Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5496
5496
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Od paní Morštajnové mám přečteny všechny knížky, nemohla jsem vynechat ani tuto poslední. Trochu jsem se obávala a byla zvědavá, co se mnou děj udělá. Poslouchala jsem ji jako audio, a nemohla jsem přestat, děj mne dokonale vtáhl, osudy jsou namíchané a vzájemné spojené, jak je u této spisovatelky zvykem...v době listopadové revoluce jsem byla v Praze na vysoké škole a rodiče se obávali, abych se k něčemu nepřimotala. Po přečtení Listopádu (nejen) je jasné, proč. Jejich zkušenost z dřívějších let byla jednoznačná a varující, mamka ji v půlce odložila, jak jí líčené zkušenosti příliš vtáhly a nedělaly dobře. Buďme rádi, že Listopád je jen fikce...ale sakra alarmující. A doporučuji....
Jsem ráda, že kdysi to dopadlo jak to dopadlo. Nedokážu si představit, kdyby tohle co je zde v knize bylo skutečnost. Příběh rodiny mě celkové zasáhl, chvílemi jsem nedychala a četla a četla.. Krásné čtení, jen je škoda, že ve školách se k tomuhle datu a tématu věnuje tak málo... A přes to je to poměrně dosti důležitý milník v vaší hystorii.. Za mě krásná knížka!
Tak opět pro mě byla knížka od paní Mornštajnové strhující a těžko odložitelná. Autorčin záměr s knihou se jí za mě, jako pro čtenáře, opravdu zdařil. Jsem moc ráda, že žijeme ve svobodě, že se to v osmdesátém devátém povedlo.
Nepatřím mezi čtenáře, kteří by knihu zvládli přečíst na jeden zátah (a zrovna tuto autorku si musím dávkovat) a rozhodně bych kvůli čtení neoželela svůj drahocenný spánek. No a pak si přijde Alena Mornštajnová se svým Listopádem a já se nemůžu odtrhnout a vím, že neusnu dokud se nepročtu k poslední stránce.
Nejlepší kniha, jakou jsem letos četla.
Kniha mě nezaujala,přesto jsem dočetla. Jsem ráda,že to v 89 roce dopadlo,tak jak to dopadlo.
Za mě super. Slyšela jsem od jiných, že téma bylo vzaté povrchově..nemyslím si. Je to o představivosti - paní M. nemusí popisovat nudně do nejdelších detailů, on si to člověk při čtení domyslí, jaké hrůzy se v ději odehrávají. To ve mně zanechalo zvláštní pocit...Nicméně - kniha je skvěle napsaná, dobře se čte a za mě prostě dobrý.
Alena Mornštajnová prostě umí psát.
Téma si vybrala zvláštní, nejdřív mně to přišlo trochu přitažené za vlasy, ale pak začala vyprávět Magda a to už je opravdu námět k zamyšlení. Co dokáže vymývání mozků, co dokáže závist.
Nejdříve jsem odposlechl knihu Hana. Nebyla špatná, ale Listopád mě dostal do kolen. Nevím, možná to bylo i tím, že si tu dobu jako kluk pamatuji. Prvomájové průvody, mávátka, fronty na benzín, fronty před Mototechnou, pochoutkovy salát na papír....z té knihy mrazilo a nejednou jsem rozmrkával slzu. Vážně silný příběh a čekal jsem, že to bude ukončeno lépe.
Po poslední kapitole mi dobře nebylo. Tenhle režim už nikdy.
Listopád byla moje druhá kniha od autorky. První jsem četla Hanu a z té jsem šla do kolen, proto byla očekávání u Listopádu tak veliká. Pomohly tomu zřejmě i pochvalné recenze, které se na mě valily snad ze všech stran.
A já vám nevím. Hana se mi asi líbila přece jen o ždibec víc.
Ale teď k Listopádu. Byla jsem velice zvědavá na celou knihu, protože jsem ještě nikdy nečetla nic z alternativní historie (co by se stalo, kdyby to tehdy dopadlo tak a tak). Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. Její styl psaní mi sedí a její knihy jsou plynulé. Časové přeskoky zvládla hezky a neměla jsem problém se orientovat v jakém čase se zrovna nacházím. Bavil mě i kontrast mezi dvěma hlavními linkami, které jsme sledovali. Na jedné straně Maja, která se proti režimu postaví a chce lepší svět, na druhé straně Magda, dítě, které je typickým výplodem režimu, které mu bezmezně věří a také věří, že stát dělá vše pro lepší svět. Obě postavy měly svůj charakter a bavilo mě sledovat jejich myšlení.
Atmosféra je v Listopádu velice specifická. Už dlouho jsem nečetla knihu, ze které by mi bylo po dočtení tak těžko a smutno. Je to velice ponuré a tíživé.
Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že svoboda není samozřejmostí a i když je to v naší zemi bohužel s politikou takové, jaké je, vždy může být hůř a takový život, jaký nám představila Alena Mornštajnová v Listopádu, by nechtěl žít snad nikdo z nás...
Knihu jsem četla hned po dočtení Cesty k nesvobodě od Snydera. Tak nějak jsem z jedné depky vplula do druhé. Kniha mě naprosto pohltila a zalila děsem. Od samého začátku mi to přišlo tak strašidelné, děsivé a... uvěřitelné! Akorát tedy vím, že tuhle knížku, ač je naprosto dokonalá, už nikdy číst nebudu. Opravdu na mě působila ta prožitá hrůza, neštěstí, zlo, nevyhnutelnost, nemožnost volby, nesvoboda a zoufalství všech zúčastněných tak moc, že znovu už se do těch pocitů ponořovat nedokážu. Kniha je velmi, velmi sugestivní. Jedním slovem fantastická, ale nic k čemu bych se chtěla v zájmu sebezáchovy vracet.
Mám ráda styl psaní paní A.M. a asi mě nikdy nepřestane fascinovat,jak je možné tak kruté věci popsat jemnými slovy ... Téma komunismu a socialismu je hodně silné. Pro mě obzvlášť dnes, kdy se pak vládní restrikce a zásahy do svobody jeví v porovnání s historií jako naprosto minoritní.
Skvělý nápad s alternativní realitou, velmi čtivé a záživné. Autorka opět nezklamala.
Osmdesátky,jak vyšité.Pro mladší instruktáž o ničení charakterů prolínající se,bohužel,do současnosti.Knihu jsem si vyposlechl a musím pochválit velmi dobrý přednes i působivou hudbu.Doporučuji a to jednoznačně.
Hltala jsem každou stránku, líbilo se mi to moc.
Celý nápad s alternativní historií - kterou s takovou samozřejmostí, bereme jen jako alternativní a přitom nechybělo zase tak mnoho a mohla být každodenní realitou, mě nadchla. Strhující příběh a za mě nejlepší kniha autorky.
(SPOILER)
Co kdyby... co kdyby 17. listopad 1989 dopadl jinak? Co kdyby hlas svobodného lidu byl potlačen vlastními domácími ozbrojenými složkami? Co kdyby se komunistická strana opět chopila otěží a vláda ČSR by svou nerozhodností a strachem připustila, aby matička Rus opět určovala běh světa? Jaký by to byl život? Byl by to život vymezen zákazy a příkazy, život, kde by vládl všeobecný strach z udavačství a hromadného zatýkání, kde by obchody zavíraly v 5 hodin, pracující lid by nesměl ponocovat, aby mohl plně budovat socialismus. Život by se řídil pravidly jako U Pěti dubů, kde od svých 4 let vyrůstala Magda.
3. pravidlo: Budu ostražitá a budu mít vše na očích.
5. pravidlo: Budu neprodleně hlásit nepravosti.
Opět smekám před literárním stylem, kterým @alenamornstajnova příběh vypráví Skvěle propojuje nitky minulosti a přítomnosti, až jsem ohromená, jak lehce se celá kniha nese. I když je to kniha s tímto nelehkým tématem.
Uprímně, nečekala jsem takový konec. Myslela jsem a doufala, že navzdory příkoří, kterými si hlavní hrdinky Maja a Magda prošly, že to skončí lépe. Jejich osudy nebyly lehké a člověk se jim nemůže divit. Nikdo z nás neví, jak by se v jejich situaci zachoval. Náhled do jejich příběhů je tak věrohodný a mě naprosto chytil za srdce, že jsem jim přála, aby to pro ně dobře dopadlo
Nakonec se příběh vrací ke svému začátku, kdy československý lid opět stojí na rozcestí mezi svobodou a utlačováním a uvidí se, zda se historie bude opakovat, či se koloběh událostí přetrhne
Za mě je to naprosto strhující kniha, která by si zasloužila obšírnější povídání. Proto v dalším postu vyzdvihnu věci, které mi sami utkvěly nejvíce v paměti.
5⭐z5
Tentokrat jsem si ji poslechl (skvela adaptace ne irozhlas). Lehce jsem se obaval, ze je to prilis nahypovane, ale ne, neni - alespon pro mne ne. Uplne jsem tomu propadl. Mozna proto, ze jsem 89 prozival jako student VS. Tahle varianta budoucnosti, ktera mi pripominala cim asi museli prochazet generace pred nami po 68, mne dost desila. Hlavne tim, ze to moc vzdalene od reality neni. Vcetne udavani, podrazu, vecneho strachu, co kdo rekne a tak. Zaver mne svoji rychlosti lehce zklamal, ale je dobre, ze to nebyl zadny happy-end, to bych asi nevydejchal.
Poslechnuto na Můj rozhlas.cz. Ač jsem skoro stejně starý jako autorka a listopadové události 89 jsem intenzivně prožíval, tak se musím přiznat, že jsem nikdy nějak moc nepřemýšlel, že to mohlo dopadnout jinak....Vzpomínka na autobusy připravené na nábřeží Vltavy. Se síťovou radlicí vepředu a uvnitř ozbrojené složky s dlouhými pendreky...no mohlo- a jsem moc rád, že nedopadlo! Tím pádem mě kniha velmi zaujala, připomněla mi známou knihu 1984 a v takové době bych opravdu rád nežil.
Tato kniha v sobě skrývá spousty myšlenek a námětů na přemýšlení a toho si vždy při čtení strašně cením. Po jejím dočtení mi ještě dlouho hlavou běžely různé věci a povídala jsem si o ní s ostatními. Podle mě autorčina nejlepší. No a když to člověk přirovná k současné politické situaci, dostává kniha ještě další rozměr.. :)
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Moc chutná sladce a je třeba jí ledacos obětovat. Třeba i štěstí většiny národa. Proto přece vznikly diktatury.
Moc však nestačí jen uchopit, je třeba ji i udržet. Diktatura proletariátu má slovo diktatura přímo v názvu, proto není nutné cokoli předstírat.
Situace v Československu se po pokusu o převrat v roce osmdesát devět zhoršila. Režim utáhl šrouby, už se ani nesnažil nic předstírat a rozdělil společnost na ty, kdo rozhodují, a na ty, kdo poslouchají. Kdo se nehodlal přizpůsobit, skončil ve vězení, nebo zmizel.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Evy Elsnerové, Veroniky Khek Kubařové a Vilmy Cibulkové.
Doporučuji