Stříbrná židle
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/282911/bmid_narnie-stribrna-zidle-ZgL-282911.jpg
4
1601
1601
Letopisy Narnie série
< 4. díl >
UVĚZNĚNÝ PRINC A ZEMĚ V OHROŽENÍ NARNIE … kde obři chystají zkázu … kde zlo splétá sítě … kde vládnou kouzla. Navzdory neznámým nebezpečím a hlubokým a tmavým jeskyním je skupinka přátel vyslána hledat uneseného prince. Na své výpravě do Podzemí se však setkávají s daleko krásnějším a daleko hrozivějším zlem, než si vůbec dokázali představit. Je spousta dveří, ale pouze jedny vedou do jiného světa. Projděte s námi do země zázraků a kouzel - do Narnie! Najděte společně s Jillem a Eustacem syna krále Kaspiana, který zmizel při pátrání po vrahovi své matky. Času je málo, Aslanova znamení se dají snadno přehlédnout a v podzemí číhají nebezpečné nástrahy. Jedno z největších a nejnamáhavějších dobrodružství právě začíná. Nenechte si ujít Letopisy Narnie, fantasy bestseller, který nadchl miliony čtenářů po celém světě.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2015
,
Fragment (ČR)
Originální název:
The Silver Chair, 1953
více info...
Přidat komentář
Na začátku jsem se nemohla začíst. Zvlášť ve srovnání s předešlými díly jsem se bála, že kniha nebude na takové úrovni. Ale nakonec to bylo úžasné čtení jako vždycky, vůbec nechápu, jak jsem mohla Lewise podceňovat :)
Hezky popsané postavy, celkové prostředí, pěkné napsané dialogy, jen škoda, že je knížka tak krátká, zvlášť u některých dobrodružství by možná bylo lepší rozepsat se na více stránek pro větší komplexnost příběhu.
Z celé série zatím nejslabší díl. Byť by Lewisova Narnie snesla i daleko více stran, tak se autor na krátkém rozsahu opět rozhodl, že nám naservíruje ohromné množství prvků a pod svůj svět přidá ještě víceúrovňovou podzemní říši. Zatímco kniha minulá tedy připomínala klasické příběhy na způsob Odyssea, zde se mi vybavily spíše satirické dobrodružné romány jako jsou Gulliverovy cesty, kde se sice také putuje, ale střídají se tam rozličné národy o různých velikostech. Zvrat s princem byl bohužel předvídatelný už v momentě, kdy se objevil, nová čarodějnice moc dobrý záporák není a konec je ještě více uspěchaný než obvykle a takový zvláštní. Škoda, potenciál to mělo, ale kouzlo minulých knih se jaksi vytratilo.
Ďalší originálny návrat do Narnie, tentokrát už bez ústrednej štvorice, zato príjemne ponurý a prekvapivo akčný.
Aslan konečne plní aj inú rolu, než "obyčajnú" záchranu na poslednú chvíľu, páči sa mi tiež, že deti nedávali pozor a Znamenia im často ušli - prišlo mi to presvedčivejšie.
Nová postava, kývoun Šklíblatík, mi presne brnká na ten druh humoru, aký mám rád a hoci udalosti v meste obrov sú trošku predvídateľné, stále sa jedná o veľmi vyváženú sériu. Napriek tomu si dám na chvíľu prestávku pri inom žánri; Kroniky Narnie sú pre mňa príliš detské.
Začínám se blížit k závěru celé série, jelikož knihy konzumuji dle časové osy. A musím říct, že Stříbrná židle je pro mě zatím snad nejlepší díl a to i přes fakt, že Eustace fakt nemusím a ženská postava není o moc sympatičtější. Příběh prostě táhne bludička, který svým pohledem na svět způsobí ne jednu komickou situaci.
Hlavní trojice se tentokrát vydává zachránit prince, a možná celou Narnii, ze spárů neskonale krásného zla. Při své cestě pokazí opravdu mnoho věcí, ale nevzdávají se naděje a přes území obrů se dostanou do kouzelného podzemí o několika patrech plných tajemství.
Jediné, co mi kazí ten dobrodružní pohádkový příběh je to věčné olíbkávání postav. Nejsem prostě fanoušek mlaskavých teplých polibků na dětská ústa, ať jsou od „Boha“, nebo kohokoliv jiného.
Knihu jsem poslouchala v podání od Martina Táborského a budu se opakovat, jeho hlas příběhu dává to pravé kouzlo.
Matně si vzpomínám, že mi v dětství knížky o Narnii někdo předčítal. Filmy mě nijak nezaujaly, takže mě celkem minuly. Dnes už jsem asi dost stará na to, abych začala pohádky číst znova... a tak jsem se do světa Narnie konečně odvážila vypravit sama...
Knížky jsem četla chronologicky, podle roků vydaní. Co se mi líbí je fakt, že pokud chceme, najdeme ve všech knihách přesah náboženský či filozofický. Pokud nechceme, ať jsou pouze příběhem dětí v kouzelné zemi.
Eustace se vrací do Narnie a spolu s ním i kamarádka Jill. Obě postavy mě od začátku spíš štvou než vzbuzují sympatie. Vydávají se na záchrannou misi, na které zkazí, co můžou. I tak mě tento hodně pohádkový díl bavil. Země obrů, podzemní říše... koho jsem si však zamilovala nejvíc, je určitě bludička Čvachetka!
Po 20 letech se znovu postupně vracím ke své nejoblíbenější knižní sérii: Letopisy Narnie.
Stříbrná židle, 4. díl série, mě v tuhle dobu a tuhle chvíli bavil úplně nejvíc. Příběh je vyspělejší než ty předchozí a teď v něm vidím přesahy, které jsem tehdy v 11 letech neviděla. Děkuji za to, že jsem se po letech mohla podívat aspoň na chvilku zase zpátky do Narnie.
Tento díl byl pro mě nudnější, než jeho předchozí varianty. Stříbrná židle mě tedy nenadchla. Jedná se o zdlouhavý příběh, který ztrácí hodnotu, která byla použita v předchozích dílech.
Další rereading po letech. Za mě je tento díl kvůli své velké předvídavosti slabší část série, ale zase je to způsobeno i věkem ve kterém knihu čtu. Při prvním čtení před lety na mě knihy působili zcela jinak. Je zde znát vliv náboženství tak jako u všech ostatních dílů i když zde je více zahalen do pohádkového boje proti zlé čarodejnici.
Celkové je série velmi dobře promyšlena a svým způsobem mám tenhle návrat do pohádkových příběhů velmi ráda. Velmi jsem si oblíbila postavu bludičky, která tentokrát děti provádí po Narnii a jeho neustále popisování situací v tom horším světle a sýčkování mě vždy pobavilo.
Nevím, v čem přesně tkví to, že Čarodějova synovce + Čarodějnici, lva a skříň jsem s neuměla tolik užít, když ty následující díly mne vcelku docela bavily - včetně tohoto. Nové dobrodružství, staronové postavy, celkem solidní akce, svižné, bez nějakých hluchých míst. Čím víc dílů má člověk za sebou, tím víc se ty jednotlivé díly propojují dohromady - a to se mi tu líbí. A nějak mi pomalu přestalo připadat za překážku to, že to je jazykově jednodušší dílo. Možná, že když si člověk zvykne, tak už to tolik dospělému asi nevadí. Aspoň u mne to tak bylo.
Jinak již tradičně - jako ostatní díly - jsem poslouchala jako audioknihu v podání M. Táborského. Budu se již opakovat, ale i tady jsem z mluveného slova nadšená a mohu za sebe tuto interpretaci doporučit.
Příběh prince Riliana a jeho prokletí mě oslovil doposud snad nejvíce z celé série Letopisů Narnie. Lewis ukazuje svůj literární talent a rozhodně mě "zaháčkoval" na tolik, že s chutí dokončím celou sérii.
Jako malý jsem sérii četl a byl jsem trochu zklamán, protože jsem byl namlsán Pánem prstenů a myslel jsem si, že Lewis psal něco podobného, akorát více pro děti. Teprve v dospělosti jsem začal objevovat hloubku Lewisova díla a především jeho křesťanský podtext. Když jsem byl dítě, neviděl jsem v Aslanovi Ježíše a nechápal jsem jeho oběť v první díle. Nyní se mi celá série jeví v jiném světle. Narie byla stvořena pro děti, aby mohly Ježíše poznat skrze Aslana (což u mě fungovalo). Ostatně na konci Plavby jitřního poutníka sám Aslan říká, že když děti dospějí, musejí ho hledat ve svém světě, ale pod jiným jménem. Všechny děti, které se do Narine dostaly byly buďto opuštěné, vyčleněné, hledající naději nebo byly pro své okolí nesnesitelné. Všechny Aslana poznaly a nalezly, co hledaly nebo co potřebovaly. Stříbrná židle patří k mým nejoblíbenějším dílům celé série. Vrchol příběhu představuje souboj se Zelenou čarodějnicí. Tento souboj ovšem není soubojem fyzických sil, nýbrž pevné víry. Čarodějnice se děti stejně jako Satan snaží přesvědčit, že temnota je jedinou realitou a Bůh (Aslan) nebo Narnie (Nebe) pouhým výmyslem.
Pokud se k Narnii dostanete už jako dospělí, nečekejte epický fantasy příběh, ale popis dětského hledání Boha (Aslana). Ostatně první scéna, kdy se Jill setká s Aslanem je toho důkazem. Aslan ji nedává žádné sliby ani záruky, pouze ji ukazuje jezero, z něhož se může Jill napít. Jill se poté musí rozhodnout, jestli bude mít odvahu napít se a riskovat, že na ní lev zaútočí nebo uteče. Stejně tak nedává Bůh žádné záruky, pouze nám ukazuje cestu, po níž se musíme vydat sami vyzbrojeni pouze vírou a naději.
tuhle knihu jsem rozečetl několikrát počínaje dobou, kdy jsem jako dítě četl první díly serie. Nikdy jsem se nedostal daleko. Tentokrát jsem se toho konečně zbavil. Už jen z použití slovního spojení "konečně zbavil" je vidět, jak moc se mi to líbilo. Čvachetka se svým chronickým pesimismem byl úžasná postava, ale celkově mi přišla kniha velice neakční; nedokázala nadchnout.
Pro mě první kniha (čtu podle pořadí napsání), kde se nevyskytuje ani jeden ze sourozenců. Trochu mi zde chyběli, ale bavila mě postava bludičky Čvachetky, který zde byl má oblíbená postava. Kniha měla jasný děj, zachránit prince Riliana a porazit čarodějnici, což se samozřejmě podařilo.
Líbilo se mi, když byli na hradě s obry nebo jejich putování podzemím. Za mě to byl dobrý díl.
Pro mě návrat k tomu lepšímu prvních dvou (chronologicky) dílů. Znova se objevuje vtipnost, dobrodružství není jen pro dobrodružství, je tady jasný děj a směřování hrdinů, existuje jasný protivník a hlavně - když jde do tuhého, není vše pod všemocným dohledem Aslana a postavám se může i něco "škaredého" stát. Úvod a závěr jsou sice trochu moc plné oné mravoučné otravné "aslanovitosti", která čtenáře už zákonitě musí nebavit, ale dostatečně to vykompenzuje zbytek knihy s množstvím zajímavých a různorodých prostředí od sovího parlamentu přes město obrů až po podzemní říši. Kéž by byla celá Narnie alespoň takováto...
Příběh byl zase trošku jiný, ale líbil se mi. Bavila mě hlavně část s obry a s Podzemí.
Perfektní díl, zase trochu jiný. Četli jsme s dětmi a naslouchali i ti náctiletí. Jo a 4 úkoly by dovedli vyjmenovat, zkoušeli jsme to snad před každým čtením.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno fantasy pro děti dobrodružství rozhlasové zpracování fantasy mluvící zvířataAutorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Stylem psaní a příběhově je to lehčí čtení. Což může snadno člověka svést k myšlence, že je to určené dětem. Na jednu stranu to lze číst jako pohádku či dobrodružný příběh. Ale příběh má i jiný rozměr a sdělení, které si z toho může člověk odnést.
Čím je to pozdější díl v sérii stoupá míra zodpovědnosti hlavních hrdinů za své činy a rozhodnutí. Aslan není univerzální zachránce, který za ně udělá jejich práci. Je to velká pomoc, ale postavy se musí snažit sami. Jako vždy náboženská tématika. Ale taková ta základní a lehká (žádné kázání). Spíše jen čistá víra (ve znamení) a informace o životě po životě. Teď jen poslední díl.