Lidová strava na Valašsku
Jaroslav Štika , Milena Habustová
V této knize autor píše o malebném kraji, osídleném svérázným lidem – o Valašsku. Zachytil ducha tohoto kraje a hlavně se zaměřil na otázky, čím se kdysi lidé v této lokalitě živili, co pěstovali, jak přežívali období hladu, válek, jak vypadala tehdejší kuchyně. 1 volná příl.: Jídelníček. 9 s., il., sest. Milena Habustová Slovníček valašských nářečí Souhrn do ruš. přel. Blažena Chovancová, do pol. Daniel Kadlubiec, do něm. Martin Helan, do angl. Jarmila Čížová... celý text
Přidat komentář
Dostalo se mi do rukou, podstatně novější a doplněné, vydaní z roku 2018, vydané Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Četla jsem poměrně dlouho, pomalinku a něco i opakovaně. Neustále jsem vzpomínala na svou babičku, její zvyky a kuchyni.
Život na Valašsku nebyl nikdy jednoduchý a té bídy, hladu a dřiny tady lidé užili vždy nejvíce. Po přečtení této knihy naprosto chápu svou babičku, která mi vždy radila, abych se vdala "z kopce", na bohatou Hanou ;-) (neposlechla jsem)
Naprosto skvělá, jedinečná a úžasná kniha, kterou bych chtěla mít ve své knihovně. Bohatá příloha ve formě receptů na tradiční jídla, je vítaným doplňkem. Jen mi bohužel chybí šporák či poctivá pec s ohništěm ;)
Tuhle kuchařku jsem dostala od mamky a hodně jsem se toho z ní naučila. Valašská kuchyně je víc svébytná než typicky česká kuchyně, která je velice ovlivněná Německem a Rakouskem. Je zdravější, vydatnější a dílem také vynalézavější.
Přesně takhle by se měly psát národopisné knihy. I když to vyšlo v roce 1980, není kniha nijak ideologicky zatížena, což je v etnografii té doby výjimkou. Vůbec v ní nejde o recepty, ale o pravdivá svědectví o tom, jak se na valašském venkově žilo donedávna. Toho autor docílil tím, že nechal promlouvat pamětníky, čtivý výklad je proložen citacemi v kurzívě. Všem vřele doporučuji, nedávno vyšlo druhé vydání. Nemám osobní vztah k Valašsku, ale je to jedna z mých nejoblíbenějších knih o životě na venkově.
Vychází hodně valašských kuchařek, ale tahle je jenom jedna, navíc s vyprávěním pamětníků a přesahem do etnografie v kultuře stolování, využívání surovin a způsobech vaření. No a navíc jsou v ní recepty od dědovy sestřenice Antonie Dančákové :)
Stálice mé sbírky. Ojedinělá kniha, recepty nejsou ani tak důležité jako svědectví doby a vzpomínání pamětníků. Kdo se chce něco dovědět a poučit víc než přístupnou formou, je to přesně ono.
Jedna z mých milovaných knih spojená s rodným krajem, historií, tradicemi. Úhelný kámen národopisného oddělení mé knihovny. Všeci my Valaši ty jídla známe a v nejednéj chalupě sa dodnes vařijú stěrky v mléce! A vůbec - nech žije Valašsko.