• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Dino Buzzati

Tíživé noci

„Některé povídky jsou opravdu pozoruhodné - silná imaginace, skvělé téma, duchovní hloubka. Jen se vtírá pocit, že jsou o malinko delší, než by jim slušelo. Proto 4 hvězdičky. A teď některé konkrétně (nechci spoilerovat, a tak jen obecně): - Jak přistál létající talíř - povinná pro všechny faráře. - Slavnostní otevření nové silnice - skvělá atmosféra, jedna z nejlepších. - Svatí - komická povídka pro katolíky o nevytíženém světci. - Alias - něco jako "literární poklesek"... - Pes, který viděl Boha - je to moralita, je dlouhá, ale vlastně je nesmírně krásná. - Hradby Anagooru - kafkárna. - Ale dveře tlučou dál - tuhle povídku lze použít při terapii jako modelový příklad vytěsnění. - Manželka, které narostla křídla - skvělá, komický, s úžasnou pointou. - Schůzka s Einsteinem - nečekané rozuzlení, odpovědnost vědce. - Hrboly na zahradě - melancholická a smutná. Dobrá závěr výběru.“... celý text
— sika444

---

Tíživé noci

„Za naprostý, nepřekonatelný vrchol Buzzatiho tvorby považuji geniální "Tatarskou poušť"; osobně z nějakého i pro mě samého záhadného důvodu miluji i objektivně ne zcela zdařilou novelu "Velký portrét"; mám rád Buzzatiho comics na motivy mýtu o Orfeovi... Leč "Tíživé noci"jsou povídky - některé opravdu důvtipné, povětšinou s horovým,fantaskním či dokonce vědeckofantastickým motivem, začasté inspirované lidovým folklorem. Magický realismus? Snad, i když Buzzati stojí tak trochu mimo obvyklé literární kategorie. Jak už to u povídkových výborů bývá, ne všechny povídky jsou stejně zdařilé, některým chybí ona formální vybroušenost charakterisující obvykle Buzzatiho styl a nejsou zcela zdařilé. Leč i tak myslím, že si i velmi náročný čtěnář vybere.“... celý text
— PeterRainhard

---

Zvláštnosti lásky

„Pohádka ale zajímavá“
— palka452

---

---

Tíživé noci

„Trochu Borges, tak trochu Kafka, znepokojujúci je tento Dino naozaj znepokojujúci.“
— newtory

---

Velký portrét

„Velmi jsem váhal, jak tuto novelu (přeci jen nemá rozsah románu, ač je tak anonsována) ohodnotit. Především je třeba mít na paměti, že hlavním risikem každého vědeckofantastického románu je zastarání technologie, kterou popisuje. Buzzatiho považuji za geniálního autora jednoho jediného románu - Tatarská poušť. Ve srovnání s ním byly žel jeho ostatní prózy prostě slabší (čímž neříkám špatné!). A žel, vnímal jsem, že "Velký portrét" (který jsem před pár lety dychtivě ukořistil v antikvariátu) od roku 1980 (natož od r. 1960, kdy vyšel v originále) nesmírně zestárl. Ta novela má svůj jistý půvab, stále má místy vynikající atmosféru, chvílemi (tajemná cesta vzhůru do hor, od civilisace) i připomene "Tatarskou poušť... Leč stejnou látku (zda lze lidského ducha, jeho osobnost přesadit do stroje - respektive do počítacího stroje?) zpracovali mezitím dávno jiní, lépe, s větší askribií... A tak "Velký portrét" velmi vybledl... Až zůstalo jen pár skvrn. Leč i tak, navzdory všem výhradám, z nějakého záhadného důvodu mám tuto opakovaně přečtenou novelu velmi rád. Tak snad je moje hodnocení až příliš přísné.“... celý text
— PeterRainhard