Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294118/bmid_lesni-lisky-a-dalsi-znepokojive-pri-Can-294118.jpg
4
583
583
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé. V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.... celý text
Přidat komentář
Milý první výlet do finského podivna. Krátké povídky od různých autorů jsou ideálním způsobem, jak se s tímto žánrem seznámit. Nejvíce se mi asi líbily povídky Transit, Kéž bychom tu byli taky, Temná zhouba, uzda smrti a Lesní lišky. Každá byla jiná, svá, ale přesto je něco tajemného spojovalo. Oceňuji i inspiraci folklórem a ekologická témata. Ještě je potřeba vyzdvihnout jazyk, překlady byly totiž na jedničku.
K souboru povídek mě přivedlo jméno autora jedné z nich Pasi Ilmari Jääskeläinena. Jeho Literární spolek Laury Sněžné i Magický průvodce městem pod pahorkem jsem přečetla jedním dechem a byla z nich nadšená. Z toho důvodu jsem si myslela, že budu hltat všechna díla finského podivna. Tak nebudu. Z povídek pro mě jasně vyčnívala právě povídka výše zmiňovaného autora a pak i hned ta první delfínová od Johanny Sinisalo. Jejím knihám určitě také šanci dám. Zbytek byl na mě až moc poetický, málo podivný a celkově ne příliš zajímavý. Četby určitě nelituji, minimálně mi to rozšířilo obzory a věřím, že si své čtenáře najde.
Velmi zvláštní. Tyhle příběhy byly úplně jiné, než jaké jsem kdy četla. Těžko popsatelné, řekla bych, že nejlépe je vystihuje slovo z názvu knihy: znepokojivé. Cením také krátký přehled fantastické finské literatury na konci.
Ta odlišnost od jiných knih s tajemnou tematikou je skvělá. Jsou to čtyři hvězdičky, za super jazyk, za napětí, za kvalitní příběhy, které nebyly jen nesmyslným plochým vyprávěním něčeho, nad čím není třeba se zamyslet. Ba naopak, kniha vás k tomu hloubání bude vést ještě chvíli po přečtení.
Tahle mystická, tajemná a zvláštní kniha s překrásnou obálkou byla opravdu výjimečná. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale rozhodně si o finském tajemnu zjistím více a ráda sáhnu i po dalších knihách. Nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale kniha jakoby ve mně udeřila na strunu, o které jsem ani nevěděla, že ji v sobě nosím. Vyvolalo to ve mně spoustu emocí, a nedokážu říct, která z povídek mi přišla nepovedenější, všechny jsou skvělé.
Povídka Lesní lišky mi přišla naprosto skvělá, některé jiné dobré (Transit, Kéž bychom tu byli taky, Temná hrozba, uzda smrti), některé mne nezaujaly vůbec - možná proto, že jsem je nepochopila (třeba Motýl..). Celkově tři hvězdičky pro - alespoň pro mne - hodně kolísající kvalitu povídek. Každopádně od Marrit Verronen (Lesní lišky) bych si strašně ráda přečetla něco dalšího.
Tuhle knihu jsem zaregistrovala už po jejím vydání na našem trhu. Zaujal mě žánr, název i pěkná obálka.
Ač jsem snílek a fantasii mám bujnou, tohle bylo i na mě vysoce fantazijní. Rozhodně se mi líbil literární styl, povídky plynuly nenuceně a zaujaly mne, ale ne tolik, abych si podobnou knihu musela přečíst znovu.
Pro svou originalitu i přes mé slabší hodnocení knihu přesto doporučuji.
Finské podivno zařazuji do sféry literárního zájmu číslo jedna. Povídky temné, působivé, přirozeně plynoucí, přitom napínavé a s nezvyklým vyústěním. Transit Johanny Sinisalo (ano, to je ta, co napsala Jádro Slunce - tahle delfíní variace je podobně ujetá a přitom nepříjemně reálná), Lesní lišky Maarit Verronen, Kéž bychom tu byli taky Pasi Ilmari Jääskeläinen (autor Literárního spolku Laury Sněžné - v tomto případě napsal příběh z rodu technologického sci fi, jenž se objevuje např. v Jamesově Parazitovi), pro mne jednoznačně nejsilnější Gordonův příběh Tiiny Raevaara nebo vlčí-vlkodlačí Temná zhouba, uzda smrti Anne Leinonen. A podrobný doslov, mapující finskou fantastiku v souvislostech, potěšil.
Taková pěkná a zvláštní sbírka finských fantastických povídek. Byla to vlastně taková směs všech možných žánrů. Pokud rádi čtete poněkud neobvyklé věci a nebaví vás knižní stereotyp, tak se vám to určitě bude líbit! Nejvíce se mi líbily povídky Lesní lišky, Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. No, a obálka je prostě boží!
Tohle se mi líbilo moc, fantasy žánr prostě můžu! Nejvíc mě zaujaly povídky Transit, neobvyklým zpracováním a námětem, a Temná zhouba, uzda smrti, vykreslením pochmurné atmosféry z prostředí močálů. Od finských autorů fantastiky si určitě ještě něco přečtu.
Tak tohle byl docela úlet. První a poslední povídka ještě dejme tomu, ale ty ostatní? Nevím, co autoři těchto povídek berou, ale zřejmě to bude slušný materiál. Navíc je to celé takové ponuré, znovu bych to určitě nečetla.
Vyzdvihla bych asi povídky Transit, Lesní lišky. Povídku Kéž bychom tu byli taky bych prosila rozpracovat do celé knihy :D
Zvláštní a úžasné a podivné. Nemám slov. Všechny povídky se mi líbily, ale nejvíc Lesní lišky. Všechny povídky jsou o lidech, o jejich nitru a člověk se i sám nad sebou u tohoto čtení zamyslí. Doporučuji.
Sedm povídek, ze kterých se mi nejvíc líbily ta první (Transit) a poslední (Temná zhouba, uzda smrti). Zbytek byl takový nijaký, občas bez pointy i děje, což je u povídky docela problém. Pod "new weird" povídkou si představím nejspíš něco jako Vandermeerovo "Veniss Underground" nebo Miévillovo "Pátrání po Jakeovi.", což je trošku jiná liga.
Ale zejména kvůli té první a poslední povídce i tenhle "finnish weird" stojí za vyzkoušení.
Krásná sbírka povídek. Líbili se mi všechny, nejvíc asi Transit, Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Nádhera.
Z knihy jsem nadšená!!!!!Opravdu dělá čest svému názvu.Je pravda, že Čarodějná kolébka byla oproti ostatním dle mého slabší, avšak i přesto byla k zamyšlení. Co dodat?opravdu Finské Podivno :-)
Hezké i znepokojivé. Některé povidky jsou trochu slabší, ale celkově povedené. Pro mě první kniha tohoto žánru, ale urcite jsem jí neskončila. A jako třešnička na dortu je skutečně krásná obálka.
Dle mého subjektivního názoru je nejlepší povídkou hned ta první (Tranzit) a nejslabší ta druhá (Čarodějná kolébka). Pokud se snad sci-fi vyhýbáte, učiňte přesto výjimku a zkuste se začíst. Rozhodně zde nejsou žádní zelení mužíčkové ani nosné rakety.
Štítky knihy
povídky finská literatura rozhlasové zpracování severské podivno finské podivno, suomikumma
Část díla
- Čarodějná kolébka 1992
- Gordonův příběh 2010
- Kéž bychom tu byli taky 2008
- Lesní lišky 1994
- Motýl 1999
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Fínske podivno je super. Jemne sureálne témy. Najviac ma bavili poviedky: Kéž bychom tu byli taky (Jääskeläinen- paralelný svet), Gordonov príbeh (Raevaara- príbeh o vtáčej nemocnici, kde žijú vedľa seba večne bojujúce vtáky a ľudia, ktorí sa menia v kameň) a Temná zhouba, uzda smrti (Leinonen- folklórna tematika o dievčati, ktoré malo nadprirodzené prírodné schopnosti a jej bratovi-vlkodlakovi).