Láska / Tatarská poušť

19.03.2019

Zatím hodnotím jen první knihu ve vydání, tedy Lásku. I když mi místy příběh přišel utahaný a repetitivní, tak se mi vlastně samotný vybroušený styl Buzzatiho souvětí líbil natolik, že dokážu odpustit určitou vleklost. Láska nabízí zajímavé myšlenky, je vidět, že román psal pod dojmy z vlastních zkušeností.

Update:
Tak jsem dnes dočetl i druhý román/novelu ve sbírce. Tatarská poušť se mi líbila více jak Láska. Alegorický příběh Giovanniho Droga doporučuji každému přemítavému čtenáři. Buzzatiho sloh je jednoduchý a přec krásný. Pro mě se jedná o jednu z nevelkého počtu knih, které si zaslouží při hodnocení absolutorium nejvyšší. Jedná se o literární dílo vcelku originální svým tématem a zpracováním. Je to nejznámější a nejúspěšnější Buzzatiho románové dílo, tentokráte myslím, že tomu tak je po právu.

01.02.2019

Láska 5/5
Nepamatuji si, kdy naposledy jsem při četbě tak trpěl. Nechápal jsem jednání hlavního hrdiny a zároveň rozuměl jeho neschopnosti s tím cokoli udělat. Autor zde záměrně udává pouze myšlenkové pochody hlavní postavy a jeho vnímání světa. Sám jej však z pozice třetí osoby brilantně kritizuje.

Tatarská poušť 4.5/5
Dílo se záměrně vleče a představujeme nám hrdinu, který má takřka všechny atributy na to, aby uspěl a prorazil. Nicméně jej svazuje pohodlnost, řád a vidina slávy v pevnosti. Příběh je o mužské ješitnosti, marnosti, ale také o odvaze a vytrvalosti.
Vřele doporučuji.

17.07.2018

Jeden z najlepších románov podľa mna. Najviac ma dostala bežna ľudská chyba / vada (počkám ešte, potom bude lepšia chvíľa, teraz sa to nehodí...) tam bola vykreslená do extrému. Musím povedať, že mne osobne to zmenilo pohľad na svet, ked som videl ako dopadol hlavný hrdina. Nechcel som tak dopadnúť. Kniha ktorá stojí za prečítanie...

09.10.2017

Hodnotím pouze Tatarskou poušť, Lásku se mi nepodařilo dočíst... Vynikající příběh promarněného života s až kafkovskými motivy o čekání na změnu, která má přijít zvnějšku. Hlavní hrdina je do jisté míry pohodlný, aby změnil svůj život a doufá, že to za něj udělá někdo jiný. Za nejsilnější pasáže jednoznačně považuji příběhy zbytečných smrtí - ať už jde o smrt, vycházející ze systému, který vůbec nedává smysl či o smrt, která má přinést vysvobození z marněného života hrdinským činem. Nicméně plný počet dát nemůžu, protože autor občas vystřelí dobrý nápad, ale pak zase zapadne do hluchých pasáží...

26.10.2016

Dino Buzzati v těchto dvou novelách popsal smutek z nenaplněného života a marné čekání na ten "rozhodující" a "vrcholný" okamžik, který ale většinou nikdy nepřijde. To se týká zejména Tatarské pouště, kde právě to nekonečné a nikdy nenaplněné čekání na útok neznámého nepřítele odkudsi, které má mladičkému poručíkovi přinést slávu, vzrušení a postup a bůhvíco ještě velkého, aniž by si uvědomil, jak plané je toto žití pro něco, co "přijde". A konec, kdy jako starý major umírá, aniž by se nějaký ten nepřítel objevil symbolizuje zbytečnost jeho života. Vztah staršího pána k prostitutce zase představuje nesmyslnost jednostranné posedlosti a vzývání marných nadějí s ignorací skutečnosti. Ono je totiž (a platí to pro obě části) mnohem těžší si připustit realitu, než se celý život (nebo jenom jeho úsek) upínat k nereálným snům. Jakoby autor svou Tatarskou pouští (vydáno 1940) polemizoval se samotným Mussolinim a jeho nesmyslnými sny o novém Římě, které během pár let přinesly líbezné zemi a jejím z drtivé většiny mírumilovným dcerám a synům zkázu, smrt a nezměrné utrpení.