Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425123/bmid_rikali-mi-leni-OeY-425123.jpeg
4
1396
1396
Skutečný příběh českého děvčátka, jež bylo za války dáno na převýchovu do německé rodiny a po válce se za pomoci přátel vrátilo do Čech ke své matce.
Přidat komentář
Tato kniha mě oslovila až poté, co jsem si ji přečetla. Měli jsme ji jako povinnou četbu a zezačátku jsem ji proklínala. Nelíbilo se mi zpracování jakým paní Bezděková psala. Občas jsem se i ztrácela. Ale dojal mě konec, jak jede vlakem za svou biologickou matkou a jejich setkání ( u toho jsem utrousila i slzu). Kniha je pro mě průměrem, ale přeji hezké čtení.
Dojemná a citlivá knížka, která se těmito vlastnostmi dá ztotožnit s hlavní hrdinkou. Příběh mladého děvčátka jsem přečetla dvakrát v "nácti" letech a nyní se chystám znovu. Prožívala jsem nelehkou cestu životem s Leni od začátku až do poslední stránky. Kouzlo knihy nevidím v samotném příběhu, ale v křehkosti desetiletého děvčátka, kterému se nelíbí, když ho zlobivý kluk tahá za vlasy, nerozumí dospělým a kolikrát i sama sobě :)
Knížku jsem půjčila pro dceru, nakonec jsem ji četla já a dojala mě k slzám. Silný, nezapomenutelný příběh. Jedna z knížek, které MUSÍM mít doma v knihovně.
Vzpomínka na základní školu, četli jsme jí několikrát, ale nikdy dokonce. Tak jsem si jí po letech přečetla sama :-)
Tuhle knížku jsem četla asi ve čtvrté třídě. Pamatuju si, že se mi líbila. Děj si stále vybavuji docela dobře, takže na mě kniha zapůsobila. Myslím, že jsem u ní i brečela.
Byla jsem (tuším) ve 3. třídě a čtení jsem fakt neměla ráda. Potom mi babička řekla, ať si přečtu tuto knížku. Hrozně se mi líbilo, že v názvu je moje jméno. A potom jsem se začetla. Nikdy jsem nečetla nic, co by mě tak vzalo za srdce a kvůli čemu jsem změnila názor na celou četbu. Díky této knížce jsem se stala vášnivým čtenářem a ještě několikrát se k příběhu malé smutné Leni vrátila.
Moc hezká a dojímavá kniha. Četla jsem ji asi jako desetiletá a přemýšlela jsem, jak by mi asi bylo na místě Leni. Snad se podobné věci už nikdy nebudou opakovat. Po letech jsem knihu sehnala v antikvariátě a zjistila jsem, že mě příběh malé Leni nepřestal dojímat.
Nádherná kniha, silný příběh, velmi citlivě zpracovaný. Knížku jsem četla jako dítě tolikrát, že jsem ji snad uměla nazpaměť.
"Mlčím, neumím říci: maminko."
kdysy jsem ji četla nebot jsme to měli jako povinnou četbu hned bych to doporučila u nás mladší generaci
Silné téma, poutavě a citlivě napsáno. Poprvé jsem ji četla na základce. Četla jsem ji několikrát, konec vždy obrečím.
Moje velice oblíbená knížka, bohužel jsem ji kdysi půjčila, a ta dotyčná mi ji už nevrátila.
Tuhle knížku jsem četla, když jsem byla ve čtvrté třídě. Sice si už přesně nevybavím děj, ale pamatuji si do dnes, jak jsem u ní brečela. Byla to vlastně první knížka, která mě rozplakala.
Musím přiznat, že význam knihy jsem si plně uvědomila až při jejím druhém čtení. Příběh malé Leni nastiňuje utrpení, která nám byla způsobována a beznaděj, ve které se mnoho jí podobných nacházelo. Přesto Leni žila ve víře, že její život musí mít i světlou stránku, že její milující rodiče nemohli beze stopy zmizet. Velmi dojemný příběh s mnohdy dětinským pohledem na věc umocňuje atmosféru křivdy a příkoří jí způsobených. Zároveň však je v jejím naivním vnímání světa vidět upřímnost a čistotu, kterou se snažila vybojovat svou svobodu.
Před pár lety nám tuhle knížku četla ve škole paní učitelka. je to nádherná knížka, ale také poněkud smutná.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Jedna z mála z knížek povinné četby, která opravdu stála za to a kterou si kdykoliv dobrovolně přečtu znovu. Moc hezký, dojemný příběh a vždycky mě mrzelo, že se na konci nedozvím ještě o maličko víc...