Legenda o Sigurdovi a Gudrún / The Legend of Sigurd and Gudrún
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
Autor Pána prstenů se vždy zajímal o severskou mytologii. Příběh o Sigurdovi a Gudrún je součástí Ságy o Völsunzích, ale hlavní hrdina se objevuje i v Eddě. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii a zpracoval ji za využití obtížného eddického verše, při zachování klasického rozměru i typických aliterací. Text vydal z otcovy pozůstalosti jeho syn Christopher a doprovodil ho obšírným komentářem. Bilingvní česko-anglické vydání.... celý text
Fantasy Poezie Mytologie
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
The Legend of Sigurd and Gudrun, 2009
více info...
Přidat komentář
Tolkien ako jazykovedec. Aj napriek tomu, že kniha sa netýka univerza Stredozeme je tu vidieť viacero zdrojov, z ktorých autor pri jeho utváraní čerpal.
Čítal som Eddu, takže tak nejak som pochytil, o čo v Legende šlo. Po prečítaní Legendy mám ale chuť prečítať si Eddu znova a dúfam, že sa na ňu budem pozerať v inom svetle.
Tragický príbeh o hrdinstve, láske a zrade doplnený obrovským množstvom poznámok. Klobúk dolu aj pred prekladateľom, ktorý sa aspoň do určitej miery snažil zachovať rytmus a dynamiku prekladu.
tragický příběh starý jak lidstvo samo... jsem plná vděku za tak skvělou práci úžasného člověka i jeho syna...
Uvažoval jsem, jestli si nejdřív nepřečíst původní literární zdroje, ze kterých Tolkien tuto legendu upletl. Nakonec jsem přeci jen začal Tolkienem a myslím, že to byla dobrá volba. Zlomky hrdinských písní z básnické Eddy, prozaická Edda Snorriho Sturlusona i Sága o Völsunzích, natož pak pozdější Píseň o Nibelunzích jsou natolik vzájemně rozporné, fragmentární nebo naopak oblepené pozdějšími dodatky, že přečíst si Tolkiena znamená získat základ, ze kterého lze později konat dobrodružné výpravy přímo ke zdrojům, aniž by člověk rovnou zabloudil v houštině prastaré ústně-literární tradice. Tolkien se s badatelskou erudicí i tvůrčí intuicí velice zručně probírá jednotlivými verzemi, kombinuje je, případně doplňuje a snaží se dobrat literárně nejpůsobivějšího a přitom autentického vyznění. Snad jen v prvním a druhém oddílu Písně o Völsunzích občas vynechává motivy, bez kterých není úplně snadné zvratům v ději a motivacím hrdinů jasně porozumět. K tomu je zapotřebí komentář. Podobně v závěru Písně o Gudrún není zcela jasné, jak chce (zajatý) Gunnar utopit před Atlim poklad v Rýně. Jinak je ale právě jeho verze podle mě nejlepší. V každém případě velmi doporučuji číst text i s erudovaným komentářem Christophera Tolkiena – je to sice pomalejší a čtenářsky náročnější, ale budete tak mít z četby i větší zážitek, protože tím příběh dostává další vrstvy. Například se tak dozvíte, že do Písně o Völsunzích vložil Tolkien i typický motiv své silmarillionovské mytologie – člověka vyvoleného bohy či sudbou k tomu, aby jednou, na konci věků, zachránil svět. Tím tomu heroickému, ale trochu bezvýchodnému koloběhu lásky, kouzel, předtuch, zabíjení, odplat, mamonu a sudeb dodal další, nadčasový rozměr. Podobně v Písni o Gudrún vyznívá velmi tolkienovsky motiv uchovávání Gudrúnina žalu v dlouhodobé lidské paměti jako věčný archetyp lidského utrpení a zmaru. Takže oceňuju na jedné straně Tolkienovu úctu k originálům, která ho však neomezila ve vlastní tvořivosti a schopnosti dodat původním příběhům svoji vlastní nadstavbu. Závěrečné dodatky o původu legendy, to je skutečná karamelka pro milovníky těchto starých příběhů. Konečně je třeba smeknout před kongeniálním českým překladem. Čeština je sice vůči starogermánské aliteraci trochu hluchá, ale překladatel se snaží, seč může, aby nám aspoň stopu čtenářského zážitku z ní zprostředkoval. Občas mě rušilo, že aliterační hlásku někdy dává na konec druhého verše (a to i v těch případech, kde by velmi dobře mohla stát tam, kde správně – dle Tolkiena – být má, tedy na jeho začátku, aniž by to působilo formalistně) ale ctím jeho záměr a důvody, které vysvětluje v komentáři. Na druhou stranu se mu občas povede takový překladatelský majstrštyk jako např. "Upředla umně / úradky mocné – mrazivé mámení / a měnivá kouzla." Nebo ve druhé písni "Žehů dým hubne / hroutí se hranice – ve větru popel / vznáší se zchladlý." Není to krása? V každém případě je ale takovým majstrštykem celá tato kniha – jak po stránce autorské, editační, překladatelské, tak i knižní (krásné miniatury Billa Sandersona vycházející z řezby na vratech norského kostela). Z hlediska čtenářského je to záležitost pro (nejen) tolkienovské fajnšmekry.
Je maličko deprimující vědět, že cokoliv člověk napíše, bude ve srovnání s obsahem knihy ještě násobně hloupější, nežli obvykle. A to ani obvykle to není žádná sláva.
Předem je asi dobré upozornit na jednu věc. Člověk, který má rád Pána prstenů, protože se tam občas bojuje a myslí si, že Legenda bude nějakým způsobem kniha navazující, rozhodně by si ji neměl kupovat. Jednak s Pánem prstenů má sice mnoho společného, ale ne v tom slova smyslu, jaký by takový člověk očekával. A hlavně proto, že se více než o cokoliv jiného jedná o rozsáhlou studii díla profesora z Oxfordu, provedenou jeho synem, docentem v Oxfordu. Nejedná se o knihu vysoké intelektuální náročnosti, to ne. Ale jedná se o knihu, která vyžaduje vysokou míru trpělivosti a ochoty vstřebat informace.
Básně samotné jsou prostě neuvěřitelné. Opravdu se nedá komentovat, jak skvěle je pan profesor Tolkien napsal. Člověku z nich po zádech leze husí kůže a musím podotknout, že i překladu se dařilo. Originál je originál, nutno však říci, že málokdy jsem tak rád za kvalitní překlad jako v tomto dvojjazyčném vydání. Proč to nepřiznat, na plné pochopení originálního znění by má angličtina nestačila.
A poesie je to nejen čtivá, ale také dokonale propracovaná. O komplexnosti básní svědčí nejen rozsáhlý poznámkový aparát od pana Christophera Tolkiena, ale také návaznost na Eddu a eseje jeho otce.
Samu severskou mytologii (asi nepraktičtější název) mám ve velké oblibě a celá tato kniha pomáhá k hlubšímu poznání jejího fungování a základů. Velice zajímavý byl v tomto ohledu dodatek (A).
Závěrem pouze podotknu, že je hrozná škoda, jak neznámé je dílo pana profesora Tolkiena v širším slova smyslu. Je neobyčejně těžké potkat někoho, kdo by byť jenom tušil, že Tolkien napsal něco krom Pána prstenů a Hobita. V lepším případě lidé ještě znají Silmarillion…
Tolkien byl vynikající vypravěč a spisovatel, ale v první řadě byl jazykovědec. Známá severská legenda o Sigurdovi a Gudrún a její pokračování o Atlim, Gunnarovi a Högnim čerpá z několika zdrojů a byla také vícekrát sepsána. Tolkienův výklad z nich vychází, ale je převeden do moderní angličtiny. Avšak ve formě, v jaké by byla báseň napsána v ranném středověku. Že jde o precizní práci dokládají rozsáhlé vysvětlivky, vztahující se k téměř každému verši. Aby čtenář mohl zpětně posoudit i tento fakt, je celé dílo ponecháno v angličtině a překlad je uveden ve druhém sloupci, za což patří vydavateli dík. Nedílnou součást pak tvoří dodatky, skládající se z autorových poznámek, úvodům k přednáškám a komentářům editora Christophera Tolkiena. Jedná se tak o trochu náročnější čtivo, které se odmění jiným pohledem na tuto legendu, než je ten kánonický Wagnerův.
Vzrušující thriller ve verších doplněný komentáři, které mi někdy pomohly se v básni lépe zorientovat. Byť aliterace není pro češtinu typická, nakonec jsem si ji užila - četla jsem si legendy nahlas a neznělo to vůbec špatně. Byl to zajímavý výlet na drsný sever.
Velmi zajímavé zpracování severské legendy. Nakladatelství také udělalo dobře, že v knize umístili původní anglický text básně vedle českého překladu. Některé věci totiž nebyly přeloženy jednoznačně (což je asi nemožné, vzhledem k tomu, že je to báseň)
Opravdu nikdy jsem nebyla na poezii a prozatím si myslím, že ani nikdy nebudu, ale v případě Tolkiena vždy ráda jednou za čas udělám výjimku. V těchto knihách mi Tolkien vždy dokazuje, že byl opravdu člověkem na pravém místě. Zůstalo nám toho po něm tolik, ale přesto tak málo.
Tuto knížku jsem si pořídil ze zvědavosti. Mám rád různé mýty a legendy, a byl jsem zvědavý, o čem bude tato. Už v úvodu ve mě kniha vyvolala chuť doplnit si literární vzdělání přečtením Eddy.
Kniha obsahuje jak anglický Tolkienův originál, tak český překlad. Přečetl jsem si obě verze. Angličtina se mi líbila asi o něco víc. Možná ty aliterace bez koncových rýmů v ní pasují líp. V české verzi jsem měl problém s tím, jak báseň zní. U české básně prostě očekáváte koncový rým, tady to bez něj znělo dost kostrbatě, a někdy i básnicky neučesaně. Cílem překladatele ale nebylo aby se to bylo "hezké", ale aby to bylo věrné. Snažil se tedy o dodržování stejných básnických pravidel, jakých se drželi staro-severští básníci, a jakých se při psaní tohoto díla držel i Tolkien.
Bylo to hezké seznámení se stylem severských ság, ačkoliv dějově jde o brutální thriller. Celkově mě knížka nadchla tak, že jsem si po ní hned musel pořídit Eddu (jak poetickou, tak prozaickou), i Ságu o Volsunzích.
Když to porovnám se Ságou o Volsunzích, tak Tolkien ve svém podání některé pasáže zestručnil. Ty se v díle projevily drobnými dějovými skoky. Třeba se nemluví o tom, jak Sigurd porazil vlčici. Prostě má vlčice najednou vyrvaný jazyk. Takovýchto skokových zestručnění je v Tolkienově verzi několik.
Upřímně mě překvapuje, že kniha je v přečtených tak málokrát. Jedná se o skvěle pojatou knihu, která se zabývá příběhy severské mytologie. Ač nejsem moc velký obdivovatel básní, příběhy se četly výborně. Velmi se mi líbily i komentáře, dodatky, Tolkienovy přednášky k tematice, poučení, přirovnání a jiné doplňující informace v knize.
Další skvostné dílo mistra J. R. R. Tolkiena, které se tentokráte věnuje látce severské mytologie, jíž byl Tolkien velkým obdivovatelem. Za využití více či méně útržkovitých informací ze zdrojů, jakými jsou kupříkladu Sága o Völsunzích, Starší Edda, Mladší Edda, Píseň o Beowulfovi nebo staroanglická báseň Widsith, se velmi zdařile pokouší o sestavení uceleného příběhu o Sigurdovi a Gudrún ve formě eddického verše. Jako typická a správná "tolkienovka" je i tato kniha obohacena o řadu doplňujících materiálů a dodatků - ať už se jedná o historicko-mytologické zasvěcení do tématu, poučení o samotné básnické formě eddického verše, podrobné Tolkienovy poznámky k jednotlivým veršům jednotlivých básní a v neposlední řadě také ukázky z jeho univerzitních přednášek o této problematice. Knihu z otcovy pozůstalosti sestavil a vydal Christopher Tolkien, kterému rovněž náleží velký dík.
Neskutečná knížka, která ve své úvodní části objasňuje spostu věcí kolem Písní o Nibelunzích a severské hrdinské poezii obecně. Následně pak mistr Tolkien prostřednictvím svého syna Christophera překládá svou vlastní verzi Písně o Nibelunzích rozdělenou na známější tragických příběh o Sigfriedovi a Brunhildě a druhou část po smrti těchto hrdinů, tedy hlavně o Gudrun, Siegfriedově manželce.
Příběh je předkládán dvoujjazyčně, tedy anglicky a česky. Angličtina je poněkud archaická a připomíná Shakespearovskou anličtinu, zároveň je však vcelku jednoduchá, protože velkou část slovní zásoby se jde naučit během chvíle a pak už četba slušně odsýpá. Za sebe jsem si zvolil hlavně anglickou verzi a český překlad využívám "jen" jako překladovou pomoc, nicméně také české zpracování jistě má své osobité kouzlo, takže pro ty "slabší v angličtině" může skýtat zcela plnohdnotný zážitek.
Doporučuji jak pro obdivovatele Tolkiena, tak pro zájemce o Nibelungy.
Poslední vydaná kniha J.R.R.Tolkiena a úplně náhodou v době, kdy kina válcuje Hobit. Jedná se o zpracované básně na námět ze severské mytologie. Pro čtenáře, kteří mají s Eddou a severskou mytologií obecně nějaké zkušenosti je to skoro povinnost. Skvěle zpracované vydání proložené spoustou poloodborných textů.
Prolistováno víceméně informativně. Rytmus podmanivý, zde v hlavní roli barvy. Asi časem půjdu ke zdrojům a konečně si přečtu Eddu.