Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5463
5463
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Distopie jsou můj oblíbený žánr a mám na ně celkem vysoké nároky, proto jsem měla docela strach, jak se tohoto tématu paní Mornštajnová zhostí. A byla jsem příjemně překvapená, musím říct, že mě dlouho žádná kniha tak nezasáhla. Líbilo se mi, že se soustředila výlučně na osud hrdinek a nepopisovala celospolečenskou situaci, v mých očích to knihu dělá výjimečnou. Bylo to právě to explicitně neřečené, co způsobovalo, že mi šel občas až mráz po zádech. Za mě je tohle autorčina nejlepší kniha, díky za ni.
Za mě ,, nejslabší,, kniha od paní Mornštajnové, styl psaní vše ok, tam nezklamala, ale děj prostě mi nesedl a vím jaká to byla doba. Zase ale na druhou stranu pro mladé je poučením, jak se dnes máme dobře a jaké mohli být časy.
(SPOILER) Zatím jediná kniha od Mornštajnové, kterou jsem dočetla. Velmi čtivá, téma zajímavé a celkově mě kniha zaujala, ačkoliv byla depresivní a doufala jsem ve šťastný konec.
Téma zajimave, ale za mne celkem zklamání. Protože jsem popisovanou dobu sama zažila, přišlo my zbytečné popisovat stále dokola to samé. Do čtení jsem se chvílemi musela nutit.
Přečetla jsem ji za odpoledne. Ale čekala jsem od ní víc. Je to velmi zúžený pohled. Deprimující, ale jen dvě postavy ???
Jako jiné knihy Aleny Mornštajnové je i tato velice čtivá a je snadné se v ní na několik hodin ztratit a přečíst ji na jeden zátah. Nicméně nenaplnila má očekávání a poměrně mě zklamala. Soustředí se na dvě postavy, které žijí v izolaci od okolního světa, a ačkoli jsou jejich osudy zajímavé, je podle mě škoda, že se autorka věnuje spíše životu jednotlivce na úkor širšího obrazu společnosti, k němuž toto téma vybízí. O alternativních polistopadových dějinách se toho mnoho nedozvíme. Hlavně jsem čekala více podrobností z každodenního života, které by odkazovaly k aktuálním trendům. Například by bylo mnohem zábavnější, kdyby namísto prostého konstatování, že internet je zakázaný, autorka ukázala nějakou speciální československou verzi Instagramu nebo snahu mladých lidí dostat se k Netflixu.
Depresivní, až příliš depresivní...Do děje mě to příliš nevtáhlo, konec mě zarazil...
Paní Mornštajnová prostě umí líp, dystopie asi není úplně její žánr.
Ze všech knih pro dospělé od paní Mornštajnové se mě Listopád dotknul asi nejmíň - a hlavně tedy až ke konci. Asi není potřeba o něm nic víc psát, nikomu letos neušel.
Mornštajnová od začátku navodila poměrně deprimující atmosféru. Upřímně kniha moc příjemně neutíká, ale v skrytu duše chcete vědět jak to dopadne. Četl jsem s vidinou světla naděje, která v závěru lehce svitla, aby nakonec uplně zhasla. Takže pokud byla pointa, aby po dočtení vyvstala myšlenka co kdyby...tak ano, mráz po zádech mi přejel.
Nápad s velkým potenciálem, úroveň vyprávění vysoká, jen ten příběh tentokrát nějak pokulhává.
Opět mrazivá ale chytlavá kniha od začátku.. říkám si, ještě že nezůstalo za tou železnou oponou... Je třeba nezapomínat a uvědomovat si svobodu
Kdysi paní Mornštajnová vyjádřila názor, že život není lehký - a ona by si proto přála, aby od jejích knih čtenáři nevstávali zdeptaní. Musím konstatovat, že už to asi neplatí. Škoda.
Paní Mornštajnová je opravdu PANÍ spisovatelka a mě osobně opět nezklamala, ale příběh je to občas až mrazivý, co by kdyby...
"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je." Maje trvalo dlouho, než slova paní Karly přijala za své.
"Chcete říct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?" namítala.
"Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel."
...K hodnocení této knížky by bylo třeba daleko více hvězd...
Téma alternativní historie pro mě bylo vlastně okrajové a dodávalo všemu především atmosféru zoufalství a beznaděje. Ale jinak to byl příběh, jak to paní Mornštajnová umí, o lidech. Možná přispělo i to, že mám děti ve věku Lenky a Kuby, ale během chvilky jsem byla do vyprávění ponořená až po uši a neskutečně jsem prožívala všechnu bolest a utrpení Marie ohledně ztráty dětí... Dopisy, které psala své dceři z vězení, jsem pokaždé obrečela. Bylo to opravdu silné. Autorka má neuvěřitelný dar popsat vše tak, jako by se to stalo, kolikrát i jako by se to stalo přímo vám... A moc se mi líbila síla, kterou oplývala Marie. Každý může být šťastný, nehledě na okolnosti, když se pro to rozhodne.
Paní Mornštajnová je skvělá vypravěčka. Její kniha na mě působí dojmem, že vše na vlastní kůži prožila. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje, udržovat ho v napětí a probouzet nemalou zvědavost. Jen je škoda, že to bylo čtení dost depresivní. Chyběl mi tam jasnější obrys naděje. To však nic nemění na skutečnosti, že jde o výbornou knihu, které dávám bez váhání plný počet hvězdiček.
(SPOILER)
Kromě slepé mapy jsem četla všechny knihy teto autorky (dětský knížky fakt nečtu)...
Začala jsem v patek večer a v sobotu večer bylo dočteno... Upřímně tohle je na stejne úrovni jako Hana... Hana je lepší, lepší příběh... Ale tohle se každého kdo se narodil před 89tým strašně dotýká a celou dobu ve vás roste vztek, protože jste tenhle nesmyslný režim zažily...
Kniha Vám říká, co kdyby... Je to děsivý... Je děsivý, že kdyby to 17.listopadu 89 nevyšlo, že to mohlo vypadat takhle..
Co není děsivý, ale dost smutný je, že jsou v knize většina jako ovce a nechali by si to líbit..
Jediná výtka patří k tomu, že jsem nepochopila, že Magdalena je vlastně TA Lenka... Mohlo to být řečeno předem.. Nic by se na příběhu nezměnilo.. Takhle jsem nechápala proč najednou sleduju nějaký příběh z ústavu...
Hana a Listopád jsou dvě knihy které byste si měli přečíst pokud chcete číst tuto autorku! Vrhnu se ještě na slepou mapu ale moc wow efekt nečekám...
Díky za toto skvěle dílo!
Impulsivní koupě na Světě knihy nelituju, knihu jsem přečetla za několik odpolední, což je vzhledem k tomu, že v současnosti louskám jednu knihu tak půl roku, co říct. Ale ze všeho nejvíc mi Listopád připadá jako promarněná příležitost. Pro půdorys vývoje traumatem poznamenaného vztahu matky a dcery nebylo nutné složitě se vytvářet s alternativní historií, která vlastně alternativní historií ani není, protože po intermezzu připomínajícím ze všeho nejvíc padesátá léta vlastně jenom pokračuje trochu přitvrzená normalizace. Atmosféra je patřičně tísnivá a vyústění záměrně a dobře nejednoznačné. Celkově je to taková ani ryba, ani rak, a připadá mi to škoda.
velmi rychle jsem si uvědomila, jak depresivní to bude čtení. Několikrát jsem se nabádala - nečti to, bude ti smutno - ale už mě to pohltilo. A nebylo mi smutno, bylo mi příšerně smutno.. to by bylo kdyby bylo...a jak lehce se to může stát. Když čtu detektivku, nikdy se nebojím, že zrovna mě by nějaký úchyl chytil a trápil. Prostě je to fikce. Ale tenhle typ knihy ten mě spolehlivě dostane.
A ještě mě napadlo. Když je nám, čtenářům smutno a těžko, jak se asi usínalo paní Aleně? Když se tím tématem musela zaobírat tak dlouhou dobu. Lituju.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Občas se mi stane, že kniha kterou oslavuje většina, mě naprosto mine. Je to případ i téhle knihy. Vysloveně jsem se musela nutit číst, postavy mi byly ukradené a děj mi přišel zkratkovitý. Kniha byla zajímavá nápadem a věřím, že lidi by se chovali přesně tahle. Ustrašeně nebo jako svině. Ale tato autorka není pro mě. Vždyť já se nudila i u Hany (a z toho mám blbý pocit). Tak rychle k jiným knihám. Bohužel.