětu dokáže do postav snadno vcítit. Navíc lidi pořád baví komedie, jelikož v každé době je potřeba hodně smíchu.
Hru jsem viděla naživo v Balbínově poetické hospůdce, představení bylo fajn; některé prvky byly upraveny, díky čemuž se konec opravdu stal chaotickou fraškou.