Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4575
4575
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
V prvé části jsem hlavní hrdinku litoval, v další nenáviděl a nakonec... ???
Samozřejmě výborně napsané.
Opět skvěle napsaný příběh. Paní spisovatelka Mornštajnová prostě umí. Její knihy uvíznou nadlouho v hlavě.
(SPOILER)
Nečetlo se to vůbec dobře a mrzelo mě, že jsem někde omylem narazila na kauzu s toybox, takže jsem dopředu věděla, co je hlavní zápletkou.
Můj názor je takový, ze se tohle téma teď hodně otevírá a příběhy rozhodně nejsou stejné. Mám dojem, že si grafička chtěla trošku přihřát polévku..
Kniha byla temná a prostředí, ve kterém hlavní hrdinka žije, je deprese sama o sobě. A přestože jsem čekala, kdy “to přijde, naprosto mě to šokovalo.
Rozluštěni staré záhady na závěr bylo už jen poslední tečkou.
Zkrátka skvěle poskládané a vyeskalované. Jen se mi špatně chápalo odosobněná hlavní postava a začátek byl až příliš pomalý. Rozhodně to nikdy nebudu číst znovu a zdát se mi o lese bude ještě dlouho.
Hotýlek, Hana byly napsané s větší lehkostí, proto hodnotím nižším hodnocením.
Důležité téma nutící k zamyšlení. Ale upřímně, Hana a Tiché roky mi přišly lepší. Nicméně ke čtení rozhodně doporučuji, jen pozor, je to opravdu depka.
Několik let jsem se chystala na nějakou knihu od Aleny Mornštajnové a tak jsem letos sáhla po její nejnovější knize - Les v domě!
Musím říct, že u nás v knihovně jsou na ni rezervace snad až do roku 2025!
O knize jsem slyšela (letmo) - některé články a nadpisy člověk nepřešel bez povšimnutí - ale čtenářský zážitek mi to nijak neovlivnilo! Ba naopak - věděla jsem, jaké těžké téma se v knize řeší a možná je to třeba pro citlivější jedince lepší vědět předem :).
Musím se také přiznat, že jsem u knihy nakukovala na další strany :D a tak jsem během čtení ze strany 100 nalistovala třeba stranu 200, abych věděla, jak to teda bude!
Dysfunkční rodina, jedna vesnice, jedno tajemství. Nedůvěra, lži, pocity viny, studu, prázdnoty.
To, o čem dále kniha pojednává se můžeme dočíst v mnoha recenzích či článcích - to nechám na každém, ale ráda bych napsala pár pocitů a situací, které jsou v knize velmi zdařile zpravovány a popsány:
- lhaní - jak snadné je lhaní vzít za vlastní, když se s ním setkávám každý den, jak lež dokáže ovlivnit životy nevinných
- frustrace, nervozita, vztek
- pocit méněcennosti, zbytečnosti
- pocit nezdaru, obviňování všech kolem
- pocit samoty, prázdnoty
- pocit odcizení, nedůvěry
(SPOILER) U téhle knížky mě mrzí jen to, že jsem předem věděla, co se v domě děje. Nebýt toho, do chvíle, kdy se autorka rozhodla tajemství odhalit, bych na to nepřišla. Do posledních stránek jsem marně doufala aspoň v dodatečnou nápravu křivdy, která nevratně zkazila život rodině, která měla se zlem v domě jen pramálo společného, ta ale bohužel nepřišla. Závěr byl nečekaný, ale byla to asi poslední zoufalá možnost, která zbývala. Při čtení posledních řádků mi naskočila husí kůže. A svitla aspoň malá naděje na to, že i když viník už nebude potrestán, bude aspoň odhalen.
Čtenářský zážitek jsem měla předem zkažený tím, že jsem díky mediální kauze věděla, kdo je "vrah", takže asi nemohu soudit objektivně. Každopádně ve mně kniha nezanechala dobrý pocit, byla to jedna velká depka a mrzí mne, že jsem se do ní vůbec pustila.
Další skvělé dílo, které člověka pohltí, čte to jedním dechem a napjatě čeká, co bude dál. Je to hodně pochmurné, citlivé a těžké téma. Já tenhle styl mám ráda, takže mi to vůbec nevadilo. Hodně dlouho mi nedošlo, co se v domě děje, což asi byl záměr, takže až někdy ve 3/4 knihy mi to docvaklo. Bylo mi cácory dost líto, hodně jsem se do ní vžila, asi proto, že jsem zažívala sama podobné pocity v dětství. Určitě si to chci někdy přečíst znovu.
Uzasna kniha, ktera me pohltila a precetla jsem ji jednim dechem. Nicmene jedna se o uplne jiny styl nez jsem u autorky zvykla. Zasahlo me to, jelikoz jsem sama matka, takze pro matky uplne nedoporucuji :D
Kniha se mi líbila, ale u všech knih autorky se dostavil wau efekt, kdy jsem si řekla, to mi sedlo, tohle mělo pointu a velký smysl. Tady se to úplně nekonalo, vyprávění to bylo velmi silné, nervy drásající, ale něco tomu chybělo. Nelíbilo se mi přirovnání lesa jako hlavního nebezpečí (pro tu hrůzu, co se v baráku odehrávala se to nehodilo). Závěr byl trochu mimo, zvrat to sice byl, ale až moc skandální.
(SPOILER)
Knihu bych nedoporučovala novopečeným maminkám nebo citlivým duším.
Kniha mě pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. I přesto že jsem věděla, o co v knize půjde, jsem si nepřišla o nic ochuzená. Celou dobu jsem přemýšlela nad pár spolužačkami, které žili ve škaredém rodiném zázemí a uvažovala jsem, jestli jsme jako děti nepřehlidly kromě křiku i něco jiného. Kniha mě určitě zasáhla tak, jak to autorka ve svých knihách umí. Jediné co mi vrtá hlavou, je otázka, co se stalo s ala otcem hrdinky? Zmizel nebo byl zabit?
I přes KAUZU (květen 2023) a spoiler, který nutně přinesla, jsem si knihu "užil", tak jak se jen takové depresivní čtení užít dá. Postavy jsou do hloubky promyšlené a CÁCORA je zajímavá vypravěčka, která toho sice ve svém světě moc nezmůže, ale nás čtenáře dokáže za VODIT ZA NOS perfektně. Doteď musím přemýšlet o KONCI, jestli bylo zlo dostatečně potrestáno a jestli to vůbec byl autorčin záměr. Možná chtěla knihou spíš vytvořit realitu plnou ZMARU a deziluze...
Ať tak či tak, knížku do posledního šroubečku rozebírám ve 2. epizodě knižního PODCASTU Proč je to bestseller (viz Recenze). Budu moc rád za poslech a za váš názor: YouTube.com/@PJTBpodcast
Mám knihy paní Mornštajnové ráda, ale tahle mi nějak nesedla.
Asi tomu nepomohla ani medializace a téma plagiátorství, díky němuž už dopředu víte o co půjde...
Po přečtení mám i pocit, že děj a osudy postav byly takové nedotažené a konec uspěchaný. Že jsem byla jako čtenář o část příběhu ochuzená...
Každopádně jde ale o vážné téma o kterém se moc nemluví, ale rozhodně by se mluvit mělo...
Přez všechny diskuze jsem se do knížky zacetla. Hrůza, v čem musela hrdinka vyrůstat, je mi z toho uzko. Vůbec si neumím představit, ale bohužel i takovéto rodiny okolo nad jsou.
Wow ... tak tahle kniha mě dostala ... abych se přiznala mám husí kůži ještě teď a to jsem knihu přečetla za včerejší den ... za začátku se příběh rozvíjel opravdu pozvolna ... ale jakmile došlo k tomu zásadnímu dějovému zvratu... nešlo se od knihy doslova odtrhnout ... děj se začal opravdu zrychlovat a dávala jsem si souvislosti ze začátku
knihy dohromady ... prakticky podobné osudy matky i dcery (až na to že jedna vše řeší alkoholem) ... a konec příběhu... jsem opravdu jen zírala jak se hlavní hrdinka dokázala vypořádat se svou minulosti a k tomu jedno odhalení, které za mě vyrazilo dech ... tahle kniha ve mě vyvolala jak vztek na matku hrdinky, která vše jen přehlíží (pak je vysvětleno proč) ale i divné chování prarodičů... ale I smutek a rozhořčení ... prostě je to za mě úžasná kniha od nejlepší české současné spisovatelky a to půlroční čekání v knihovně na tuto knihu opravdu stálo!!!!
(SPOILER)
Hodně zajímavá kniha. On autorky paní Aleny Mornštajnové jsem četla až na dve knihy všechny, které dosud vyšly. Musím říct, že je to mistryně v tom, jak zatáhnout čtenáře do děje. Tato kniha se točí okolo mladé díky, která to nemá v životě jednouché. Nezná svého otce, nemá kamarády, její mámu nezajímá a bydlí u babičky s dědou, které také nemá ráda. Má smyšlenou nejlepší kamarádku Moniku, která později v knize dostane mnohem větší význam. Je to velice silné téma. Spoiler.....
Dívka si prošla zneužíváním od dědy. Ostatní v domě to vědí a nic s tím nedělají. Dívce říkají cácora a obviňují ji před všemi, že si vymýšlí. Nedopatřením obviní svého nevlastního bratra z toho, že ji znásilnil, jelikož si to dospělí mysleli a ona se bála přiznat pravdu, že ji děda takto moc ubližuje. Konec knihy se motá okolo dívčiny plnoletosti. Nemá vztah, po maturitě stále pracuje v hospodě a jako účetní, je jen v práci a doma. Navštíví matku, která o ni stejně stále nejeví zájem a řekne ji, že má malou sestru. Když matku zavřou na advikačku, kvůli alkoholismu, tak se jí ozve sociální pracovnice, jestli chce do péče svou nevlastní malou sestru. Druhá možnost by byla, aby šla k babičce s dědou .. a čekal by ji stejný osud. Sociální pracovnice si ale myslí, že dívka a své minulosti lže, a tak navrhne péči malé holčičky prarodičům. To dívka nezvládne a zajede do své rodné vesnice po tolika letech, co se jí vyhnula díky práci v hospodě při střední škole a levnému podnájmu od hospodského. Dům zapálila. Našli ji v lese - babička, která ji sdělila, že děda je mrtví, zemřel v ohni v domě. Tímto kniha končí.
Za mě 2. nejsilnější kniha po Haně. Doporučuji! Skvělé na zamyšlení nad tím, co se i vedle Vás v domě může dít a přitom o tom nikdo neví, ....
(SPOILER)
Začala jsem ji číst i když jsem věděla, o co jde. Měla jsem trochu obavy, že mi popis toho skutečného děje nebude dělat dobře...
Ve skutečnosti nebyl, naštěstí, nijak barvitý.
Ve skutečnosti byl děj vlastně postavený na jedné "pravdolži" devítiletého děvčátka, co tušila nač se jí ptají, ale odpověděla podle své pravdy.
A tady je gró toho všeho. Zbytečně zničené životy dvou kluků a hlavně vlastní bezmoc cokoliv změnit při rozhodování sociálky komu svěří do péče malou Terezkou. A pak už byl jen krůček k tomu co provedla i za cenu vězení pro sebe a dětského domova pro Terezku..
Babi i matka by zasloužily, no nemám slov....
Těžká deprese a totální bezmoc namačkaná na 300 stran, to je tato knížka. Příběh Cácory mě pohltil od první strany, a jak se postupně rozvíjel, nutilo mě to číst dál a dál. Cácora jakožto nechtěné dítě rozhodně nemá šťastné dětství, ale postupně se ukazují náznaky daleko horších problémů, až se naplno dozvíme, o co jde (i když to dávno tušíme). Totálně dysfunkční rodina, kde se problém táhne napříč několika generacemi, které navždy poznamenal. Při čtení cítíte zlost, hnus, smutek i beznaděj, ale konec způsobí pocit alespoň malého zadostiučení.
Komentář jsem musela napsat s určitým časovým odstupem, knihu jsem v sobě nechala rezonovat a doznívat.
Oproti předchozím knihám spíše zklamání. Jako ano čte se to dobře, ale na mě moc temné, deprimující, snad ještě horší než Hana, a to už je na mě moc. Jenže tohle je ze současnosti. Potřebujeme i pozitivnější knihy.