Bratranec Pons
Honoré de Balzac
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44317/bmid_bratranec-pons-PHw-44317.jpg
4
109
109
Kniha vypráví o starém hudebníkovi Ponsovi, který rád sbírá starožitnosti a je na obtíž svým bohatým příbuzným, a také o jeho jediném příteli, naivním Němci Schmuckem. Pons se snaží zavděčit svým příbuzným a domluví své neteři, která má problém se provdat, námluvy bohatého obchodníka. Ten ji však nechce a tak rodina, která nechce poškodit svou pověst, svede všechno na ubohého Ponse. Přestanou jej přijímat a Pons onemocní. Jediný, kdo se o něj stará, je Schmucke. Když se však rozšíří, že jeho sbírka má ohromnou cenu, začnou se do jeho přízně vplétat různí lidé a snaží se urvat aspoň kousek z dědictví. Pons chce však všechno odkázat Schmuckemu. Všichni kromě něj ho totiž potají okrádají nebo se o to aspoň snaží...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Le Cousin Pons, 1847
více info...
Přidat komentář
Další skvělý Balzacův román, v jehož jednoduchém příběhu hlavní hrdina tak dvě třetiny knihy leží na smrtelném loži a my mezitím sledujeme všechny supy, jak se předhánějí o dědictví. Ať už je to "láskyplná a obětavá" paní domácí nebo členové rodiny, kteří svého bratrance vyženou od stolu ještě v době, kdy ho považovali za chudáka.
Balzacova óda na lidskou hamižnost a licoměrnost je bezesporu klasickým dílem světové literatury. Prostinký a jednoduchý příběh, který by dokonale nasytil povídku (možní i novelu), Balzac roztáhl na román, což nápadu jistým způsobem ublížilo. Přece jenom číst stále dokola o zvrhlé touze po penězích domovnice Cibotové či pruderií paní de Marville vůči chudákovi Ponsovi je chvílemi až unavující. Dobře jsou na druhou stranu rozpracovány charaktery jednotlivých postav, i když sympatie žádná z nich nevzbuzuje. Lidská povaha je v Balzacově provedení tou nejhorší, jakou si lze vůbec představit. Nezachrání to dokonce ani nanicovatý Schmucke, figurka vpravdě groteskní. Té špíny a zvrhlosti je dost možná na jeden román až příliš a světlo v temnotách nikde žádné. Je na čtenáři, aby se popral se vším tím pesimismem, nelichotivými činy a postoji účinkujících a vzal si z toho všeho (snad) něco i pro sebe.
Balzac vraj povedal, že román Bratranec Pons obsahuje celé ľudské srdce. Ja by som si tento výrok dovolil pozmeniť a napísať, že obsahuje ľudské srdce v celej svojej obludnosti. Z tej zákernosti a ziskuchtivosti, prúdiacej z každej strany ako rozbúrená rieka, mi bolo takmer nevoľno. Všetci tí príživníci a hyeny, ktoré sa zbiehajú k Ponsovmu pokladu ako muchy na skazené mäso, sú až príliš neľudskí, až príliš zaslepení. A rovnako dokonalé sú aj ich bezbranné obete Pons a Schmucke. Avšak aj napriek tej až rozprávkovej typyzácií postáv, alebo práve kvôli nej, stvoril Balzac tak číre zrkadlo. Človek má málokedy "šťastie" (ak vôbec) stretnúť tak krajne obludné stvorenia, ktoré sa uchyľujú k takto extrémnym činom. V Balzacových rukách sú to však hlavne nástroje, ktoré ukážkovo spĺňajú účel, reflexiu, obraz hodnôt formujúcich spoločnosť.
Podobne ako charakter postáv, je nástrojom aj ich vzhľad. Fantastická Balzacova drobnokresba, kde aj posledný kúsok oblečenia má dobový spoločenský kontext, kde každá výrazná črta je spájaná s predobrazmi z ďalších klasických drám, vytvára literárnu hudbu, slovnú maľbu, svet, ktorý nieje reálny, no vytvára reálny odraz. Dosiaľ som nečítal nič, čo by sa dalo tak skvelo zaradiť do škatule "čtivá klasika."
Ziskuchtivé intrigánky (nieže by to boli vlastnosti príslušiace iba ženám) už nikdy nenazvem inak ako cibotky.
Zajímavá kniha o tom, jak dokážou lidé být chamtiví, pokrytečtí a jak dokážou zníčit druhé jen kvůli vlastnímu obohacení, přičemž se neděsí ničeho. Musím se ale přiznat, že mi té obětí (Ponse) nebylo moc líto. Přišel mi jako naivní příživník.
Po velmi dlouhe dobe jsem sahl po klasice a nemohl jsem si vybrat lepe. Vynikajici kniha z dob minulych o problemech dnesni, a nejen dnesni doby.
Balzac je má srdcová záležitost a tudíž jsem tak nějak čekal, že se budu královsky bavit. Nezklamal jsem se. Jeho schopnost barvitě popisovat všechny ty drobné i velmi dramatické nešvary lidského soužití je fenomenální. Autor nad autory.
Hlavným hrdinom románu je starý mládenec Pons, oddaný hudbe a starožitnostiam. Pracuje ako kapelník v divadle a súkromne dáva hodiny hudby. Lásku ženy nikdy nenašiel a kedže si bol vedomý svojho neatraktívneho vzhľadu svoju vášeň venoval umeniu a záľube v dobrom jedle. Práve to sa mu stalo osudným. Pons bol pravidelným hosťom na obede svojich príbuzných a známych. Tí ho časom začnú považovať za príživníka a chudáka. Pons sa chce zavďačiť (získať vážnosť a úctu príbuzenstva) svojmu bratrancovi a jeho dcére a pokúsi sa jej dohovoriť svadbu so zámožným nemeckým obchodníkom. Keďže sa na začiatku zdá, že sympatie sú vzájomné a svadbe nestojí nič v ceste, bratrancova manželka vo vysokej parížskej spoločnosti rozšíri správu o chystanom sobáši. Nádejný ženích však v rozhodujúcej chvíli zo svadby vycúva a dievčinu odmietne. Jej matka sa rozhodne celú vinu hodiť na Ponsa, aby zabránila posmechu a pohŕdaniu spoločnosti. Ten prestane byť príjmaný vo všetkých domácnostiach, kde býval pravidelným hosťom a stretáva sa s otvoreným nepriateľstvom. Jeho jediným ozajstným priateľom ostáva jeho spolubývajúci a kolega z divadla - Nemec Schmuke. Ten je akoby dvojčaťom Ponsa, len je ešte viac najivný a väčší dobrák. Ľudia čo ich poznajú a stretávajú ich na ulici ich aj volajú "staré dvojčiatka". Po veľkom ponížení a psychickom otrase, ktoré zažije od príbuzných, upadá Pons do choroby a letargie, stará sa o neho práve verný Schmucke. Zlú situáciu zneužije domovníčka a domáca oboch pánov Cibotová. Dozvie sa o nesmiernej cene Ponsovej zbierky starožitností a snaží sa čo najviac obohatiť. Vtedy sa rozpútava doslova hon o jeho majetok a prípadné dedičstvo. Nakoniec sa Pons a Schmuke stávajú obeťou chamtivosti a bezcharakternosti ľudí vo svojom okolí a Ponsových príbuzných.
Je vidět,že chamtiví podvodníci žili v každé době.My to vidíme pouze dneska,ale bude to i za několik století (pokud se lidé sami nezničí).Myslím,že Karel Kryl ve své písničce Demokracie rozkvétá tu knihu určitě četl také a přesně to chtěl lidem říci.Poslechněte si někdy alespoň tu písničku,když se kniha moc nečte.
Perfektní kniha. Hlavní téma je o chamtivosti lidí a zápletka je tak skvěle vymyšlena a napsána, že budu mít asi vředy, neboť jsem knihu dočítal u oběda a žaludek se mi svíral zlostí :) Doporučuji všem! Vynikající!
Autorovy další knížky
| 2006 |  Otec Goriot |
| 1985 |  Lesk a bída kurtizán |
| 1953 | Evženie Grandetová |
| 1955 | Ztracené iluse |
| 1974 | Sestřenice Běta |
Krásná kniha, popisy charakterů perfektní, místy mi vadily dialogy paní domácí s Ponsem, ale to je jen malička skvrnka na jinak vynikajícím díle. Do poslední stránky jsem doufala, že to těm krkavcům nevyjde, ale to jsem byla dost naivní.
Smutné, ale to se dalo čekat.