Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé. V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.... celý text
Přidat komentář


Zjišťuji, že krátké texty nejsou pro mě. Já se potřebuji nad osudy několika postav bavit delší dobu.
Ony, ty povídky byly vesměs ty lepší no i přesto jsem po dočtení zklamaná a knihu řadím mezi nedoporučuji, nebaví.
A taky v rámci jedné povídky zkoušet se věnovat více situacím mi přišlo jako nereálné, nedávalo to smysl - proč to dělat - stačí rozpracovat jednu událost.
Bylo to syrové fantasy a je pravdou, že kdyby to nemělo v názvu slova jako liška a znepokojivé asi bych nad tím mávla rukou a nezajímalo by mě to.


Moje prvé stretnutie s fínskou literatúrou a hoci som humor týchto končín doteraz celkom nechápal (zrejme to bolo iba zle zvolenými filmami), tu som bol spokojný. Zaujala ma už prvá poviedka písaná formou výpovedí z vyšetrovania s milou a troška absurdnou pointou, no smutným koncom.
Zaujímavo zvolený výber, bolo tam toho mnoho - humor (občas až absurdný, no o to lepšie), mágia, vlkolaci, prelínanie reality a fikcie, štipka surrealizmu, dokonca som pri čítaní občas cítil ten severský chlad a beznádej.
Krátke info o autorovi a jeho tvorbe na konci každej kapitoly je vítaný bonus. Potešilo ma, že viaceré z uvedených diel vyšli aj česky.


Opravdu zajímavá kniha... zaujala mě svých zajímavým obalem a názvem. Obsah byl vážně dost neobvyklý. Kniha mě ale po přečtení prvního příběhu naprosto uchvátila ! Příběhy jsou občas fakt znepokojivé :D
Dávám palec nahoru, doporučuji.
*Hodí se na dlouhé zimní večery.


Tak trochu jiné a divné čtení. Ale po pravdě, líbilo se mi to. Hlavně ta první povídka je naprosto famózní.


Některé povídky poutavé, jiné méně. Povídková moc nejsem, když se konečně začtu, je konec.


Je to jiný svět,stříbrné lišky se schovávají za ostružiní a mžourají očkama v neprostupné tmě.
I v této zemi se za sychravého ranního počasí snáší mrholící déšt na lampy lemující ulici,která se těsně tisknou podél hada železničních kolejí někam do dáli k blikajícím šrankám s pravidelnou zvonkohrou.Je to všední podivno osamoceného zdroje světla které dopadá na kaluž s jemně neslyšnými dopadajícími kapkami na oslyzlé dlažbě přiléhajícího chodníku...
I tu v domácnostech si lidé rozsvěcí své malé zdroje svitu domácího tepla.Co nás tak přitahuje na komíhajícím plamínku svíčky,že jej tak rádi stále opečováváme...nechte se tedy pohltit tímto severským znepokojením.
Některé povídky se vám budou líbit více jiné méně,není nutné zhltnout za jedinný den,jste přeci jenom v jiném světě a lišky tu samozřejmě dávají dobrou noc jiným způsobem než jako v našich útulných pelíšcích,to je na tom přeci to zvláštní.


Pro mě hodně zajímavá kniha. Ze všech povídek mě nebavila jen jedna, ale taková se v knize povídek najde vždycky. V podstatě bylo ale na každé z povídek něco k zamyšlení o lidskosti. Nebo aspoň mě to tak přišlo. Takže za mě rozhodně palec nahoru.


Určitě této knihy nelituji, ale už po ní nejspíš znovu nesáhnu. Ráda si ponechám ten prvotní pocit, co jsem měla. Kniha rozhodně splnila účel, to, že mi do toho déšť bušil do okna, už byla jen třešnička na dortu. Musím zde vyzdvihnout Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Ale nejvíce se mnou zamávala povídka Motýl, opravdu se mi ještě nestalo, že by mnou proběhlo tolik smíšených pocitů během tak krátké povídky. Klobouk dolů!


Musím uznat, že po dlouhé době kniha povídek, která má něco do sebe. Každý příběh je trochu jiný, a název "finské podivno" jej vystihuje nejlépe. Vzala jsem si ji s sebou na chatu a po setmění, kdy už všichni spali, všude jen tma, dvojka vína (nebo krapet víc) a kniha byla dokonalá!


Takový další malý milý vhled do finského podivna, z něhož už mám něco načteno. Nejlepší pro mě byly povídky Transit a Kéž bychom tu byli taky.


Musím říct, že tato sbírka povídek se opravdu povedla :) Příběhy napínavé a poutavé, skoro všechny se mi opravdu líbily. Nelíbila se mi snad jen Čarodějná kolébka, která pro mě byla asi až moc podivná a nebavila mě. Závěr o finské fantastické literatuře byl pro mě jako studentku finštiny velmi poučný :) Za mě rozhodně palec nahoru! :)


Kniha opravdu plně dostojí názvu svého žánru - "Finské podivno". Podivné, to je opravdu asi nejvýstižnější slovo pro pojmenování celé téhle sbírky. Povídky jsou poměrně krátké, ale přesto vás nutí k zamyšlení a ke snaze je pochopit, ačkoliv některé z nich asi plně pochopit ani nelze. Nejvýše nakonec hodnotím Transit a Kéž bychom tu byli taky.
Něco podobného jsem četla úplně poprvé, a tak jsem ráda, že jsem si díky této knížce rozšířila obzory.


Výborné čtení.Povídky mám ráda. Moc se mi líbil Transit + Kéž bychom tu byli taky. Co říkáte na Motýla???


Útlá knížečka nabízí literární průřez Finnish Weird tvorbou. Neřekla bych, že jsou povídky špatné, ale jsou to povídky. Ne každá mi sedla, protože Fini opravdu vytvořili značnou směsici, ne-li galimatyáš, žánrů.
Za pět hvězd to u mě mají Transit a Temná zhouba, uzda smrti. U Johanny Sinisalo rovněž nějakou dobu pokukuju po jejím románu Jádro slunce a po přečtení Transitu už nebudu váhat a koupím si jej.
Čtyřhvězdičkové jsou pro mě povídky Lesní lišky a Kéž bychom tu byli taky. Každá stojí na opačném pólu literárních žánrů. Lesní lišky popisují vztah člověka a přírody, Kéž bychom tu byli taky pro změnu vliv technologií na člověka.
Povídky, které mne nechaly víceméně chladnou, jsou Čarodějná kolébka, Motýl a Gordonův příběh. Po stránce stylistické jim však nemůžu nic vytknout.
Co mě ale opravdu potěšilo a rozhodlo tak o hodnocení knihy, je závěr - Podoby finského podivna. Rozhodně ho nevynechávejte, dozvíte se hodně zajímavých informací a já si našla i několik dalších tipů na čtení.

Kniha splnila očekávání, chce to u každé povídky přemýšlet a prakticky vám nechá volný závěr a průchod vaši fantazií. Doporučuji


Dávám čtyři hvězdy, i přes to, že jsem jednu povídku nepochopila, některé se mi nelíbily. Dávám tolik hvězd, protože u každé povídky jsem měla tak hrozně zvláští pocit, který se ani nedá popsat. A taky mě každá povídka donutila přemýšlet, takže proto tolik hvězd.


Četla jsem na doporučení a zpočátku se mi do toho ani moc nechtělo, ale po první povídce jsem přestala vnímat okolí :) zvláštní a poutavé
Štítky knihy
povídky finská literatura rozhlasové zpracování severské podivno finské podivno, suomikummaČást díla
![]() |
Čarodějná kolébka 1992 |
![]() |
Gordonův příběh 2010 |
![]() |
Kéž bychom tu byli taky 2008 |
![]() |
Lesní lišky 1994 |
![]() |
Motýl 1999 |
Autorovy další knížky
2009 | ![]() |
2008 | ![]() |
2020 | ![]() |
2015 | ![]() |
2016 | ![]() |
Krásná vazba.. za mě nejvetsi top jsou Lesní lišky a Temná zhouba, uzda smrti. Ten zbytek pro mě nebyl to práve ořechové