Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301118/bmid_lesni-lisky-a-dalsi-znepokojive-pri-ac3-301118.jpg
4
586
586
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé. V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen. Překladatelé: Martina Bendová, Kateřina Janoušková, Anna Jirásková, Laura Kauppinenová, Tomáš Pavelka, Soňa Wojnarová a Eliška Zoubková.... celý text
Přidat komentář
Některé povídky zajímavé, jiné méně, ale celkově hezky sestavená antologie.
Něco z finského podivna jsem si chtěla přečíst už dávno. Řekla jsem si, že tyhle povídky by mohly být takovým dobrým začátkem abych zjistila, jestli se mi tento směr vůbec líbí.
Některé povídky se mi líbily víc, některé míň. Nicméně jsem zjistila, že finské podivno asi nebude úplně něco pro mě.
Pokud jsem to správně pochopila, tak ty povídky mají mít nějaký přesah, čtenář nad nimi má přemýšlet, mají z nich vycházet třeba nějaké otázky nad kterými se čtenář má zamyslet. A to já nevyhledávám a tyhle příběhy mě nijak zvlášť nebaví. Já preferuju příběhy, kde mi to autoři vysvětlí nejjednodušeji jak to jen jde, kde nad tím nemusím přemýšlet.
Abych to zakončila pozitivněji, nejvíc se mi líbila povídka Kéž bychom tu byli taky. Vím, že od autora u nás vyšly některé jeho knihy, proto nedám finskému podivnu ještě košem a přečtu si je.
Kniha je souborem povídek v žánru „finské podivno" - a lepší název již snad ani vzniknout nemohl. Celkově se setkáme se 7 jedinečnými příběhy s prvky fantasy, mají magický nádech, čtou se v podstatě samy. Nejvíce se mi líbily povídky Transit, Lesní lišky a Gordonův příběh.
Doporučuji všem, kteří se rádi obohatí něčím novým, nevšedním.
Zajímavá a pestrá ochutnávka "finského podivna" v podobě sedmi povídek, přeložených studenty finštiny na FF UK (jednou z překladatelek je moje kamarádka). Kniha mi trochu připomínala Bizarní povídky od polské autorky Olgy Tokarczukové.
Pro mě, jako milovníka všeho severského, je finská fantastická literatura, nebo-li finské podivno, objev roku. Právě ta podivnost je na všech povídkách to nádherné. Některé mě samozřejmě bavili více, jiné zase méně, ale to je přirozené.
"Podivný" se nachází mezi "divným" v negativním smyslu a "zvláštním" ve smyslu pozitivním. A Lesní lišky do své kategorie přesně zapadají. Antologie je dobře sestavená, je tu od každého (a pro každého) něco. Napětí (Transit), atmosféra (Čarodějná kolébka), psycho (Motýl), smutek (Gordonův příběh). Za mě je top povídka ve stylu Raye Bradburyho - Kéž bychom tu byli taky, a titulní Lesní lišky, obě stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení. Jen poslední Temná zhouba, uzda smrti mi k ostatním nepasovala. Ale kouzlo antologií je právě v rozmanitosti.
Knížka je tenoučká a zabrala mi opravdu chvilku. Naštěstí, protože tohle mě nijak neohromilo. Ne že bych to čekala, ale trošku jsem doufala. První povídka mi přišla naprosto mimo, už ten styl vyprávění formou výslechu. Čekala jsem nějakou pointu, ale jaksi se to nedostavilo. A to se bohužel stalo u většiny povídek. Čekala jem marně na nějakou hlubší myšlenku.
V rámci sci-fi se opravdu povedla akorát tak "Kéž bychom tu byli taky" to mi dávalo trošku Black Mirror vibes. Nijak originální, ale dobře napsaná a bavila mě. Temná zhouba měla jistou mrazivou atmosféru a nádech fantasy, ale jinak mi zbytek přišel dost o ničem a průměrný, některé až podprůměrné, třeba Motýl nebo Čarodějná kolébka. Znepokojivé mi to zrovna nepřišlo. Místy divné, ale ne děsivé nebo znepokojivé.
Byl to můj první kontakt s finskými povídkami a určitě musím říct, že to není pro každého. Osobně jsem měla z povídek smíšené pocity, ale povídka Lesní lišky byla báječná. Mimo to jsem dala knihu přečíst i mé mámě, která je vášnivý fanoušek Jo Nesba a té se kniha zalíbila natolik, že o ní básnila ještě týdny.
Výborné povídky: Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Každá byla zajímavá jiným způsobem, obě s dobrou zápletkou, líbily se moc. Transit a Lesní lišky se mi líbily o něco méně, ale pořád to bylo dobré. Čarodějná kolébka a Gordonův příběh mě nějak minuly, asi jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říct. Povídka Motýl mi pak přišla úplně o ničem, stále jsem čekala, co z toho vyjde a ono nic.
Celkově ale bylo těch povedených povídek víc, takže hodnotím kladně.
Ako človek, ktorý miluje všetko spojené s Fínskom a fínskou kultúrou tak som po tejto knihe musela siahnuť. Niektoré poviedky boli dobré, na iné asi mám málo intelektu (?). Každopádne:
Transit (3/5) – fajn, bavilo ma to.
Čarodějná kolébka (2/5)
Lesní lišky (5/5) – naozaj dobré
Kéž bychom tu byli taky (5/5) – motív ktorý sa v scifi používa často, bavilo.
Motýl (0/5) – za mňa blud, sorry
Gordonův příběh (2/5) – vtáky namiesto ľudí, tu to chcelo veľa predstavivosti.
Temná zhouba, uzda smrti (5/5) – Yes! Finský folklor a zasadené do časov dávno minulých. Trefa.
Tohle nesedne každému ale já mám tyhle podivnosti ráda. Navíc Finsko je moje srdcová země, takže to byl must-read. Nejlepší povídky za mě byly Lesní lišky a Kéž bychom tu byli taky. Ale jako celek hodnotím kladně, spoustu skvělých myšlenek. Věřím že jsem něco nepochytila (jako třeba Čarodějnou kolébku), ale aspoň mám nad čím přemýšlet :).
Pár povídek není špatných, ale hodně z nich je. Občas nudné, občas bez děje, ale často autor píše o nějakých svých myšlenkách, které z povídky nejsou zřejmé.
Celkově hodnocení je rozpačité, jako celek na mě sbirka moc nefungovala, ale tři povídky jsem si opravdu užila a to:
Transit
Lesní lišky
Kéž bychom tu byli taky
Naopak Motýl nebo Čarodejna kolébka byly spíš podprůměrné.
Vidím to na 3,5*.
Tato kniha je zajímavou ochutnávkou výstižně nazvaného "finského podivna". Dojem z celé knihy je spíš subjektivní a těžko slovně popsatelný. Každý si to prostě musí zhodnotit po svém :-). Pro mě to bylo první vědomé setkání se současnými finskými autory a již teď můžu říct, že nebylo poslední.
Kniha sice také nebyla tím, co jsem očekávala, stejně jako píší ostatní čtenáři, ale předčila očekávání. Máte rádi fantasy, rádi se bojíte, máte rádi pohádky? To všechno se mísí v této antologii nejlepších severských autorů. Že se člověk neocitne v jiném světě, ale spíše se dívá skrze zrcadlo fantazie? To nevadí, právě naopak. Díky tomu je "severské podivno" svébytným, autentickým žánrem zapadajícím do kontextu jak severské literatury jako takové (tím temným, pošmourným závojem), tak do kontextu současné fantasy literatury celého světa (insp. lidovou pohádkou, bájemi a tajemnem).
Od názvu knihy jsem očekávala něco jiného. Některé příběhy byly super. Ale znovu bych ji už nečetla.
Tato povídková sbírka nebylo zrovna to, co jsem od ní očekávala, což ale není její chyba. Příběhy jsou sice zajímavé, ale není to úplně můj šálek kávy.
Jsem trošku zmatená, nedokážu své vjemy z Lišek dobře popsat. Celé je to pro mě na úrovni pocitů, hlavně smutku, tísně a obav. Ano, znepokojivé. Moc na mě zapůsobila povídka Gordonův příběh o ptačí válce, o tom, že když je bytost zaslepená ustavičným bojem proti nepříteli, ať už je jakýkoli, ztrácí smysl pro normální prožívání života. A o tom, že tento boj se po nějaké době stává disciplínou sám o sobě, lhostejno, zda má smysl či nikoliv. Vůbec mi vadí slovo boj, často nadužívané. Boj a válka.
Není to snadné čtení a myslím, že ve mně bude dlouho rezonovat.
Ze 7 příběhu, mě zaujaly pouze 3. První příběh se mi špatně četl, a ti zbyle 3 mě ničím nezaujaly. Z celkového pohledu je to fajn a věřím, že někomu se to moc líbí. Ale já nejsem ani nadšená, ani zklamaná. Zhodnotila bych to jako takovej průměr.
Štítky knihy
povídky finská literatura rozhlasové zpracování severské podivno finské podivno, suomikummaČást díla
Čarodějná kolébka
1992
Gordonův příběh
2010
Kéž bychom tu byli taky
2008
Lesní lišky
1994
Motýl
1999
Autorovy další knížky
| 2009 | Thriller |
| 2008 | Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Tato knížka se ke mně dostala spíš náhodou, ale koncept finského podivna mě nadchl, vůbec jsem o něm netušila. Začala jsem povídkou Kéž bychom tu byli, protože jsem si všimla, že autor patří mezi nejpřekládanější. Tím jsem hned na začátek nasadila vysokou laťku, ostatní povídky mě už tolik nezasáhly. Ale zase to bylo pestré, jako antologie bývají, což je jejich silná a slabá stránka zároveň.