Listy do neba
Ava Dellaira
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269181/bmid_listy-do-neba-fhl-269181.jpg
4
662
662
Začalo sa to úlohou na hodine angličtiny: Napíšte list niekomu, kto už nežije. Laurel si vybrala Kurta Cobaina, idol svojej sestry May. Zomrel mladý, rovnako ako ona. Laurel sa nápad zapáči a čoskoro má plný zápisník listov známym i menej známym osobnostiam, ako je Janis Joplin, Amy Winehouse, Jim Morrison a ďalší. Ani jeden z nich učiteľke neodovzdá. Spočiatku píše o bežných problémoch – nástupe na strednú školu, nových priateľstvách, prvej láske, o živote v rozpadnutej rodine. Napokon sa v nich zverí aj so svojím najväčším trápením, krutou skúsenosťou, ktorá ju poznačila na celý život. Stalo sa to v čase, keď na ňu mala May dozerať. Sestra bola pre Laurel stelesnením krásy a šarmu, no ak sa má zbaviť výčitiek a pochmúrnych myšlienok, musí si uvedomiť, že May mala aj svoje chyby.... celý text
Romány Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2015 , Yoli (SK)Originální název:
Love Letters to the Dead, 2014
více info...
Přidat komentář
Mám dojem, že od roku 2015 vychází stále více a více knih v žánru heavy contemporary, což je samozřejmě dobře, nicméně pro mě tohle byla úplně první záležitost z tohoto soudku. A myslím, že právě pro svou ojedinělost v té době měla kouzlo, které ostatním young adult knihám chybělo. Dotýkala se těžkého a silného tématu, ale čtenáři jej podávala jemně a s citem.
(SPOILER)
Přestože kniha obsahovala krásné myšlenky a nápad s dopisy mrtvým lidem mi přijde originální a pěkný, kniha nebude mojí oblíbenou. Největším problémem téhle knihy mi přišly postavy. Nenašla jsem žádnou, která by mi byla sympatická. Laurel mi přišla strašně ufňukaná (vím, že jí umřela sestra, ale i tak), v průběhu knihy se strašně změnila (byla obyčejná, tichá myška a pak začala kouřit a pít alkohol, je jí 15) a chovala se nesmyslně. Její sestra (předtím než umřela) pila do opilosti, kouřila, chodila na tajňačku na párty a byla něco podobného jako Aljaška z Hledání Aljašky. Laurel ji měla jako svůj vzor, což bych já vůbec neudělala. Ostatní postavy mě buď také štvaly nebo byly nevýrazné. Také se mi nelíbilo časté kouření a pití alkoholu. Při čtení jsem chytala depky a byla jsem znechucená a znuděná. Dvě stě stránkovou knihu jsem četla týden, což vypovídá o tom, že mě moc nebavila. Závěrem, kniha si určitě najde svoje oblíbence, já mezi ně ale nepatřím. Četla jsem i lepší YA romány.
~
5*/10*
Tohle dílko se mi líbilo. Mám ráda příběhy tohoto ražení. Vyprávění příběhu skrze dopisy bylo originální a za mě skvělé. Bavilo mě dozvídat se informace o osudech slavných zemřelých. Navíc většina z nich jsou i mí oblíbenci. Jenže.. to byl ten nejhlavnější důvod, proč jsem knihu četla a vlastně po ní i sáhla. A tak trochu jsem čekala, že tam toho bude víc. Dopisy a slavné osobnosti jsou hlavním tahounem celého románu. Hlavní postava se tak nějak hledá, takže není vůbec výrazná. Někomu to tedy nemusí sedět. Protože je pravda, že námět je originální, ale napsané to mohlo být trošku lépe. Ale zase na první knihu dobrý ne? :)
Závěrem - mně se líbila, ale chápu, že z ní není každý úplně odvařený.
Moje oblíbené YA.
Úkol ve škole zněl jasně. Napsat dopis někomu mrtvému. Mladá Laurel si vybrala Kurta Cobeina. Ale taky Amy Winehouse, Jimma Morrisona, Rivera Phoenixe, Janis Joplin nebo Heatha Ledgera. V dopisech se jim svěřuje s tím, jak jí chybí sestra, která zemřela za nepříliš jasných okolností, matka, která ji odstřihla, jak je těžké najít přátele s další strasti a radosti. Moc dobře se četla.
Pod horou filozofie se ukrývá celkem jednoduchý příběh s šokujícím tajemstvím. Víte, co se děje, ale stejně vás to nutí číst dál. Přelouskat všechny ty depresivní myšlenky, abyste konečně odhalili celou pravdu. Nemám z té knihy po dočtení dobrý pocit, ale chápu její důležitost.
Ach bože, proč já se na každou ,,heavy contemporary ya" tak těším, když vím, že všechny jsou o tom, že dívka blízká hlavní hrdince/hrdinovi byla obtěžovaná a pak zmizela/zemřela. Do konce jsme napínáni a patláme se s otázkou, zda jsme ji tedy znali nebo ne.
Toto by samo o sobě nebylo špatné, kdyby to tu nebylo už tolikrát. Všechny tyhle příběhy (Byla jsem tu, Tady končí svět, Paper towns...) jsou psány de facto podle šablony.
A bohužel se setkáváme s klasickým nešvarem tohoto žánru - nijaké postavy. Prostě další lidé ze střední, nic nového pod sluncem. Nic mě nedonutilo je mít ráda a nějak řešit jejich osud. Na začátku se navíc chovaly nereálně - to jako můžou být bff za jeden týden?
Druhá půlka o trochu lepší, ale žádná sláva... Jen pár hezkým myšlenek a citátů
Když jsem si Dopisy před několika lety přečetla poprvé, tryskalo ze mne všemi póry ohromené nadšení. Možná to bylo tím, že v té době jsem teprve pozvolna začínala objevovat tajemné hlubiny young adult žánru, a tahle knížka pro mě představovala určitý zlom - první krůček po rozviklané lávce spojující svět dospěláků a dětí. Možná by si lidé neměli kazit hezké vzpomínky snahami o objektivnější náhled. Možná jsem byla až moc zvědavá, zda nyní uvidím knížku v novém světle, když jsem zčásti odhodila své snové brýle.
Je zajímavé porovnat, jak na nás určité věci v průběhu času působí naprosto odlišně.
Nechci tím snad říct, že by se mi Dopisy vyloženě nelíbily - věřím, že pro mnohé dospívající mohou mít své kouzlo, stejně jako ho kdysi měly i pro mne. Jelikož jsem však již zkušenějším plavcem, nějakou tu dobu brázdícím vody young adult, neubráním se srovnání. Stačí se jen podívat na autorčino druhé dílko Kdybych tě našla, jež mě nedávno zcela očarovalo. Už jen proto nelze Dopisy jen tak odsoudit, neboť v nich můžeme nalézt stopy po jejím neotřelém vypravěčském stylu zaměřeném především na pocity, slovy vyjádřené vnímání a prožívání. Řekla bych, že tohle je specifikum young adult literatury, díky němuž je tak vyhledávaná - dokáže otisknout prchavé myšlenky a dojmy do slov, přetvořit pocity do vět a umožnit vidět svět hýřící barvami a nekonečnou kakofonií tónů.
„Zjistila jsem, že člověku někdy v těle uvíznou určité chvíle. Zadrhnou se vám pod kůží jako štěrkovité kamínky údivu nebo smutku nebo strachu a všechno ostatní je obrůstá. A kdybyste nějak nešikovně spadli, jeden z nich by se mohl uvolnit. Mohl by se vám rozpustit v krvi nebo by z něj mohlo něco vyrůst. A někdy, když se ven dostane jeden, uvolní se všechny.“
Samotné téma není nijak originální, přestože je smutné a nelehké - sexuální zneužívání, úmrtí sourozence, hledání své vlastní cesty životem. Spíše než téma oceňuji opravdu styl vyprávění a formu dopisů slavným mrtvým osobnostem, díky nimž jsem se něco dozvěděla také o jejich spletitých osudech. Pokud však váháte, po které autorčině knížce sáhnout, rozhodně bych zvolila spíše Kdybych tě našla, která v sobě nejenže skrývá překvapivě trefné myšlenky, ale navíc může nabídnout i originální zápletku.
Tuto knihu jsem četla už po druhé, hlavně proto, že když jsem ji před dvěma lety četla poprvé, velmi mě dojala a pamatuji si že to byla první kniha u které mi ukápla slza. To se u re-readingu sice nestalo, ale i tak to je krásná, dojemná a velmi silná kniha.
Má podle mě velmi originální nápad a zpracování, kdy je celá kniha odvyprávěná v dopisech pro různé mrtvé známé osobnosti. Co se mi na ní velmi líbilo je, že jsem se dozvěděla něco málo i o životě lidí, kterým Laurel (hlavní postava) dopisy psala, protože do té doby jsem znala jen pár jmen a nic víc.
Kniha je poměrně čtivá, ale obsahuje i nějkteré nudnější a zdlouhavější popisovací části, přes které jsem se však rychle prokousala a nebylo to žádné urpení. Trošku mi vadilo, že Laurel se v hodně částech příběhu stále opakovala a neposouvala se nikam dál (když mluvila o May) ale vzhledem k tomu, v jaké situaci byla, je to asi pochopitelné.
Shrnulo bych to tak že je to moc pěkná, originální a dojemná kniha, která sice nebude moje nejoblíbenější, nesednu si z ní totálně na zadek, ale něco ve mně přesto zanechala. Dala bych jí tak 89%.
Laurel , hlavní hrdinka knihy, a její spolužáci dostanou na začátku školního roku od své učitelky angličtiny a literatury za úkol , aby napsali dopis někomu , kdo zemřel.. Prostřednictvím příběhu slavných , resp. útržků z jejich života , které ji nějak zaujaly a připomněly ji její vlastí život, popisuje svůj životní příběh a my se prostřednictvím jejích vzpomínek dozvídáme , jak ji minulost ovlivnila do současnosti a čím vším si procházela před smrti své sestry i po ní...Velice zajímavá kniha....
Milá kniho Dopisy na konec světa,
nepíšu dopisy mrtvým , nepíšu ani živým, ale často píšu v mé mysli dopisy svým známým s tím, že je ráno až sednu k počítači napíšu. Vlastně si je tak předepisuju .
Příběh Lauren mě okouzlil a dostal hned od začátku. Smutné a těžké téma ze smutné doby , protkané poezií a kozlem všednosti. Autorka udělala z Lauren duši lapenou ve svém vlastním světě, zakuklenou do vzpomínek , zachycující detaily , okamžiky, doteky a vuně, které už pominuly, už nejsou. Křehkost citu a neskonalý smutek Lauren utápí nejdřív v mlčení , pak v lásce, v hledání lásky a potřebou někam patřit, někoho mít a tak pije kouří, utíká a lže, je aby byla jako všichni, aby byla jako May , a potom pochopila, že tím to nebude, že musí být sama sebou .Krásná obálka , dobrá kniha.
Svým způsobem krásné, ale přitom tíživé a bolestivé. Tak bych asi definovala tuhle knihu. Román se zabývá hodně těžkým a silným tématem, které mi přijde (bohužel) v určité míře dost aktuální a o kterém by se mělo mluvit. Líbil se mi přitom ten způsob, jakým je to napsané. Forma dopisů, které jsou adresované zesnulým lidem, mi přišla jako zajímavá volba, díky čemuž se mi kniha dost dobře četla. Líbil se mi autorčin styl psaní, který byl plynulý a úměrný čtenářskému publiku, kterému je kniha určena především. Čímž se ale zároveň dostávám k tomu, proč jsem nedala plný počet hvězd.
Už jsem to psala u více knih z žánru young adult, ale na YA knihy jsem asi fakt už příliš stará. Ano, pořád YA knihy čtu, pořád mne svým způsobem zajímá tato produkce. Ale jelikož už nejsem úplně součást toho mladého publika, pro které je young adult psáno a vydáváno, nedokážu to už ve většině případů tolik ocenit. Na mne byla tato kniha přeci jen až příliš jednoduše napsaná a asi na mne neměla takový dopad, jako kdybych to četla v tom věku 15-20 let. Autorčin styl psaní je fajn, ale osobně bych to snesla napsané do větší hloubky a více rozpracovaněji, možná více syrověji a více na dřeň. Ale jinak kniha svůj účel splnila. Zajímavé a důležité téma, velmi solidně pojaté, napsané velmi přístupnou formou. Určitě mohu doporučit. A jste-li cílová skupina pro žánr YA, asi vás kniha zasáhne o něco víc než mne.
Kniha se mi líbila, i když už nesplňuji věkovou kategorii, pro kterou je určená. Myslela jsem si, že dopisy budou adresované May, proto jsem byla trochu překvapená, když první dopis začínal slovy: "Milý Kurte Cobaine...".
Příběh byl zajímavý, lehce napínavý i dojemný. Laurel mi trochu připomínala mě samotnou na začátku střední školy. Taky jsem pořádně nevěděla, kdo vlastně jsem a nejradši jsem sedávala sama někde vzadu. A i ty svačiny... jak bylo potupné, vyndat z batohu svačinu z domov... :D
Už několik let zpátky jsem slyšela o této knize a dlouhou dobu jsem ji měla na seznamu mezi knihami, které si chci přečíst. A teď se to konečně uskutečnilo. Asi jsem čekala víc. Ta obálka je skvělá, nápad psát mrtvým slavným osobnostem je taky dobrý nápad, ale ten děj už nebyl tak zajímavý. Kniha je spíše mířená na mladší cílovou skupinu, než jsem já.
Myslela jsem, že to bude taková ta young adult knížka, ve které se hlavní hrdinka zamiluje do nějakého kluka, začnou spolu chodit a možná ke konci knihy se rozejdou. NE. "Láska", která byla mezi Laurel a Skyem (což mi mimochodem připomíná spíše dívčí jméno) mi nepřipadala věrohodná. Já jsem jim to prostě nevěřila.
Po pár stránkách mi Laurel začala připomínat jinou hrdinku z jiné knihy (Odpusť mi Megan). A začala jsem doufat, že se to nějak změní, že to nebude "kniha na jedno brdo". Bohužel k tomu nedošlo. Sice to byl trošku jiný problém, ale ve výsledku dost podobný.
Laurel mě brzo začala štvát svým chováním, to jak nic pořádně nedořekne, (to byl spíš autorčin záměr napínat čtenáře až do konce), ale mě to tam prostě vadilo, snažila se to jen natahovat.
Další takový problém mi přišli její kamarádky Hannah a Nathalie, které byly samozřejmě do sebe zamilované, což mi přišlo až moc vnucované. Kniha nemusí být populární, jen tehdy kdy se tam vyskytuje homosexuální pár.
Od poloviny knihy jsem začala tak trochu chápat její chování a uvědomila jsem si, že nebude asi úplně psychicky v pořádku. A v tom jsem se ujistila, když konečně řekla celý příběh ohledně May. V ten moment mi její chování a úmrtí blízkého člověka připomnělo knihu Ten, kdo stojí v koutě.
Nevím od knihy jsem asi čekala víc, příběh mě sice bavil ale vůbec mi knížka nepřišla čtivá. Naopak forma dopisů slavným osobnostem mě zaujala a jelikož jsem většinu znala jen podle jména ( prostě mladší generace no) tak jsem byla ráda že jsem se dozvěděla i jejich příběhy a ne jen ten hlavni hrdinky.
2,5. Kniha je úplně obyčejný příběh, který už jsem četla několikrát v jiných knihách. Často nepotřebné a nezajímavé části.
Jak už stojí na obálce knihy - "Tvoje kniha mi zlomila srdce a jednotlivé kousky zase slepila dohromady." Lépe bych pocity z celé knihy nenapsala. Pro dospívající mládež? Možná. Jsem z knihy nadšená. Slzy jsem měla na krajíčku hned několikrát a na konci už se to nedalo vydržet a ukáply. Někomu se zdá Laurel, jako ufňukaná, kdy se ona sama v sobě hledá. Kdo by se z nás ale v jejím věku po ztrátě velmi blízké osoby, jejíž smrt si kladu za vinu nechoval alespoň podobně. Navíc se mi líbila, že během čtení jsem se mohla dovědět něco o osobnostech, kterých adresovala své dopisy. Hrozně ráda bych zde k této knize napsala opravdu pěkný komentář, ale ten příběh si mě vzal tak moc a vyvolal ve mně tolik emocí, že asi nebudu schopná napsat to lépe. Strašně myšlenek ke mně během čtení dolehlo a já si toho tak nějak uvědomila strašně moc a to můj vlastní život ani trošku neubíhá po podobných liniích příběhu. Nemám prostě slov. Skvělá kniha.