Lisey a její příběh
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418457/bmid_lisey-a-jeji-pribeh-Yju-418457.jpg
4
619
619
Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, držiteli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak podstatnou část jeho minulosti, včetně té, kterou prožili společně, vytěsnila z paměti. Ale proč? Co ji přimělo k tomu, aby od sebe oddělila minulost neprodyšnou clonou? To začíná pomalu vyplouvat na povrch teprve poté, co se na scéně objeví psychopatický násilník Dooley. Tehdy musí Lisey nastoupit na cestu po stopách svých vzpomínek a odhalit, co sama před sebou ukrývala. Cestu, kterou musí podstoupit, pro ni nachystal její zemřelý manžel; nevydá-li se na ni, nepřežije. Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román překypující silou i něhou, krvavý a zároveň nádherný.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Lisey's Story, 2006
více info...
Přidat komentář
Lisey Landonová byla manželka veleúspěšného spisovatele, který zemřel a ona se těžko srovnává s jeho smrtí. Ke zvratu dojde, kdy jí začne obtěžovat psychopat Dooley a ona, aby přežila musí se vrátit nejen ve vzpomínkách na dlouhou cestu za poznáním. Tato kniha je plná fantazie a druhého světa, který občas King ve svých dílech má. Ze začátku se děj trochu táhne než se člověk prokouše do míst, kde poznáte dokonalý vztah mezi Lisey a jejím manželem Landonem, který skrýval své velké trauma. King je mistr v tom, že dokáže propojit minulost s přítomností.
Po zdlouhavém začátku se nám to poté pěkně rozjelo a proto dle mého názoru patří toto dílo mezi top "kingovky".
Tak tohle byla opravdu darda. Nejdřív pro mě bylo těžké tuto knihu číst - tím myslím především části o sebedestruktivních sklonech. To jsem si musela dávkovat. Posledních dvě stě stránek jsem dala ale téměř na jeden zátah, protože mě do sebe Bájodolí vtáhlo naplno. Většinou jsem u Kinga zklamaná z toho, že neumí konce, ale to se tady také nestalo. Za mě tedy všech pět hvězd, fakt se mi to líbilo.
Tahla pro mě byla ze začátku hrozně těžko čitelná, nemohla jsem se začíst, nebavilo mě to. Avšak pak se to postupně pomalu rozjíždělo a na konci jsem už byla zvědavá, co bude dál, a chytlo mě to. Hodně se mi líbilo Bájodolí, podle mě úžasnej nápad a hodně dlouho jsem pak ještě nad tímhle světem myšlenkovala. Příběh měl podle mě takovou svou hloubku, kterou třeba úplně nedával najevo, ale pro mě jako depresivního člověka jsem tam viděla prostě něco víc a cítila takové nějaké pochopení se Scottem. Díky téhle knize jsem začala v hovoru plynule používat slovo "zasejřený" a "darda", za což má u mě bod navíc i překladatelka. :)
Mohla to být DARDA, mohl to být fakt ZASEJRENEJ a dobrej příběh, ale stalo se z toho pro mě úplně něco jinýho.
Tohle byla moje nejslabší a nejnudnější kniha od Kinga.
Číst to bylo skoro za trest. Jediný co bylo fajn byl konec, bohužel.
Tahle kingovka se mi zatím četla nejhůř, proto ubírám hvězdu. Jsem ale ráda, že jsem se prokousala až k poslední stránce. Stálo to za to. Darda, konec!
Líbil se mi český překlad, dle mého názoru povedený. V některých ohledech je knížka pro konvenční čtenáře náročnější, mně postupný propad do zavřených šuplíků v mysli hlavní postavy vyhovoval. Fajn kombinace pragmatické ženské a mystiky.
Lisey a její příběh,je obézní,chcete-li při těle.Plnější či urostlejší v rámci korektnosti.
Co ???
Fakt ! Ted fakt nemyslím hlavní postavu Lisey.Mluvím o nastavení v rámci počtu stran.
Co to je na Kinga šest set stran.Leckdy dává i litr panečku.
Prostě klasika.Takže,aby to natáhnul,tak začátek šponuje co to jde.Jak ten vám opečovává a hýčká každý detail.Například někdo někoho potká a dozvíte se o něm jen tak ve zkratce.A pak si jde svou cestou zase dál.
Další porcí je taková ta červená nit co se prolíná v celém vypravování,tak jako i v jiných Kingovkách.Manžel Lisey se vyžívá a užívá často spousty novotvarů,hlášek či slangů.Tohle dělá Kinga-Kingem.Ano a každý to zná.Vono mu nestačí dát tam hořčici s kečupem.Tak tam namíchá tatarku a ještě přihodí protlak atd.Netřepat nemíchat.
Lisey rozhodně není hororem.Opět jde spíše o thrillerovou záležitost s trochou toho (více) tajemna.
První půle to je reálná ukázka budování napětí a seznamovačka postav.Prostě a jednoduše žeru ty jeho začátky či vyloženě půlky jeho knih.Když už se ukáže vo co gou a jak je to s tím nějakým záporákem atd. mám vždycky pocit,že tak nějak autor kličkuje a ted jak to zašmodrchat a vyuzlovat k samotnýmu závěru.To tajemství,ta nevědomost mě baví víc.Než později,když už dochází k nějaké satisfakci.Lisey je však velmi zručně podaná a jen je škoda toho modrýho hodnocení.Vlastně je to celkem příznačný.
Když k tomu přičtu,příběh se odehrává v červnu a ještě to navíc čtete ve stejný měsíc,tak to potěší.To se stalo už několikrát,však to sami jistě znáte.
Děj je náramně úhledně skákavej.Do minulosti a jinam a ještě dál a zase zpátky.Něco jako,když v Cimrmanově hře Němý Bobeš přeběhne přes scénu chlapec s obručí...Víte,to bylo tak...hmm tak takové to tedy bylo :)
Snové pasáže samotné Lisey,tak nevím,jestli to tady mám na plno říci,ale doslova to na mě dýchlo mystickým realismem.King vskutku experimentující.
Tak tedy na závěr...z Lisey mám opět dobrý pocit,ale ta první půle je jednoduše dokonalejší.Celkově svým způsobem hodně překvapila.Tady se kouzlí a je to kumšt,chybělo opravdu málo.Tohle je třeba si vychutnat po douškách.Krystalická magie.Kingoušoj upřímně ne vždy všechny díla žeru natož papám :) Tady se znova u mě osobně vycajchnoval ve světle zářivým.
Šest set stránková pumelice,která uteče jako voda.Tady se vařilo ze samých správných ingrediencí.Vzpomínky.Minulosti.Dětství.Neurozy.Silné postavy.Nádherný dialogy.Vnitřní hlasy.Tajemství.Kvalitní zásek.Ne každý to však ocení.
Je to prostě jiný příběh.
Tato knížka mi dala pořádně zabrat, strašně jsem se v ději ztrácela. Navíc ne všechny pasáže byly pro měn dostatečně záživné, tudíž výsledkem bylo odbíhání myšlenek k úplně jiným věcem, což následné orientaci v ději moc nepomáhalo. Za mne tedy poněkud rozplizlé a pro mou v té době roztěkanou mysl neuchopitelné. Čímž nechci říct, že se jedná o špatnou knihu. Má to pointu, zajímavé charaktery, koneckonců i to prolínání časů a míst má něco do sebe, jen si to budu muset kvůli nedostatku své koncentrace dát znovu.
Je to další kingovka? Je to špatný? Ne. Tahle kniha je prostě "jiná". Jinak to neumím pojmenovat. Chtěla bych se projít po bájodolí...
Jelikož panu Kingovi sežeru úplně všechno, dávám plný počet bodů. Je tam ale pár pasáží kvůli kterým bych knihu nedoporučovala číst někomu kdo je citlivější a nebo jako seznámení s Kingem. Zasejřený super náhradní slovo a je tam toho víc co mě bavilo. Překladatelka si s tím určitě vyhrála, ty hvězdičky patří i Lindě Bartoškové.
Tato Kingova kniha rozděluje čtenáře. Jedněm se líbí, druzí ji pokládají za špatnou. Já si naopak myslím, že se mu mistrovsky povedlo zachytit reálnou i snovou atmosféru. Je to jako jízda na horské dráze. Útržky vzpomínek víří Lisey v hlavě a čerstvé události k nim odkazují. Do toho ještě starosti s nejstarší sestrou, která trpí duševní nemocí, ovšem ne ledajakou. Přitom je příběh soudržný, Lisey je sice za svým slavným manželem na veřejnosti zpočátku v pozadí, ale je tak předvídavá, statečná a schopná, že ho z hrozných nebezpečí zachraňuje stejně jako s příšerami bojující rytíř svou princeznu. Velká vzájemná láska tu nechybí a to je moc pěkné. Líbí se mi ten koktejl s pohádkovými přísadami. Doporučuji každému, kdo miluje pohádky. Ještě mi napadlo, že bych se ráda dověděla, jak se překladatelům daří převést Kingovy texty do češtiny? Používá zvláštní jazyk i členění kapitol, vymýšlí nová slova - tady se mi to zdálo velmi dobré a i to rozhodně přispělo ke kvalitě četby.
S každou další knihou Stephen King přináší něco nového, v této knize se jedná o vdovu Lisey, která měla za manžela slavného spisovatele a jak už to tak bývá, tak to není nikdy jednoduché. Tohle je přesně ten typ knihy, která vás nechytne od první strany, ale postupně a pozvolna ,stránka za stránkou, vás pohlcuje víc a víc. Líbilo se mi, jak si autor pohrál s charakterem Amandy, sestry Lisey. V této knize nenajdete strašidla, či situace, ve kterých vám přebíhá mráz po zádech.
Příběh se odehrává v několika časových rovinách, většinou vyprávěna formou vzpomínek. King má můj obrovský obdiv za to, jak všechny časové roviny poskládal, aby to dávalo smysl a zároveň aby to do sebe zapadalo. Nehledejte v knize pasáže, kde budete strachy bez sebe, protože tam prostě nejsou, ale kniha má jiné kvality. Myslím si, že každý autor by měl alespoň jednou vystoupit ze své komfortní zóny, jako to udělal King tady.
Knihu jsem nezvládnul. Stopadesát stran a musel jsem skončit. Po druhé v životě jsem knihu nedokázal dočíst. Když nepočítám bibli. A zrovna dílo od Kinga. Škoda.
Začátek je komplikovaný a těžko se do ní začítá, ale postupně nabírá spád a konec je dramatický až do poslední stránky. S trochou nadpřirozena, ale docela uvěřitelného.
Lisey je vdova po zesnulém úspěšném spisovateli Scottu Landonovi. Až dva roky po jeho odchodu se odhodlá vejít do jeho pracovny a vyklidit ji. Tím se před ní začne vyjasňovat jejich dlouho schovaná minulost, kterou Lisey vytěsnila ze své paměti za purpurovou oponu. Co všechno se skrývá za oponou? Jde také o Scottovu minulost a to vše se před ní začne opět zjevovat. Při třídění manželových materiálů se jí ozve hned několik Inkunků, tak Lisey říká nenechavcům, kteři prahnou po Scottových rukopisech. Někteří jsou neškodní sběratelé nebo vysokoškolští profesoři, ale najdou se mezi nimi i pořádní maniaci. Lisey musí jít zpátky do minulosti po stopách vzpomínek, aby zachránila svoji přítomnost i budoucnost.
Příběh je v několika časových rovinách, kde se střídá přítomnost, minulost a myšlenkové pochody. To všechno se opravdu těsně prolíná, ale dodává to příbehu skvělou dynamiku. Jako vždy skvělé vykreslení prostředí, takže pokud máte představivost jako já, připadáte si, že jste přímo na místě. Příběh napínavý jak kšandy od začátku do konce.
Tak.....Uf....zvláštní kniha. Od mistra Kinga mám už nějaké knížky přečtené a opravdu je tohle trochu jiný King....Nemohla jsem se vůbec začíst...zívala jsem asi prvních 150 stránek a pořád knihu odkládala....pak najednou jak kdyby kniha nabrala úplně jiný směr a já zas knihu nemohla odložit a hltala každou stránku.....až jsem došla na poslední stránku a řekla si "jůůůůůůůůůůů, no slušná jízda"....takže , v knize je asi od všeho trochu....trocha romantiky, trocha fantazie, trocha napínavých scén a světe div se, občas jsem se i nasmála (hlavně scénky s Mandou-Pandou po útěku s Lisey z ústavu), prostě segry Lisey a Amanda byla pro mě super dvojka. Takže kdyby nebyl (pro mě) tak divný a zvláštně nudný začátek knihy, tak bych dala plný počet hvězdiček, proto ubraná jedna hvězdička v hodnocení. Mě se námět hodně líbil a proto bych knihu doporučila , ale čekejte (alespoň si myslím) , že většina čtenářů co májí rádi knihy od pana Kinga, tak asi bude mít stejný problém jako já na začátku. Je to něco jiného , ale je to dobré.
Osobně bych byl raději, pokud by autor pokračoval v duchu prvních 200 stránek knihy (které mu zde dost komentujících vytýká) . Byl to poklid a já si představoval jaký je to opět zajímavý námět (možná, že se Mistr inspiroval představou co bude až on nebude). Inu nebyl jsem správně naladěn na zbytek knihy, i když si dovedu představit jak si to zde při psaní autor užíval (a také potěšil onu druhou polovinu čtenářů).
On sám uvádí v časopisu Rolling Stone z 6.11.2014 :
...Tato kniha mi připadá důležitá, protože je o manželství. O tom jsem nikdy nepsal. Chtěl jsem mluvit o dvou věcech : jedna je tajný svět, který si lidé budují v manželství - a druhá, že i v tom intimním světě pořád zůstává něco, co o sobě navzájem nevíme... ( Z knihy STEPHEN KING, 40 let hrůzy...)
Tato kniha u mě zabodovala. Příběh byl krásný a magický zároveň. Nechala jsem na sebe zapůsobit kouzlo Bájodolí a užívala si skoky z přítomnosti do minulosti, které zde byly provedeny opravdu bravurně. Líbil se mi vztah mezi Lisey a Scottem. Velmi oceňuji překlad, který je zde opravdu zdařilý. Určitě nebylo jednoduché přeložit ta speciální označení a slova, která mezi sebou manželé používali. (Bohužel zde bylo i nemálo překlepů). Kniha v sobě měla zvláštní humor, určitě tu najdete napětí a já osobně se bála hlavně v momentech, kdy Scott vyprávěl vzpomínky na své dětství. Doporučuji.