Loupení jehňátek
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3260/bmid_loupeni-jehnatek-r7u-3260.jpg
4
51
51
Román o třech torontských ženách, jimž jejich svůdnická a vypočítavá přítelkyně zasáhne tragicky do života. Tři spolužačky z univerzity svede dohromady společný úděl, když jim jejich společná přítelkyně postupně odloudí manžely. Ta si s drzou bezprostředností pohrává s city a osudy svých přátel, dělá jí potěšení manipulovat s jejich životy a zdá se, že proti jejímu sprostému vyděračství a patologickému intrikánství jsou slušní lidé bezmocní. Autorka v psychologicko-dramatickém příběhu udržuje napětí do poslední stránky a v úměrné míře odvádí i povinnou daň módní mystice a psychologii.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , Šulc a spol.Originální název:
The Robber Bride, 1993
více info...
Přidat komentář
Příběh zajímavě propletený. Ale teda upřímně jsem se hodně musela nutit, abych knihu dočetla. Po třiceti stránkách jsem si říkala, tyjo to je divný, že pořád nevím o co jde. Nevěděla jsem to do stránky 500. Na mě zbytečně moc detailů a popisů, celkově prostě zbytečně moc dlouhý. Jinak jak jsem řekla, příběh zajímavý, má hlubší smysl.
Z knihy mám dost rozporuplné pocity. Bylo to takové jakési přeplácané a postavy spíše nesympatické. Autorčiny knihy mám ráda, ale tohle se moc nepovedlo.
Nu, asi to není autorka pro mě. Ani Příběh služebnice mi nepřipadal nijak wow a tohle jsem měla vyloženě problém číst se zaujetím. Takové zdlouhavé a nezáživné, konec předvídatelný, k hrdinkám jsem si nevytvořila žádný vztah....pocit po přečtení vlastně žádný. Pravděpodobně už knihy Atwoodové číst nebudu.
Příběh služebnice se mi líbil natolik, že jsem zkusil další knihu od Atwoodové. A opět jsem byl velmi spokojen. Téma je vlastně obdobné, byť zcela v jiném čase a v naprosto jiných kulisách. Ženy a jejich boj o přežití… Ano – je to trochu pateticky řečeno. Takže to vysvětlím. Jedná se pomyslné přežití v tomto zatím ještě ryze mužském světě. A jéje – další feministka, napadne možná některé čtenáře mužského rodu. Inu – možná. Ale jako téměř každý myšlenkový proud má i feminismus tisíce podob. Láska, mateřství… vztahy… kariéra… ale také různorodost, odlišnost… tři hrdinky představují tři zcela různé typy žen, které bojují s jakousi archetypální podobou Ženy. Podobou, kterou si po staletí modelují muži. Muži obecně, ale i muži, které v příběhu potkáme…
Je to tedy boj žen se ženou. Ale je zcela jasné, že za tuto válku mohou především muži. Oběti, nebo spíše otroci, svých chtíčů a animálních pudů… A jéje – řekne si opět nějaký čtenář mužského rodu. Tak to ani číst nebudu… A je třeba říct, že to asi opravdu moc mužů bavit nebude. Proč to tedy bavilo mě? Především proto, že Atwoodová píše skvěle… Lahodí to mé duši, mému vkusu, mým představám o dobré literatuře. Ještě nedávno, v dobách kdy jsem žil v rádoby spokojeném a šťastném partnerství bych měl asi také cukání. Pravděpodobně by mě to nudilo. Ale po dvou letech neustálého přemítání, proč se to všechno najednou rozbilo, jsem k podobným příběhům daleko vstřícnější. Protože si živě dokážu představit celý ten příběh zcela překlopený. Tři muži, kteří bojují s archetypem mužství. S ideálním mužstvím, které si naopak modelují ženy. Ten příběh by byl víceméně podobný, ne-li stejný…
Atwoodová nepatří mezi militantní feministický proud. Alespoň si to myslím. Přesto jsou tu a tam její mužští hrdinové malinko šablonovití a na hraně klišé. To ale rozhodně nemá žádný vliv na to, že kniha je napsána bravurně, s jemným humorem a chytře.
Tak to byla tedy paráda. Od této autorky jsem již četla Příběh služebnice (bohužel jsem byla ovlivněná seriálem, který byl vážně super), která se mi sice líbila, ale tohle je úplně jiný level, fakt výborně propracovaná.
Zase trochu jiný příběh, nebo spíše více příběhů provázaných postavou jedné příšerné manipulátorky.
Nelíbilo se mi... nevěrohodné, překombinované, zbytečně pitvající dříve rozpitvané problémy - ani jeden příběh té povedené čtveřice žen jsem autorce nevěřila. Vršení negativních emocí... stálo mě velké úsilí to vůbec dočíst.
Bravúrne vyskladaný a napísaný príbeh, vlastne - príbehy troch žien, ktorým do života vstúpi tá mrcha Zenia a obráti všetko naruby. Tony, Charis aj Roz, každá iná, každá svojim spôsobom sa vyrovnáva so svojou minulosťou aj prítomnosťou. Atwoodova vie naozaj perfektne vykresliť psychológiu ženských postáv. Sú uveriteľné a vždy zaujímavé, a aj inšpirujúce. Vrelo odporúčam.
S touto knihou jsem se celkem trápila. Pořád jsem čekala, až se něco stane. A když se TO stalo, nebylo mi zase jasné, proč. Hodně otázek, málo odpovědí.
POZOR, OBSAHUJE SPOILER (ASI)!
Pro mě byla tato kniha velmi zajímavá a budu o ní přemýšlet ještě dlouho. Je tak trochu feministická-hlavní hrdinky jsou ženy, válčí v bitvách každodenního života, vidí hlouběji. Muži tvoří vedlejší postavy, využívají pečovatelské pudy svých žen.. Myslím, že nám chce autorka sdělit, že ač si to možná neuvědomujeme, jsme my ženy velmi silné, dokážeme se navzájem podpořit. Měly bychom si svou sílu uvědomovat. Je třeba dát na svou intuici kdy odpouštět a kdy se vzepřít (viz Tony/Roz)
Tři kladné hrdinky mi byly i přes svou rozdílnost sympatické. Zpočátku se každá z nich jeví trochu bláznivá, trochu chudinka, ale postupné odkrývání jejich osudů nám pomáhá je pochopit a zjišťujeme, že náš první pohled byl poněkud milný. Jak často se tohle stává v běžném životě? Jak často soudíme, když vůbec nevíme, co se děje v jeho nitru, co ho vedlo k jeho činům?
Tyto tři hrdinky se setkávají se Zenií. Ta je ztělesněním zla, manipuluje, kalí vodu, je sebestředná, využívající.. Změní jim život. V závěru knihy vidíme, jak se s ní každá z nich vyrovná a zjišťujeme, že to, co se zdálo špatné, bylo možná k něčemu dobré. Jen se musíme přestat litovat, postavit se čelem a přijmout to, co se nám stalo, jako čistý fakt. Tonin muž se vzpamatoval, Rozin se poddal lítosti, Charis se zbavila vyžírky.. A zlo bylo potrestáno.
Zenie se v našem životě vyskytují. Patrně proto byla ta knižní trochu nekonkrétní-abychom ji čekali v jakékoliv podobě. Někdy v podstatně odlehčené formě, někdy v koncentrované. Zajímavé je i uvědomění, jestli i my jsme se někdy pro někoho nestali Zenií.
Nejen příběh intrikánské manipulátorky, ale také příběhy jejích tří tak rozdílných spolužaček. Čím to, že jí podlehají ony a hlavně jejich partneři? Četl jsem lepší knihy Atwoodové.
Tak tohle je kniha, kterou bych mohla zařadit do seznamu: "Kniha, kterou jsem nikdy nedočetla" poctivě jsem se snažila dvakrát. Ale číst se prostě nedala. I podruhé jsem ji rozečtenou odložila.
Škoda.
Četla jsem to někdy na Gymplu – třeťák, čtvrťák, a vůbec, ale vůbec mě to nebavilo. Mělo to být takové to originální dílo, které jakoby překvapuje, ale právě proto, že to hned na začátku zjistíte, tak vás tam nepřekvapuje vůbec nic a je to dost velká nuda a všechno předvídatelné. Bylo to o třech ženských, jedna byla nějaký historický stratég bitev (jakože netypická ženská), druhá nějaká svůdnice a ta třetí asi normální, nejsem si jistá, jestli neměla mladšího chlapa nebo tak něco. Prostě blbost. Nemám ráda novodobou literaturu.
Až teraz zisťujem, že na Slovensku je táto kniha známa pod názvom Nevesta zbojníčka. Myslela som si, že ide o dve rozličné knihy, ale to je už jedno, ja som nevedomky siahla po českom preklade.
Od autorky som čitala Múzeum zkamenělin, ktoré ma oslovilo štýlom, no nie obsahom. Čo sa týka tejto konkrétnej knihy, tak tá ma oslovila jedným aj druhým.
Už na začitaku som bola vtiahnutá do zaujímavo sa rozbiehajúceho príbehu štyroch žien, u ktorých Atwoodová perfektne vykreslila ich psychologickú stránku, a tempo zaujímavosti, ktoré nasadila na začiatku, dokázala udržať až do konca.
Len tá Zenia, tá mi vŕtala v hlave po celú dobu a stále mi na jej postave niečo nesedí. Osobne takú ženu nepoznám, chvalabohu, ale predsa sa mi jej vlastnosti zdali až moc prehnané, či zveličené, a preto hodnotím celé dielo veľmi, ale veľmi dobrými štyrmi hviezdami.
Zpočátku mě to nadchlo, každá ze tří hlavních hrdinek měla velmi osobitý charakter, který byl opravdu dobře popsaný, a to, jak autorka odkrývala postupně zápletku příběhu, mě zkrátka nutilo pokračovat dál. Konec byl každopádně už trochu zvláštní, působilo to na mě celkem nepřirozeně, jako by najednou hrdinky přišly o emoce a jen se vším se smířily, aby to tomu dalo aspoň nějaký konec, když o Zenii jsme se nedozvěděli v podstatě nic. Chápu, že udělat z ní záhadnou postavu s neodhalenou minulostí bylo nejspíš autorčiným záměrem, jenže v průběhu čtení jsem získala dojem, že celý děj směřuje k nějakému překvapivému rozuzlení, které bohužel nepřišlo. Jako by se do toho Margaret nějak zamotala a potřebovala to ukončit...
Knihu som si kúpila, keď som si kdesi prečítala, že za jej preklad do slovenčiny dostala Jana Juráňová nejakú cenu a že knihu "adaptoval" a vydal Juráňovej feministický spolok Aspekt. Obsah (i kvalita prekladu) týmto informáciám zodpovedajú.
Dosť ma však odradzoval slovenský názov, evokujúci na Slovensku velebené zbojníctvo.
Štyrom ženám sa tu udejú snáď všetky veci, které sa len v živote ženy udiať môžu, ale tri kamárátky si vzájomne pomôžu a spolu si poradia proti záludnostiam a zradám štvrtej. Miestami to balancuje nad priepasťou otvorenej zásuvky označenej štítkom "ženská literatúra" , ale nakoniec to nie je také zlé - román má i iné roviny, než iba röntgenovanie ženských myslí. Postava Tony - ženy, kterej odbornosť spočívala v znalosti historických vojnových bitiek, zbraní a taktík - je v literatúre dosť ojedinelá. Pre "boj" ženy so životom bola dobre vybavená; vedela, že "niektoré bitky sa jednoducho vyhrať nedali a niektoré mohli dopadnúť aj inak".
Od autorky som čítala zatiaľ slabšiu knihu Žena k nakousnutí a výbornú knihu Příbeh služebnice. Už po prečítaní týchto dvoch mi bolo jasné, že každá Atwoodovej kniha je originál. Siahla som po tretej – Neveste zbojníčke a iba som sa utvrdila v predchádzajúcom tvrdení.
Nevesta zbojníčka je román, v ktorom sa stretávame so záhadnou Zeniou a tromi ženami, ktorým skrížila životné cesty. Postupne sa rozvíja sled udalostí a príbehov, uveriteľných i menej uveriteľných, napätie je dávkované dokonale. Rýchlo zistíte, čo je Zenia zač, no aj tak vám to nezabráni v tom, aby ste knihu dočítali rýchlym tempom. Je totiž veľmi čitateľná a pritom to nie je žiadna ženská braková literatúra a la súčasná slovenská literárna scéna...Atwoodová filozofuje, zvažuje, báda a hľadá zmysel prostredníctvom troch žien. Každá z nich predstavuje jedinečnú a zaujímavú figúrku, s ktorými sa autorka dokonale pohrala. Ako to celé môže skončiť môžete iba hádať alebo predpokladať, no určite nebudete sklamaní. Názov knihy je veľmi zvláštny, ale aj na jeho pôvod natrafíte v knihe. V češtine vyšla kniha pod názvom Loupení jehňátek :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Znovu prečítané po piatich rokoch, a znovu kvalitný čitateľský zážitok. Súhlasím s tvrdením v anotácii, je to bezpochyby jedna z Atwoodovej najlepších kníh.