Levá strana světa - Lisa Genova | Databáze knih

Levá strana světa

Levá strana světa
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461499/bmid_leva-strana-sveta-oim-461499.jpg 4 171 171

Sára Nickersonová má jako každá jiná pracující máma co dělat, aby zvládla rodinu, práci i domácnost. Když jednou ráno spěchá do práce a při řízení hledá telefon v tašce, na chvíli se přestane dívat na cestu. Skřípění brzd pak v mžiku zastaví celý její přeplánovaný život. Kvůli poranění mozku ztratí pojem o tom, co má po své levé straně, a musí se znovu naučit vidět svět jako celek. Zjistí přitom i to, jak si všímat lidí a věcí, na kterých v životě záleží nejvíc.... celý text

Literatura světová Romány Psychologie a pedagogika
Vydáno: , Jota
Originální název:

Left Neglected, 2011


více info...

Přidat komentář

JointlieKat94
16.02.2025 4 z 5

Knihu jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy, kdy na mě už nějakej ten pátek čekala..

Anotaci si vždy čtu před koupí knihy, a když na mě pak dlouho čeká, tak ani nevím, do čeho jdu.

Velké plus této knihy je to, že o této "nemoci" jsem neměla ani ponětí, a vlastně ani teď moc netuším, jak si to představit. Jasný, z knihy jsem pochopila, ale i tak mi to pořád úplně necvaklo. Musím si téma ještě pogooglit.

Sára, jakožto hrdinka této knihy, mi tedy nebyla úplně sympatická, celkově jsem si říkala, že to je jako hloupej americkej sen (během dne stihnout co nejvíce práce, na děti mít chůvu a mít co nejlepší dům a auto, mít prestižní práci a vydělávat co nejvíce, nejlíp mít Harvard, nebo něco takového, protože jinak je člověk nic..) ale u Sáry jsem čekala, že po té nehodě alespoň trochu změní priority. No a jak to dopadlo, to si přečtěte sami.

Ale moc se mi líbilo to, že před nehodou začínala každá kapitola nějakým snem. A to, jak každá kapitola před úplně gradovala. Prostě se to zhroutilo, jak domek z karet a čas se úplně zastavil.

Inuusattis
14.02.2025 3 z 5

Upřímně jsem čekala hodně silný příběh, který mě měl na nějakou dobu ,,vyřadit ze hry,, než se pustím do jiného příběhu, ale ze začátku jsem měla pocit, že jsem se ohromně spletla a měla očekávání až příliš velká. Dala jsem jí šanci a dočetla až do konce za což jsem opravdu ráda.

Prvních 290 stránek, z celkových 350, jsem vyloženě nemohla vystát a čtení mě vážně štvalo. Respektive mě štvalo snobské a sobecké chování Sáry. Tak za prvé hrozně mi vadilo jaký přístup má ke svým dětem, důležitý pro ni byl luxus a práce, která byla prvním místě.
Já osobně si nedokážu představit takhle fungovat, odsunout rodinu na vedlejší kolej a na první místo zařadit práci. Ano, práce je důležitá, ale není nejdůležitější.. a už jen ta myšlenka, že moje děti vychovává někdo jiný a já o nich nic nevím je absolutně děsivá.

Za druhé, rodinné vztahy zde vykreslené byly pro mě zdrcující. Ta nechuť a odpor vůči jedné osobě, která si prošla peklem a dlouho jí trvalo než se vrátila do života před tragédií. Asi jen málo z nás si dokáže takovou bezmoc představit, to že nemůžete nic udělat a jen přemýšlíte co jste měli udělat jinak aby k tomu nedošlo.. no, a pak je tu Sára, která si naštěstí tímhle traumatem neprošla, ale absolutně nesoucítila s osobou , která ano.

Sama vím, jak je těžké přijmout nemoc jako takovou, takže absolutně chápu její postoj k její situaci, odmítání a zbavení se omezení je to první o co usilujeme když víme, jak jsme žili před tím, ale časem člověku začne docházet co všechno jsme neviděli a díky nové situaci máme i novou příležitost začít jinak, znovu. Přesto řeči typu ,,no tak, vystudovala jsi Harvard, vyřeš problém,, mě doslova rozčilovaly, co má skvělé vzdělání společného s nemocí, kterou trpíte? Nic! Občas jsem měla vážně pocit, že podle Sáry jsou všichni hlupáci, protože ona je někdo díky tomu jakou má školu a práci.. aspoň tedy takový pocity jsem měla při čtení této knihy, ale stále jsem doufala v zázrak a nějaké prozření, pochopení své situace a ideálně přijmutí nových možností. Bohužel tahle fáze může trvat i několik let.

To, že její postižení po nehodě nebylo v knize nijak blíž vysvětleno mi vlastně ani nevadilo. Musí to být neuvěřitelně těžké a traumatizující naučit se s tím žít a autorka na konci knihy sama vysvětlila proč dané postižení není podrobněji popsané a sice, že v době psaní se o této nemoci ještě nic moc nevědělo.

Závěr knihy vylepšil můj celkový pohled na příběh jako takový a musím uznat, že z počátku jsem byla extrémně kritická snad úplně ke všemu.
Ano, autorka chtěla vykreslit extrémní kontrast mezi životem před a po nehodě, což vnímám jako příhodné. Jde zde vidět obrovské přehodnocení Sářiných priorit a za to jsem neskutečně ráda.
Celkově knihu hodnotím kladně, ale díky tomu jak je popisovaná hlavní postava příběhu již teď vím, že si knihu zcela jistě znovu neotevřu, ale přesto jsem moc ráda, že jsem si jí přečetla. Za mě hodnotím 70%


crazyslunicko
22.12.2024 5 z 5

Dojemný příběh. O ženě, která se nechtěla vzdát kariéry a se třemi dětmi pracovala ve dne a dlouho do noci. Všechno se snažila stíhat, až jednoho dne se natáhla při řízení auta pro mobil (kdo tohle nikdy neudělal?). Jedná chvíle, jeden okamžik, špatné počasí a jedna vážná nehoda. Od té doby nevidí a necítí levou polovinu těla a dostává se krůček po krůčku zpátky ke svému životu... Ale musí přehodnotit všechno co měla.. Najednou se ji v životě objeví její máma, která od smrti svého syna v podstatě na dceru zapomněla... A teď je tady aby ji pomohla, ale ona její pomoc odmítá..
vděčnost - to je to slovo, které tohle vystihuje.. žije a dostala šanci žít

Cesinka
11.11.2024 2 z 5

Knihu jsem pořídila v rámci akce, jinak bych se k ní nejspíš ani nedostala vzhledem k tomu, že čtu jiné žánry, ale pustila jsem se do toho a měla velké očekávání vzhledem k tématu. Jsem ale maličko zklamaná. Čekala bych trošku více věnován se problematice, chápu, že je kniha psaná s jinou myšlenkou, než informovat čtenáře o všech útrapách této nemoci, přesto si myslím, že když už se pro takové téma někdo rozhodne, měl by se mu věnovat trošku více. Nejen, že by tím kniha získala na zajímavosti, ale zároveň by to člověka více vtáhlo. Další, co mi dost vadilo, že to bylo hodně rychlé. V podstatě se něco událo a najednou se už dělo něco jiného. Člověk nestačil vstřebávat sílu těch jednotlivých okamžiků, což je škoda. A v neposlední řadě se mi kniha nečetla dobře vzhledem ke stylu psaní. Nedokážu asi objektivně posoudit, ale pro mě osobně to bylo napsáno až zbytečně chaoticky a zvláštně.

katerina.palo
13.10.2024 5 z 5

Opět výborná kniha od této autorky

Clara_C
24.07.2024 5 z 5

Přečteno jedním dechem. Zatajeným. Je to nejen o Sáře. Je to o tempu dnešní doby. Řítíme se životem kosmickou rychlostí až přestaneme vnímat co je vlastně důležité. No, práce, ani nadstandardní bydlení to nebude. Někdo si to stihne uvědomit včas. Někdo potřebuje ránu do hlavy. Někdo na to nikdy nepřijde.
Napsáno naprosto bravurně, pohltí vás kolotoč rodiny Sáry a Boba, má holka kliku na báječnou rodinu. Sářiny pokroky po úrazu, věci, které zkraje tlačila dopředu jí na konci nepřišly až tolik podstatné. Její netrpělivost mi byla velmi blízká :-)

" Vrátím se k plakátu. Něco je jinak. Uvědomuju si jen to, že na plakátu je něco jiného, ale čím přesně se liší, nedokážu několik vteřin určit, a když to pak uvidím, je to stejně nepochybné, stejně zřejmé jako ten hořící domek.
Na plakátu jsou dvě ruce, ne jedna. A nejsou obě zaťaté v pěst, připravené k boji. Jsou sepnuté. Ruce, které se drží. A červenými písmeny napsané slovo nad nimi není Věcnost. To slovo nad sepnutýma rukama zní Vděčnost.
Rozpláču se a plakát, na který jsem se dívala špatně, se mi strašně zalíbí. Myslím na Heidi, Boba a svoje děti, dokonce i na Martu, máti a všechnu tu pomoc a lásku, kterou mi dali, a na všechno, co mám. Myslím, že můj mozek ten plakát celou tu dobu viděl a neustále mě na něj upozorňoval ve snaze mi ho ukázat. Jeden tichý, nevědomý a nenarušený kousek mého já vždycky věděl, o čem ten plakát vypovídá. Děkuju, že jsi mi to sdělil.
Dnes jdu domů, nedokážu obkreslit kočku, ale vidím celý tenhle plakát a jsem plná vděčnosti."

anezur33
08.06.2024 5 z 5

Velice zajímavá kniha,která pojednává o nemoci o které jsem nic nevěděla. Od této chvíle už vím ,jak velice je to složitá nemoc. Autorce moc děkuji.

LenkaMacak
05.05.2024 5 z 5

Velmi poučná kniha o neglect syndromu. I když jsem onemocnění už znala, pomohla mi se vcítit do postižené osoby. Na příběhu se mi líbí, že vyznívá pozitivně a ukazuje, že i tragédie nemusí být koncem. 5/5*

ma_Run_ka
13.02.2024 5 z 5

Po knihách "Pořád jsem to já" (Alzheimerova choroba) a "Poslední věta" (onemocnění ALS) jsem sáhla po knize "Levá strana světa", která pojednává o syndromu opomíjení. Toto onemocnění jsem neznala a příběh mě velice zaujal. Vážím si autorky, která ve svých knihách poutavě přibližuje čtenářům tato onemocnění.

sirojezkin
22.04.2023 5 z 5

Moc zajímavé - dozvíte se, jak se cítí lidé, kteří ochrnuli na jednu stranu těla.

i_vanička
20.12.2022 5 z 5

Někdo níže píše, že ne, ale já knížku vidím jako pohodovku, ovšem s přesahem. Čte se báječně, je o běžném životě ve kterém se může stát cokoliv a tady se “něco stane”. Díky tomu se nejen dozvíme o existenci nemoci, kterou většina z nás ve svém životě opomíjí :), ale kniha nás i popostrčí zamyslet se nad hodnotami vlastního života … No není to bezva přesah?!

Bubo19
30.11.2022 5 z 5

Je to moje třetí kniha od této autorky a zase jsem se dozvěděla něco nového. Tentokrát je příběh o ženě, která po nehodě trpí syndromem opomíjení. Vůbec jsem si nedokázala představit, co vše to obnáší, ale autorka dokáže situaci popsat tak, že se člověk do situace hlavní hrdinky dokáže vcítit. Vše je ještě zvýrazněno tím, že Sára byla před nehodou velmi ambiciózní a úspěšná žena, která vedla hodně hektický život a najednou ji i banální věci zaberou spoustu času. (Mimochodem život před nehodou jí vůbec nezávidím, úspěch a peníze vykoupené celodenní prací ve stresu, bez jakéhokoliv osobního volna a děti zahlídnout ráno a možná večer, když není cesta domů ucpaná, to bych fakt nechtěla.) I přes závěr, který byl možná trošku přehnaný, se mi kniha líbila.

Dela111
13.07.2022 4 z 5

Román Levá strana světa přibližuje život člověka se syndromem opomíjení levé strany prostoru. Jde o poutavý příběh ženy, které vteřinová nepozornost naprosto změnila život. Za nehodou stojí neskutečné pracovní nasazení. Hlavní hrdinka Sára pracuje asi 80 hodin týdně, kariéra a peníze zabírají nejvyšší příčky v jejím hodnotovém žebříčku. Já si při čtení říkala, že je s podivem, že vůbec našla čas třikrát porodit...
Příběh přináší jedinečné informace o málo známém onemocnění a popisuje cestu hlavní hrdinky ke smíření se s realitou. A ta je dlouhá, začíná popřením a odmítáním pomoci, dál vede přes víru v uzdravení i pochybnosti, pokračuje frustrací a rezignací. Aby toho nebylo málo, přidala autorka hlavní hrdince ještě skrytá traumata z dětství.
K přečtení doporučím a speciálně těm, kteří neumí zvolnit.

Buchtičkajani
11.07.2022 5 z 5

Vlastně obyčejný příběh, který autorka obzvlášťnila syndromem opomíjení. Nikdy jsem o něm neslyšela. Pro mě poučná, zajímavá kniha. Nečekejte žádnou odechovku, ale čte se dobře.

Jirinamac
09.07.2022 4 z 5

Syndrom opomíjení, způsobuje ho poškození pravé hemisféry mozku. Může jít o následky mrtvice, ale i jiná poranění mozku.
Je zajímavé, když nás autorka seznamuje s ne tak známým postižením, ale předchozí její knížky, které jsem četla, tak mě bavily víc, ale i tak doporučuji, protože takové knížky nám poskytnou spoustu informací a nejde o zábavu.

L.Helena
26.06.2022 4 z 5

Stejně jako většina komentujících, ani já jsem doposud o syndromu opomenutí neměla ani ponětí. V tomto byla kniha opravdu zajímavá a poučná. Občas mě v knize chyběly odpovědi na nějaké otázky v souvislosti s onemocněním, či jak byly řešeny určité praktické situace. Doslova mě štvalo to, jak strašně byla kniha "americká". Nelíbil se mi životní styl manželů, v práci byli běžně 70 - 80 hodin týdně, přitom měli tři malé děti, které jim vychovávala chůva, když se Sára po nemoci chtěla vrátit do práce, nabídli jí poloviční úvazek 40 hodin týdně. Jo, asi to je běžná realita, každý máme jiné priority.

makacek
11.06.2022 4 z 5

Příběh dobrý, četlo se to pěkně, ale něco, něco mi tam chybělo, nevědělo. Možná to celé bylo líčené tak nadějně, až tomu nešlo uvěřit. Možná mi tam chyběly části, kde hrdinka propadaá beznaději, které chvílemi asi propadne každý.

dom.ini
25.04.2022 5 z 5

Perfektní. O syndromu jsem, asi jako většina lidí, nikdy neslyšela a bylo to velmi poučné čtení. Rozhodně k přečtení doporučuji.

Pechule
11.04.2022 5 z 5

Zasloužených 5*. Čtivě napsaná a syndrom opomíjení mi byl zcela neznámým pojmem. A tak to většinou je... abychom si uvědomili, co je důležité, musí se přihodit něco hodně ošklivého. Sára je bojovnice, poprala se se životní změnou výtečně a její manžel před problémy neutekl, ale stál při ní, což také není samozřejmost. Kniha, kterou můžu doporučit.

kap66
01.02.2022 5 z 5

„Opravdu musím na záchod a moc mi to nejde zadržet, ale odmítám požádat o pomoc. Zvládnu to. Chodila jsem na Harvard. Umím řešit problémy. Vyřeš tenhle problém. Dobře. Nech si tu lžíci. Nevadí. Využijeme ji. Milá levá ruko, najdi pas mých kalhot a kalhotek a stáhni je.“
Do prkenný vohrady, tohle je ale ukázka přeoraných hodnot! Vypravěčka, inteligentní a vzdělaná, není schopná pustit lžíci z levé ruky a svléknout si kalhoty, aby se vyčurala, protože se jí ztratila levá strana všeho; lépe řečeno, mozek jí dorovnává chybějící část tím, co zná, ale realitu jí tají. Taky je to vysvětlení toho, proč byla na začátku ukázaná jako sebevědomá, soutěživá, ambiciózní kariéristka, matka tří dětí (z nichž nejmladšímu není ani rok) pracující 80 hodin týdně (a znovu – do prkenný vohrady, kolik TÝDNŮ má týden v USA?!), tedy typ ženy, která mi je cizí a jíž bych se nechtěla přiblížit ani omylem. (Jen si neodpustím – nepřehoupnout se přes tyhle dvě kapitoly, skončit se čtením a hodit celou knížku do odpadu? To se nedělá.) Levá strana světa má i přesto výborné hodnocení – a právem. Hlavní hrdince možná právě tyhle vlastnosti ženy naplňující „americký sen“ umožnily rvát se s podivným postižením; rozhodně jí ale pomohly i nadhled a schopnost zasmát se sama sobě. Když se neúspěšně snažila otevřít ledničku a komentovala to slovy „Proboha, jsem postava ze sitcomu“, měla mě už dávno na své straně. Má mě tam i autorka.