Leprosárium
Stanislav Komárek
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13205/bmid_leprosarium-wQj-13205.jpg
4
13
13
Stanislav Komárek v současné době učí filozofii přírodních věd na UK. Ve svém oboru je nejen respektovaným odborníkem, ale má nevšední dar jej také popularizovat. Dokazují to mj. esejistické knihy Pitevní praktikum pro pokročilé (2000) nebo Mír s mloky (2003). V knize Leprosárium se jeho oblast zájmů dále rozšiřuje, autorův kultivovaný styl se myšlenkově tříbí i prohlubuje. Eseje různé délky i zaměření jsou sestaveny do celků a objevují se v nich rozmanitá témata: cestovatelská, politická, biologická, environmentální, psychologická, společenská atd.... celý text
Přidat komentář
Prof. Komárek je pre mňa už notoricky známy esejista, ktorého diela znamenajú akostný výber kritických zamyslení obohatených vyváženou mierou sarkazmu. Spomínam si, na jeho "esej o eseji" v dielku Sloupoví aneb Postila a jeho úmysel predstaviť esej ako dôsledný a náročný žáner, ktorý zvládne len zopár obdarovaných literátov - menovite O. Paz či Arthur Koestler. Čítal som tvorbu oboch spomínaných autorov a cítim sa tak oprávnený podotknúť, že Stanislav Komárek rozhodne patrí medzi tých obdarovaných. Zbierka Leprosárium začína cestopisnými úvahami, ktorých skrytá alebo zjavná intencia je sprostredkovať čitateľovi reálne kontúry bájneho Orientu. Tibet a jeho budhistické spirituálno sa vytratilo niekde v predstavách Jamesa Hiltona a nech by sme ho križovali zo severu na juh, zo západu na východ, bájne Šangri La nenájdeme. Autorova deskripcia Indie - v podstate jedno obrovské smetisko - sa nám tiež zdá pravdepodobná. Po Číne a Jáve autor opúšťa tému cestopisov a začína odkrývať svoj široký záujem. Tvoria ho prevažne témy politické, historické, spoločenské či pedagogické. Záverom dodávam, že Leprosárium rozhodne zaslúžene patrí medzi eseje ocenené cenou Toma Stopparda.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2020 |  Doba koronavirová |
| 2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
| 2011 | Hlavou zeď 2011 |
| 2012 | Muž jako evoluční inovace? |
Četl jsem to už asi potřetí. Kdysi jsem Komárka docela „žral“, jeho filozofující pohled a propojování oborů mě bavilo, ale sám pro sebe byl schopen vytahovat jen jednohubky, z nichž jsem naprostou většinu po chvíli zapomněl.
Letos už jsem byl schopný si z toho vzít více a začal na Leprosárium koukat daleko kritičtěji. Kniha vyšla před 17 lety a jsou to sebrané spisy, takže myšlenky často více než dvacetileté. A poplatné době.
Pořád mi při čtení vyskakovalo přísloví „ševče drž se svého kopyta“. Komárek se jako biolog ve své době pouštěl do historie, sociologie… a tak nějak mu to v Leprosáriu nevychází, minimálně ne z dnešního pohledu.
Například v zamýšlení o klesající západní porodnosti „Kdo na naše místo“ klade „vinu“ za malý počet dětí antikoncepci, rostoucí „ceně“ výchovy dítěte, vzniku penzijního systému, tedy záležitostem systému, ale úplně zapomíná na emancipaci a to, že většina dnešních žen nechce trávit půlku života rozením dětí.
Dále – „Doba čínská“ je něco jako manifest stále ještě populárního názoru o přicházející vládě Číny nad světem a poklesu významu Evropy. Opět se akcentuje jedna část a zapomíná na druhou. Evropa se prý mění ve skanzen. Zapomíná se na lidská práva, svobodu podnikání, ekologické tikající bomby a další obrovské problémy, kterým Čína čelila a čelit bude.
Nejsilnější je tak poslední část, kde jsou sebrané spisy právě ohledně biologie a jejich přesahů do společnosti. Zajímavě např. argumentuje, že ochrana přírody dává smysl vlastně jen ze společenských důvodů. Dokud prostě existuje dost lidí, kterým se příroda a její ochrana „líbí“ má to smysl. I jako biolog argumentuje proti vyšším důvodům jako je diverzita druhů… v tomto nejsou objektivní pravdy k hájení, jde jen o boj o prosazení myšlenky jedné skupiny lidí proti jiným.
Stejně tak to dle něj platí i např. u historie – neexistuje objektivní důvod se historií zabývat. Historie má smysl, jen pokud nějakou skupinu lidí „baví“. Tady se projevuje nejsilnější stránka autora – filozofujícího biologa.