Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5494
5494
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
V roce 89 jsem ještě ani nebyla na světě a jsem vděčná, že ti, kteři na světě v té době už chvíli byli, zabojovali za naší svobodu. Jak už je u autorky zvykem, kniha je krásně a čtivě napsaná. Autorka skvěle vykreslila hlavní postavu. Také mi v knize chybělo trochu více detailů ze života. Ale pak jsem došla k názoru, že v této knize jde především o její myšlenku a více detailů není potřeba.
Záměrně nehodnotím pomocí hvězd... kniha je to skvělá, styl psaní autorky je obecně na velmi dobré úrovni. Dokonale rozvíjí příběhy hlavních i vedlejších postav. Ponechává prostor fantazii. Nicméně téma se mi do chuti netrefilo.
Na novou knihu autorky jsem se velmi těšila, ale po přečtení první anotace jsem ji odložila. Tušila jsem, že budu zklamaná. Časem zvědavost zvítězila, knihu jsem přečetla celou, co kdyby mě nějak překvapila, že.. no nestalo se.
Ale nezabrání mi to v těšení se na novou, další knihu Aleny Mornštajnové :)
Knížky paní Mornštajnové miluju a hrozně jsem se těšila na další. Totální zklamání, jak už někdo napsal přede mnou, jako by to ani nepsala ona. Nesedlo mi ani téma, ani postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, nemělo to spád, byla jsem ráda, že jsem vůbec knihu dočetla. Snad se autorka vrátí ke svým skvělým knihám typu Hana nebo Tiché roky...
Od konstatování "skvostné" kraťme 15 % a dostaneme hodnotovou úroveň této publikace.
Trefně symbolicky a zcela neplánovaně jsem knihu dočetla právě dnes, 17.listopadu.
Přiznávám, že na začátku jsem byla trochu skeptická, jakmile jsem pochopila, že kniha bude fikcí. Jak by svět vypadal, kdyby revoluce listopadu 89 byla potlačena.
Pak jsem ale prozřela, a uvědomila si, že takhle podobně se dříve žilo, a že bohužel v některých zemí i dodnes žije. A že stačilo jen, aby se pár věcí stalo jinak, a mohli jsme být mezi nimi.
Velmi bravurně vykreslené chápání situace všech postav příběhu. Víme, že svět není černobílý, že odsouzení zločinu komunistické doby je nediskutovatelné, ale už tak moc dobře si nedokážeme vysvětlit pohnutky lidí, které se na tomto systému nepřímo či přímo podíleli. A tady je vše dokonale popsáno.
Doporučuji. Všem.
Dneska 17.11. Jsem právě dočetla tuto knihu. Patřím ke generaci, která v té době byla ještě na houbách, tudíž je jasné, že nemusím mít stejné dojmy z knihy jako lidé co to všechno na vlastní kůži zažili. Za mě čtivý začátek knihy, zbytek se strašně zdlouhavě táhl. Za mě nejslabší kniha od spisovatelky, avšak co se mi líbilo byl ten nápad. Ukázat nám variantu jak to klidně mohlo dopadnout, můžeme být rádi, že to dopadlo tak dobře.
Knihy Aleny Mornštajnové jsou nesmírně čtivé. Tato není výjimkou, nicméně příběh mě nenutil tolik ve čtení pokračovat. Četla jsem ji rozhodně nejdéle ze všech, prozatím. Téma zajímavé, odstrašující. Asi jsem ale čekala více děje při střetu příběhů. Konec ve mě moc emocí nevyvolal, proto dávám tři hvězdy.
Přestože mám knížky paní Mornštajnové ráda, tady dávám menší počet hvězdiček. Ne že by kniha byla špatně napsaná, naopak. Jen jsem se špatně vypořádávala s tématem. Ta knížka ve mně vyvolávala nedobré vzpomínky. A neodvažovala jsem se ani domýšlet, co kdyby to vše dopadlo jako v knize.
Téma distopie mě docela lákalo. Po přečtení několika recenzí jsem se trochu bála, co mám čekat. Ale kniha mě chytla hned od začátku. Paní Mornštajnová umí prostě o lidech a vztazích velmi poutavě vyprávět.
Hodně jsem prožívala všechnu bolest a utrpení Maji ohledně ztráty dětí, protože jsem také matka. Bližší vztah jsem měla k Magdaleně, přestože mě občas štvalo její chování. Ale patrně se mi do toho jen projektovalo zoufalství, jak jsem jako dítě byla stejně zmanipulovaná... Bylo to pro mě velmi silné protože jsem v roce 89 dospívala a běhal mi mráz po zádech při představě, co všechno se mohlo stát.
Po některých komentářích jsem ke knize přistupovala obezřetně, ale po pár stranách se ukázalo, že je to zbytečné. Myslím, že rozdílný názor budou mít čtenáři, co období sametové revoluce zažili jako dospělí, nebo ti co byli malí, případně nebyli na světě. Sama se pamatuji na ty obavy, co panovaly, "aby se to nezvrtlo". Naštěstí ne, a kdyby, umím si představit, že by to dopadlo hodně podobně, jak popisuje autorka. Kniha je skvělá a vzbuzuje hodně emocí.
Téma této knihy bylo mrazivé. Mám ráda styl psaní paní Mornštajnové, ale dle mého názoru tentokrát nevyužila potenciál, který téma nabízelo. I tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Na Hanu to zdaleka nemá, ale jinak i tato kniha mne svým způsobem oslovila. Hlavní hrdinky mi moc nesedly, sympatičtější byla Marie. V případě Magdaleny byla její povaha, velmi poznamenaná výchovou v domově, s největší pravděpodobností důvodem mojí antipatie k ní. V tomto případě tedy polehčující okolnost, ale jistá pachuť bohužel při čtení zůstala. Mnohem zajímavější bylo autorčino vykreslení polistopadové doby v alternativní podobě, to se četlo samo. Morštajnová je výborná spisovatelka, dnes to však bohužel za plný počet nebude.
Další kniha od paní Mornštajnové, kterou jsem přečetla za 1 den. Píše neskutečně poutavě a umí skvěle vykreslit mrazivou atmosféru rodinných dramat. Hana a Listopád se mi vryli pod kůži.
Autorku skoro nepoznávám. Z jiných jejích knížek jsem byla nadšená a nemohla se od nich odtrhnout, tohle je na ní dost slabé. Spisovatelka mě tentokrát zklamala. Souhlas s komentářem níže a nuda k tomu.
Na tuhle knížku jsem se dlouho těšil. Premisa se mi zamlouvala a začátek knížky byl velice slibný.. bohužel někde to paní spisovatelce začalo utíkat, v ději chyběly detaily, které jsou pro věrohodné vykreslení světa s alternativní historií stěžejní. Závěr knihy byl příliš uspěchaný a celkově mě vyloženě zklamal. Knížku nemůžu doporučit asi v žádném směru.. pro lehkou četbu je děj moc vážný, pro vážnou četbu zase moc jednoduchý a konstrukce dějin a světa postrádá detaily.
Možná jako dívčí román nebo příběh pro pamětníky oné doby může být dobrou četbou, koho ovšem zaujala myšlenka alternativní historie, bude nejspíš zklamán, jelikož zjistí, že celá kniha se točí velice těsně okolo několika ženských hlavních postav a dystopická alternativní realita polistopadového Československa zde slouží pouze jako originální kulisa.
Daleko víc než životní příběh obou hlavních hrdinek mne zaujala představa autorky, jak by se vyvíjel svět po listopadu 1989, kdyby to nevyšlo. Musím říct, že mi dost běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomil, že to možná viselo na vlásku a všechno tenkrát dopadlo úplně jinak, brrr. Zpátky ke knize - jak jsem už psal, příběh obou hrdinek mne trochu míjel, přišlo mi, že i autorka klouzala tak trochu po povrchu - mohla jít trochu hlouběji (navíc i zde několikrát zmiňovaná informace, že Magdalena=Lenka, mohla být zmíněna o něco dříve - sice jsem to začal po čase tušit, ale spíš jsem si myslel, že režim - v rámci utajení, dívky při umístění do domova přejmenovával. Každopádně toto určitě bude kniha, o které budu za 10 let vědět, že se odehrávala v "alternativní" historii po roce 1989, ale na postavy si téměř určitě nevzpomenu..
Ke knize jsem se dostala celkem tematicky teď v tomto období. Život v takovém zřízení je hrozný, jen doufám, že v našem státě a v současném světě už něco takového nikdy nenastane.
(SPOILER) Přečteno jedním dechem. Cítím zároveň nadšení, smutek, ale i vděčnost. Nadšení z toho, že jsem objevila autorku, která si mě získala už od prvních stránek. Užívala jsem si její styl psaní a lehkost, se kterou popisovala prostředí, postavy i jejich myšlenky. Nenachystala jim však zrovna veselé osudy. Smutnila jsem společně s nimi, když se jim život pomalu rozpadal jako domeček z karet a ke konci knihy jsem se už vzdala naděje na to, že je čekají lepší zítřky. Ale mělo to tak být. Kdyby příběh skončil šťastně, nezanechal by ve mně tak silný dojem. Teď ve mně bude ještě nějakou dobu rezonovat a zas a znova si budu opakovat, jaké mám štěstí, že jsem se narodila v demokratické republice.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Pro mě je román v současné chvíli nejprodávanější České autorky trochu zklamáním. Příběh Marie Hajné je až moc neskutečný aby se vůbec mohl v této době stát. Za druhé světové války určitě ano, ale nyní ne. Více mě zaujal příběh Magdaleny což je důvod proč knize nedám vysloveně špatné hodnocení. V Magdaleně jsem se občas hodně viděl a hodně vzpomenul na starší časy. I já byl v ozdravovně, ikdyž ne za komunismu a kvůli tomu abych přestal koktat. Bylo to na přelomu tisíciletí. To nepochopení okolí, žáků klasické základní školy a pevně daný a striktní život ve škole mi to připomněli. Až na to že tam byl u nás výborný kolektiv a vychovatelky ( ono by to jinak ve věku 6-9 let bylo pro ty děti i dva měsíce mimo domov o to těžší). Příběh Magdaleny tak byl skvěle vykreslen. Celkově na mě kniha i se zvláštním závěrem moc velký dojem neudělala. Podle toho co mi řekli lidé však mám s knihami od autorky pokračovat a příště si přečíst Hanu.
A jedna optimistická zpráva na závěr. Komunisté se nedávno poprvé od roku 1948 nedostali do poslanecké sněmovny! Děj Listopádu se nikdy stát nemůže..