Leopardi v chrámu
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234098/mid_leopardi-v-chramu-234098.jpg
5
16
16
Humorný i vážný tón, dar přesného popisu, pozoruhodné myšlenky a krátké úvahy jsou základem výběru působivých textů z románů, deníků a dopisů Franze Kafky. Kniha Leopardi v chrámu přibližuje Kafkovo dílo každému čtenáři. Vybral a sestavil Josef Čermák.
Přidat komentář
"...nemohu nést na ramenou svět, sotva na nich unesu zimník."
Kafka prostě dokázal vystihnout tak moc v tak málo slovech. Vrtá mi hlavou, kolik dalších skvělých příběhů a aforismů bylo už za jeho života bezcitně spáleno.
Ti co se radují ze slunce a vyžadují radost i na druhých,jsou jako opilci,kteří přicházejí v noci ze svatby a nutí ty,které potkávají,aby se napili na zdraví neznámé nevěsty.
Zvyk stůj co stůj souhlasným tonem opakovat poslední slova druhého člověka,byt z jeho vlastní řeči,která se od nich odvíjí,vychází najevo,že s tím druhým vůbec nesouhlasíme.
Byl jsem moudrý,chcete-li,protože jsem byl každým okamžikem připraven umřít,ale ne proto,že jsem vykonal vše,co mi bylo uloženo,nýbrž proto,že jsem nic z toho nevykonal a ani nemohl doufat,že z toho kdy co vykonám.
Jen těžko napodobitelné se jen přiblížit.Jen zdánlivě se dotknout.Kafkových slovních tvarů,smyček i sousloví jeho ozdobných.
Jak sebevražedné může být štěstí !
Výběr z hroznů. Tak bych nazval tuto sbírku citátů z Kafkova díla. Hodí se na cesty ku rozjímání a přemyšlování.
"Dej mi chviličku ruku na čelo, abych dostal odvahu". Tak zní asi nejdojemnější a předpolední Kafkův zápisek, kdy už se mohl dorozumívat jen pomocí psaných lístečků. A následuje úplně poslední poznámka: "A tak pomoc zase odchází, aniž pomohla". Těchto pár posledních slov mě zasáhlo přímo do srdce. Těžko hodnotit knihu, která vůbec nevznikala se záměrem stát se knihou. Jde o důkladně vymetené nejspodnější šuplíky Kafkova prožívání, probdělých nocí a úvah o světě i k sobě samému. Spousta chuchvalců prachu, kterým mohl skutečně ne/rozumět snad jen on sám, ale i spousta zakutálených perel, u kterých se čtenáři zastaví dech a poklesne čelist, protože Kafka psal i o nás všech. Co je na Kafkově uvažování specifické, je až nemilosrdná, krutá upřímnost jak vůči sobě samému, tak i existenciální situaci člověka ve světě, kterou si běžně nepřipouštíme, kterou raději smetáváme do nejspodnějších, nikdy neotevíraných šuplíků podvědomí. Tak jako v jeho díle, i v těchto osobních poznámkách se projevuje Kafkův smysl pro mistrnou a chirurgicky přesnou, i když obtížně sledovatelnou až vysilující sebe/analýzu, paradox, argumentační cykličnost či bezvýchodnost, absurditu, neukončenost a marnost, do které však přesto – jako do tmavého pokoje škvírou zpod zavřených dveří (které ale možná nejsou jediné a poslední) – proudí odkudsi slabý, ale ostrý paprsek naděje. A kde lze v podivné ozvěně mezi zaprášeným, vyhozeným nábytkem jen těžko rozeznat, co je nářek a co je smích nad sebou samým. Kniha k listování a sebezpytování na celý život. Líbí se mi typografická rozmanitost, která Kafkovy úvahy oživuje, v ediční poznámce bych ale uvítal nastíněný vztah tohoto výboru k už dříve vydaným Kafkovým Aforismům, tedy v čem se oba výbory překrývají a v čem nikoli. Jinak, všichni tu vypisují své oblíbené citáty, tak já se taky o jeden podělím:
"Jsi úkol. A široko daleko žádný žák."