Legionář
Roman Bureš
V Teutoburském lese padnou římské legie do pasti Germánů. Jediný, kdo přežije, je legionář Titus a ten je jako otrok přidělen Marse, dceři náčelníka. Římané však naplánovali odvetu a jejich legie vyplení vesnici, kde Marsa žila v tajném milostném svazku s otrokem Titem. Karta se obrací: Marsha je teď válečnou kořistí a Titus se musí rozhodnout, koho zvolit.... celý text
Přidat komentář
Určitě mnohem lepší dílo než Propast času.Velice dobře se čte.Doporučuji pokud někoho zajímají historické romány.
Tahle kniha mi trochu připomíná sérii o Sharpovi - na pozadí skutečných historických událostí se hrdinný bojovník zamiluje do krásné domorodky... Příběh je také podobně čtivý a stránky rychle ubývají. Možná až moc rychle.
Bohužel, i v tomhle díle jsem zakopnul o gramatickou chybu, což se mi u nově vydaných knih stává čím dál častěji (str.70- ohně svítili)
Po nadšení z "Propasti času" jsem sáhl po další autorově knize a nadšení je tu zase. Nemohu si pomoct, ale o5 jsem si čtení náramně užil. Příběh není dlouhý ani nijak komplikovaný, samozřejmě by se dal více rozpracovat, ale takto se dá zase přečíst jedním dechem. Ke konci jsem děj úplně hltal abych se dozvěděl jak to nakonec s Titem a Marsou dopadne - jak nějaká puberťačka :-) Mě se právě ten milostný příběh, na rozdíl od recenzenta níže, na pozadí krutého dobývání Germánie moc líbil, podobně jako v mé úplně nejzamilovanější knize "Quo vadis".
Pochopil jsem, že Roman Bureš je fascinován dobou starověkého Říma, což jsem i já, a tak jsem mu vděčný, že o ní dokáže psát takové hezké příběhy.
Legionář není špatná kniha. Ale chyběla mi nějaká přidaná hodnota. Autor fungování římské legie na stránkách knihy přivádí k životu zasvěceně a poutavě. Nicméně ústřední událost, kterou pro historii Říma potažmo celé Evropy bezesporu bitva v Teutoburském lese představovala, byla na můj vkus odbyta rychleji, než příprava jídle ve vietnamském fastfoodu. Neříkám že špatně, ale rychle. Rozhodně bych čekal, že se jí dostane více pozornosti. To co následovalo na dalších stránkách mi přišlo pouze jako můstek k závěru knihy. Hlavní hrdina přežívá, zamiluje se, aby nakonec musel volit mezi srdcem a povinností. Klišé hodno červené knihovny, které se ale dalo skousnout. Závěr knihy přišel tak rychle, jako skončila úvodní bitva. Nastal čas pro pomstu, které opět zůstalo vyčleněno pár stránek.
Kniha se nečetla špatně. Reálie fungování římského vojenského molochu autor uvedl v život reálně a uvěřitelně, ale příběh samotný a samotné bitvy by si zasloužily více prostoru než se jim jim dostalo. Jako jednohubka nechutná kniha špatně, ale k vrcholným dílům českého historické tvorby ve vší úctě k autorovi asi patřit nebude.
Kniha legionář je veskrze průměrná. Obsahuje sice atraktivní prostředí římské říše, ovše je už neatraktivně napsána. Zápletka je strašně jednoduchá, neoriginální a omletá jak říční kámen. Láska mezi římským legionářem a germánskou barbarkou na pozadí temné doby. Jenže ta je tu ohlodána na samou kost, slouží pouze jako vedlejší kulisa a nedozvíte se téměř nic důležitého. Sama významná bitva v Teutoburském lese je tu odbyta na několika stranách. Ostudně nevyužitý potenciál dobového pozadí. Autor občas nadhodí nějaký ten dobový terminus technicus, který svědčí, že téma římské impérium by mohlo být jeho koníčkem, ovšem popisky výzbroje, lodí, hodností vojska,apod., to vše působí strašně googlovitě. Milostný příběh se navíc uzavře cca 70 stran před koncem, tudíž zbytek knihy (římská odplata germánům) považuji už za nadbytečný a neatraktivní.
Vůbec jsem nečekala, že mě kniha tak chytne a nepustí. Zvlášť popis útoku na germánskou vesnici byl tak strhující, že jsem chvílemi snad ani nedýchala.
Nečekal jsem, že český autor bude psát takhle zasvěceně a navíc ještě tak lehce a přímočaře. Kniha se četla jedním dechem, jeho popis bitev, jednotek a organizace legie mě vtáhl tak, že jsem se stal Titem a válčil jsem proti Germánům. Tak to bylo autentické. Hvězdičku ubírám pouze za ten milostný příběh, který bych osobně klidně vynechal, ale je pravdou, že nebyl rušivý, protože bojů jsem si v knize užil až až.
...Teď se na něho usmál od ohníčku,nad nímž v pánvi praskala šunka s vejci.....I přes tuto zarážejíci větu v úvodu jsem dočetl a nelitoval.Má to spád a žádné intelektuální nároky....
Sehnal jsem až po přečtení obou dílů Propasti času. Měl jsem strach, že to nebude ono. Musím ale konstatovat, že se mi kniha líbila od začátku až do konce. Autor píše jednoduše, srozumitelně a to se mi líbí. Moc mu fandím a už se těším na další počiny.