Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte
Petra Jirglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401366/bmid_letuska-z-economy-GJL-401366.png
3
476
476
Chtěli byste snídat v Paříži, obědvat v New Yorku a večeřet v Bangkoku? Tak to si vysněte jiné zaměstnání. Vtipné historky o mé kariéře letušky na Blízkém východě, o práci a životě v Dubaji, o lidech, se kterými jsem se setkala i o tom, že není všechno zlato, co se třpytí. Knížka vás potěší, možná i trošičku dojme, otevře oči, ale hlavně pobaví!... celý text
Přidat komentář
Tak to bylo hodně slabé. Kniha plná vulgárních výrazů a anglických slov. Dozvěděla jsem se, jak jsou cestující strašně otravní, protože stále něco chtějí, kam chodí letušky pařit a opíjet se a jak jim je pak druhý den špatně. Jedna hvězdička za kapitolu o cestě do Rijádu.
Velké zklamání. Čekala jsem zábavnou knihu a tu jsem nedostala, moc zábavná mi nepřišla. V knize se vyskytovala občas i sprostší slova a to mi vadilo.
Jedno malé zklamáníčko…
Malé proto, že jsem neměla žádná očekávání krom toho, že jsem čekala zábavnou oddechovku.
Oddechovka to sice byla, nicméně mi moc zábavná nepřišla.
Autorka mluví o svých zážitcích z jednoho roku, kdy pracovala jako letuška.
Bohužel mi ale moc nesedl humor, a to co mělo být vtipné, mi tolik vtipné nepřišlo. Vadila mi sprostá slova téměř na každé stránce. No a i když chápu, že je kniha psaná hovorově, výraz “snídča” pro snídani už byl na mě trochu moc.
Dobrá zpráva ale je, že autorčina druhá kniha Všechno nejlepší, Anno je, alespoň podle mě, o moc lepší, tam se za mě ta zábavná oddechovka povedla.
I když mě recenze měly varovat, jsem překvapená, jak to bylo slabé.
Petru Jirglovou přitom na Instagramu sleduji ráda a její druhá kniha - Všechno nejlepší Anno! se mi líbila moc.
Letuška z economy byla ale opravdu ztrátou času i papíru. To co funguje jako blog, působí jako kniha plytce. Kniha je koncentrací povrchních historek, které určitě mají místo v soukromém deníčku autorky, ale ne v knize.
Jsem ráda, že jsem knížku měla z Knihobudky, protože peněz by mi za ni bylo opravdu líto. Dvě hvězdičky dávám za to, že jsem se asi 2x pousmála, že se mi docela líbily ilustrace a že bych to s autorkou nerada vzala.
Čekala jsem více příběhů z leteckého prostředí, ale je to spíše cestopis.
Fajn oddechovka na víkend.
Tak jsem to teda po dvou dnech dočetla … Moje recenze se asi nebude lišit od těch ostatních. Na můj vkus je tam až příliš mnoho sprosťáren, a celkově to působí tak, že to psal člověk, který nedokončil základní školu. Jsem z leteckého prostředí, takže ano - Indové jsou otravní, ano - není to jenom luxus a cestování, ano - člověk je pořád sám… ale z téhle knihy se lajk o práci letušky příliš nedozví. Spíše se jedná o soupis historek ze života, které mi mnohdy nepřišly ani vtipné. Vydat tohle jako blog - ok. Ale jako knihu? Nechápu, jak na to mohlo to nakladatelství kývnout … Autorka v DVTV působila docela rozumně, ale její kniha je velké šlápnutí vedle.
Vtipná oddechovka, ale zcela upřímně jsem doufala, že se dozvím o práci letušky více. Tady to bylo jenom víceméně o klubech, pařbách a výletech v příletových destinacích.
Když doběhnete vrátit knihy těsně před zavíračkou a knihovnice vás upozorní, že na půjčení nových máte přesně 5 minut, sáhnete po prvním svazku z hromady právě vracených.
Takhle jsem přišla k Letušce. Ani obrázek na obalu se mi nelíbil.
Je to svižné, lehce vtipné, občas trapné a hodně sebestředné. On to je blog ( u kterého je sebestrednost na místě), vydaný knižně ( a tady už to trosku vadí).
Oceňuji autorčinu odvahu celé toto dubajské dobrodružství podstoupit a ve výsledku uspět.
Nevím, kolik mých kamarádek by bylo ochotno do toho jít.
Ovšem mám pocit, že to dobrodružství je čtenáři přefiltrováno přes hodně růžové brýle. Mě by zajímala nezkreslená realita.
Já jsem vyjela za prací několikrát a vždycky to bylo hodně pestré. Podotýkám, ze letušku jsem nikdy nedělala.
Naposledy jsem zkusila, v rámci své profese, jedno význačné evropské pracoviště.
Komplikaci byl už jazyk, který jsem od střední aktivně nepotřebovala a tudíž dost zapomněla.
Občas se mi tam pletla angličtina. Zpočátku mě strašně vyčerpávalo jen udržet pozornost, aniž bych něco velmi povídala.
Nepříjemná byla národní, spíše lidská nadřazenost, nekterých domácích vůči mně jako cizince. Možná cizince z Česka.
Zaměstnavatel zajišťoval ubytování. Domácí mě nečekal (jak opakovaně slíbil), telefon nebral a já stála na zastávce uprostřed polí se dvěma kufry, město v dáli přede mnou. Nedaleko bylo naštěstí jakési feťácké doupě a přítomným puberťákům jsem začala vadit natolik, ze mě naložili do auta a odvezli k domácímu. Ten se jen podivil, že už jsem tady …
Byt vypadal jako vetešnictví, majitel šetřil za otop, takže byla dost zima. Společnost mu dělalo minimálně pět koček, což jsem poznala hned při prvním nádechu.
V práci to bylo úžasné, zajímavé a většina lidi se snažila tvářit přátelsky. Občas mě někdo někam vytáhl. Po čase mě přidělili k nadějnému, ambicióznímu kolegovi. Navrhl, ze zajdeme do kina a vyzvedne mě doma. Tím zjistil, kde bydlím a začalo peklo.
Moje “NE” nebral jako odpověď a spustil hru na kočku a myš. Kočka ( spis teda kocour - typově Depeche Mode) měl auto, já jsem chodila pěšky, znal terén, takže mě začal sledovat a urputně přesvědčovat o své pravdě. Jednou se dokonce zjevil u mě v bytě, protože domácího bez problému přesvědčil, aby ho pustil dovnitř.
Nejbezpečněji jsem se cítila v práci, kde byla spousta lidí. Cesta domu byla horor, v bytě jsem zamykala všechny dveře, víkendy trávila sama v polích, doufajíc, že mě nenajde.
Byla jsem zoufalá, sama v cizí zemi vydána na pospas sociopatovi s výborným společenským renomé.
Fyzicky mi nikdy neublížil, na to byl dostatečně chytrý, ale psychicky teror zvládal na výbornou. Hodně se u toho bavil.
Já jsem neměla žádný hmatatelný důkaz a stejně by mi nikdo nevěřil. Ubíjel mě strach. Nevěděla jsem, kam až je ochoten zajít.
Myslím, ze šéf dodnes nechápe moje odmítnutí velkorysé nabídky trvalého místa za asi trojnásobný plat.
Pokorně jsem se vrátila domu.
Co mi to přineslo??
Teď vím, ze osobní svobodu potřebuji k životu stejně jako kyslík. Za žádné peníze ji nikdy nevyměním.
Jsem precitlivela na jakékoli náznaky osobní manipulace z okolí.
Odmítám pozváni do kina. :)
Určitě jsou povolání k podobným jevům náchylnější. Já ani nenosím v práci slušivý kostýmek a lodičky.
Možná, že Dubaj je natolik kosmopolitní, ze žádný národ není považován za méněcenný. Na druhou stranu zase genderova nevyrovnanost v teto části světa.
Opravdu by mě to zajímalo.
Tak zkusím ještě jednu letušku…
Nějak jsem zapomněla odkliknout, že ji mám přečtenou... Četla se sama, takové pohodové oddychové čtení z prostředí létání. Práce to zajímavá, ale náročná, tato kniha to osvětlí až až :)
Nahlédnout do světa letušek je zajímavé a osvěžující, vždycky jsem si představovala, co po přistání asi jdou ty hezké slečny dělat, co se skrývá za jejich úsměvem, když obsluhují cestující, co je nejvíc štve a dostala jsem spoustu odpovědí. Je to oddychovka, ale zábavná.
Bavilo mě to, má to šmrnc, vtip, autorka si umí udělat legraci sama ze sebe. Možná mi chyběl nějaký trošku hlubší ponor do světa aerolinek, ale jestli jsem to dobře pochopila, létala jen rok, takže vlastně nějaký hlubší ponor asi není možný.
Zaujala mě obálka a lákalo mě poznat povolání letušky, ale jsem dost zklamaná. Knížka je plná vulgarit a spíš než o létání je o osobním životě autorky. Popisovaný životní styl (byť chápu, že je popisovaný s nadsázkou) mě nezaujal ani trochu a nějaké velké pobavení se také nekonalo...
Je to sice oddychovka, ale čte se dobře. Hlavní hrdinka je sympatická a vhled do zaměstnání, jako je letuška mi přišel moc zajímavý, navíc mi kniha odpověděla na hodně otázek, které jsem si v duchu ohledně práce letušky kladla. Taky se mi líbí, že autorka nedělá z této práce velkou vědu, nepředstírá, že jde o práci veledůležitou, prostě tak nějak normálně popisuje, co toto řemeslo obnáší. Jo a jako devizu vnímám, že se nesnaží být ostrovtipná a cynická, což je problém mnoha mladých českých autorek, které mě tím odpuzují (jejich díla). Knihu jsem přečetla za dva dny.
Ty jo, mám rozporuplné pocity, knížka byla pěkně napsaná, hodně lidsky, upřímně, sem tam i vtipně, ale asi jsem čekala o trošku víc z "letuškovskýho" života, chyběly mi hrozně nějaké vtipnopsti a zajímavosti přímo z paluby...
Pokud bych někdy napsala knížku, byla by v podobném duchu! Knížka je neuvěřitelně vtipná, autorka je mi v mnoha věcech velmi podobná a čtení mě neuvěřitelně bavilo. Knížka je taková jednohubka, přečtete ji za dvě odpoledne a budete u toho slzet smíchy.
Tuhle knihu jsem si poslouchala , jako audioknihu.
A poprvé mohu říct, že mě audiokniha bavila.
Kniha je velmi nenáročná, vtipná a osobitá. Vždy mi zvedla náladu a pobavila.
Nečekejte nic extra, ale pro zlepšení nálady určitě doporučuji.
Petra Jirglová je neskutečně upovídaná, mírně praštěná, neslušně vtipná, bezpodmínečně svá. Několikrát jsem se smála tak, až mi tekly slzy a teplota mi vylítla minimálně o tři stupně. Děkuju za ten pocit!
Bohužel další kniha, která slibuje, že se dozvíte něco o práci a životě letušky, ale dozvíte se jen o otravných pasažérech, kocovinách a jídle, které snědla. O chlup lepší než Dubajka. Snad někdy narazím na pořádnou knihu o tomto povolání.
Kniha byla fajn, vtipná, četla jsem jí již po druhé. Velmi mi sedí smysl pro humor paní Jirglové, protože je plný sarkasmu a ironie, kterou překypuje i můj.
Vzhledem k tomu, že kniha se odehrává v leteckém prostředí, které mě nějakých způsobem přitahuje, bylo zajímavé vidět to i z jiné perspektivy než jako turista.
Tahle kniha původně vznikla jako blog a přesně tímto stylem je pojmuta i kniha, jako blog. Myslím si, že by to u blogu klidně zůstat mohlo, ale na druhou stranu to byla příjemná jednodenní oddychovka u které se zasmějete.
Takže podle mě tahle kniha není úplnou nutností v každé knihovně, ale zase pokud tolik nečtete a hledáte něco krátkého u čeho se zasmějete, tohle je, řekla bych, fajn volba.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte |
| 2020 | Všechno nejlepší, Anno |
| 2022 | Nejdražší suvenýr |
Knížka je takové nenáročné oddechové čtení, místy vtipné, místy "cringe", očekávala jsem možná trochu více zážitků z paluby letadla.