Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
V roce 1947 jsem jednou četla v novinách, že se vrátilo do vlasti české děvčátko Alena, které žilo dlouhá léta v německé rodině a kterému tam říkali Leni. Děvčátko prý zcela zapomnělo na svou mateřskou řeč. Stalo se prý melancholickým a nervózním, je prý velmi sklíčené a jen pomalu přivyká novému prostředí. Zamyslela jsem se nad těmito stručnými řádky a začala jsem si představovat smutný, strašný úděl tohoto dítěte a s ním i všech ostatních dětí, které ztratily domov a měly být "převychovány" v nacistických rodinách, daleko od vlasti. Napadlo mi napsat takový příběh. Napsat jej, aby lidé bděli. Vaše Zdeňka Bezděková... celý text
Přidat komentář
taky jsem četla jako malá a pamatuji si dodnes jak na mě kniha působila. Jak píše Smiragl, tahle kniha by se měla dětem podstrčit k přečtení
I když jsem to četla jako dítě, stihla jsem před tím přelouskat Deník Anny Frankové, který na mě tehdy zapůsobil víc. Rozhodně se ale budu snažit tuto knížku svým dětem podstrčit, je to takové nenásilné seznámení se s historií.
Tato kniha je velmi emotivní a myslím že nakonci nikdo nevydrží nebrečet! Velmi pěkné!
Jedna z mích prvích knížek, byla užasné dostávat se pomalu k Lenině minulosti a nakonec ohlalit jak to tenkrát vůbec bylo
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
2001 | Říkali mi Leni |
1979 | Štěstí přijde zítra |
1986 | Bludný kámen |
1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
1974 | Marta věří na zázrak |
,,Mlčím, protože cítím že tohle je láska. Mlčím, protože neumím říct maminko!,, ... nádherná kniha, miluju ji.