Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72444/bmid_rikali-mi-leni-rXd-72444.jpg
4
1419
1419
V roce 1947 jsem jednou četla v novinách, že se vrátilo do vlasti české děvčátko Alena, které žilo dlouhá léta v německé rodině a kterému tam říkali Leni. Děvčátko prý zcela zapomnělo na svou mateřskou řeč. Stalo se prý melancholickým a nervózním, je prý velmi sklíčené a jen pomalu přivyká novému prostředí. Zamyslela jsem se nad těmito stručnými řádky a začala jsem si představovat smutný, strašný úděl tohoto dítěte a s ním i všech ostatních dětí, které ztratily domov a měly být "převychovány" v nacistických rodinách, daleko od vlasti. Napadlo mi napsat takový příběh. Napsat jej, aby lidé bděli. Vaše Zdeňka Bezděková... celý text
Přidat komentář
Moc hezké vyprávění o nelidskosti a o tom,jak malá Lenik rodině přišla.
Krásné popisy dětských her,akorát by mohla byt o meč delší.
Tahle kniha ukazuje, že ani v Německu nebylo vše tak úžasné, jak jsem si předtím myslela. Obyvatelstvo spustošeno válkou nemělo dost jídla a pořádné oblečení.
Bylo zajímavé, když si Leni vybavovala různé okamžiky pro ni "z onoho světa".
Nádherná kniha, moc bych jí neřadila do žánru Pro děti a mládež,.Krásným jednoduchým způsobem vás vtáhne do poválečného Německa. Přečetla jsem jí jedním dechem.
Když jsem ji četla jako dítě, moc mi nedocházelo, oč tam jde. Viděla jsem jen děvčátko, které se vrátilo k mamince. Neměla jsem moc tušení o "věcech kolem", jen mi přišlo pěkné, jak to celé dopadlo. Podruhé jsem ji přečetla před rokem, za jediný den. Vím, co je germanizace, vím, jak se násilně odebíraly děti a jak byly zavlečeny do Německa a vím o tom, že jejich praví rodiče byli posílání do koncentračních táborů, ale nic z toho nebrání v tom, aby pro mě knížka ztratila své kouzlo. Jen mě z toho nyní mrazí a radši bych o oněch "věcech kolem" tušení neměla, ale bohužel, jsou součástí historie a rozhodně by to nemělo být zapomenuto.
Přišla jsem na ni při vyřazování knížek ze školní knihovny. Útlá, ohmataná... Ještě nikdy jsem tak neplakala u žádné knihy. A dokonce na dvakrát. I když člověk přečetl mnohé o druhé světové válce a historii, dojde mu díky knížkám jako tahle, jak strašný zločin je krást děti maminkám.
Myslím si, že tuto knihu by měl znát každý. Jsem moc ráda, že jsem měla k dispozici si ji přečíst, alespoň vím, jak to v té době vypadalo a nebylo to jako peříčko jak v dnešní době. Kniha mě chytla hodně za srdce, průběh se mi moc líbil, tady není nic k řešení - 5 hvězdiček. :)
Velice smutný avšak poutavý příběh malého děvčátka,které nic netuší,ale pomalu a jistě všemu přichází na kloub :'(
Tak jsem se vrátila zpět do dětství a kniha mě opět dojala. I když byla psána z pohledu 11ti letého děvčete, byla kniha plná emocí. V dětství jsem vnímala hlavně trápení děvčete, nyní jsem se spíš zamyslela nad celou hrůzou války - kolik životů zničila, ovlivnila.
Dnes dočteno už asi potřetí. Tato kniha vás buď strašně chytne za srdce nebo se vám vůbec nebude líbit. Mě chytla opravdu za srdce, brečela jsem už asi od půlky, ikdyž jsem věděla, jak dopadne. Poslední věta mě dokáže rozbrečet úplně vždycky. Knížka je sice z pohledu malé holky, ale čte se to krásně. Patří mezi knihy, ke kterým se budu (i přes téma) vždycky ráda vracet :)
U téhle knížky si pamatuji, že jsem ji měla povinně přečíst na základní škole, což jsem také udělala, přestože tehdy jsem téměř vůbec nečetla. Když jsem si ji ale přečetla znovu, bylo to, jako bych kdysi četla jen stručný obsah o knížce. Jinak myslím, že se nedá hodnotit jinak, než pěti hvězdičkami.
Přečteno.Knížka nebyla špatná. Měla zajímavý a neobvyklý příběh, který v této době ztěží zahlédneme. Ovšem musím přiznat že kniha je podle mě určena mladším divákům a proto mě tolik neoslovila. Ke konci jsem se musela přemáhat abych knihu dočetla proto ty 3 hvězdičky, Jinak pokud vás zajímá poválečné období určitě si knížku přečtěte, ale připravte se na to že je to opravdu vyprávění 10 holky.
Přečetla jsem v rámci výzvy, jako knihu přeloženou do angličtiny, mohla bych i jako knihu přečtenou za jeden den, konkrétně mi to trvalo 2 hodiny. Ačkoli je to kniha pro děti, líbila se mi, jako dítě mě bohužel minula a myslím, že je to škoda. I dospělému má kniha co dát, ale dětem bych řekla víc, přece jen je to psáno očima jedenáctileté dívenky, je patřičně naivní a jednoduchá. Přesto je ten příběh silný a klidně si ho mohou přečíst všechny generace. Osobně ho dceři dám přečíst počítám tak za tři, čtyři roky, teď má devět a je ještě hodně dětská, nejraději čte pohádky.
Poutavé vyprávění malé dívenky mě nadchlo. V některých pasážích jsem tajila napětím dech. Smutný příběh s patřičně šťastným koncem.:-)
V dětství jsem ji četla několikrát jako povinnou četbu. Už tehdy se mi líbila, ale zároveň mě děsila, hlavně tu fotografii jsem měla pořád před očima. Teď jsem si vzpomínky oživila, pořád má tento příběh co říct i dospělému čtenáři.
Zrovna jsem neměl co číst a tak jsem ze zoufalství hledal ve své stokrát prohledané knihovně něco, co jsem ještě nečetl. A vytáhl jsem knihu, o které jsem si léta myslel, že je pro malé holčičky. Nevím, proč jsem ji začal číst. A teď vám musím říct, že mě chytla za srdce. Neměla by být v kategorii pro děti a mládež, měli by si ji přečíst všichni, i drsní chlapi. Tak milou knižku jsem už dávno nečetl. Autorka ji psala těsně po válce a na knize je to znát - trošku je naivní, trošku až moc vlastenecká (Německo peklo, Československo ráj). Někdo se tady pozastavoval nad tím, že má Leni hnědé oči a vlasy. Pro autorku by bylo určitě jednodušší napsat, že má Leni modré oči a světlé vlasy. Jenže to by se zase tolik Leni neodlišovala od německých dětí, což chtěla asi autorka zdůraznit. Plný počet hvězdiček dát nemůžu, ale měl jsem chuť to udělat. Krásná kniha.
Další z kultovních dojemných příběhů s dětským hrdinou. Takové knížky by dnešní děti potřebovaly číst jako sůl ...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Tato kniha dlouho odpočívala v mé knihovně. Nakonec jsem si ji přečetla až v dospělosti … a nelituji času. Sice je zařazována do kategorie pro děti mládež, ale myslím si, že i starší v ní najdou zalíbení. Mladší budou číst příběh o dívce, která hledá maminku, starší budou zhrozeni násilnou germanizací a poválečným vývojem v Německu. Četla jsem velké množství knih o druhé světové válce, tato mé city zasáhla nenásilným podáním z pohledu malého děvčátka.