Lesy
Ivan Kučera
Bezdetný pár sa sťahuje na vidiek do domu s temnou minulosťou. V tesnej blízkosti hlbokých lesov prichádza na stopu prízraku tajomnej nahej ženy, ktorá sa vynára a vnára do lesov ako duch, ale možno je až príliš skutočná. V rovnakom čase sa na scéne objavuje dievčatko, ktoré pravdepodobne celý život prežilo v divočine a nikomu nechýbalo. Na koho stranu sa postaví šéf miestnej polície Enzechštejn, ktorý vyšetroval prípad Kozích ľudí a ľudožravého prasaťa?... celý text
Přidat komentář
Autor akoby sa v polovici románu rozhodol, že z neho spraví niečo iné, vytiahol zo šuplíka pár odložených nápadov a našroboval ich na rozpracovaný text. Neviem, či autorovi došla trpezlivosť, alebo motivácia dokončiť čo začal, no je to škoda, pretože román bol po všetkých stránkach slušne našliapnutý. Pritom ani ten ošemetný záver nie je vyložene zlý, v žánri má svoje miesto, no tuná to má efekt, ako keď žena pri sexe pár sekúnd pred vašou ejakuláciou dvihne telefón a začne sa rozprávať s kamarátkou. Z autorovej poviedkovej tvorby je pritom jasné, že svoje príbehy dokáže adekvátne zakončiť. Každopádne Ostrý Pichliač so svojím šerifom Enzechsteinom je miesto, kde sa určite vrátim rád a verím, že toto na poli románov nebolo ani zďaleka posledné Kučerovo slovo.
Jedno se musí Kučerovi nechat. Po přečtení jeho dvou románů mě na Slovensku do lesa nikdo nedostane ani za nic. Dokáže je popsat tak atmosféricky a tajemně, až z toho mrazí. Což je jednou z nejlepších složek jeho druhého románu, trefně nazvaného Lesy. K pozitivům tohoto převážně mysteriózního thrilleru (leč silně mrazivě atmosférického) dále patří skvělé vykreslení postav a jakási všeobecná negativnost. Opravdu, v převážné míře v románu nenajdete nic pozitivního, prakticky žádnou postavu, která by byla šťastná (snad kromě okrajového objevení chlastu plných prostitutek velebícího vydavatele, ale ten je pro děj prakticky bezvýznamný) a měla nějaké pozitivní myšlení (v tomto ohledu to snad autor trošku přepískl, protože nedokázal zakrýt, že si mnohé věci nemyslí jen jím vytvořené postavy, ale on sám). Ale taková je holt už občas realita. Naopak občas trošku zadrhne jakási filmovost vyprávění, spousta věcí se děje najednou, rychle, jako by to byly běžné věci. Na rozdíl od předchozích Kozích lidí, mě Kučera takto dokázal zaujmout a táhnout prakticky po celý román a já se hrozně těšil jak to všechno skončí. Ale tady, nějakých pár kapitol před koncem, se Kučera rozpřáhl a vší silou mě nakopl do rozkroku. Závěr románu mi připomněl polský film Alchymista, jehož závěr je natolik překvapivý a nečekaný, že se diváci dodnes nemůžou shodnout (a vlastně ani já), zda je (pro film) dobrý nebo špatný. I když závěr Lesů vysvětluje hodně, k celému příběhu mi moc nesedí. Zdá se, že v mých očích a v mém vkusu si Kučera závěr vždycky pokazí. Pravda, v Lesích si to nechal až na závěr, a nezačal s tím už v půlce románu jako u předchozích Kozích lidí, ale i těch pár závěrečných stránek celý vybudovaný svět strhlo prudce k zemi a zavedlo někam, kde se najednou necítím příjemně, spíše jen nevěřícně valím bulvy a nechápu. Možná… Možná se Kučera nechal až příliš moc pohltit snahou popkulturně odkázat na své vzory a oblíbené příběhy. Šokující a překvapivý závěr? To patrně ano, ale ne v tom pozitivním významu. Ta ostrá závěrečná žánrová zatáčka (nebo spíše odbočka?) vás totiž může zavést na cestu, která se vám nebude moc líbit. Mě se to tedy moc nelíbilo. Tak snad třetí román si to závěrem nepokazí. I když nevím, ta kratičká ukázka z něj v této knize nevypadá moc slibně.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Ďáblův hřbet |
| 2016 | Obchádza nás temnota |
| 2019 | Prasa |
| 2014 |  Lesy |
| 2013 | Kozí ľudia |
Tak som si nasadil vibramy a išiel obzrieť starých známych do Ostrého Pichliača, kdesi v horách západného slovenska. Tešil som sa hlavne na výlety do lesov so starou partiou - vraj im tam zasa niečo pobehuje po lesoch ohrozuje ľudí a zabije aj medveďa, keď sa naserie. Spoločnosť mi robil starý dobrý vyšetrovateľ aj prišelec - novopečený spisovateľ hororov s manželkou, ktorí sa sem len teraz prisťahovali. A lesy boli zas raz temnejšie (alebo krvavejšie?), než obvykle. Podľa starších v tomto kraji bolo síce jasné čo to tam máta, ale aj tak vyskočilo pár vynikajúcich prekvapení. Okrem toho, skoro každý si užíval amatérskeho sexu kde sa len dalo. Potiaľ fajn! Boh vie, - že akákoľvek činnosť z predchádzajúcich mi nie je cudzia. Práve preto rád absolvujem túry v týchto končinách. Či už naháňame náckov, cigánov, alebo prasiatka, stále som sa dobre bavil, prestrašil aj niečomu novému priučil.
Ale potom sa stalo niečo, niečo ...nevídané. Veľmi rád by som to vytesnil z môjho podvedomia, lebo matné spomienky a horúčkovité útržky rozprávania (toho novopečeného spisovateľa hororov), že niečo ... "Spadlo z oblakov" ...tak tomu sa mi už nechcelo veriť. Takže, na tejto túre (jednoducho povedané) začiatok lepší konca.