Lapači prachu
Lucie Faulerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481811/bmid_lapaci-prachu-xNa-481811.jpg
4
256
256
Románový debut Lucie Faulerové je nesentimentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě - o jejím "ne vztahu" k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. V románu jsme svědky postupně vyjevovaného komplikovaného sesterského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min. Střetávají se zde dva přístupy k životu - život mateřský jako naplnění a život opevněný proti "vetřelcům" zvenčí. To, co je považováno za normu, a to "nenormální". Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení, dcera v útěku před sebou samou a před skutečností ji nenavštěvuje a deformuje při tom v sobě celou minulost i přítomnost v nevyřčeném pocitu viny. Jde o nelíbeznou, hlubokou, věrohodnou a napínavou prózu, v otevřenosti výpovědi odvážnou. Nakladatelská anotace.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se bála, že to bude jedna z knih, kterou nedočtu, která mě bude děsně iritovat... Ale pak mě vtáhla a něco mě nutilo číst dál a dál.
Hlavní hrdinka není prvoplánově sympatická, ale opět se ukazuje, jak je nezdravé domácí prostředí pro děti zničující.
S upřímností na dřeň je to náročné, ale jakmile se člověk schová za cynismus a nepustí k sobě ani sebe, je to nečitelné...a celé citelně necitelné. A navíc je tu nevídaně hravě vystavěná role vypravěče, aby se v tom hrdinka netopila beze svědků.
"Ani jí nestačil hlavou proběhnout celý život, co by taky probíhalo, to by se jí hlavou spíš jen líně provalil kotouč smetí a prachu."
"Ihned jsem se k němu upnula, jako by mě mohl spasit, jako by mě mohl opravit..."
Hodně syrové čtení. Paní Faulerová se s Annou nemaže. Stejně jako se nemaže život s námi. V této knížce nejde o to najít si nějakého kladného hrdinu, i když jeden by se možná našel. Jde o to ztotožnit se s myšlenkovými pochody, zjistit, že před minulostí ani sami před sebou nikam neutečeme, ať se hneme kamkoliv, jsme s kýmkoliv a snažíme se pozurážet kohokoliv. Anna ubližuje svým blízkým, odhání je od sebe, přitom cíleně nejvíc ubližuje sama sobě. Děláme to také.
" Nikdy jsem v nic nevěřila. Měla jsem jen víru v neexistenci - mnoha věcí, jako třeba lásky, ta je jen výsledek spolupůsobení několika podmínek. Načasování. Guláš emocí a okolností, poptávky a nabídky. Vezmete kilo lidský slabosti, hrstku nudy a dvě špetky osamělosti, nasypete tam někoho, kdo se zrovna namane, takříkajíc co dům dá, že, a buhmo!, je tu láska, až se z ní kouří, pěkně naservírovaná na podnosu z falešnýho stříbra. Minus a minus dá plus. A pak vám to shnije přímo pod nosem, zhořkne na jazyku a nakonec to vydávíte.
Ach ty lidi. Jak zoufale potřebují věřit v čisté dobro, protože sami ho v sobě nemají ani za nehet, jak zoufale potřebují věřit, a na víru sami v sebe nemají, potřebují něco jiného, něco, co je víc než oni, něco nad nimi, pane, dej, aby byl život snesitelnější, aby byl důvod, proč ráno vstát, aby byl důvod vést slušný život, aby byl důvod k morálce a etice a lásce, protože jinak bychom ve jménu evoluce jen zabíjeli, souložili a žrali. Pro silné je tu Darwin, pro slabé Ježíš.
Viktor Kavi, to dlouhé stéblo trávy, co se nade mnou tyčí v mojí chodbě, to stéblo, co jsem zavolala uprostřed noci před Štědrým dnem, na mě shlíží, sem ke mně, všichni víme, kde to je, všichni víme, kam patřím."
Príbehy, ktoré sa zameriavajú na vnútorný boj postavy, jej minulosť a súčasnosť, majú často veľký potenciál presadiť sa v srdciach čitateľov. Tu by som zaradila aj knižný debut Lapači prachu, ktorý prináša veľmi autentické nahliadnutie do mysle a pocitov hlavnej hrdinky, čo celému príbehu pridáva na úprimnosti a pomáha čitateľovi lepšie porozumieť jej vnútornému svetu.
Aj keď je dej príbehu plný surovosti a chýba v ňom nádej, táto temná atmosféra je svojim spôsobom fascinujúca a pútavá. Priznám sa, že som čakala iný vývoj hlavnej postavy, ale záver príbehu ma prekvapil a dodal mu jedinečný rozmer.
Výborná. Skvělá věc, opravdu. Jako první jsem četla Smrtholku. A před tímto debutem smekám. Moc se mi líbila. Mně přijde prostě ze života. Tak to je, občas.
Syrová místy až surová výpověď jedné depresivní holky a těžkým osudem. Přesto nebo právě proto vynikající. Hodně podobné Smrtholce (sebedestruktivní hrdinka, nestandardní vztah se sestrou a jejich dialogy, rodinná tragédie, otevřené sexuální scény). Obě mě nutily číst dál a dál. Obě zanechaly v mé duši beznadějí páchnoucí místo a určité scény v mé mysli (sex v předsíni). Hrátky s jazykem (českým) i vypravěčem mě bavily. Chyběl mi trochu humor Smrtholky i její nadhled. Lapači prachu jsou taková mladší sestra. Ne tak vyzrálá, ale stále vysoce převyšující průměr. Jednoznačně plný počet. Přeji Lucce, ať vydá další knihu. Budu mezi prvními, kdo si ji koupí. :-)
Text příliš vyšinutý na to, aby se dalo s vypravěčkou sympatizovat; ostrá, syrová kniha, kterou si sice budu pamatovat, ale uff..., posílám o dům dál. Nevím, komu doporučit, osobám se sklonem k depresím možná přinese úlevu v podobě ujištění, že jsou na tom lidé i daleko hůř; lidem, kteří psychické problémy nezažili, bude asi kniha připadat ustřelená. Technicky psaní není moc co vytknout.
Taková ta kniha, u které si říkám, že bych ji snad ani neměla číst se zájmem, že by se mi neměla líbit a po přečtení bych jí rozhodně neměla dát pět hvězd, to už bych vyjádřila přílišný soulad, snad až ztotožnění s hlavní hrdinkou, která je divná? asociální? psychicky nemocná? Jenže je to tak, že nejenže jejím úvahám rozumím, ale chápu i to, odkud pocházejí a kam mohou být dovedeny. Navíc autorčin jazyk považuji za jedinečný. „Smrtholku“ jsem četla nedávno a ohodnotila ji pouhými čtyřmi hvězdami jenom proto, že jsem se bála přiznat přitažlivost tabuizovaného tématu; vracím se, opravuji hodnocení na pět hvězd a stejně tak hodnotím i Lapače prachu. Jen si říkám: kam se ještě dá s tímto tématem dojít?
Hodně dlouho jsem nic podobného nečetla, napadá mě snad jen Semotamové Ve skříni, možná proto jsem tak nadšená z něčeho, co na první pohled vypadá jako nedějový soupis nepořádku v hlavě, ale na druhý pohled zjistíte, že se děj neustále posouvá vpřed.
Vynikající komentář k této knize napsala sgjoli. K tomu už není moc co dodat.
Tato kniha se nečte lehce, je to na hony vzdálené líbivému mainstreamu. Řekla bych, že literární styl je zajímavý a zároveň stejně nespolehlivý jako sama hlavní postava. Místy je strohý, úsečný, vzápětí až snově poetický. Kniha ovšem určitě zanechá silný dojem.
Příběh obsahuje drásavou zpověď hlavní hrdinky traumatizované zážitky z dětství. Anna se vyhýbá jakýmkoliv mezilidským vztahům mimo pravidelná setkání se sestrou. Opovrhuje všemi i sebou. Příčiny jejího sebedestruktivního chování jsou postupně nenápadně odhalovány.
Více než o ději je tento příběh o náhledu do nešťastné rozervané mysli. Celé je to depresivní, znepokojivé, syrové, plné úzkosti.
Hodnotím sice vysoko a přečtení nelituji, protože silné psychologické příběhy, které jdou do hloubky, vyhledávám, ale tato četba byla jen extra depresivní, takže se ke knize nevrátím. Znovu se touto hromadou šílenství a traumat brodit nebudu.
70 %
Tahle holka má talent! Skvěle napsané psychologické drama, z kterého mrazí, vhled do nitra komplikované ženské postavy a Lucie si mě získala především stylem psaní. Jsem rada, ze česká literatura má autorku, jako je ona, ačkoli rozhodně nepůjde o žádný líbivý mainstream a nezavděčí se každému.
(SPOILER)
Prekvapive ctivy, syrovy roman, ktery jde nelitostne na dren a od ktereho se nelze odtrhnout. U psani teto recenze posloucham Time Lapse od Michaela Nymana (doporucuju si ji po docteni pustit!) a asi mi to najednou dava smysl, jako by vsechno zapadlo na spravne misto. Wow! Na svuj vek napsala Lucie Faulerova opravdu vynikajici psychologicke drama.
Ja osobne Annu nevnimam negativne. Lapac prachu nebo agresor...pod nanosem smeti je vzdy jen krvacejici, zranena duse.
Lapači prachu jsou hodně syrovým a dost naturalistickým vyprávěním s nihilistickou "antihrdinkou" v hlavní roli. Kniha samotná balancuje na hranici reality, vzpomínek, myšlenek, příčetnosti a trochy šílenství.
Tahle kniha odráží toxické vztahy mezi postavami (i ve vztahu k sobě samým)... mezi postavami, které nedokážou pořádně komunikovat, že je to občas i ničí. Vzniká z toho do určité míry psycho, ze kterého se člověku občas svírá žaludek. Není to příliš pozitivní kniha, spíše naopak. Kniha byla pro mne dost emoční - autorka šla pro mne v tomto ohledu místy až na dřeň. A občas to i trochu zabolelo. A přitom jsem v některých věcech hlavní hrdince tak moc rozuměla. Chce žít po svém, aniž by ji za to někdo odsuzoval, žít si svůj život navzdory zaběhlým konvencím. V tomhle to bylo pro mne dost silné a Anna jako postava skvělá.
Autorka si skvěle hraje s jazykem, střídá se jazyk spisovný i nespisovný, občas se sáhne i k vulgaritě, ale zároveň autorka umí být i krásně poetická.
Nejedná se o knihu se silnou dějovou linkou, děj je zde záměrně upozaděn na vedlejší kolej. Autorka se zaměřuje na nimrání se v duši a mysli hlavní hrdinky. Spousta věcí je tu navíc schovaná mezi řádky a čtenář musí být ochoten se občas zastavit, hledat, přemýšlet, procítit.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Nejsem si jistá tím koncem, což může být ve skrze moje chyba, ale zatím si nejsem na 100 % jistá, co přesně jsem si z něj měla odnést. Ale jinak celkově mohu doporučit, pokud máte rádi literaturu, kde víc roli hraje vnitřní svět postav než děj jako takový.
hodnotím výš, protože se jedná o prvotinu mladé autorky, i když mě v příběhu vytáčel způsob, jakým Faulerová do textu zapracovala pásmo vypravěče-omniscienta zpřítomněného, komentujícího a obracejícího se ke čtenáři, který má za úkol upozorňovat na fiktivnost vyprávění a znevěrohodňovat vyprávěné, ale v porovnání s jinými mladými českými spisovateli, vyžívajícími se v přehrabování intimních bolístek, je tohle aspoň prosté patosu, nekritické sebeprezentace a trapnosti
Zase jsem se spálila na vysokých očekáváních. Téma knihy, ač už v poslední době hojně používané, není špatné. Ale hlavní hrdinka, ta mě tak vytáčela. Běžně mi nesympatické postavy v knize nevadí, nebavilo by mě číst jen knihy o perfektních osobnostech, ale tahle, ta si mě nezískala ničím. Ač je mi to vůči ostatním hodnocením líto. V textu jsem se občas ztrácela a rozhodně to nebyla četba na jeden nádech. Co ale naopak oceňují je práce s textem autorčino pojetí vypravěče, což zvýšilo mé hodnocení.
Zajímavý proud myšlenek, názorů a citoslovcí. Pokud bych měl hodnotit hlavní hrdinku, někde ani nenacházím slov, ale nikdo z nás nemůže vědět co nám život nadělí. V knize je napsáno, že vznikla za pomocí skladby Michaela Nymana - Time Lapse a funkce replay. Já jí přečetl za pomocí radia Chill na VR Rádiu v Androidu. Nějak až teď vidím, že se ty síly s "Chill outem" vyrovnávají a člověk se dokáže i něčemu dobře zasmát. Na prvotinu bych řekl "Dobře tam...". Ale pozor je to stream(kniha), proto jedním hltem nejlépe.
Docela slozitá, naročná kniha, hlavní hrdinku nebudete mít rádi. Ale mne takovy knihy baví čist
Uf. To byla síla. Taková útlá kniha a tolik trápení (se) v ní. Rozhodně si zařadím mezi autory,které budu sledovat a číst.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy psychologické romány mateřství mateřská láska matky a dcery rodinná tajemství Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena (nominace) české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Smrtholka |
| 2017 |  Lapači prachu |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Nelehké čtení, ale rozhodně stojí za to! Kdyby tak šlo vymazat ze světa násilí