Losos v kaluži
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353794/bmid_losos-v-kaluzi-d6e-353794.jpg
4
1724
1724
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!... celý text
Přidat komentář
Od Markéty Lukáškové jsem ještě nic nečetla, jen slyšela pár dílů podcastu "Příběh, který se opravdu stal".
Obecně mívám problém s knihami, které jsou psány hovorově, tak jsem si myslela, že to ani nevydržím. Ale v druhé kapitole nastoupila babička a hned to bylo jiné vyjadřování než od vnučky. Přišlo mi to jako skvělý nápad. A přibližně když jsme se dostali k nebi a peklu, tak už jsem se do příběhu zamilovala. Líbilo se mi, určitě doporučím k přečtení svojí mamce.
Anotace nám vlastně představí Barboru, která by měla být jako “normální holka. Která není extra krásná a prostě si žije obyčejnyl život.
Fajn, začala jsem číst a hned od první stránky mě Barbora štvala ani nejde popsat slovy jak. Jakože pokud Vás má hlavní postava provázet celou knihou.. a už u první stránky byste nejradši aby ji přejel autobus. Tak je něco špatně.
Byla jsem ráda, že se střídaj pohledy mezi Barborou a Miladou.
Milada byla ze začátku fajn, líbily se mi její kapitoly a její vyprávění. Do té doby než umřela a dostala se do nebe. To nemluvím o tom “románku v neby to bylo teda taky dost ujetý.
To jsem si řekla co tohle sakra je (popisovat vam tady celé nebe nebudu, protože nechci prozrazovat moc děj)
Vlastně celou dobu co jsem knihu četla jsem si řikala co tohle sakra je?
“Dělo se tam páté přes deváte, za mě kloudně kniha neměla smysl.. a nic mi teda nedala.. jen možná to abych se nevracela k bejvalému.
Každopádně to co tam pak vymyslela autorka s Václavem mi teda vůbec, ale vůbec nedávalo smysl..
Prostě nechápu kde kniha nabrala tolik kladného hodnocení nebo mi asi uniklo něco co ostatním ne. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Za mě tahle kniha fakt ne.
Oddychovka na jeden večer. Chutná jednohubka, která se chroupe v podstatě sama. Hodně jednoduchý příběh viděný dvojíma očima - Báry a babičky Milady. Bára se po jejím odchodu v životě plácá a babi to všechno pozoruje z nebe,komentuje a snaží se jí pomoct-toliko k příběhu. Místy jsem vyprskla smíchy, protože některé komentáře cynické Báry mě naprosto rozsekaly. A pojetí posmrtného života? No proč ne? Nebe-peklo-vševědoucí Bůh( momentálně žena?)-v “přijímači krásný archanděl Gabriel, možnost posílat blízkým znamení, v nebi vše v bílém,vždy čisto, uklizeno a nádherné počasí- joj, kéž by zítřky na věčnosti byly takové. A v současném životě je vlastně všechno právě tak, jak má býtMilé čtení - a konec sladký, všechno sladké
Třetí knížka, kterou jsem od autorky četla a dost mi připomínala Vlaštovku v bublině.
Jen s tím rozdílem, že v Lososovi se prakticky nic neděje. Nikdo se nikam neposune, nic není rozhřešeno (i když jsou nějaké náznaky, kam by se co mohlo ubírat).
Vlastně se tam v podstatě jenom chlastá a kouří.
Nelogičností je tam taky hromada (fakt někdo normálně dá bejvalákovi duplicitní klíče od své pozůstalosti? Je jedna pohlednice z mládí zárukou toho, že tam ten člověk pak někdy v budoucnu skončí?).
Ale čte se to pěkně, takže kdo chcete něco malinko depresivního, leč nenáročného, klidně po ní sáhněte.
Palec nahoru za rozdíl mezi Nebem a Peklem, a za to, že autorka je v některých ohledech velmi kreativní.
Přečteno jako příprava na listování. Líbil se mi příběh a konečné dospění a smíření hlavních postav. Jen občas mi některé infantilní kousky nesedly. Ale další knížku autorky si někdy přečtu...
Knížku bych si asi dle anotace nevybrala, ale chtěla jsem od autorky něco (na doporučení) kamarádky přečíst. A vlastně jsem se před začátkem četby docela bála, že mě to nebude vůbec bavit a musím uznat, že mě to mile překvapilo. Kniha neměla žádný závratný děj, bylo to hodně o nějakých pocitech a myšlenkách, ale netradiční motiv mě docela zaujal a četlo se to pěkně.
Tento typ knih čtu velmi málo, vybrala jsem si ji spíše náhodně. Ovšem příběh se mi moc líbil. Styl už trochu pokulhával, ale šlo to přehlédnout.
Audiokniha - načteno dobře. Bylo fajn, že je to načteno 2 interpretkami. Jedná hvězdička za Jenovéfu a druhá za Libušku.
Jinak spíše zklamání. Kolik možnosti pro několik postav. Přesto je to o ničem. Celou dobu jen čekám ... vlastně až bude konec :o(
Humor jsem tam nenašla... spíš depku.
Autorku jsem znala diky podcastum, a proto jsem se rozhodla i pro jeji knihy. Vubec jsem nevedela, do ceho jdu, takze to bylo trochu prekvapko. Prvni stranky rozpacite, ze se jedna o tak zavazne tema, ale pozdeji me to pohltilo a hodne bavilo. A jestli nebe funguje tak, jak je v knizce popsano, tak uz se o sve zesnule blizke vubec nebojim :))
Bárka se v životě plácá jako losos v kaluži. Rázně a odhodlaně se rozejde s Václavem, se kterým byla v poslední době už jen ze setrvačnosti. Život jí však udělí bolestivou ránu ve chvíli, kdy umře její milovaná babička. Obnovení vztahu s Václavem se najednou nezdá jako tak špatný nápad, vzhledem k tomu že Bárka potřebuje někoho, o koho by se v tomto smutném období mohla opřít. Z nebe to všechno sleduje babička, která ale dobře ví, co je Václav zač. Nikdy se jí ani nelíbil, jenom ho nechtěla své drahé vnučce vymlouvat. Nyní ale musí zakročit, proto Bárce dává z nebe různá znamení. Těm ale cynická vnučka nejprve nechce vůbec uvěřit..
Losos v kaluži má jednoduchý příběh, u kterého si odpočinete a pobavíte se. Miluju Markétin humor a při čtení jako by mi v hlavě zároveň běželo audio vyprávěné jejím hlasem. :o)) Kapitoly psané z Bářina pohledu se střídají s kapitolami popisované pohledem babičky Milady. Nejprve jsem se musela trochu srovnat s autorčiným pojetím nebe, ale časem jsem si zvykla. Ačkoli bylo chování Báry někdy na facku, jsem ochotná jí to odpustit. Bára totiž není typicky kladná hlavní postava, ale má svoje chyby, zlozvyky atd. Jenže to máme všichni - a právě tím mi byla blízká.
"Meditovat podle mě znamená, že člověk prostě čumí do blba. A když má zavřený oči, tak čumí do blba vnitřně. Ano, meditace je vlastně takový čumění do svýho vnitřního blba. A to je asi tak všechno, co jsem vymyslela první den na pláži."
4/5 *
Bára se vyrovnává se smrtí babičky a se svými bolístkami, které si nese. Byla mi nesympatická svým cynismem a negativním postojem. Nečekejte žádný propletený příběh. Kniha je založena spíš na myšlenkách Báry a babičky. Kapitoly se střídají - z pohledu Báry a z pohledu babičky. Překvapilo mně autorčino pojetí nebe, ale ve výsledku mi přišlo divné a nesedělo mi. Ale musím říct, že je kniha super čtivá, místy i zábavná a autorčin styl mi naprosto sedl. Určitě si přečtu i její ostatní knihy.
Po prvních kapitolách jsem si říkala, že to bude náročné čtení, protože má Bára příšerně štvala svým chováním. Nemůžu říct, že bych ji do konce vzala úplně na milost, ale vzhledem k tomu, co si prožila, jsem dokázala pochopit, proč se tak chová. Měla ovšem některý neskutečně dobrý hlášky, obzvlášť mi utkvěla v paměti tahle:
"Meditovat podle mě znamená, že člověk prostě čumí do blba. A když má zavřený oči, tak čumí do blba vnitřně. Ano, meditace je vlastně takový čumění do svýho vnitřního blba."
Druhá strana vyprávění z pohledu babičky Milady mě bavila víc. Mám ráda různé vize, co bude po smrti, v knížkách mě to hrozně baví. Neříkám, že bych takovéhle nebe/peklo chtěla, ale bavilo mě to.
Celkově to bylo fajn čtení s nějakými ale. Nemyslím, že by mi nějak zvlášť utkvěla v paměti, ale nelituju, že jsem si ji přečetla.
Knihu jsem četla ve společném čtení. Musím říct, že to má samo o sobě přidanou hodnotu. Kdo nezná, v rychlosti vysvětlím, na instagramu nebo i klidně na messengeru se domluví pár čtenářů, je jedno jak velká skupina je, čím víc, tím líp a ti většinou čtou knihu týden, každý den přibližně stejný počet stran. Každý den večer se může hodnotit daná část, co se komu líbilo/nelíbilo, čemu nerozuměl, jak se mu líbí chování postav.
Sarkasmus s kterým je kniha psaná, hlavně postava Báry se mi zamlouvala moc. Řešila prostě běžné problémy života a řešila je po svém a s ironickým nadhledem. Některé části byli opravdu vtipné.
Kniha se střídala po kapitolách Bára, Milada (babička, které Barču vychovala), ale občas i nějaká jiná postava vyprávěla. Ze začátku knihy mi seděli obě části, od prostředka knihy, kdy se změní okolnosti okolo Mileny, babička umře, už mi to sedí méně.
Když to posoudím jako celek je to určitě dobrý nápad, jak by mohlo vypadat nebe a peklo. Každý si to něco, představujeme jinak, ale mně nesedělo, že v nebi fyzicky prováděli činnosti jako na zemi
A přála bych si další strany, alespoň dvě až tři. Maličko useknutý konec
Vtip autorky mi seděl, kniha odsejpala a kdyby přece jen to byla pravda o nebi, tak se tam těším :).
Kniha mě nijak moc nenadchla. Nápad s nebem zajímavý, ale tím to končilo. Hlavní hrdinka Bára mi strašně lezla na nervy, obecně mi nesedl styl psaní a fakt, že ta kniha postrádá jakýkoliv příběh či hlubší myšlenku. Ve finále mě spíše zajímala linka s babičkou v nebi.
Dočetla jsem to pouze proto, že jsem to poslouchala jako audioknihu.
Bylo to divný. Ze začátku jsem si myslela, že humor, ale pak mě to divně zneklidňovalo a dočítala jsem to nerada. Střídala se realita s posmrtným životem v nebi, což byl takovej divnej paskvil. Připadalo mi, že ani autorka nemá jasno v tom, jak to tam má vypadat.
Moc hezká knížka.
Dobře se mi četla.
Baví mě střídání vyprávění hlavních postav.
Jednu hvězdu dolů za ten konec.
Je to první kniha od této autorky, která se mi dostala do rukou. Neměla jsem vůbec žádná očekávání a byla vlastně docela mile překvapena. Příběh byl čtivý (přelouskala jsem celou knihu za pár hodin), hlavní postava byla natolik cynická, až mě to vlastně bavilo, a potěšily mě i zajímavé myšlenky o životě, které byly vepsané nenásilně jen tak mezi řádky. Jediné, co mě lehce zklamalo, byl závěr, který byl možná až přehnaně happyendovský, což se trochu tlouklo s celým konceptem, a zároveň i trochu odfláknutý, jako kdyby autorka chtěla ukončit příběh co nejdřív. Ale celkově fajn oddechovka.
Kniha byla příjemná oddychovka, neměla jsem vůbec problém se začíst. Já vím, že pasáže o nebi byly jen nějakou individuální zhmotněnou představou, ale mně vadilo, že zasahovaly do mých představ a lišily se, něco mi přišlo vyloženě jako rouhání a nebylo mi to příjemné. Možná to zní zastarale, ale dějová linka babičky mi zkrátka nesedla.
Jsem rád, že jsem jako první četl Pandu v nesnázích, i když tato kniha je rovněž dobrá. Neřechtal jsem se u ní jako u výše zmiňované, ale moc se mi líbilo její vřelé zobrazení tématu smrti a posmrtného "života". Jako věrný posluchač Chumelenice v textu místy Markétu poznávám a čtení tak pro mě bylo mírně osobnější. Nevím, do jaké míry je to Markétina zásluha, ale naprosto zbožňuju, jak mají její knihy stejný styl a hardcover, který se obejde bez přebalu. Rušivé však trochu je, že na rozdíl od Pandy v nesnázích má prohozené jméno autorky a díla, to bude ale jen můj OCD problém. Okamžitě letím do knihkupectví pro InTyMně ;)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Dostala jsem, co jsem od knihy potřebovala, smích i pláč. Zkrátka Oddychovka.
Bylo milé zavzpomínat, připomenout si, zaplakat si, zasmát se... ten cynismus mi sednul. Představivost autorky taky. Bylo to fajn. Vcítit se do hlavních postav za mne bývá jednodušší, když sami něco podobného prožijete... :)