Levá strana světa
Lisa Genova
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461499/bmid_leva-strana-sveta-oim-461499.jpg
4
160
160
Sára Nickersonová má jako každá jiná pracující máma co dělat, aby zvládla rodinu, práci i domácnost. Když jednou ráno spěchá do práce a při řízení hledá telefon v tašce, na chvíli se přestane dívat na cestu. Skřípění brzd pak v mžiku zastaví celý její přeplánovaný život. Kvůli poranění mozku ztratí pojem o tom, co má po své levé straně, a musí se znovu naučit vidět svět jako celek. Zjistí přitom i to, jak si všímat lidí a věcí, na kterých v životě záleží nejvíc.... celý text
Literatura světová Romány Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Left Neglected, 2011
více info...
Přidat komentář
Abych řekla/napsala pravdu, o syndromu opomíjení jsem před četbou této knihy nikdy neslyšela, a o to zajímavější a poučnější příběh byl :) Ačkoli se děj může zdát klasickou šablonou (sobecký člověk, kterému do života zasáhne tragická událost, se změní a vše skončí "happyendem"), i přes to není na škodu tyto podobné příběhy stále znovu a znovu číst. Proč? Protože ať už nám přijdou známé sebevíc, je důležité si tuto pravdu uvědomit. Že opravdu tím nejdůležitějším nejsou peníze, kariéra, ale zdraví. Protože jakmile to ztratíme, žádné peníze na světě nám ho nevrátí..
Hlavní hrdinka,která má žebříček hodnot začínající uspěchem, penězi, známými značkami.... Někde v zadu jsou děti a manžel - když se jí Mike ptá na životní plány - chtěla by být povýšená, mít větší dům a chůvu,která u nich bydlí.
Donekonečna se opakující názvy značek hodinek,telefonu, kávovaru atd ....
Několikrát zmiňuje, že je jí 37 - a stále splácí studentskou půjčku ???
Hlavní hrdinka ve mně vzbudila velkou averzi. Děj neplyne, kniha mne nebavila
Tři hvězdy za dočtení a upozornění na opomíjené téma Neglect syndromu
Tahle knížka je napsaná opravdu skvěle. Hned člověka vtáhne do děje. Postavy jsou uvěřitelné, příběh silný. Na knihu jsem narazila tady, na databázi. A opravdu nelituji.
Věta, která se mi vybaví při vzpomínce na tuhle knihu: Dobře. Můžete mi pak vyčarovat sklenici mléka?
Jsem ráda, že jsem sáhla po další knize této autorky. Přečetla jsem jí téměř na jeden zátah a určitě na ni nezapomenu. Je to poučné, zajímavé a velmi emotivní. Lidské drama mladé matky, která musí v sobě najít hodně vnitřní síly k překonávání nemoci, o které většina z nás dosud neměla ani ponětí, že existuje. Není co vytknout, dnes bychom všichni potřebovali zvolnit a více si vážit svého zdraví.
Autorka si zvolila téma knihy - syndrom opomíjení o kterém jsem v životě neslyšel. O to bylo zajímavější čtení a se zaujetím jsem otáčel stránky příběhu, který je velmi čtivý. Jasná ukázka toho ,že nám pár vteřin dokáže překopat celý život. Velmi dobrá kniha o překonání sama sebe, o úsilí, lásce a odpuštění.
Vysoké cíle. Neustálý stres. Jedno selhání. Nemoc. Naprostá změna života. Zoufalost i odhodlání, nové životní cíle.
Skvěle, věrohodně napsáno. Kdo prožil něco alespoň zdánlivě podobného plně chápe. Děkuji autorce za seznámení s takovým onemocněním i za víru a odhodlání, které do osobnosti hlavní hrdinky vložila.
Bylo to poučné a emotivní čtení.
Autorka si pro své knihy nevybírá lehká odpočinková témata, kdysi jsem od ní četla - Ještě jsem to já, krásný, silný příběh, který mne ale úplně rozložil. I tato kniha byla moc pěkná a snad i trošku optimističtější oproti předešlé.
Sára je úspěšná, nezávislá a sebevědomá hrdinka, má velmi hektický život, který se jí během jedné sekundy nepozornosti rozpadne jako domeček z karet a Sára se musí nejen přizpůsobit, smířit, ale i najít v sobě sílu, aby se malými krůčky (obrazně i doslovně) posouvala vpřed k novému životu.....a nevzdát se. Krásný a dojemný byl i vývoj vztahu s její maminkou.
O neurologickém postižení - syndrom opomíjení jsem v této knize četla poprvé, dokonce jsem si v průběhu čtení něco i vyhledala, protože popravdě jsem si vůbec nedokázala představit, čím si Sára prochází.....
"...A je tu Bob.
- Vidíš mě?, ptá se.
Vidím vězení, okno, židli pro návštěvy a televizor.
- Ne, odpovím.
- Otoč hlavu.
Otočím ji. Vidím vězení.
- Ne, na druhou stranu.
- Žádná druhá strana neexistuje."
- Ale ano. Otoč hlavu doleva. Stojím tady.
Zavřu oči a představím si, jak stojí...Otevřu oči a otočím hlavu. Vidím vězení.
- Nejde to.
- Ale jde. Je to jednoduché.
- Není.
- Nechápu, proč prostě nemůžeš otočit hlavu.
- Vždyť jsem ji otočila.
- Doleva.
- Žádné vlevo neexistuje.
Thalamický syndrom opomíjení je porucha, o které málokdo ví. A právě touto poruchou trpí hlavní hrdinka knihy Levá strana světa Sára. Až do onoho osudového okamžiku, kdy se pro ni všechno změnilo, si zakládá na své dokonalosti a schopnostech. Sama o sobě prohlašuje, že je "perfekcionistka typu A", která, podle vlastního mínění, bezchybně zvládá náročnou práci i svou rodinu - tři malé děti a manžela Boba. Ani na vteřinu ji nenapadne, že žije život plný stresu, napětí, nedostatku času, že osmnáct hodin práce denně není úplně to pravé. Až do chvíle, kdy se její tělo i mysl vzbouří...
Lisa Genova dokázala na napínavém příběhu Sáry dokonale popsat, co vše syndrom opomíjení vlastně znamená. Čeho všeho se postižený člověk musí (nebo taky nemusí) vzdát. Je to tklivý příběh ženy, která v nejlepších letech musela úplně přehodnotit svůj život. Která dokázala najít cestu ke své matce (a tím si ode mne zasloužila velké uznání). A také k novému životu.
Výborný příběh, díky kterému jsem se zase dověděla něco nového. Možná bych dala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu typicky americkému konci jako z béčkových filmů dávám nakonec čtyři. Ale doporučuji.
Nádherná kniha. Má vše co od knihy očekávám. Psychologicky propracované postavy, zajímavý příběh, žádná hluchá místa a odbočky, a také poznání něčeho nového. Děkuji autorce za příjemně strávený čas s její knihou.
Levá strana světa, stejně jako spisovatelčina první kniha "Ještě jsem to já", ve mně probouzela spoustu emocí. Jaký je to život, když mozek nevnímá levou stranu světa? Kolikrát nás musí život srazit na kolena, abychom objevili, že existuje i jiný směr života? Při takových příbězích si člověk znovu uvědomuje křehkost žití a možná i přehodnocuje priority.
Velice poučné a výborně zpracované téma o skutečném neurologickém problému, které jsem četla jako nejnapínavější román. Krůček po krůčku sledujeme boj Sáry, která neupadá do pasivity a zoufalství, ale tvrdě na sobě pracuje, protože chce zpátky svůj život. Ale chce opravdu ten samý?
Kniha je velmi sugestivně napsaná, všechno prožívám se Sárou a držím jí palce. Když přehlédnu pár maličkostí, nepřesností ke konci knihy, tak dávám plný počet, protože určitě patří ke knihám, na které dlouho nezapomenu. A sláva, sláva, vidím, že už vyšla další kniha spisovatelky s názvem "Poslední věta".
Autorka pokaždé zvolí originální téma. Ale příběh byl v případě této knihy takový vláčnější.
Téma zajímavé, literární zpracování kulhá. Další z mnoha knih, kde těžká rána osudu byla odrazovým můstkem pro přehodnocení životních priorit a celého života.
Asi jako většina lidí jsem o tomto tzv. syndromu opomíjení neslyšela. Když jsem byla v rehabilitačním centru, setkala jsem se tam s mnoha lidmi různých věkových skupin s různými diagnozami, jak úrazy, tak mrtvice,RS, ale hlavně opravdu ty , co se týkalo mozku. Náš mozek je nevypočitatelný a pořád překvapuje. Hlavní postava Sára a její hektický život , práce, děti, manžel a neustálé slovo "MUSÍM" a potom pár vteřin, autonehoda a život se úplně otočí. Spisovatelka zde popisuje vše do detailu, takže jsem při čtení spolupracovala se Sárou, držela jí palce a psychicky ji podporovala při každém krůčku a hledáním levé strany, která ji dovede k uzdravení.
Zajímavé téma, o nemoci jsem nikdy neslyšela. Četlo se to úplně samo, takže dávám plný počet bodů ;-)
Výborná kniha o věcech známých i neznámých.
Svižný, ale neuspěchaný styl psaní, příjemný a bezchybný překlad; díky, Joto, je to úleva, číst knihu, která měla dobrého překladatele a které se nakladatelství pečlivě věnovalo! Téma pro mě zcela neznámé, ale velmi zajímavé a pohlcující. Syndrom druhostranného opomíjení nezní nijak katastroficky, ale pro postiženého to musí být obrovský zásah do běžného života, a to ani nemusí být tak pracovně vytížený trojnásobný rodič jako je právě hlavní hrdinka Sára. Vůbec si to neumím představit, ale mně docela stačí ten čtenářský "blok", brr!
Takže po knize Ještě jsem to já se autorce povedl další skvělý román a já ho mohu jenom doporučit - čtenářům tady na webu i těm v naší knihovně.
"Bob v ledničce nikdy nenajde to, co hledá. Typický příklad:
Sáro, máme kečup?
Na horní polici!
Nevidím ho.
Vedle majonézy!
Majonézu nevidím!
Podívej se do dveří!
Ve dveřích není!
Všechno osahej!
Nakonec uslyším pípání ledničky, jež nás upozorňuje, že dveře zůstaly otevřené moc dlouho, a rozhodnu se Boba zachránit. Dojdu k ledničce, kde pořád hledá, na vteřinu se podívám na horní polici, sáhnu do ní, vezmu kečup (který byl vedle majonézy) a podám mu ho. Jako by měl syndrom opomíjení ledničky."
Opět velmi čtivá kniha LIsy Genovy zabývající se pohledem na život člověka se zdravotním problémem. A jak ho zvládnout. O syndromu opomíjení levé strany jsem dosud nevěděla. Díky knize si dokáže člověk nezdravotník jasně představit dopad tohoto omezení do života úspěšné ženy a matky tří dětí...
hodně zajímavé téma, o kterém jsem slyšela poprvé až v této knize. Čtivě napsáno, člověk si uvědomí, jak může v jediném okamžiku o vše přijít.
Štítky knihy
psychologické romány léčebná rehabilitace psychologické příběhy ze života úrazy dopravní nehody, autonehody nový začátek poškození mozku
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ještě jsem to já |
| 2021 | Poslední věta |
| 2021 | Levá strana světa |
| 2019 |  S láskou, Anthony |
| 2022 | Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme |
Co všechno člověk musí ztratit, aby zjistil, na čem skutečně záleží? Někdy stačí málo, někdy potřebujeme setsakra kopnout, abychom se probrali. Třeba začít trpět syndromem opomíjení. Hlavní hrdinka Sára mi nebyla příliš sympatická, přesto bych takový osud, jaký ji potkal, nepřála ani svému nepříteli, byť si úplně nedokážu představit, jak něco takového (ne)funguje, a doufám, že to ani nikdy nezažiju. Mozek je nevyzpytatelná samostatná řídící jednotka a neustále nám klade pod nohy nejen překážky, ale i možnosti. Ve výsledku si myslím, že Sářina nehoda přispěla k něčemu, po čem někde v hloubi duše skutečně toužila. Co mi vadilo, bylo to pozlátko kolem - diamantové prsteny, šperky, luxusní auta, dům ve skvělé čvrti. Sára po tom vzdychala až příliš často, a to mi vadilo docela dost. Proto mi kniha nepřišla tak čtivá jako Pořád jsem to já. Bylo mi vlastně jedno, jako to celé dopadne.