Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5425
5425
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Ze zacatku se kniha tahla, moc me to nebavilo, ale pak se tam objevila Magda a nemohla jsem se od knihy odtrhnoutJen ze zacatku pribehu Magdy mohlo byt uvedene, ze se jedna o Lenicku. Stale jsem nas tim premyslela jestli je to ona nebo ne. Konec smutny, cekala jsem, ze to dopadne jinak.
Teda, uff. Krásná a silná kniha. Díky Bohu za to, že je to jen alternativní historie. Dobu "před sametem" pamatuji a při čtení této knihy se mi chvílemi opravdu nedýchalo dobře. Současná rozpínavost Ruska tomu samozřejmě nepomáhá.
Hodně silná kniha. Podruhé po ni nejspíš nesáhnu, ale zanechá hodně hluboký otisk ...
Další kniha o tom, jaká je komunismus zrůdná a opovrženíhodná ideologie. Zmar a šeď z knihy doslova křičí. Další z famózních "depresí" AM.
U hodnocení Listopádu dost záleží na úhlu pohledu jednotlivého čtenáře. Osobně si myslím, že Mornštajnová nechtěla psát extrémně propracovanou dystopii, ale alternativní budoucnost "jen" využila ke svému oblíbenému tématu života jedince v soukolí velkých dějin a nejlépe totality. A z tohoto pohledu jí to vyšlo, protože Listopád je znovu strhující čtení, které má velkou sílu a velmi jednoduše, nicméně funkčně ukazuje, jak může nesmyslný totalitní režim rozvrátit celé rodiny a programově ničit životy lidí, kteří provedli jen to, že smýšlejí jinak než vrchnost. Atmosféra je hodně hutná a v závěru smutná a Marie je dost tragická hrdinka, která je vláčena dobou a nemůže se nijak bránit, přičemž scénu, kdy se MINISPOILER setká se svou dcerou, považuji za to vůbec nejsilnější, co se v knize objeví KONEC MINISPOILERU. Na osudech Magdaleny je naopak vidět cílené vymývání mozků totalitním režimem, ale i to, že pokud člověk nějaký rozum má, dřív, nebo později se musí projevit a žádný strom neroste do nebe. Pokud autorce někdo vyčítá, že tu není pořádný mužský hrdina, není to úplně fér, protože by se sem moc nehodil a poměrně intenzivní pocit by zbytečně rozmělňoval. Ani to, že tu chybí nějaký výrazný záporák, není úplně spravedlivé, protože tuto funkci supluje státní zřízení a jeho mašinérie jako taková. A je asi úplně jedno, zda by něco podobného opravdu bylo v listopadu 1989 možné (dá se ale říct, že zřejmě ano, protože pokud by se tehdejší pohlaváři rozhodli demonstraci rozehnat vojenskou silou, nikdo neví, jak by se situace nadále vyvíjela, je ale pravděpodobné, že něco podobného, co Mornštajnová popisuje, byť možná v ne tak ostré formě, by se tu rozjelo), protože takřka identické scény se nepochybně dějí v jiných částech světa. Ano, chvíli trvá, než se čtenář začte, což je ale nepochybně dáno tím, že alternativní budoucnost Československa je přece jen neobvyklá a je potřeba si na podobné téma zvyknout, posléze ale autorce vskutku není skoro co vytknout. Mornštajnová může být pro někoho přeceňovaná, pravdou ale je, že oprávněně patří k nejprodávanějším českým autorům, udržuje si poměrně vysokou úroveň a nepodbízí se. 80 %
Skvělá knížka, celou dobu čtení mi bylo úzko. Po přečtení si oddechnete, že to u nás v listopadu 89 tak nedopadlo.
Spisovateľky nevyhľadávam a artovým opisom ženského sveta sa vyhýbam ako čert... diskusiám o Putinovi :) Od Aleny Mornštajnovej ale máme doma všetko, známa Hana je pre mňa trošku "prehajpovaná", Hotýlek uveriteľnejší a Tiché roky subjektívne vedú, ale najnovší Listopád mi v atmosfére novoročného prázdna zlomil srdce.
Tato kniha byla první, kterou jsem četla od Aleny Mornštajnové a líbila se mi tolik, že jsem neměla klid, dokud jsem nepřečetla všechny ostatní její knihy. Proč je to má nejoblíbenější autorka? Vždy vybere těžké téma, které rezonuje naší společností, donutí čtenáře se nad tématem zamyslet a tím otevře nové otázky a myšlenky (aspoň u mne to tak je). Musím s odstupem času říct, že toto je podle mne nejdepresivnější román této autorky (a to jsem již přečetla i Les v domě). Pokaždé když si na tento román vzpomenu děkuji všemu, v co jen člověk může věřit, že to v roku 1989 dopadlo tak, jak to dopadlo.
Tentokrát jsem dostala chuť na něco smutnějšího a tak jsem si přečetla Listopád.. Knížka se velice dobře četla, je zde slušná dávka emocí a možná pár dní budete i v depresi.. V knize jsou psány i jak vypadaly dopisy z vězení.. No prostě mazec.. Paní Mornštajnová to prostě umí. Uplně jsem si oddychla že to není pravda a že jsme svobodní
No toto bylo... asi zvláštní. To je asi to správné slovo. Asi první knížka, z který mám fakt depresi. A při čtení části Magdaleny jsem cítila vyloženě odpor. Je to samozřejmě můj subjektivní pocit, jak nahlížím na komunistickou dobu a jak nesnáším omezování práv. Knížku jsem dočetla a opravdu rychle - za dva dny, prostě paní Mornštajnová píše skvěle. Ale to téma mi prostě nesedlo. To varování tam je jasný, ty hlavní myšlenky knihy. Jen mám ráda, když knížku zavřu s pocitem, jeee to bylo teda silný, ale zároveň hezký. To tady nebylo. Jak si treba Hanu přečtu ráda znovu.Tak tuto určitě ne a ani tedy doporučovat nebudu.
Když jsem to četla, tak jsem si říkala, jak někdo může být schopen napsat tak strašně smutnou a drastickou knihu. Jsem asi přecitlivělá na téma ubližování dětem a neměla jsem knihu číst v 7. měsíci těhotenství. Ještě nikdy se mi asi nestalo, že bych nemohla přestat číst knihu, která mě drásá. Možná ještě Hanu, ale tam alespoň byl nějaký dobrý konec, mohla jsem se u Hany opřít o dějiny a to, že bylo jakž takž lépe. Tady to bylo prostě nekončící utrpení. Knihu jsem dala za tři večery, i když jsem díky tomu nevyspalá. Ale četla jsem vlastně i proto, že jsem chtěla ten dobrý konec a on nepřicházel. Nemůžu hodnotit. Každopádně další knihu od autorky si asi přečtu, pokud budu mít pocit, že přeci jen tam bude naděje na lepší zítřky.
Kniha mne docela zklamala. Těžko jsem se jí prokousávala, pokud byla nějaká část "strhující" - byl to její závěr. Všechny předchozí knihy mě pohltily, u této jsem trochu trpěla.
Moje první kniha od této autorky a určitě ne poslední! Dobře se příběh četl a vedle mě k zamyšlení, zda se opravdu máme v současné době tak špatně, jak to na první dojem vypadá?!
Morštajnová je brilantní. Přetočila běh dějin, co by kdyby nevyšla revoluce roku 89. A je to dechberoucí. O téhle autorce by se mělo učit na školách.
Oproti Haně a Tichým rokům, které jsem si od paní Mornštajnové dala předtím, tohle bylo na 4,5 hvězdičky. Jenomže to tu dát nejde, čtyři jsou málo a tak dávám pět. Opět silný příběh, opět spisovatelská přehlídka emocí, nekonečné slovní zásoby a fantazie, která se tu ale až děsivě mísí s realitou, která u nás mohla být, kdyby Přiznám se, že tak dychtivě jako Tiché roky jsem to nečetla, ale bavilo mě to moc. Příjemný čtení, zajímavý námět.
Samozřejmě emoční smršť, osud Maji jeden velký hororový sen pro všechny rodiče. Hodně jsem brečela, byla naštvaná. Na rozdil od některých komentujících si myslím, že to mohlo i takto dopadnout. Člověk ví, co se tu dělo a i dnes jinde bohužel děje. Tedy za mě dobře napsáno. Takový český Orwell. K pěti hvězdičkám mi ale něco chybělo, nevím. Je to mezi. Autorka je skvělá spisovatelka, budu od ni číst dál. Ale dám si chvilku pauzu. Kniha, o které budete přemýšlet.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Přečteno až na druhý pokus. Poprvé jsem asi nebyla v tom správném rozpoložení a začátek je opravdu třeba překonat, jak se tu několikrát zmiňuje.
Na podruhé už jsem hltala stránku za stránkou. Strašně moc jsem si přála, aby to skončilo jinak.
Člověka při čtení úplně mrazí, když si představí, že by to nemusela být jen fikce. Naprosto nechápu, že je stále tolik lidí, kteří opěvují staré pořádky.