Stříbrná židle
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2275/bmid_letopisy-narnie-stribrna-zidle-SPK-2275.jpg
4
1601
1601
Letopisy Narnie série
< 4. díl >
NARNIE... kde obři chystají zkázu... kde zlo splétá sítě... kde vládnou kouzla. Navzdory neznámým nebezpečím a hlubokým a tmavým jeskyním je skupinka přátel vyslána hledat uneseného prince. Na své výpravě do Podzemí se však setkávají s daleko krásnějším a daleko hrozivějším zlem, než si vůbec dokázali představit.
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2005 , Fragment (ČR)Originální název:
The Silver Chair, 1953
více info...
Přidat komentář
Když to beru jako knihu pro děti, tak super, pro mně už to tak zábavné nebylo. Ale přesto je to pěkný spisovatelsky styl. :)
Začátek byl trochu slabší, ale po cca 50 stranách to byla zase stará dobrá Narnie.
Pri tomto dieli sa u mňa dostavila už ozajstná únava z Lewisovho štýlu a celej tej milej, no naivnej detinskosti, podškrtnutej biblickými paralelami. Ako tak to zachránila rezká druhá polovica príbehu, pripomínajúca jeden diel mojej obľúbenej Fantaghiro. Celkovo som rád, že mi ostáva už len posledná časť a neverím, že nejak zmení môj celkový pohľad na sériu.
Za mňa zatiaľ najslabší diel Kroník Narnie. Takmer po celý čas ako som túto knihu čítal, nevedel som jej prísť na chuť. A to je možno aj dôvod prečo som ju čítal skoro 3 týždne.
Začal by som už hneď pri názve. Strieborná stolička je síce v diele kľúčový objekt, no nepríde mi bohvieako úžasné dávať podľa nej názov celej knihe. V príbehu sa objavuje omnoho viacej zaujímavejších (a možno dôležitejších) prvkov. C. S. Lewis je však majster svetovej literatúry a fantasy a tak určite bol za tým nejaký zámer.
Strieborná stolička by sa pokojne moha považovať za akýsi fantasy cestopis. Okrem Čarodejníkovho synovca a Leva, šatníka a čarodejnice, sú ostatné časti až po túto prakticky opisy nejakej významnej cesty. Táto mi prišla asi ako úplne najviac fantasy a je tu skutočne vidno, že autorova originalita a kreativa nemá hraníc. Napríklad Močariská boli úplne super a celý nápad okolo toho sa mi veľmi páčil. Niekedy som však cítil, že týchto fantasy prvkov je knihe až príliš veľa a prišlo mi to v tomto ohľade ako taký mix Lewisovej fantázie a skutočnosti. V románe ako je tento mi to viackrát "vadilo", no aj napriek tomu stále fajn čítanie.
Neviem či som niečo zle pochopil alebo prehliadol, no okrem neuveriteľného Aslana (moja úplne najobľúbenejšia postava) sa tu kresťanská symbolika vyskytuje minimálne, skoro vôbec. Ale za to Leva považujem za ten najkrajší kresťanský symbol vo fantasy pre deti (a všetky ostatné vekové kategórie).
Sfilmovanú verziu ani rozhlasové spracovanie som zatiaľ nevide/nepočul, no určite v budúcnosti tak plánujem spraviť aj s ostatnými časťami série.
Šiesty diel Kroník Narnie by som teda zhrnul ako doslova fantasy dobrodružstvo popretkávané všade možne kúzlami a mágiou, hovoriacimi zvieratami a bojmi proti zlu. Teším sa na finále.
Po druhom prečítaní:
Knihu som sa predsa len rozhodol prečítať si znova, tentoraz však originálne vydanie v angličtine. Trvalo mi to síce veľmi dlho (20.11.2019-17.1.2020), no popritom som čítal aj iné diela.
The CHRONICLES of NARNIA: The Silver Chair sa mi podarilo vyhrať v olympiáde z anglického jazyka a tak mi to po prečítaní celej série v slovenčine prišlo ako výborná príležitosť či už zlepšiť si svoju angličtinu alebo celkovo prežiť narnijské putovanie tak, ako to písal sám majster C. S. LEWIS.
Neviem či to bolo tou angličtinou, ale aj keď mi druhé prečítanie názor na knihu bohvieako drasticky nezmenilo, 6. kronika Narnie sa mi zapáčila aspoň o niečo viac. Znovu zažiť toto literárne dobrodružstvo nebolo vôbec také zlé. Veľmi sa teším aj na siedmu časť v angličtine.
Tento díl mě zatím bavil nejméně, nevím jestli kvůli postávám nebo celkovému příběhu. Za mě prozatím nejslabší díl, ale objektivně musím říct, že je to stále hezký narnijský příběh...
(Už) sympaťák Eustace znovu na scéne, tentoraz aj s kamarátkou Jill v mojom druhom najobľúbenejšom z letopisov Narnie (prvý je Princ Kaspian). V Stříbné židli máme možnosť precítiť, aké to je, nerozumieť náznakom, pričom návod máme (4 Aslanove znamenia), zoznámime sa s múdrymi sovami, neprekonateľným Čvachetkom (ktorý je, dľa mňa, najkúzelnejšie vykreslenou postavou, sprievodcom po Narnii) či úlisnými obrami. V podzemí "zelenej" čarodejnice sa zase stretneme so záhadnými gnómami, aby napokon všetko dobre dopadlo, úloha bola splnená, zlo bolo potrestané a dobro zvíťazilo.
S trochou smútku sa púšťam do Poslední bitvy...
A znovu jsme v Narnii o pár desítek déle, než v našem světě. V příběhu se znovu dostáváme mimo Narnii a navíc nás tu čekají i jiná stvoření, která jsme z minulých dílů neznali. Možná, že díky tomu, že nemám srovnání s filmovou verzí, která zatím ještě neexistuje, jsem si čtení opravdu užila. A vlastně jsem dlouhou dobu na tu stříbrnou židli čekala, jakou roli bude v příběhu hrát.
I tento díl se mi hrozně moc líbil škoda že už tak nejsou původní postavy ale přesto to byl opravdu dobrý díl :)
Mám ráda tuhle sérii a mám ráda i tenhle díl, ale bez Petra a jeho sourozenců už to prostě není ono. Ale i tak... doporučuji.
Jelikož čtu Narnii na přeskáčku, podle toho, který díl najdu v knihovně, byla jsem zpočátku zmatená jak včela na jaře, kdo je Eustace a jak to, že už byl v Narnii :-)) Ale příběh se mi líbil, Bludička je správný "optimistický pesimista" nebo "pesimistický optimista"? Dobrá oddechovka.
To se mi ani nechce věřit, ta série se zlepšuje :-)
Jinak nádherný cestopis - všechno tam je: popis cesty, obyvatel, jídla (sem tam i nějaký recept), kulturních zvyků...
Jsem ráda, že se postavy v jednotlivých dílech vyvíjí, ale není to hned. Eustace je v téhle knize už polepšený, ale přesto dělá pár chyb (jako děti Pevensiovy). I Jill není dokonalá, ale to mám na postavách z Narnie ráda. Nejsou dokonalé, ale to je v pořádku. Přečetla jsem jedním dechem, i když znám i lepší díly.
Zdá se mi to, nebo je každým dalším dílem celý příběh a svět vymyšlený C. S. Lewisem lepší? Tenhle díl je zatím můj nejoblíbenější, protože byl plný akce, napětí, putování a dobrodružství. Nevím, čím to je, avšak určité věci (Soví parlament, kouzla, tajemno, hrad v Harfangu a podzemí,...) mi připomínaly Harryho Pottera, tudíž zřejmě proto se mi tyto Letopisy Narnie velmi líbily. Rozhodně DOPORUČUJI!
Tento díl hodnotím velice kladně. Seznámili jsme se s příběhem, který nemáme šanci vidět ve filmové verzi. Líbí se mi to více, protože můžeme nechat více pracovat naši fantazii. Dobrodružství při hledání ztraceného prince si musí užít každý.
Rychlé čtení. Děj probíhal rychle a vše mělo poměrně jednoduché řešení. Je to prostě kniha spíše pro děti. Přesto je příběh krásný a fantazijní, snad právě i díky té jednoduchosti. Prot ty, co si při čtení knihy rádi zasní a zafantazíruji, tuto knihu doporučuji.
Tak jsem tedy asi některé díly někdy v 6 nebo 7 letech opravdu přečetla, protože část se sovami mi byla víc než jen povědomá a jestli ještě jiný autor knih pro děti nemá podobný soví sněm ve věži, tak to muselo být tohle. Stříbrná židle se mi celkem líbila. To, jak se Eustace a Edmund podobají a jak Lewis křísí stále stejnou zápletku o vládě nebo možné vládě jiného než právoplatného krále Narnie, knize z pohledu dospělého trochu ubírá, ale z pohledu autora píšícího pro děti lze chápat jako žádoucí ukázat několikrát v drobných obměnách totéž. Zvlášť když sleduje jako cíl morální poučení. Oceňuji, že dívčí hrdinky jsou každá jiná. Polly, Zuzana, Lucinka a Jill jsou v rámci malého prostoru příběhů dostatečně odlišitelné charaktery, a tak je aspoň vidět, že podobnosti mezi jinými postavami jsou záměrné a nevznikly proto, že autor prostě zvládá jen omezený repertoár charakterů. A to je něco, co se nedá po přečtení jedné série říct o každém.
Moc neposuzuji styl, protože jsem knihu poslouchala jako audio, a tam ty stylistické perličky i nedostatky snáz proklouznou, ale mám i tak drobnou poznámku pro D.V.Spudila: U Lev, čarodějnice a skříň jsem se dívala do originálu, protože mě u jedné části zajímalo, zda je to špatně napsané nebo špatně přeložené a byla to ta první možnost, takže bych pro jednou vzala překladatele na milost a předpokládala, že to tak nejspíš spáchal sám autor.
Další poutavý a čtivý příběh ze světa Narnie. Jenom mi tento díl přišel o malinko slabší než předchozí.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno fantasy pro děti dobrodružství rozhlasové zpracování fantasy mluvící zvířataAutorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Na první pohled je tahle knížka jen dalšími dobrodružstvími z Narnie, kdy se nemusíte příliš bát o hlavní hrdiny, protože víte, že se jim nic špatného nestane, nicméně pro mě má pár zásadních problémů. Nutno tedy podotknout, že nejsem cílová skupina, takže trochu zohledňuju věkové a dobové stereotypy. Vadil mi v určitých místech vypravěč, který působil mnohem mravoučněji a výchovněji než v předchozích dílech. Více se tu také objevují narážky na křesťanství, posmrtný život a podobně, což je samozřejmě dobové a autorem podmíněné. Nejvýrazněji se to projevuje v závěru, který mi celkově přišel zbytečný. Znovusetkání s Kaspianem (přičemž si však s Eustacem v podstatě nic neřekli) a "napravení" školy včetně doost ironických narážek na ředitelku (a průběžně i na školu samotnou a její neužitečnost) se pro mě nehodilo ke zbytku příběhu, působilo to dost na sílu. Nejvíc jako pěst na oko na mě však působily řeči hlavních postav, ve stylu "buď to přežijí, nebo zahynou, což však není tak špatné, protože se v tom případě setkají s Aslanem" - pardon, ale hlavními hrdiny jsou děti (okolo 10 let myslím?), a ty takhle neuvažují a podle mě by ani neměly. Kromě tohohle ale byli hrdinové asi nejuvěřitelnější ze všech - když je trápilo dlouhé putování, tak si stěžovali a byli protivní, občas se báli a podobně.