Liščí tanec
Lenka Chalupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386835/mid_lisci-tanec-vpT-386835.jpg
4
225
225
Byla přesvědčená, že její dospělé děti mají mezi sebou pěkné vztahy. Ale mýlila se. Nebo si to namlouvala, Dost možná si své děti jen slepě idealizovala… K 80. narozeninám si bývalá učitelka Hermína Foretová přála jediné: strávit se syny a dcerou týden v hájence pod svatým Hostýnem, kam s nimi jezdila v čase jejich dětství. Jenže právě tam se všem oživí vzpomínky na tragédii, při níž rodina přišla o svého nejmladšího člena – pětiletého Prokopa. Jeho červená plyšová liška, kterou dostal v roce 1975 od rodičů k 5. narozeninám, začíná po letech rodinu děsit. Čeká na ně v hájence, aby sourozencům i jejich matce připomněla hrůznou minulost. Stará, vypelichaná hračka – která před 24 lety nedobrovolně tancovala liščí tanec – je provokuje, dráždí a rozděluje. Se svou minulostí se pak musí všichni naučit žít, i když se rozjedou zpět do svých domovů. A stejně jako v dávných 70. letech, i teď platí, že někdo z nich za to zaplatí životem…... celý text
Přidat komentář
Skvělé počtení s detektivní zápletkou. Již jsem měla možnost se setkat s autorcčinou tvorbou, v podobě Kyselých třešní (mimochodem doporučuji). Je vidět, že má ráda oblast kolem Olomouce a Přerova.
Zdánlivě obyčejný příběh jedné rodiny, který se pěkně rozjede během týdne stráveného v hájence. Na povrch se dostanou vzpomínky a tajemství, která ovlivní další vývoj všech postav.
Můj tip na vraha byl správný. Ale jinak byl příběh, myslím, neodhadnutelný - a to mě moc baví. Krom dobře poskládaného textu mělo čtení i další benefit v podobě hezkých vzpomínek na dětství s liškou. Jak jsem po ní taky toužila, pak ji dostala k Vánocům, jak ráda jsem si s ní hrála. I když musím přiznat, že to hraní a péči jsem zdaleka nedotáhla k takové bezvýhradnosti, či dokonalosti jako její majitel v knize.
Taky jsem si vyhledala fotku - tu vánoční, s liškou… :-)
Je to již pátá kniha, kterou od paní Chalupové čtu, a stále jsem okouzlená, jak jí to psaní jde. Fakt, moc chválím.
Nevím, proč je zdůrazňováno, že jde o detektivku. Ta krimi složka je až někde ve 3. plánu. To hlavní a nejkrásnější na této knize je vykreslení rodinných vztahů v obrovském záběru 40 let. A že tohle samo o sobě je pořádný thriller. A jakoby to nestačilo, tak to okoření erotoman, feťák a lesbičky. A na závěr vynikající krimi zápletka, kterou by i detektivní specialista mohl závidět. Parádní čtení a brzy se k autorce vrátím. I když Kyselé třešně jsou u mě pořád její top 1.
Příběh jedné velké rodiny, v níž se odehrává láska, žárlivost, nenávist i zrada. Smrtelná nehoda malého Prokůpka nastoluje i po letech otázku viny a trestu. Od začátku autorka nijak nezakrývá, kdo za nešťastnou smrt malého chlapce může, ale to, kdo se stane vykonavatelem pomsty, odkrývá, jak je jejím zvykem až v posledním okamžiku. Napínavé, drsné a temné...
Zajímavý příběh, s mírnou detektivní zápletkou. Až do posledních stran jsem neměla tušení, jaké rozuzlení bude příběh mít. Od autorky je to má druhá kniha a opět musím říct, že vyhledám i její další díla.
Ma prvni kniha od autorky, rozhodne ale sahnu i po dalsi, ponevadz cteni bylo napinave, a styl autorky mi sedl. Cervenou plysovou lisku jsem doma sice nemela, ale vidavala jsem ji v hrackarstvi, kde byla ma babicka vedouci, a pamatuji si, ze se mi moc libila.
Byla jsem na skvělé autorčině besedě a rozhodla se, že si přečtu všechny její knihy.
Sympatická, věkově stejně jako já, žije kousek od nás....
Takže už z besedy jsem věděla, že k napsání tohoto příběhu ji inspirovala její nejoblíbenější hračka, červená plyšová lištička. Na konci knihy je to i napsáno + její rodinná vánoční fotografie.
Ale jsem překvapená a i trochu zklamaná. Podle názvu a obálky a ta inspirace nejoblíbenější hračkou jsem čekala veselý příběh, třeba z prázdnin, ale už od samého začátku je to drsný a smutný. Už jen to co doopravdy znamená liščí tanec, z toho mi bylo docela zle. Jinak je to dobře popsané rodinné drama a Hynka, toho jsem neměla ráda od začátku.....
Knihu jsem četla v rámci Čtenářské výzvy a pořádně jsem nevěděla, o čem bude. Detektivní zápletka mě tedy překvapila, začátek vypadal spíše na psychologické drama. Ale byla jsem překvapená příjemně, bylo to napínavé a skvěle napsané. Bohužel celý dojem zkazil konec, který mi přišel jako že autorka už neví, co napsat, tak to nějak ukončí. Vůbec mi nedával smysl, vzhledem k tomu, jak byl zločin dobře naplánovaný.
Mám velice smíšené pocity. Na jednu stranu geniálně provedený zločin, který by mohl spáchat pouze člověk, který má vše promyšlené, má dost fyzické síly, znalosti v technologiích, je velice inteligentní a tak dále - proto nemohu přijmout konec knihy, kdy se ukáže, kdo je skutečným vrahem. Zároveň mi přijde jako velice jednoduché řešení (odfláknuté/levné), že vrah se jednoduše zbláznil, přeskočilo mu a začal vraždit. Ještě k tomu, když měl vše do puntíku promyšlené. A nakonec o všem začne povídat, ačkoliv se ho nikdo na nic neptá. Za konec bych opravdu dal nejradši 0 hvězdiček. Zkazilo mi to dojem z celé knihy. Do poslední kapitoly jsem však knihu hltal všemi doušky, a proto nechci negativně ovlivnit objektivní náhled na knihu. Věřím, že si přečtu více knih od autorky, protože píše chytlavě.
Od autorky jsem četla Pomněnkové matky a tak vím, že psát ona asi umí... akorát že to není úplně lehké čtení.. na jednu stranu jsou to knihy, od kterých se nedá odejít a na druhou stranu jsou to knihy, po jejichž přečtení ve mě zůstává "divný" pocit... a nejinak tomu bylo i tentokrát - bylo mi jasné, kdo asi stojí za Prokůpkovou smrtí. Osobu, která stála za Hynkovými problémy, jsem taky vytipovala - jen jsem nevěděla, proč... osudy jednotlivých členů téhle rodiny byly tak zvláštně propojené a složité..
Skvele nactena audiokniha, velmi prijemny poslech. Pribeh uz tak moc prijemny nebyl, postavy jsou sice kontroverzni (a sympaticka ve finale neni zadna), ale presto relativne jednoduche a primocare.
Zajímavá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Příběh místy uvěřitelný, místy ani ne, ale na čtenáře zapůsobí. Jediné, co se mi příčí je věta, že němčina je krásná řeč....to tedy určitě není...je hnusná.
Kniha se četla dobře, spisovatelku mám ráda. Kdo je zapleten do otravy jsem ale vůbec neodhadla.
Skvěle napsaný drsný příběh jedné rodiny, poznamenané dávnou tragedii. Autorka vykreslila největšího zmetka tak, že jsem ho na konci vůbec nelitovala.
Příběh s dramatem nedávné doby, který má pestré motivy ke zločinu od mnoha aktérů.
Jaksi lidsky propletené osudy mnohočetné rodiny, kterou pojí smutek z minulosti a rozdělují sourozenecké a partnerské vztahy.
Mrazení z časů, kdy lihové aféry byly pro zločin skoro anonymní.
Autorský objev - parádní talent, co zaujme čistým stylem pro náročný projekt. V mých NEJ.
Audiočetba obsahově i v přednesu skvělá.
Čekala jsem, už podle názvu, že knížka bude idylickým příběhem rodiny, která, ač má určitá tajemství, vždy nakonec drží pospolu. Musím ale na druhou stranu říct, že jsem ráda, že tomu tak nebylo.
Stále opakovaná fráze, že každý máme své mouchy a nikdo není dokonalý, nabírá v Liščím tanci úplně nových rozměrů. I ten “nejideálnější“ člověk může mít ve skříni kostlivce, kteří by dokázali jeho celého potopit. Problémem románů dle mého názoru často bývá, že se autor snaží jeho postavy zidealizovat. Nenaloží jim dostatečné množství špatných vlastností, nepřidá do jejich života traumata, která by je ovlivňovala nebo jim do skříně nedá právě ty kostlivce, které můžeme pozorovat u postav Liščího tance.
Název ve mně vzbouzel mnoho otázek. Proč tanec? Proč liščí? A co to má co do činění s rodinou Foretových? Hned jak byl ale objasněn, skoro jako bych si přála ho znova nevědět. Už jeho význam byl totiž opletený spoustou temnoty, stejně jako příběh samotný. K temným příběhům musí člověk najít svou cestu, protože pravda je, že když je kniha napsaná dobře, čtenář se na temnotu v ní nemůže připravit. A já bych tedy ráda viděla člověka, co se dostatečně připravil na příběh Liščího tance.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kyselé třešně |
| 2022 | Páté jablko |
| 2014 | Pomněnkové matky |
| 2023 | Svatojánské ořechy |
| 2016 |  Tyrkysové oko |
Až do letošního roku mi byla autorka neznámá. O to víc bylo moje překvapení po přečtení první knížky Ledové střepy spíše krimi směru, přes Kyselé Třešně literatury faktu až po právě přečtený Liščí tanec, který bych zařadil k psychologickým thrillerům. Brilantně napsaná kniha s perfektními popisy jednotlivých postav a jejich vztahů. Děj se nádherně přelévá z poznávání hlavních postav k osudovému setkání rodiny, až po gradaci v závěru knihy, kdy jsem čekal na rozuzlení. Žádná hluchá místa ani dlouhé popisy okolí. Konec uvěřitelný bez nesmyslných vykonstruovaných zvratů. Děj skvěle plyne a je vážně těžké se odtrhnout. Nejen skvělé počtení, ale i možnost sebereflexe nad sebou samým - udělal jsem vždy všechno správně?
Lenka Chalupová má můj obdiv. Věřím že další z knih bude neméně čtivá :)