Limonov - Deník ztroskotance

To čo knižke veľmi pridáva je, že jej hrdina bol objektivne jednou z najfascinujúcejších osobností našej epochy a búrlivák do morku kosti.
Mne osobne trošku pôžitok oslabilo, že som veľa z jeho života už ovládal a jednu knižku som od neho aj čítal - ale predsa tých medzier bolo veľa.
Autor, francúzsky opatrnícky liberál vyznieva pri ňom ako ako mača čo sa obdivuje tigrovi a veľa ráz je v tom až úsmevný. Pokúša sa byť objektivny, ale jeho opatrnosť a západniarskosť cítiť pomerne často. Cituje,, 20 miliónov "obetí stalinizmu, ktoré sa už dnes dávno považujú za nadhodnotené číslo, spochybňuje pozíciu Srbov ako obetí neveľmi domyslenou otázkou či Židom pomáhala silná armáda (akoby Židom za vojny nepomáhala Červená
armáda a akoby Bosniaci vojsko nemali). Lavíruje medzi tým či je liberalny mýtus o dobre a zle pravdivým a či nie (hoci toľko faktov svedčí o tom, že nie).
Lenže zároveň napíše aj mnoho takého za čo mu patrí úcta a plného pochopenia.
Limonova samotného ťažko hodnotiť.
Pre mňa je hrdina. Ja ale nie som Rus a tak mám na mnohé iný pohľad. Páči sa mi jeho vtip aj jeho večná rebelantskosť, páči sa mi jeho nehanebné hlásenie sa k armáde a k odkazu ZSSR. A stále sčasti plne nechápem ako si mohol podať ruku s Kasparovom. A predsa ho mám rád.

03.07.2024

S chutí jsem se začetl a velmi mě to bavilo -- je to dobře, čtivě a vtipně napsané --, ale po asi dvou třetinách (kolem přelomu tisíciletí) jsem se zasekl a najednou měl pocit, že už mě to vlastně vůbec nezajímá. Nevím, zda je to tím, že Limonov zestárl a jeho život přestal být tak dobrodružný a zajímavý, a nebo tím, že začalo vysvítat, že kniha nesměřuje k žádné silné pointě, protože ani Limonovův život ji nemá... Ve výsledku mi Limonov ani nepřipadá až tolik kontroverzní a nezaujal mě natolik, že bych měl chuť číst jeho knihy.

10.04.2022

Ponoriť sa do príbehov zo života významných osobností dejín, ktoré sú nám samotnou existenciou sympatické, môže byť nesmierne obohacujúce, no rovnako pútavé, hoci značne frustrujúcejšie, vedia byť aj príbehy tých kontroverznejších postáv – postáv ako Limonov, postáv, ktoré máte chvíľkami chuť ovaliť lopatou či nimi aspoň rozhorčene zatriasť.

Eduard Veniaminovič Savenko. Spisovateľ, disident, burič, politik i občasný skrachovanec. Postavička pre mňa vcelku neznáma, no z hľadiska sovietskych (či ruských) dejín pomerne významná, hoci by to o ňom v mládežníckom období jeho života povedal len málokto. Z chudobného predmestia do Moskvy, z Moskvy do New Yorku či Paríža a späť na rodnú hrudu. Chvíľkami si užíval priazeň zbohatlíkov a s gustom sa zapájal do bojov či povstaní, inokedy hladoval či depkárčil zalezený v biednom príbytku.

Práve búrlivosť, nepredvídateľnosť či revolučnosť jeho škandalózneho života prešpikovaného, sklamaniami, pádmi i (dlho nenaplnenou) túžbou preraziť, niečo dosiahnuť a získať obdiv či uznanie más, fascinovali Carrèrea natoľko, že sa ho rozhodol zvečniť, pričom však pozornosť neupriamoval len na Limonovov postupný vývoj a čoraz väčšmi sa vyhrocujúce profašistické, prostalinistické či antizápadniarske názory, ale priestor ponúkol aj samotnému obdobiu – socializmu. KGB, pracovné tábory či mocenské hrátky – Carrère nič nevynechal

Limonov sa v mojich očiach rozhodne nezaradí medzi sympatických aktérov dejín (na to má na rováši až priveľa pochybných či problematických „kúskov“), no zaujímavosť, výdrž či závideniahodnú hnaciu silu jeho životu nemožno uprieť. Nahneval, no aspoň nenudil.

Napriek Carrèrovej snahe miestami vykresľovať Limonovova ako sympaťáka, čo knihe trochu uberalo na kráse, vytvoril autor pútavý a vskutku obsažný životopis, výsledkom ktorého je zaujímavé čítanie

17.08.2019

Kniha slibuje pohled na historii SSSR a Ruska, ale ve skutečnosti se nejedná o nic jiného než (ne)obyčejný životopis kontroverzního ruského spisovatele Eduarda Limonova prokládaný osobní zkušeností a hodnocením autora a občas nějakou tou historickou souvislostí.
Bohužel kniha je mnohem víc o kontroverzním životě jejího hrdiny než o Rusku a jeho historii, takže nabízí poutavý dobrodružný příběh plný sexu a alkoholu, který čtenáře nutí věcně hodnotit hlavního hrdinu, avšak nic víc nepřináší.

11.01.2019

Knihou mi trvalo se prokousat hodně dlouho za mě nic moc nezáživného. Některé pasáže mě bavili ale bylo tam více nudy než akce.

05.03.2015

Život Limonova se četl jako fantastický špionážní román s občasnými sexuálními vsuvkami a la James Bond a jeho bondgirls. Neuvěřitelné, jak život hrdiny, kterého jednu chvíli nenávidíte, druhou chvíli minimálně obdivujete, zasáhly dějiny druhé poloviny dvacátého století. Avšak jestli něco tento skvělý příběh tak trochu udusilo, tak to bylo naprosto příšerné "rozžvaněné" psaní, tak typické pro mnohé francouzské autory. Carrere nám o sobě samém sděluje vše, od toho, kde odmaturoval, co dělala jeho matka, až po myšlenkové pochody, kterého ho při psaní provázely. Nechápu, který editor mohl tohle rozvláčné sebestředné vykládání nevyškrtat. Vše vrcholí v pasážích, kdy se jak opravdovy pařížský bobo naivně podivuje nad mnohými zvěrstvy totalitních režimů a např. válku v bývalé Jugoslávii přirovnává k nějakému imaginárnímu konfliktu v Tintinovi ! Občas jsem při čtení těchto pasáží měla pocit, jakoby si chtěl autor trochu slávy přivlastnit, jakoby nám chtěl dokázat, že i on zažil leccos dobrodružného a strašně moc toho ví o politice a historii, ale z každé takové polovychloubačné věty lze cítit na sto honů, že to on je nějaký francouzský pisálek a Limonov je ten, co má "koule"...

12.06.2014

Mezi 3 - 4 hvězdičkami. Některé pasáže byly skvostné, ale zejména části, kde se autor soustředí na sebe či na rozličné události a kde Limonov ustupuje do pozadí mne příliš nebavily a popravdě jsem se ve spoustě jmen a politických taškařicích trochu ztrácela. Nicméně Eduard Limonov má za sebou skutečně zajímavý život, ačkoliv rozhodně ne vše je hodno obdivu, což ale jen přispělo k zajímavosti knihy. (souhlas s předchozím komentářem - okolnosti kolem Jelcina a Putina jsou nesmírně zajímavé)

02.04.2014

Kniha ze seznamu Noc literatury 2014. "Normálně" bych ji asi do ruky nevzala. Je však zajímavá a kupodivu - vzhledem k tématu - velmi čtivá.

21.03.2014

Musím souhlasit s předchozím komentářem. Zejména v dnešní době je objektivní pohled na postsovětské Rusko mimořádně cenný. Teprve v Carrérově románu jsem se dočetl, že Vladimír Putin se po odchodu z KGB živil jako taxikář a že si ho pro funkci prezidenta vytipovali sami ruští oligarchové typu Abramoviče, Berezovského či Chodorkovského, kterých se, když se chopil moci, začal zbavovat. Kvůli faktografii a věrohodnému vykreslení postav odpouštím autorovi i jeho, na můj vkus příliš "žurnalistický" styl.