Lord Mord
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115689/bmid_lord-mord-ntD-115689.jpg
4
555
555
Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem zmaten. Autor má nepochybně skvělý jazyk i vyprávěcí styl, dokáže vystihnout atmosféru a to co je největší jeho devizou je, že ví o čem píše. To nejsou jen nastudované reálie pro účel napsání románu, ale je zřejmé i z knihy Sedmikostelí, že Urban starou Prahu miluje a vnímá její genius loci, to co vyzařuje dosud a dokáže proniknout do toho co vyzařovala kdysi, před svým částečným zneuctěním asanací (mimochodem, kdo ví něco o tom jaký je skutečný stav starých pražských paláců dnes, ví, že to jsou víceméně bohužel již jen kulisy. Že proběhla tichá, neveřejná asanace útrob těchto úctyhodných domů, a to co zůstalo ponechané aby klamalo turisty jsou jejich venkovní štíty a fasády).
Druhou věcí je kniha samotná, která bohužel místy má slabá místa. Neškodilo by text trošku ujařmit, už po padesáti stránkách člověka trochu víc unavuje číst neustále o prostitutkách a o tom co se nimi dá dělat. Stejně tak zdlouhavých, skoro Stendhalovských popisů situací, jako je např. bezvýznamná scéna koupě hodinek, dialogů postav o ničem, vzpomínek na různé sexuální zážitky. Prokousat se přes první polovinu knihy prostě dalo zabrat a přemýšlel jsem, že ji odložím (což jak jsem četl zde není jen můj pocit). Uznávám ale, že poslední třetina knihy mi to vynahradila. Objevilo se tam konečně několik dobrých úvah, na které jsem do té doby čekal, ocenění přátelství mezi lidmi a krev zvláště rozproudil takřka westernový konec.
Co jsem však asi ocenil nejvíc byly autorovi rafinovanůstky, průniky z fikce do reality - třeba scéna z obrazu Jakuba Schikanedera Sebevražda služky, dávání jmen postav podle skutečných osob - Ignacius Hermann, bratři Urzidilové, Otka Meyrinková, doktor Hofmann a další.
Můj první (a zatím poslední) Urban. Brzy si dám ale nějakého dalšího. Je to chvílemi takové moc chtěné, trošku občas exhibice autora a snaha šokovat za každou cenu, ale literární a jazyková kvalita se tomu upřít nedá. Jen to asi nebude úplně pro každého, ale za mě spokojenost - ne nadšení, ale spokojenost. Prostředí zajímavé, zápletka rovněž tak, občas postava s evidentně současnou předlohou a trochu (dost) té mystiky k tomu.
Odříkaného chleba největší krajíc. Opět kniha, kterou jsem na první pokus odložila. Nechápu. Autor mi svým stylem i dějem a dobou zasazení děje naprosto sedl. Kniha mě do sebe vcucla a po přečtení posledního slova teprve vyplivla zpátky do reality. Ač nejsem kdovíjaký obdivovatel Prahy, v tomto podání mě vylíčená v dané době a v konkrétní atmosféře baví. Špína, děvky, omamné látky a povalečství, přece však se svými ideály v podobě zchudlého šlechtice, jsou úchvatnými spojovacími prvky příjemně poskládaného příběhu, do kterého autor musel vložit i nemálo poznatků ze staré Prahy, jak územního rozpoložení, tak politické situace, na čemž také vlastně příběh stojí.....
Tajemná, temná a poživačná Praha konce 19. století se v této skvělé knize rozprostře přímo před námi a nepustí čtenáře dokud není dočteno. V některých pasážích jsem si připomenula originální mystiku spisovatele Meyrinka a jeho Goléma. Geniální hra se slovy, pocity a atmosferou doby a přitom vše prozařuje napětí detektivního příběhu. Doporučuji.
Knihu jsem poslouchala jako audio a moc se mi líbila. Tak geniálně zachycená atmosféra staré Prahy, tak krásně se nechat vtáhnout do starých uliček, o kterých člověk jenom sní, zakusit křivolaká zákoutí a být svědkem neřestí ve starých nevěstincích. Nevím, jak to pan Urban dělá, ale jako by dokázal v člověku rozeznít utajenou lásku k milým místům...
Konečně můžu po druhém přečtení napsat komentář. Lord Mord je první kniha, kterou jsem od Urbana četla a díky ní jsem se do jeho knih zamilovala. Baví mě ty jeho mírně absurdní, více či méně zvrhlé příběhy se skvělou atmosférou. V Urbanových knihách se většinou stává architektura skoro samostatnou postavou, kolem které se točí veškerý děj. Zároveň tvoří i neopakovatelnou atmosféru. V Lordovi se nejedná o konkrétní budovu, ale o celou starou Prahu. Prahu takovou, jakou už ji nikdy neuvidíme a díky Adimu a jeho přátelům se můžeme projít jejími uličkami. Zároveň se otřeme i o politickou situaci konce 18. století. Dobu, kdy Češi stále snili o vlastním státě.
Grafická úprava knihy je úchvatná.
Pro mě jako milovníka staré Prahy je tohle klenot! Perfektně vykreslená ponurá atmosféra židovského města a jeho křivolakých uliček, nevěstinců, dláždění, kašny, temná zákoutí, pár vraždiček, zkrachovalý hrabě "feťák"... prostě literární delikatesa!! Miluju ho!
Česká fantastika si mne dokonale podmanila, sáhl jsem tedy po další knize od Miloše Urbana. Lord Mord je hodnocen lépe než Sedmikostelí a tím jsem byl nadšen, zdálo se tedy, že volbou této knihy jsem nemohl udělat chybu. Hlavní hrdina, hrabě Arco, jakoby opět vypadl z povídek Edgara Allana Poea a toho já tuze rád, místo opia nebo laudána však koketuje s mladým panem heroinem. Byl jsem zvědav, jak tenhle flirt dopadne. Nu, kniha má velmi pomalý rozjezd, příliš dlouho se děje příliš málo, měl jsem pocit, že zhruba v jedné třetině zcela ztráci dech a znovu ho nabírá až někde před polovinou, ale je to dech krátký a mělký, jako dech hraběte Arca. Stále jsem si nebyl uplně jist, o čem kniha vlastně je, jistě, opět tu máme obžalobu moderní doby a jejích vymožeností, které každého romantika naplňují odporem, čistá detektivka to však není a potenciál heroinové závislosti mi připadal také poněkud nevyužit, mohla z toho být variace na Trainspotting z přelomu 19. a 20. století. Takže tu máme od každého trochu a nic pořádně, bavilo mne to, ale čekal jsem trochu víc, Sedmikostelí se mi četlo mnohem lépe.
Asi jsem od knihy čekala něco trochu jiného. Příběh jako takový se mi líbil, stejně tak pěkně vylíčené pražské prostředí a rozuzlení příběhu. Nicméně jsem měla trochu problém se stylem psaní a mnou neoblíbenými vleklými popisy všeho možného i nemožného, což můj dojem z tohoto dílka trochu srazilo.
O Miloši Urbanovi jsem nikdy předtím neslyšela a tenhle dokonalý román pro mě byl velmi milým překvapením. :-)
Postupné budování atmosféry s popisem i těch nejtitěrnějších detailů je úžasná práce. Jako detektivní příběh to rozhodně nevnímám, to je jen doplněk úžasného světa, kde jsem hned zatoužil chvíli pobýt, tedy jako minimálně šlechtic, samosebou. Příběh je vláčný, pomalý, postupně stavěný a u jiných knížek bych vytkl slabý děj, ale tady ne. Tady mělo všechno svůj smysl a řád a nic mě nenutilo hltat stránky, už abych se dozvěděl, kdo, nebo co je hybatelem a v klidném tempu jsem si vychutnával každou stránku. Klobouk dolů!
Měla jsem jako audioknihu načtenou Urbanem. Dost mě to bavilo. Myslím si, že znalec reálii asi chytil daleko více skrytých vtípků a narážek...škoda pro mě. Já se aspoň bavila bratránkovými idiomy a veselou parafrázi Jakešova projevu.
Vůbec mi to nesedlo. Autor sice má velkou slovní zásobu a chvílemi to je opravdu dobré čtení, ale dvě třetiny je opravdu úmorných a vleklých. Hlavní hrdina mi byl mimořádně nesympatický, až tak, že jsem mu přál aby přišel Masíčko a udělal s ním krátký proces. Bohužel.
Výborná kniha; Miloš Urban opět dokázal, že pokud najde nosné téma a dokáže ovládnout své fabulační mánie a snahu zkombinovat i nemožné do jednoho konglomerátu (často nepříliš fungujícího), pak je to pan spisovatel, který umí napsat kvalitní a přitom čtenářsky přitažlivý román. Hrabě Arco je de facto ostudná existence, kterou není snadné si oblíbit: nevěnuje se žádné rozumné činnosti, pije, většinu času tráví v nevěstincích (a krom toho si vydržuje milenky), neudržuje kontakt s rodinou a nestará se o rodinné statky. V okamžiku, kdy začne bojovat proti asanaci, mu však chtě nechtě musíme držet palce. Protože pohled hraběte Arca je vlastně náš (a samozřejmě autorův) pohled: to, co kdysi vnímali jako rozhodný krok k modernímu městu, jako příklad progresivity, jako odstranění špíny a hygienické závadnosti, to my chápeme jako necitlivé zasažení do historické podoby města a jako barbarství, kterému padlo za oběť mnoho úžasných stavebních památek. Protože asanace byla mnohdy opravdu plošná a jejím vykonavatelům bylo jedno, zda ničí chudinskou čtvrť nebo domy sahající svým původem do renesance. Netýká se samozřejmě jen Prahy a Paříže, ale i dalších měst, třeba Brna. Urban naprosto úžasným způsobem vylíčil nejen tento boj a příchod "moderních" časů, ale i atmosféru Prahy té doby, národnostní boje, byrokratický duch habsburské monarchie, působení tajné policie i úpadek (samozřejmě nejen finanční) šlechty jako stavu. A přirozeně i prostředí, ve kterém se pohyboval vrah jménem Masíčko; obě linie vyprávění se báječně proplétají a nakonec se ukáže, že spolu souvisí způsobem více než významným. Pokud pomineme poněkud podbízivý název, pak jedině závěrečné odhalení a role Manyho je poněkud přitažená za vlasy (vždyť i on byl šlechtic a přes veškeré osobní problémy by jistě nepřekročil určité společenské hranice). Na druhou stranu díky za poměrně realistické zakončení románu.
Prach ze stavebního ruchu asanace pražského židovského města, zhýralost bezstarostného šlechtice, nenasytnost pražských radních a pach syrového masa z přízračného Masíčka. To všechno cítíte díky Urbanově vypravěčského umu jako na vlastní kůži.
Praha, fin de siecle a příběh s prvky hororu? To je kombinace podle mého gusta.
5/5
Velice pěkná "detektivka", v níž se zpočátku nic moc neděje, ale samotná zápletka přichází až o mnoho později, přesto si stojí na ni počkat..;-) Je to příběh o strmém pádu šlechty na přelomu 19. a 20. století, o zhýralosti a "nemoci židovstvím"....Vřele doporučuji milovníkům magického realismu, ke kterému Urbanova próza směle směřuje...:-)
Báječná a skvělá. Teď se však budu kradmo ohlížet přes rameno, zda někde v posledních koutech Josefova nečíhá Masíčko..... :-)
Dobře, že to skončilo vcelku realisticky, bála jsem se, že máme opravdu tu čest se "strašidlem", to by mě asi znechutilo. Krásně popsaná atmosféra katastrofálně se odvíjející asanace, nevěstinců a především Židovského města pražského. Jen se mi stále nějak nedařilo mít ráda hlavního hrdinu, těžko říci proč. Možná pro jeho sebestřednost, vulgárnost a životní styl i postoj. Trochu mi vadilo neustálé líčení sexuálních příhod, to myslím, nebylo nutné. Některé pasáže mi připadaly úsměvné (např. když si hrabě Arco koupí pro nedostatek peněz nármakové hodinky a přepovídá jim velkou budoucnost), což přidávám k dobru. Konec vypadal, jako by se autor snažil o rychlý spád, dramatičnost, ale v závěru z toho vznikl spíš tak trochu chaos.
Každopádně milá a čtivá kniha.
Štítky knihy
drogy Praha aristokracie, šlechta česká literatura židovské pověsti Josefov, Židovské město (Praha) konec 19. století asanaceAutorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Od Miloše Urbana jsem zvyklá na skvělou literární fabulaci, na děj, který vás chytne a nepustí až do konce. Kdybych si nevybrala knihu jako součást čtenářské výzvy, asi bych ji nedočetla. Kniha je pomalá, zbytečně zaplavená detaily z doby asanace starého židovského města. Chytlavých je asi posledních 50 stran, což je celkem smutné, protože většina čtenářů se po tak nudném úvodu ke konci ani nepropracuje. Zajímavé je také vykreslení poměrů panujícím v Josefově v době asanace starého města a prostředí tzv. vykřičených domů. To je však trochu málo. Autorův vztah k ženám je podobný jako vztah zákazníka v řeznictví k masu na krámě. Román mi trochu připomíná Pražský hřbitov od Umberta Eca, zejména svou rozvláčností a také tématy souvisejícími se židovskou kulturou, možným spiknutím apod. Celkově dávám palec dolů, autor umí i lepší kusy.