Líný učitel – Jak učit dobře a efektivně
Robert Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367776/mid_liny-ucitel-jak-ucit-dobre-a-efekti-jrS-367776.jpg
4
72
72
Kdo by nechtěl být nejlepším učitelem ve škole za poloviční námahu? Publikace ukazuje pedagogům, jak kvalitně vzdělávat a přitom zbytečně neztrácet energii. Líný učitel se při realizaci správné vzdělávací filozofie, s využitím psychologie, dobré didaktiky a vhodného osobního managementu, může stát hvězdou sborovny – a ještě mu při tom stačí pracovat nejméně ze všech. Vždyť učitel je tím, kdo by se měl svou prací především bavit a k tomu mu tato kniha může velmi účinně a prakticky napomoci.... celý text
Přidat komentář
Během studia jsem musela přečíst hodně pedagogicko-psychologických knih. V tomto případě jde spíš o populárně-naučné pojetí, snahu o moderní přístup k pedagogice, nicméně text na mnoha místech téměř kopíruje Moderní didaktiku. Nic divného - stejný autor, který vyrábí jednu knihu za druhou, ale nemyslím, že by to tak mělo být. Také přemýšlím, co je "líného" na přístupu, kdy má učitel naopak věnovat žákům zvýšenou pozornost, pracovat s formativním hodnocením, slovním hodnocením... Líného učitele si představuji jako naprostý opak - že rozdá písemku, nafláká pár známek do žákovské a hluboce nad tím nepřemýšlí. Série knih "Líný učitel" má podle mě jediný cíl - vydělávat peníze :-/
Zní to parádně a skvěle. Až vystuduju a začnu učit, určitě to vyzkouším. Navíc filosofie líného učitele jde přirozeně k mé v podstatě líné povaze. Trochu ve mě budí rozpaky způsoby hodnocení, které si úplně nedokážu představit, ale možná je to jen mou nezkušeností. Čtenář si musí zvyknout na podle mě až příliš kritický Čapkův tón.
Jelikož bych se jednou rád stal pedagogem, který žáky pro svůj předmět nadchne a opravdu je něco naučí, jsem se dostal k této knížce, která popisuje proces toho, jak přemýšlí, pracuje a činí "líný" pedagog. Po celou dobu jsem měl pocit, že mi autor mluví z duše. Kdyby takhle v naší zaprděné zemičce učil každý, to bychom si žili krásně! Nechci však jen psát planá slova, ale budu činit. Kniha jen potvrdila mé přesvědčení, že učitelství je krásné povolání. Musí se však vzít za správný konec. A to já mám v plánu! Během pár let bude ve školství další líný učitel. Ano, budu jím já. ;)
Tak trochu jiná příručka pro učitele. V čem? Nenajdete zda milióny pro praxi naprosto zbytečných pojmů a dělení, ale spíš načerpáte sílu od autora a motivaci učit jinak. Jeho učební styl se mi hodně líbí. Je totiž založen na pozitivních emocích, nikoliv na strachu a výhrůžkách (tzn. negativních) současného českého školství. Žák má do školy chodit rád a má ho škola bavit. Nástrojem k tomu je pracovat na třídním klimatu (jak se žáci cítí se třídě, jejich vzájemné vztahy, míra spolupráce,...) a na zajímavosti učebních metod. Neučíme přemíru zbytečných pojmů a pouček, které žák musí slovo od slova papouškovat, ale učíme především dovednosti. Jaké? Analýza informací a pramenů, spolupráce, podpora, hodnotit a ustát hodnocení apod. Tyhle softskills se dnes počítají. Není cílem tvořit z žáků encyklopedie ale lidi. Dnes v éře internetu je tento přístup naprosto pochopitelný. Žáci zahlcení informacemi se musí s nimi naučit pracovat, rozlišovat a pochopit jak vznikají. Ne memorovat se učebnici z nichž nakonec i ti, kteří by eventuálně šli daný předmět studovat využijí max 20% a v praxi ještě méně. Takže za mě určitě přínosné a hodné přečtení pro každého učitele. Kniha obsahuje spoustu příkladů z praxe, lehký nástřel "jak by se to mělo dělat" - více pak v čapkově Moderní didaktice. Lámu si jen hlavu s tím, jak to vše v zastaralém systému školy prosadit, ale o tom prý bude druhý díl. Mám snad jen jedinou výtku na adresu autora a to, že místy je tak přesvědčený o své pravdě, že to působí jako arogance. Ale to je asi věc vkusu. Takže doporučení od kolegyně určitě pošlu dál.
Hmmm, je vidět, ze se chlapík rozhodl zivit kafranim a sepisovanim. Ten už určitě dlouho neučí ........
Mierne (trochu viac) kontroverzná kniha. Odniesla som si z nej zmiešané pocity. Na jednej strane skvelé, až prevratné rady do praxe, novátorský prístup, autor menuje veci pravým menom a nebojí sa poukázať na to, čo je v školstve zle. Na strane druhej až extrémne liberálny postoj k vyučovaniu, zavrhnutie v podstate všetkých tradičných prístupov a naopak glorifikovanie toho autorovho, ktorý sa podľa neho stáva jediným správnym.
Uznávam, že tradícia nie je práve logickým argumentom, prečo by sa v niečom malo pokračovať, na druhú stranu ale to, že je niečo tradičné, ešte neznamená, že to vyhodíme celé na hnoj a začneme odznovu. Napríklad návrh autora hodnotiť iba stupňami 1-3 je na prvý pohľad chybný. To, že odstránime dva najhoršie stupne by mohlo vyzerať zaujímavo, lenže takto sa najhoršou známkou stane trojka a v triede bude vždy žiak, ktorý ju dostane. Nikdy nedosiahneme akúsi pomyselnú rovnosť, nie sme roboti, sme ľudia. Porovnávaniu sa v edukačnom procese vyhnúť nedá a nemyslím si, že to je zle. Škola má v prvom rade pripravovať na život a bohužiaľ nežijeme v spoločnosti, kde by mal každý rovnaké podmienky.
Knihu odporúčam, ale tak ako u všetkých kníh, by aj k tejto mal čitateľ pristupovať s kritickou mysľou a sám sa nakoniec rozhodnúť, s čím súhlasí a čo je až príliš pofidérne.
Kniha mohla být klidně delší. Ocenila bych více konkrétních příkladů z praxe (negativních i pozitivních). Také mi přišlo, že v příkladech děti často tvoří výukový plakát - chtělo by to více metod. V seznamu literatury jsou pouze autorovo další knihy. Přesto je kniha inspirující a čtivá.
Kontroverzní kniha, v jedné části jsem s autorem plně souhlasila, v další jsem kroutila hlavou, a tak pořád dokola. Dala mi několik námětů, které jsem vyzkoušela a osvědčily se. Určitě bych očekávala bohatší seznam použité literatury, třeba i zahraniční, když se jedná o odbornou publikaci (proto to nižší hodnocení). Ale autora mám ráda, píše čtivě.
Kontroverzní. Při čtení jedné stránky jsem měla chuť knihu (nebo autora) roztrhat, u následující jsem jen kulila oči a potichu i nahlas souhlasila. Myslím, že jinak budou nahlížet na danou problematiku rodiče a jinak učitelé. Ale ano, myšlenka a podstata “líného učitelství” je samozřejmě správná. Jen jak to v praxi vyladit, aby se “vlk nažral a koza zůstala celá”.
Autor Líného učitele Robert Čapek má podle mého názoru velkou výhodu v tom, že umí psát čtivě a poutavě. Nebere si servítky a jasně pojmenovává hlavní nešvary českého školství. Nechybí ani palba do vlastních řad (ale to je v pořádku - naprosto souhlasím s tím, že ve školství se bohužel pohybuje řada lidí, kteří tam nemají co dělat). A hlavně: přináší praktické postupy, ke kterým se za roky života ve školství dopracoval, a předkládá tak čtenáři svou vizi moderního (líného) učitele, který má rád svou práci a své žáky (a ti zase jeho). Kniha se dobře četla a vsadím se, že v nejednom učiteli probudila revolučního ducha. Sama jsem souhlasně kývala skoro u každé druhé věty. Bohužel při srážce se smutnou realitou českého školství uhasíná plamen pochodně leckterému pedagogickému bojovníkovi za lepší zítřky. Ostatně i Čapek uznává, že moderní učitel to nemá snadné a mnoho lidí ve školství (a nejvíc stát samotný) není na novátorský přístup připraven a lenivě si rochní ve starých pořádcích. Učitel, který chce učit moderně, je systematicky od svého cíle zrazován a jsou mu do cesty kladeny nejrůznější překážky, ale důležité je vydržet! Kniha představuje příjemnou a potřebnou vzpruhu pro všechny učitele, kteří mají pocit, že jsou ve své snaze osamoceni. Potvrzuje jejich dojem, že "tady něco nehraje" a ukazuje jim, že nejsou sami a jak je důležité nenechat se semlít nepřízní shora, ani laxností vedení či kolegů, protože čím více bude moderních "líných" učitelů, tím lépe pro všechny. Doporučuji každému, kdo se alespoň rámcově ve školství pohybuje a má oči i mysl otevřené.
Čapek (možná trochu z neznalosti) píše, že učitel má ve své profesi absolutní svobodu a nemůže se tedy v případě nekvalitní výuky vymlouvat na společnost ani na vedení. V tom má pravdu. Učitel má skutečně tvůrčí svobodu - ale jen do chvíle, kdy se začne řídit radami z Líného učitele, přestane drilovat, memorovat, trestat, zadávat diktáty a domácí úkoly a nedejbože přestane parafovat sešity či zkoušet na stojáka u tabule. V tu chvíli mu začnou hodit do hodin kontroly, je jemně upozorněn na nutnost změnit svůj přístup a v případě, že si prosazuje svou, má problém. Co s tím?
Ano, ano, ANO..to se ve mně ( místy i nahlas) ozývalo při čtení. Vlastně se dá základní myšlenka aplikovat na jakoukoli práci s lidmi...respekt, podpora, mantinely..a to vše s rozvahou zabalit do "zábavného papíru"...děkuju a v radosti posílám dál...
Mám ráda, když se objevují v různých oblastech kontroverzní názory - dá se říci, že tato kniha je v některých oblastech kontroverzní...když já v tolika ohledech s názory autora souhlasím! A budu v ní listovat, podtrhávat a užívat si ji stále.
Kniha je pro mě nahlédnutím na to, že lze učit jinak, lépe. Takové malé ujištění, že nejsem sama, komu připadá naše běžná škola zastaralá, plná věcí, které vyžadujeme, aniž bychom si pamatovali proč. Teď se chystám na Moderní didaktiku, tam doufám najdu praktické návody.
Skvělá kniha, škoda jen, že tak stručná. Takže na druhou stranu dobře funguje i jako reklama na autorovy předchozí knihy. :-) Mrzí mě však ještě jedna věc: knihu stejného názvu jsem chtěla napsat v budoucnu já. A teď už z toho nic nebude. :-D
Autorovy další knížky
| 2018 |  Líný učitel – Jak učit dobře a efektivně |
| 2015 | Moderní didaktika |
| 2020 | Uč jako umělec |
| 2010 |  Třídní klima a školní klima |
| 2008 |  Odměny a tresty ve školní praxi |
O odbornosti v jeho v knihách se snad ani nedá mluvit. Kromě názorů na jednotlivé knihy zde v databázi knih stojí rozhodně za přečtení recenze Jak neměřit ve třídě doktora Jana Mareše z Masarykovy univerzity. „Autorův nadřazený postoj bohužel neodpovídá obsahu textu, ve kterém je řada nepřesností, hrubých chyb a bohužel i miskoncepcí. Jan Mareš dále například zmiňuje i porušování autorských práv, zamlčování informací, překvapivě malý podíl zahraniční literatury, ze které autor čerpá, nekorektní způsob citování pramenů, podivný přístup k metodologii a hlavně obsahově nekonkrétní a obecné informace pro praxi.
Jako učitelé si v publikacích Roberta Čapka možná najdete něco, co využijete ve své praxi. Nepřichází s žádnou inovativní metodou, nabízí v obecné rovině postupy, které se běžně využívají. Pokud ale budete číst pozorně, zjistíte, že sám velký guru si často protiřečí. Na jedné straně si přečtete, že „…mít svou pedagogickou filosofii je věc pro učitele nezbytná a může mu v každodenní práci hodně pomoci. 1 Problém je v tom, že autor nepřipouští jinou filosofii než tu svoji. “Žák si má odnést, o čem je život. Zároveň o deset stran dále kritizuje učitele, kteří si dovolí žákům říct, že v životě a v zaměstnání budou muset dodržovat pravidla stejně jako ve škole. Z jeho pohledu se jedná o zastrašování.
Líný učitel razí hesla Zásadně netestovat! Musí to být zábava! Písemné zkoušení ano, ale ne často a jinak! Jako příklad uvádí zřejmě hodinu zeměpisu: „Co tě napadne, když si představíš Asii? Každá odpověď může být správně a všichni mohou být hodnoceni výbornou. Špatné známky přece dává pouze špatný učitel! „Proč dávat žákovi úkol, na který nestačí? Jasná chyba pedagoga.
Názor pana Čapka na hodnocení je po přečtení publikací opravdu prapodivný a dosti nejasný. K dosažení podporujícího klimatu uvádí nástroje, které má učitel k dispozici, např. klasifikace a pravidla. Dobrý učitel ale nedává špatné známky. Robert Čapek nikdy nepřipouští, že by žák mohl pravidla porušit, vždy je podle něj vina na straně učitele.
Jediná metoda, kterou Robert Čapek uznává, je skupinová práce, při které učitel zadá takové téma, které bude bavit všechny žáky (Připomínám, že počet žáků ve třídě může být až 34). Podle přístupu Líného učitele to není žádný problém a navrhuje: „Aktivitu na skupinovou práci může učitel vymyslet cestou do školy nebo ze sborovny do třídy. Žádný konkrétní příklad pro daný předmět zde ale nenajdete. Obecně pan Čapek nerozlišuje věk žáků, stupeň vzdělávání ani předmět. Zajímalo by nás, zda má autor se svou mizernou praxí vyzkoušeno, zda toto opravdu funguje ve všech předmětech na všech stupních vzdělávání a zda jsou žáci takto dobře připraveni pro život (Záměrně nepíšeme „připraveni na přijímací, závěrečné a maturitní zkoušky. Vše autor odsuzuje).
Na seminářích a v publikacích se od něj dozvíte: „Osobně si pamatuji jen hodiny a hodiny psaní do sešitu. Ve všech předmětech jsme jen poslouchali a psali a psali a psali. Je patrné, že se jedná o člověka zakomplexovaného, který vychází ze zkušeností svého dětství let sedmdesátých a osmdesátých. Nezbývá se než řídit radou autora a v rámci duševní hygieny souhlasit s jeho radami ze stejně pojmenované kapitoly v příručce Jak učit dobře a efektivně: „Chovejte se korektně! Pokud Vám někdo ublíží, neklesejte na stejnou úroveň. To je jedna z mála informací, se kterou jsme ochotni s autorem souhlasit, a nesnižovat se na úroveň manipulátora, jakým Robert Čapek bezesporu je. Jeho požadavky na učitele rozhodně neodpovídají jeho chování, káže vodu a pije víno, ale jak sám uvádí v rozhovoru, měnit se nechce. Svoje slabé stránky považuje za svoje silné stránky, a to rozhodně není postoj člověka, který se chce vzdělávat a posouvat dál. Svůj mírně řečeno nekonformní styl vyjadřování obhajuje svou zálibou v metalu. Nad podobnými výroky Roberta Čapka zůstává rozum stát, stejně tak i nad tím, proč mu média i nakladatelství věnují tolik prostoru.
Kapitolu nazvanou Mentální zkratky v publikaci Jak učit dobře a efektivně nemůže pan Čapek snad ani myslet vážně. Pouze tím ukazuje, jaký je jeho obecný názor na učitele. Autor nám vnucuje, že z důvodu zjednodušení množství informací, které na ně působí, používají učitelé tzv. mentální zkratky. Uvádí příklady typu: „To, že je malá Nikola Romka, neznamená nutně, že vši ve třídě pocházejí od ní, nebo “to, že Ivana přišla první žalovat, neznamená nutně, že by neměla na svědomí onen přestupek ona sama, nebo “to, že nosíte šaty vyrobené v chráněné dílně, jíte potraviny z biofarmy a nemáte doma televizi, neznamená ještě, že žijete lepší život než vaši žáci. Pokud potřebujete poučky podobného typu pro to, aby se Vám učilo lépe, tak ano, pořiďte si příručky pana Čapka. Sám autor očividně mentální zkratky také používá a měl by si uvědomit, že to, že má někdo jiný názor než on, nutně neznamená, že je horší člověk a může o něm veřejně psát psychologické profily a urážet ho, aniž by ho znal, dal mu prostor se vyjádřit, a my jsme tak měli objektivní pohled na věc. Otázkou zůstává proč sám velký guru nepůsobí na nějaké základní nebo střední škole a nezlepšuje školství svými metodami zevnitř. Argument, že svými semináři a blogem má širší dopad, je pouhý alibismus.