Hloubení
Robert Holdstock
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293414/mid_hloubeni-OwV-293414.jpg
4
191
191
Alex Bradley je chlapec s bujnou dětskou fantazií, který žije nedaleko prastarého lesa, jenž před časem pohltil jeho kamarádku Tallis a nyní začíná působit i na něho. Ovšem veškeré kontakty s lesem jsou čím dál nebezpečnější a chlapcovu psychiku těžce poznamenávají, až jednoho dne Alex zmizí. Když je po čase na kraji lesa nalezeno dětské tělo, všichni včetně zdrcených rodičů v něm poznají Alexe. Ale možná je vše jinak. Možná les Alexe vstřebal, vtáhl ho do svého zeleného srdce, a teď z jeho snů a děsů čerpá inspiraci pro vytváření mytág, zvláštních bytostí, které les zalidňují, jak to udělal již mnohokrát předtím. Jenže Alexova mytága jsou jiná – postižená, vykolejená tak, jak byl v posledním období svého života on – a začínají ohrožovat nejen svého tvůrce, ale i les jako takový… V příběhu Richarda Bradleyho, který se skupinou vědců pátrá po ztraceném synovi, Robert Holdstock dokazuje, že jeho les mytág zdaleka nevydal všechna svá tajemství. A „hloubení“, nevyzpytatelné průchody, jimiž je Ryhop protkán, mohou Richardovu cestu zkrátit, avšak mohou ho i navždy uvěznit v hlubinách tajemného hvozdu. Předmluvu k novému českému vydání románu Hloubení napsal velmistr žánru Michael Moorcock a připojen je i doslov samotného Roberta Holdstocka.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Hollowing, 1992
více info...
Přidat komentář
S vysokou pravděpodobností kniha, kterou s tímto autorem končím. Je to chaotické, je to náhodné, postavy jsou nesympatické, ploché. Nepovedlo se ve mě probudit jakýkoliv zájem o příběh.
Často jsem se ztrácel, přechody skrze hloubení byly chaotické a těžko pochopitelné. Celá část s Iásonem mi připadala úplně zbytečná. Opět se tu recykluje téma záchrany příbuzného z lesa. Z chování Richarda jsem ale velmi často měl dojem, že ani tak nejde o záchranu jako čistě o pobyt v lesa. Během dlouhých úseků hlavní děj zcela stagnuje a zabíhá do slepých uliček.
Spousta otázek zůstává nezodpovězených. Celkově jde o velmi divné dílo, kdy jsem v hodně pasážích měl pocit, že autor byl na drogách. Vzhledem k tomu, že je to cca čtvrtý díl se i to dobré (zejména lesní atmosféra) dost okouká a v rámci série toho plno působí repetitivním dojmem. Už Lavondyss byla strašná a po Hloubení se Holdstockovi budu vyhýbat obloukem. Rozhodně nic pro mě.
Velmi emocionálně silná kniha o hledání, snech, představách, snahou vyrovnat se se svými ztrátami, bolestmi. Výborně propracovaný svět mýtů a jeho koexistence s reálným světem. Od přečtení předchozích dílů sice uplynulo již hodně času, ale kniha se dá číst i jako samostatný román.
Za začátek bych dal dvě hvězdičky, od pobytu Richarda v lese zase čtyři.
Hloubení sice trochu navazuje na Lavondyss, ale Tallis ani Tiga Nedotknout-se-ženy-nedotknout-se země tu nepotkáte. Je to trochu jiná kniha, s jinými hrdiny, ale pořád stojí za plný počet hvězd.
Co mají společné: v hlavní roli je samozřejmě stále Ryhopský les, a také Hloubení je příběh o hledání, stejně jako Les mytág a Lavondyss. Namísto osamělého hrdiny tu ale máme celou vědeckou stanici, pokoušející se přijít lesním tajemstvím na kloub. Každý z nich v lese něco hledá, vždycky něco velmi osobního. A mezi tyhle svérázné vědce přichází hledat svého ztraceného syna i Richard Bradley.
Můžete hádat, kdo bude silnější, lidská věda, nebo tisíciletý les?
Jiné než předešlé díly, ale ne nutně horší. Dokonce bych řekl, že zatím z celé série nejlepší. Rozhodně nejpřístupnější, takže se osvětlí i leccos z předchozích příběhů.
Návrat do Ryhopského lesa je tentokrát pojat jako výprava vědeckého týmu. Vysvětlují zákonitosti tohoto místa a mimoděk pomáhají nalézt otci ztraceného syna. Byl jsem docela vděčný, že se autor vydal touto cestou. Bylo by divné se domnívat, že by toto tajuplné místo (kde se často ztrácejí místní lidé, objevují podivné bytosti ve zbroji a td.) uniklo očím vědecké veřejnosti nebo úřadům. Holdstock nás seznamuje s dalšími anglosaskýmí mýty jako je Jack, Legenda o Zeleném rytíři, prostor také dostane antihrdina Iásón a jeho Argonauti. Děj krásně plyne a o nečekané setkání tu není nouze.
Velké zklamání. Po Lavondyssu, který představoval výzvu šedým buňkám mozkovým, servíruje Holdstock lineární příběh ověšený pár mizerně přilípnutými slepými rameny, které vzbuzují dojem, že mu zůstaly v podobě rozpracovaných povídek ležet v šuplíku a bylo mu prostě líto je vyhodit.
Po slibném začátku se děj začíná odvíjet podle stejného kopyta jako předchozího romány - opět se do centra dění dostává původně vedlejší postava, opět je tu motiv hledání drahé osoby. Zapomeňte však na komplexní cestování napříč legendami, místy i časem, které nám bylo naservírováno v Lavondyss. Z Ryhopského lesa, který odmítal kohokoliv vpustit, který se bránil a vzpjačoval, se v Hloubení stává místo nabízené cestovními kancelářemi, pěkně all inclusive i se zásobami v samotném nitru. Už žádné proměnlivé počasí, žádné zničující putování. Teď prostě chodí skupinka sem a tam, ví kudy, bez problémů nachází stejná místa, bez potíží může kdykoliv odejít domů.
Legendy přicházejí za nimi, ale překračují vlastní rámec, fungují nahodile a fragmenty vyprávění prostě nedrží pohromadě.
I tentokrát se, alespoň první třetinou, vine jako rudá nit motiv toho, co máme všichni uložené v jakémsi cloudu lidského druhu a všichni to sdílíme - tentokrát to ovšem nejsou příběhy, ale samotná slova a nazývání - a aby náhodou někdo netápal (protože proč se obtěžovat s důvěrou ve čtenářovy schopnosti si něco domyslet nebo třeba dohledat), pojmenujeme rovnou jednu z hlavních postav Lacan. Ehm.
Holdstock při psaní zjevně ubral na psychedelicích a přidal na vláknině. A tak je Hloubení jen dalším průměrným fantasy, které u mě končí dokonce v podprůměru, protože nenaplněné naděje jsou pomstychtivé svině.
Je to pět hvězd, protože je to Ryhopský les. Ale je to jaksi... jiný, jiný než všecky ostatní díly. Zatímco povídkový Les kostí a úvodní Les mytág je strhující a dechberoucí, Lavondyss zadumaná, zacyklená a přemýšlivá, tak Hloubení mi přišlo jaksi... analytické. Celou dobu jsem měla strašlivou potřebu vrátit se o pár kapitol zpět, začít to číst znovu jako vědecký článek a pochopit to, fakt tomu porozumět a pochopit, co mi to tady autor vysvětluje... protože ten autor nahlédl do něčeho strašně závažného. A ve svých knihách jako by mluvil pořád o tomtéž, akorát jiným žánrem, v jiném příběhu, s jinými postavami.
Úvod je zvláštní a ještě se veze na fantasy-podivně snové vlně Lavondyss. Když jsou v centru zájmu Ryhopského lesa děti, nesnažte se jejich chování "pod vlivem" pochopit. Ani chování jejich rodičů. Les na děti působí víc než na jiné lidi a dělá ze světa blázinec. U dospělých je to jiná, tam spolu s hrdiny nabudete dojmu, že když se budete dost snažit a dost pozorovat, zapisovat a analyzovat, možná jednou něco pochopíte... Právě to se stane, když se po Alexově zmizení se do centra pozornosti dostává jeho rozsypaný otec, přichází do lesa a začíná hledat, poznávat, rozplétat... jenže co rozplete, to se zaplete znovu a ještě víc.
On, vědecká výprava od Duté skály, a vlastně i čtenář, všichni se snaží pochopit a na ten živoucí a měnící se svět použít to, co znají... ale nakonec všem nezbude nic jiného než složit zbraně rozumu a jen vnímat a snažit se to procítit a nechat to působit. Pak najdou cestu. Holdstockův svět se rozumu brání. Ale kdo rozum odloží (nebo stáhne jeho výkon na minimum) a nechá naplno běžet vnímání, ten může objevit svět, kterej děsí, vábí, voní i páchne - Holdstockovo líčení je tak živé, že skoro umí přivodit smyslové vjemy - a vždycky tu byl, je a bude s námi. I když jeho autor už není, což mi je čím dál víc strašlivě líto. Díky Vám, pane Holdstocku. Ráda bych řekla, že v Ryhopském lese budete žít navždy, ale nějak nevím, zda je to něco, co by člověk měl někomu přát. Ať je k Vám tedy les dobrý.
Pro mě nejzajímavější a nejčtivější kniha ze série. Příběh pěkně odsýpá, i když pořád mi tam chybí nějaká logická uspořádanost. Poslední kapitoly mě neuspokojily, tak si uchovám alespoň vzpomínku na prostřední část knihy, která byla trochu detektivkou, trochu thrilerem, trochu románem.
Myšlenka mytág se mi moc líbí, ale způsob, jakým je podávána je na mě příliš abstraktní.
Četla jsem před 12 lety, a ještě teď mi při vzpomínce na tuhle knihu proběhne mráz po zádech a vderou se slzy strachu...
Hloubení je v sérii pro mne úkrokem stranou. Jako starý konzervativec bych více ocenila větší provázanost s původním, nosným příběhem. Skupina odborníků v lese na mě působila zvláštně rušivým dojmem - "už se to ví a vědí to všichni", není to tajemný, soukromý příběh několika lidí, ale vědecký projekt. Nicméně myšlenka zachycení existence Alexe je hodně zajímavá, jeho cestování systémem, velké přátelství, bez něhož by si možná neporadil, za to vše palec nahoru.
Potřetí se Robert Holdstock vydává do Ryhopského lesa a za sebe musím říct, že tentokráte mě jeho vyprávění strhlo, jako dosud žádné předtím. Možná je to proto, že nechal příběh plynout přirozeněji a nesnažil se ho zamknout salvami mytologických odkazů a časových paradoxů, jak to dělal dříve. Ne, že by se těchto atributů vzdal docela, ale na rozdíl od předchozích knih, jimi děj nezahlcuje a základní linii, kterou je otcovo hledání ztraceného syna, nechává čistou a jenom ji lehce oplétá a šperkuje sítí magických dobrodružství, odehrávajících se uprostřed Ryhopského lesa. Hloubení je tak knihou čtenářsky mnohem přístupnější a pochopitelnější, která rozkvétá s každou další stránkou. Citlivě jsou zakomponovány i odkazy na události předchozích dílů, takže vynikne ona nádherně komplexní struktura celého Ryhopského gobelínu, korunovaná strhujícím závěrem. U Lavondyssu jsem vzpomínal jednu odvěkou pravdu, a pro Hloubení mám také jednu: do třetice všeho dobrého.
Pokaždé když čtu knihu od Roberta Holdstocka, tak mám pocit, že se tak trochu míjíme. S přibývajícími stránkami ztrácím pozornost a příběh jakoby běžel úplně mimo mne. Stejně tomu bylo i při čtení Hloubení. Robert Holdstock a jeho knihy zkrátka nejsou můj šálek čaje, ale dal jsem mu šanci a nelituji toho. Celou sérii Les mytág považuji za vyjímečnou svým pojetím a originalitou. Nicméně postrádám v ní něco, co by mne hlouběji oslovilo. A z toho plyne i mé doporučení pro potenciální čtenáře. Dejte této knize šanci, možná vás osloví, možná ne, ale v každém případě nahlédnete do netradičně pojatého světa, ve kterém se mísí skutečnost s imaginací a historií.
I přes mnohé výhrady k prvnímu dílu série - knize Les mytág - jsem sáhla po Hloubení. Asi jsem se potřebovala ujistit, zda k Holdstockovi přece jen nenajdu nějakou schůdnou pěšinu.
Bohužel - nenašla. Obranné mechanismy lesa zřejmě zafungovaly až příliš dobře. Čtení pro mne bylo jako chůze ze schodů s podvrtnutými kotníky a nadto ještě v příliš malých botách - bolelo.
Ve srovnání s prvním dílem série bych ocenila snad jen více rozmanitějšího děje a lepší propracovanost postav, nicméně občas těch postav (lidí, mytág, legend a jiných potvor) bylo až příliš. Jelikož nejsem nijak zvlášť sečtělá v mytologii a legendách staré Anglie (a taky Řecka či jiných zemí), postavy mne mátly, pletly se mi, musela jsem si dohledávat v jiných zdrojích, co byly vlastně zač. A tohle prostě od fantasy literatury neočekávám. Když se chci vzdělávat, sáhnu obvykle po učebnicích či populárně naučných knihách.
Po dlouhé době se mi navíc stalo, že po dočtení jsem propadla do čiročiré deprese, té temnoty a těžkosti bylo v knize asi už příliš.
Je mi líto, ale s tímto autorem jsem se potkala (doufám) naposledy. Zřejmě mám laťku fantasy až příliš vysoko a musím se smířit se skutečností, že jen málokterý autor na ni dosáhne.
Tohle je tak zvláštní svět... a tak poutavý. Tajemno hlubokých lesů popsané neskutečným živočišným a přitom přirozeným stylem, okořeněné zvláštními bytostmi - mytágy. Děj už si moc nepamatuji, ale dojem z magického lesa se zaryl a utkvěl mi hluboko v mysli... Kniha podle mne patří mezi ty, kteří vynikají a tím se stanou nezapomenutelnými.
Tento díl série se ke mně dostal paradoxně jako první. Musím říci, že se mi líbil snad nejvíce. Překonává ji jen sbírka povídek Les kostí.
Ďalšie Holdstockove hrabkanie sa v hlave čitateľa. Bolo fascinujúce sledovať, kam až sa autor dokáže dostať v práci s mýtmi, podvedomím a mágiou lesa. Tomuto hovorím dobrodružstvo mysle....
Návrat do Ryhopského lesa se vším všudy. Tentokrát otec hledá ztraceného syna a není na to sám. Aspoň částečně mu pomáhá skupinka vědců, kteří se rozhodli les důkladně prozkoumat...
Vskutku zajímavý příběh. V sérii bych ho postavil na druhé místo za Les mytág. Opět jsme se trochu více dozvěděli o fungování lesa a dalších evropských mýtech. Už se těším na další kousek od tohoto autora.
Jako každý díl této série mne i Hloubení přitáhlo ke čtení a využil jsem každou chvilku ke čtení. Dobrá byla myšlenka vědeckého týmu i míst k přecházení mezi různými částmi lesa.
S koupí dalšího dílu jsem chtěla ještě počkat, ale nakonec jsem neodolala. Jsem vážně zvědavá, jaké to jednou bude číst sérii o Lesu Mytág podruhé (potřetí?). Protože na poprvé mě to vtáhlo, jako pravé "hloubení" a ne že bych nemohla naleznout cestu ven, ale ani jsem nechtěla. Tento díl bych zatím zařadila na pomyslnou druhou příčku, za Lavondyss, a před první díl, samotný Les Mytág.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Les mytág |
| 1996 | Les kostí (9 povídek) |
| 1999 | Merlinův les |
| 2010 | Avilion |
| 2015 | Lavondyss |
Lavondyss na mě onehdy zapůsobil tak (v dobrém i ve zlém), že pouštět se do další knihy o dítěti ztraceném v Ryhopském lese se mi opravdu nechtělo - tím spíše, že Hloubení na Lavondyss volně navazuje. Nakonec jsem však byla docela příjemně překvapena. Hloubení je rozhodně jedna ze čtenářsky přístupnějších z celého cyklu Les mytág a současně to není zas taková depka, jako jiné díly. Příběh vcelku příjemně plyne, ale z celkového hodnocení vychází lépe první a druhá část, kdy Alex mizí v lese a Richard se jej vydává hledat - chemie mezi postavami funguje velmi dobře, zase tady máme aspekt poznávání lesa optikou nových postav a příběh hezky odsýpá. Třetí část po návratu Richarda do lesa je ale často zběsile zmatečná a působí místy hodně uspěchaně. No a smysl celé pasáže s Iásónem mi doteď popravdě trochu uniká. Ve výsledku to bylo příjemné čtení, byť o něco slabší, než předchozí díly.