Léon a Louise
Alex Capus
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448057/bmid_leon-a-louise-ycA-448057.png
4
36
36
Jsou mladí a mají se rádi, ale válka je rozdělí. Příběh Léona a Louise začíná setkáním na pobřeží Atlantského oceánu během první světové války ve Francii, které se ovšem právě stalo cílem leteckého útoku. Oba si víc než deset let myslí, že ten druhý při náletu zahynul. Zdánlivě ztracený milostný příběh pokračuje osudovým setkáním v Paříži...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Léon und Louise, 2011
více info...
Přidat komentář
Hned po přečtení první kapitoly jsem si myslela, že kniha bude patřit mezi mé topky. Louise jsem si zamilovala ve chvíli, kdy přišla na pohřeb a tou svou svérázností a možná nezávislostí se mi velmi zalíbila. Bohužel kniha není ani tak milostným příběhem, ale popisováním válečné tématiky Francie x Německo, což jsem zrovna číst nepotřebovala. Velice zvláštní styl psaní (nebo překladu?). Nejsem si jistá, na kterou stranu se přiklonit, proto volím prostřední cestu - ani ano, ani ne.
Příjemně napsaná kniha, která s jednoduchostí vypráví příběh Leona a Louise. Příběh je spíše o životě Leona a jeho rodiny během světové války. Louisa je jeho životní láska, žena svérázná, svobodomyslná a trochu střeštěná, pravý opak Leona, ale její láska přečká veškeré nástrahy i vzdálenost, která je od sebe dělí. Hezký jazyk, nenásilné vyprávění příběhu, jen však přiliš urychlený konec.
(SPOILER)
Vypadá to dlouho jako tuctový příběh nějaké lásky francouzských mladých, které odloučí válka. Ale skoro celá kniha je naštěstí jiná a o něčem jiném... První půle je taková trochu unylá, první zaměstnání, první setkání, první láska, první světová válka - a pak střih, pokračuje se po deseti letech, v úplně jiné konstelaci. Druhá půle, kam se - krátce zblízka a pak aspoň na hodně velkou dálku - zase zajímavě vrací Louise, je ale mnohem nabitější událostmi. Vylíčení druhé světové války na životech lidí v Paříži, těch, kdo nemohli odejít či rovnou utéct (Léon byl státní zaměstnanec, s velkou rodinou, útěk nepřipadal v úvahu), bylo skvělé, plné postřehů, se kterými jsem se nikde ještě nesetkala (např. nacistickými okupanty vynucená změna času ve Francii - posun o hodinu dopředu!). Expedice francouzského, belgického a polského zlata z banky do bezpečí před Němci byla nesmírně zajímavá, stejně jako dopisy ze Senegalu (Francouzského Súdánu), kde spočívalo celá válečná léta. Léon v Paříži taky zažívá netradiční období, až konečně nastává konec války, na nějž se čekalo s jistotou už skoro rok. A nezvykle příběh pokračuje v poválečné době, až do šťastného konce...
Není to romantické čtení, ale je to čtení ze života, především za doby války, v okupované zemi. Velmi pěkně napsané, svižné, čtivé, se zajímavými postavami, které překvapují, ale přesto uvěřitelně, i se špetkou vtipu a šarmu. Chtělo by se dodat francouzského, však Léon byl autorův dědeček (on už je napůl Švýcar, náš překlad je z němčiny). Zdařilý originální (a krátký!) román.
"Služba tzv. etrangerů na oddělení cizinců a uprchlíků v kanceláři číslo 205 proslula daleko za hranicemi země jako "ministerstvo hanby". Oddělení sestávalo ze stovky malých úředníků, jejichž jediným úkolem bylo sledovat všechny uprchlíky a vysídlené osoby, které hledaly útočiště v zemi, jež dodržovala lidská práva; měli je kontrolovat, obtěžovat a co nejvíc jim komplikovat cestu k trvalému pobytu. Služba začala ušlechtilými motivy jako dobročinná organizace pro lidi uvízlé v tísni první světové války. Během druhé světové války se služba etrangerů rozrostla v moloch, který se živil krví těch, jež měl chránit, a jehož konečným cílem bylo vědět každičký detail o každém, kdo nebyl čistokrevným Francouzem."
"Co chceš promýšlet? Tady není nic k přemýšlení. Přemýšlet můžeš, jen když máš dostatek informací. Ale my nevíme nic. Nic nevidíme, nic neslyšíme, nemáme tušení, co se děje. Nevíme, co se stalo včera, a už vůbec nemůžeme vědět, co se stane zítra."
"Až do svých druhých narozenin neřekl ani slovo, dokonce ani "máma" nebo "táta", už i lékař se tvářil ustaraně. Konečně řekl svoje první slovo, zcela jasně a se zvučným pařížským přízvukem vyslovil "roquefort"."
Krásný příběh dvou mladých lidí, které odloučila válka. Ale i přes to všechno jeden miloval toho druhého.
Velmi pěkné vyprávění o životě v Paříži za druhé světové války. Vyprávění o jedné lásce, která vydržela dlouhé odloučení, a nikam se neztratila, neochabla. Příběh o souznění dvou lidí, krátký, ale silný. Takový jaký je sám život, někdy bolestný a těžký. Někdy něžný a krásný. A takový je i příběh Léona a Louise.
Historický román odehrávající se v 1. polovině 20. století tedy napříč světovými válkami. Je to retrospektivní vyprávění vnuka o dědečkovi, jehož pohřeb se právě odehrává, dle jeho přání, v katedrále Notre-Dame. Je to hezký příběh lásky, které osud připravil mnoho příkoří, ale to už prostě k životu patří. Příběh je psaný poutavě a plynule, žádné složitosti. Louise jsem si od začátku zamilovala a Léona jsem obdivovala pro jeho zodpovědnost, která už se v dnešním světě málokdy vidí. Kniha je ideální nejen pro milovníky historických románů.
Jsou mladí a mají se rádi, ale válka je rozdělí právě během jejich setkání a poznávání… Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Tohle bylo krásné, něžné, nevinné... důkaz, že můžeme někoho milovat a nemusíme ho vidět desítky let. Je to o souznění dvou duší.
Nakonec to ani tak nebyl příběh o lásce mezi Léonem a Louise, ale o obyčejném životě v Paříži před a během války. O manželství a jeho proměnách časem. Krásné vyprávění provoněné kávou :)
Zvláštně, neakčně až obyčejně popsán příběh dvou lidí v nelehké době. Vyhovovalo by mi jiné zpracování. Takto to bylo až nerománově obyčejné, což určitě bylo tím stylem psaní, protože doba to byla nepěkná. Ale od knihy prostě čekám větší zážitek.