Leibnitzova Monadologie

04.08.2017

Monády ... "duchovní atomy, které jsou podstatou všech věcí".

Leibniz v tomto spisu představuje svou teorii předzjednané harmonie, vysvětluje řád a souvislost jevů tím, že Bůh uspořádal monády – nejjednodušší jednotky světa – tak, aby si jejich stavy vždy odpovídaly.
Nejvyšší – božská monáda (Bůh) předzjednala všechny monády ve světě (jako hodinář nastavující hodinky :-). Od boha pak pocházejí všechny monády, a přestože je každá monáda uzavřená a monády se vzájemně neovlivňují, tvoří spolu harmonický celek světa a mohou žít v souladu.

Pro Leibnize je typická představa suverenity Boha, která protiřečí každé snaze o jeho poznání, protože pojem Boha ohraničuje a přesahuje lidský rozum, lze jej sice myslet, ne však poznat.

Kdybychom ovšem v dějinách filozofie hledali nějaké období, kdy se nepovažovalo minimálně za sporné postavit Boha před "soudní dvůr lidského rozumu", nebo ještě jinak řečeno, kdy víra v Boha nevylučovala přesvědčení o autonomii lidského intelektu, pak to bylo právě tohle období - osvícenství ... a k tomuto "požadavku" racionálního poznání Boha se přidává i Leibniz (Bůh jako hodinář, který předzjednal harmonii mezi všemi jsoucny – hodinovými strojky na počátku stvoření :-) ... pěkné přirovnání :-) ... typické pro novověký obdiv k všemu technickému (nesmíte přitom zapomenout na právě probíhající počátek technické revoluce :-).

Pokud se zajímáte o novověkou filozofii, popřípadě ji studujete, určitě na Leibnize, jako jednoho z jejích představitelů, narazíte, a pokud chcete získat určitý ucelený přehled o novověku, neměli byste Leibnize určitě vynechat :-).