Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4393
4393
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Autorka je má oblíbená a má opravdu velký spisovatelský dar. Téma této knihy je velmi těžké, smutné až mrazivé a určitě už k této knize nikdy nesáhnu, což o těch předešlých rozhodně neplatí. Vím, že život není peříčko, ale tohle byl pořádný balvan.
(SPOILER)
Příběh jedné rodiny a toho, co se neříká. Cácora je ještě malá, když odešel otec. Její matka doma moc nebývá, a tak je s babičkou. Babička je svéráz a myslí si, že o špatných věcech je lepší nemluvit. Ale dá se tajemství pohřbít dost hluboko, aby se už nikdy nedalo vykopat?
Bylo mi jasné, že se mi tato kniha bude líbit, od autorky jsem přečetla vše a vždy jsem byla nadšená. Ale že to bude až takové, to jsem tedy nečekala
Je to smutné čtení, napínavé a tajemné. Je to těžké, sedne to na vás a jen tak nesleze. Čtete s očekáváním, co bude dál, budete chtít vědět víc a víc. Autorka to skvěle dávkuje a nechává nás v napětí a pak to všechno vybalí
Je to nečekané, překvapivé, šokující. A když mi došlo, jaké je v knize tajemství, bylo mi tak úzko, že jsem ani nevěděla, jestli chci číst dál a všechno se to dozvědět. (Samozřejmě, že jsem četla dál a knihu jsem nemohla vůbec odložit).
Autorka na čtenáře dokáže skvěle přenést emoce, bylo mi tak při čtení úzko a smutno. Jsou tu skvěle použité metafory. Když Vám to pak všechno dojde a pochopíte i ty náznaky v předchozích kapitolách, možná vám i mráz přeběhne po zádech.
Skvělá kniha, která se na první pohled tváří jako jeden z mnoha rodinných příběhů, ale je v ní mnohem víc.
(SPOILER)
Hlavní postavou je dívka, která vyrůstá v jednom domě se svými rodiči a s babičkou a dědou. Při záplavách v roce 1997 se její táta vytratí z jejího života a její mamka má problémy s alkoholem a má řadu mužů - amantů. Ačkoliv se o dívku starají prarodiče, připadá si stále osamocená, jako by byla navíc. Nemá pěkné dětství, které by si zasloužily mít všechny děti. O pochopení, o pohlazení a o úsměv se této dívence může jen zdát. Později začne navštěvovat školu, kde si nalezne kamarádku ESTER. Většinou se v dívčině životě objevují hádky, křik a nepochopení. Postupně se přeneseme do její dospělosti a budeme sledovat, jak se její život bude vyvíjet dál.
Kniha byla smutná a pro mě osobně mrazivá. V průběhu četby jsem přemýšlel o tom, co se událo a měl jsem různé myšlenky. V hlavě jsem si spřádal různé možnosti. Když jsem se ocitl v závěru knihy, nebylo mi z toho vůbec dobře a měl jsem obrovskou zlost. Nedá se to ani popsat, ale o tom se už dočtete v tomto románu.
Od autorky jsem četl téměř všechny knihy a také kniha LES V DOMĚ se mi líbila. Autorka umí psát poutavě a píše krásnou češtinou. Číst její knihy je pohlazením po duši.
Kniha má pěkný přebal. Všiml jsem si, že kniha má větší font písma u číslování stránek.
U téhle autorky asi nikdy neuděláte chybu, když po knize sáhnete. Už po pár stranách jsem si říkala, že je něco hodně špatně a čím jsem četla dál a příběh se postupně rozkrýval, bylo mi na duši úplně smutno. Neskutečně čtivý příběh. Hvězdičku ubírám za nedotažené věci. Otce kluků a tak dále, věřím, že by to jen tak nenechal.
Dalo by se říct, že souhlasím s většinou komentářů, které tu jsou napsané. Kniha se dá přečíst za jeden den, jelikož vás vtáhne do příběhu a nepustí vás, dokud ji nedočtete. Jedná se o velice závažné téma, ale Alena Mornštajnová opět nezklamala a dokázala ho zajímavě uchopit. Kniha vás chytne za srdce. Ale tak moc, že už ji znova chtít číst nebudete. Přidávám svou poklonu paní autorce.
Velmi temné čtení, ale zase trošku jinak, než to u paní Mornastajnove bývá. 2 roky čekání na každou její knížku, pár hodin čtení, a potom zase 2 roky čekání na další skvost :) Velmi mrazivý příběh. Po dočtení jsem ještě chvíli seděla a vstřebávala... Nejhorší na tomto příběhu je to, že se nemusí jednat pouze o něčí fantazii, ale že se tyto věci dějí častěji, než by bylo milo...
uf...to byla síla. nečetlo se to vůbec dobře, tím hůř, čím víc se blížil konec a vše do sebe zapadalo. Přesto ale rozhodně doporučuju..
Autorka umí psát. Ale tentokrát si vybrala téma, které se nečetlo dobře.
Postavy jsou nesympatické, jejich chování mi dlouho přišlo nelogické. Pak jsem ho do jisté míry pochopila. Konec byl překvapivý.
Drsnější než jsem čekala, ale je to stylově vybroušené a místy napínavé. Jsem spokojená, Mornštajnová opět splnila má očekávání (a byla vysoká!).
Příběh vystavěn velmi čtivě. Avšak nelehké téma. Každou přečtenou stránkou se seznamujeme s hlavními postavami, objevujeme kořenový, vztahový propletenec a poznáváme jednotlivé charaktery postav. Objevujeme co to ten les znamená. Proč vůbec v knize figuruje? Kdo něco ví? Jak se na nás téma knihy podepíše
Je to už takový evergreen. Čtivý poutavý příběh, na jehož konci se úžasná vypravěčka Alena Mornštajnová pokaždé změní v poněkud neohrabanou loutkářku, která své marionety nutí kvůli efektnímu závěru dělat věci, jež jim vůbec nesedí. V této knize navíc zcela chybí vysvětlení osudu Jakubova otce, který by díky svým vědomostem o rodině z vesnice určitě mohl sehrát důležitou roli při synově očernění. Pokud do povodní každou druhou sobotu fungoval, nebyl nejmenší důvod, aby po povodních fungovat přestal. Jenomže autorce se to hodilo jinak. Nicméně stále jde o výborný nadprůměr.
Nějak mi to nesedlo. Příběh silný ale styl se mi moc nezdál. Postavy mě rozcilovali, některá slova mě rozcilovala - viz Babina a konec je vyloženě přehnaný.
Ale asi jsem měla moc velké očekávání. Všechny knihy paní Mornstajnove si ráda přečtu několikrát, ale po této už znovu určitě nesáhnu.
Byl to silný příběh... Ačkoliv se na první pohled zdál tak všední. Po přečtení mám z toho husí kůži. Jak autorka dokázala rozvinout takové téma, popsat lidský osud tak realně. Kniha se stala mou oblíbenou, ne proto, že by se mi příběh líbil, ale proto co ve mě vyvolal.
(SPOILER) Alena Mornštajnová je s každou knihou lepší a lepší. Její styl i dramaticky vystavěná kompozice jsou výborné. Jen se připravte na to, že pod anotací "nečekaně mrazivý román" se skrývají patologické rodinné vztahy a zneužívání dětí. Pro nadšené čtenáře Houbařky je tato kniha jasnou volbou.
Naprosto skvěle napsaný otřesný příběh. Paní spisovatelka fakt umí pořádnej zásah do duše a toto už nikdy nechci číst znovu.
Kolik takových cácor na světě asi je ?
Já ani nevím, co napsat..Celou dobu jsem četla se zatajeným dechem, od jisté pasáže s knedlíkem v krku. Ale přesto jsem nedokázala knížku odložit. Nutně jsme potřebovala znát tu lež v domě. I když jsem ji tak nějak vytušila, ten konec mě dostal!
Přečteno za den a půl. I přes nesmírně tíživé téma musím říct, že je knížka krásně napsána, ostatně, jako všechny knížky paní Mornštajnové, obsahují krásné metafory. Kdybych mohla, dala bych celé nebe hvězdiček :-).
V poslední řadě bych chtěla pochválit obálku knihy a poděkovat PANÍ spisovatelce za odvahu a výběr tématu.
Novinku Aleny Mornštajnové jsem přečetla za jeden den jako mnoho jiných čtenářů, kniha je vlastně krátká, řídce napsaná, malé stránky a prázdné listy mezi kapitolami, ale i na takto malém prostoru autorka vystavěla odporný, ale velmi uvěřitelný a autentický příběh malé cácorky ze zdegenerované rodiny... ten les mi byl divný hned na začátku, byl zlý, rozpínal se, cácorka musela zatahovat závěsy do svého pokoje, aby jí les neděsil, neměla se kam schovat, bála se, že si ji vezme, byl všude v celém domě i ta vůně dřeva a jehličí, už v této chvíli jsem měla tušení, že je něco hodně špatně ... celkově skvěle napsáno, plíživě a trochu tajemně, hustá atmosféra,načež dojde k šokujícímu odhalení a čtenář je znechucen, tak to aspoň fungovalo u mě a myslím, že právě to byl záměr autorky, který se jí fakt povedl.... ještě k příběhu dodám, že mi bylo moc líto Jakuba, jinak téměř všechny ostatní postavy mi byly těžce nesympatické...
Alenu Mornštajnovou mám moc ráda a k jejím knížkám se ráda vracím, abych si je znovu připomněla a prožila. Po přečtení Lesu v domě ale myslím, že k němu se už chtít vracet nebudu. Stejně jako u ostatních jejích příběhů je i tenhle výborně napsaný, hodně silný a bohužel i hodně uvěřitelný, ale kromě lítosti, smutku, nespravedlnosti a úzkosti jsem u tohohle pociťovala i velkou žaludeční nevolnost. Při besedě s autorkou v loňském roce, kdy už na této knize pracovala, říkala, že chtěla konečně napsat něco veselejšího, ale že to bohužel ani tentokrát nedopadne. A opravdu nedopadlo.
No pane jo!!! Přečetla jsem na jeden zátah, až je mi to trochu líto. Nejdřív mi to nedocházelo, jakou roli hrál les a proč byly vztahy v rodině takové a konec? Neskutečné překvapení. Budu věřit, že odteď bude hlavní hrdince už jen dobře, i když se musí vyrovnat s následky svého rozhodnutí. A teď zase čekat na další knihu od paní Mornštajnové.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
Opět stejně silný příběh,tak jak v předchozích knihách autorky.Knihy si po přečtení pamatuji hodně dlouho,možná bych i řekla celý život.