Les v domě
Alena Mornštajnová
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle je první kniha od Aleny, která se mi četla velmi težce. Jsem zvyklá že popisuje příběhy které ne vždy mají happy end, ale tohle byl fakt mazec. Je to výborně napsaný, čtenář je zcela vtáhnutý do děje a mě to úplně pohltilo. Přečetla jsem knihu za tři dny (ale byla ráda, že už je konec).
Výborná! Mrazivý příběh jedné mladé ženy. Až mě zaráží jak může být jedna rodina takhle nefunkční a zvrácená! Měla jsem na konci husí kůži což se mi dlouho nestalo. Doporučuji přečíst.
No teda, to jsem nečekala. Čekala jsem knihu o alkoholismu, ale tohle... odporné, brilantně napsané, neodložitelná kniha. Autorka opět ukázala, že psát tedy rozhodně umí.
"Věděla jsem, že nejbezpečnější způsob existence je být takovým člověkem, který splyne s okolím.
Moje opravdové já se nestihlo vytvořit. Byla jsem obraz v zrcadle. Měnila jsem se podle očekávání člověka, který se na mě díval, protože jsem toužila všem vyhovět. Myslela jsem si, že když budu taková, jakou si mě lidé přejí mít, přijmou mě mezi sebe."
Na knihu jsem se těšila a nebyla jsem zklamaná. Syrové popisy míst, dějů a událostí, strhující styl vyprávění. I když jsem celou zápletku tak nějak tušila, nic to neubralo na celkovém zážitku z knihy. A tak se stalo to, co mám na čtení knih fakt asi nejradši - nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Alena Mornštajnová, bez ohledu na celou kauzu ohledně této knihy, má neskutečný dar napsat věci tak, že jdou opravdu do hloubky a až do samotné podstaty věcí. A pokud je to kniha, která někomu otevře oči anebo zase o něco víc přiblíží prožívání obětí těchto hrůz, tak svůj účel splnila na 100%.
Bála jsem se, protože jsem zaslechla, že je to jiné, než všechny ostatní knihy. Ale bála jsem se zbytečně. Neskutečné přirovnání, trpkost v puse a procítění každé chvíle. Vžila jsem se a cítila chlad lesa. A jsem přesvědčena, že o něčem takovém musí každá žena vůči svému muži vědět - to mi nikdo nevyvrátí.
Za mě další skvělá kniha od autorky. Silný příběh a náročné téma ve mě rezonuje ještě teď, několik dní po přečtení. Upřímně nechápu, jak se tohle může dít a děsí mě to, že se to opravdu děje. Knihy od autorky se čtou sice těžce, ale vlastně hrozně rychle, protože Mornštajnová má neuvěřitelný dar pro psaní a pro češtinu. Mohu jen doporučit, i když je to opravdu náročné téma.
Musím říct, že kniha mě moc nenadchla. Docela hned mi došlo, o co tam půjde. A jak mě to dítě naštvalo!!! :( Prostě Hana je stejně nejlepší knížka od paní autorky :)
Za mě to nejlepší od této autorky, opravdu silný příběh s hodně drsným koncem. Nemohla jsem se odtrhnout.
Noo, hnus. Teda ne kniha, ale příběh. Na konci jsem teda už nevěděla, kdo byla Blanka a musela jsem si jí na začátku dovyhledat o koho šlo a následnej dozvuk z hnusnýho"Lesa" byl zase o něco větší. Knihu jsem poslechla jako audioknihu, moc hezky načtenou a když jsem nakoukla do knihy, byla jsem ráda, protože to písmo mi nějakým způsobem vadilo na čtení. Ale jinak klobouk dolů před autorkou, že se do takového tématu dala.
Tohle byla asi ta úplně nejvíc depresivní a smutná kniha, jakou jsem od AM zatím četla. Taková síla! Celou dobu se mi chtělo plakat a celou dobu jsem si říkala, jak jsem ráda, že jsem takové dětství nemusela prožívat.
Alena Mornštajnová - Les v domě
Počet strán: 297
Vydavateľstvo: @hostbrno
Žáner: #roman
Tak smutná kniha :(
Toľko zla, tolko hriechov, toľko nenávisti a tak malo skutočnej lásky.
Dievča, ktoré si prešlo tým najhorším peklom.
Dievča, ktoré nikdy nezistilo, čo je to láska, čo je to neha, pohladenie.
Dievča, ktoré sa naučilo, že nikdy nemôže povedať pravdu, pretože čo je v dome v dome aj ostane.
Dievča z ktorého nikdy nevyrastie silná osoba s citom pre pochopenia a lásku k druhým.
Dievča, ktoré v poslednej chvíli chcela podať pomocnú ruku, no nik jej to nedoprial.
Dievča, ktorého meno sme ani nepoznali, pretože... Pretože to bolo úplne zbytočné, pretože keby už urobila čokoľvek aj tak by si na ňu nik nespomenul.
Depresívna kniha, ktorá vas prinúti zamyslieť sa, či dávate dostatok lásky, či ste ochotný pomôcť iným, či by ste vlastne dokázali rozoznať tiché výkriky a pohľady plné bolesti.
Túto knihu odporúčam a zaraďujem ju medzi TOP tohto roka @alenamornstajnova
Štafera č. 146
Kniha č. 50/2024
Ďakujem za štafetu @knihy_s_marcelom
A ďakujem dievčatám za #spolocnecitanie
@kniha_a_janca
@geekmom.sk
@books_for_every_you
@turnovapetra
#recenzieTerka #kniznizavislaci #kniznastafeta #kniznarecenzia #podporujemeceskeautory #milujemeknihy2 #skbookstagram #alenamornstajnova #lesvdome #topkniha
Obsah:
#rodinnépríbehy #dramatickýpríbeh #tajomstvo #rodina
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád
Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne
Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.
Tak toto bylo velmi čtivé. Knihu za necelé 3 dny jen tak nedám, ale tohle jsem musel brát do ruky každou volnou chvilku. Jak to dopadne? A ten mráz po zádech, že podobné příběhy se skutečně dějí...
Jedna velká beznaděj, neutichající trápení a srdceryvná lítost. Tímto bych dokázala shrnout pocity, které ve mně kniha vyvolávala.
Malá vesnice, plíživý les a tísnivý dům, kde jsou jeho obyvatelé zřetelně na obtíž. Protivná babička, neangažující se děda, chlastající matka a otec... Ten odešel. Už jen fakt, že malá cácora je pro všechny jenom cácora nám napovídá, jak moc je všem svým blízkým lhostejná. Samotná nálada v domě je naprosto tíživá a tajemství, o kterém všichni ví je ale ještě tíživější. Příběhu panuje dusno a smrad.
Kniha se čte lehce, snadno vás vtáhne do děje. Rozjezd byl sice na můj vkus pomalejší, ale to knize neubíralo na kvalitě. Dávkování vodítek k odhalení zápletky bylo pozvolné a sugestivní, i přesto ale bylo pro mě příliš brzo zjevné, což je podle mě trochu škoda. Autorka ve mě ale dokázala udržet napětí až do samotného konce, který byl i nebyl překvapivý, ale nezklamal.
Pokud se nebojíte nekončícího zoufalství, všudypřítomné bezmoci a jednoho zklamání za druhým - ať už to zní sebevíc masochisticky - kniha rozhodně stojí za přečtení a pozornost, protože nám je důkazem, jak těžké je zlomit opakující se cyklus generačního trauma, a v jak smutném prostředí bez kousku lásky mohou děti vyrůstat.
Uf, tohle mě bude ještě chvíli bolet, ale už se těším na další knihu od autorky.
Knihu hodnotím 5. Příběh byl napínavý od začátku dokonce a taky hodně smutný. Co udělá psychika dítěte a co všechno si nese z dětství je strašné. Matku hlavní hrdinky a její rodiče bych poslala hodně hluboko. Bylo mi líto hlavní hrdinky, čím vším si musela projít.
Poslechnuto jako audiokniha - Zpočátku jsem se do knihy nemohla zaposlouchat... Hlas interpretky mě vůbec nezaujal a vzbuzoval ve mě spíše pocity bezmoci a zoufalství. Ovšem později jsem si na hlas zvykla a k naprosto děsivému příběhu seděl.
Mornštajnová mě opět překvapila. O knize jsem hodně slyšela a hodně četla... ovšem zkušenost s knihou předčila všechna očekávání. Autorce se povedlo zachytit naprosto nepředstavitelný příběh o zneužívání. V podstatě po celou dobu jsem byla v napětí "jak to dopadne". Takhle depresivní příběh, který se v různých podobách může v reálu odehrávat, jsem dlouho nečetla/neposlouchala. Nelituji času, který jsem s touto knihou strávila, ale právě pro její depresivní charakter doteď nejsem schopná zhodnotit, do jaké míry se mi líbila. I přesto, že knihu s touto tématikou ani nechci doporučovat ke čtení, rozhodně by si jí mělo přečíst co nejvíc lidí ... ale je nutné ji číst v ten pravý čas... příběh je plný nespravedlnosti a zla ... těžká životní nálož... nic pozitivního nečekejte...
Mornštajnová patří mezi mé oblíbené autorky. Skvělá byla Hana, Slepá mapa i Hotýlek. V závěsu pak Tiché roky. Nejméně mě oslovil Listopád. Co se týče Lesu v domě mě při čtení přepadly dost stísněné pocity. Bohužel, to, o čem kniha je, jsem se trochu nedopatřením dozvěděla ještě před jejím přečtení, ale nic to neubralo na hrůznosti příběhu. Ani si nechci představit, kolik takových dětí a rodin žije mezi námi.
(SPOILER)
Od první stránky něco, co nechceš. Frustrovaná babička, chladná naštvaná chlastající matka, otec neznámý a děda zalezlý v dílně. Nešťastné, peskované, nemilované dítě. Dokonalý popis toho, v jakém prostředí některé děti musí vyrůstat, dost hrozné i bez zneužívání, samoty, nepochopení, následků...
Čekala jsem, nějaké rozuzlení ohledně otce, nějaké stanovisko babičky a nečekala jsem, že nebude napravena křivda na Jakubovi. Snad, že to víc odpovídá reálnému životu. Ale za takovou nálož by se čtenář rád dočkal alespoň nějaké útěchy. Les v domě je jednoduché současné čtivo na těžké téma. Ženský, hlašte rodinné úchyly!
audiokniha, 8 hod 44 min., číta Ivana Uhlířová
Aj pri tejto knihe, ako pri všetkých od Mornštajnovej mi bolo hneď po prvých dvoch kapitolách jasné, že ju už tak ľahko neodložím a aj tak bolo. Dala som ju za deň. Znamenalo to ohluchnúť a onemieť pre okolitý svet, ale ako všetci čitatelia podo mnou, aj ja som čakala, kedy tá odporná bublina rodinného tajomstva vyrastie, vylezie na povrch a praskne. Stálo to za to.