Lesní lišky a další znepokojivé příběhy

15.09.2016

Antologie mi hodně sedla, až na jednu slabší povídku je výběr opravdu dobře provedený, zaujala mě zejména titulní povídka Lesní lišky. Je ovšem pravda, že mám ráda fantastickou literaturu obecně. "Finské podivno" je žánr, kterému rozhodně ještě budu věnovat pozornost.

10.08.2016

Ano, už chápu jak kladné tak negativní recenze k této knize... Styl a děj příběhů opravdu nesedne každému... Já se v nich našla, byly tam milé, dojemné i velice temné příběhy, které mě až na jeden jediný opravdu hodně bavily... Knihu já osobně doporučuji, ale opravdu je tam hodně nadpřirozena a k četbě je potřeba velká dávka soustředění a i tak vám tato kniha nemusí na 100 % sednout...

22.07.2016

Pasi Ilmari Jääskeläinnen -autor Literárního klubu Laury Snėžné mě přiměl koupit tuto knihu povídek. Nakonec mě v ní nejvíce oslovili jiní autoři. Ženy spisovatelky-Johanna Sinisalo a hlavně Anne Leinonen. Její povídka Temná zhouba , uzda smrti, není zařazena jako závěrečná náhodou. Je vrcholem tohoto malého výběru z finského podivna. Je hrůzná a současně plná citu a lásky, mateřské něhy. Celý příběh jako by vyrůstal z obecně lidského podvědomi.Máme děsivý pocit, z toho, že ho známe, soućasně se to bojíme přiznat. Děs nakonec přerůstá v lásku. Obludné se mění v hluboce lidské. Severská mytologie je nám neuvěřitelně blízká a Lesní lišky jsou toho důkazem. Znepokojivo ve mě zůstává.

11.07.2016

Severská literatúra je odjakživa pre mňa jedno veľké tajomno. Nevedela som, či sa mi páči alebo ma mätie. K tejto knihe mám však veľa pozitívnych postrehov. Poviedky síce spolu nedržali ako určitý celok, avšak každá bola niečím výnimočná, prekvapivá či zaujímavá. Fínske fantastično sa ukazovalo najmä v ľahkej sci-fi podobe plnej podobenstiev, metafor a prekvapivými myšlienkami o živote človeka (mne to tak prišlo, že najmä niekde na samote).
Učarila mi najmä Čarodejná kolébka, kde výroky ako: "Jeden život je až dosť, ak má večnosť vyzerať, tak ako trávime víkendy" a taktiež pojednanie o tom, čo je to skutočné a čo nastane ak vzorový prvok nie je skutočný, čo s jeho odrazom skutočnosti?
Fascinovala ma aj poviedka Lesné líšky, kde sa spomína "Tí dvaja sú tak šťastní, keď môžu snívať o tom, že ju raz uloví" ako predstava abstraktnej nádeje k niečomu, čo je pre niekoho celý svet, na čo sa spolieha a upína, čo ho ženie vpred a nemôže sa nikdy ani stať, lebo vtedy život končí.
Kéž bychom tu byli taky bolo pre mňa niečo dychberúce, najmä na konci ma dostala táto veta (názov poviedky). Neviem sa k tomu ani vyjadriť, no vo mne to evokovalo nekonečnú bezradnosť, determináciu a smútok akým je vo svojej podstate život.
V Gordovom príbehu je úžasné premostenie medzi skamením človeka ako predstava večnosti a jeho nezabudnuteľnosti. Človek je večný, nikdy sa nestratí, na všetkých sa spomína (zatiaľ čo potáplice sú zvuky vĺn lámajúcich sa o pobrežie).