Lovec draků
Khaled Hosseini
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Vynikající! Liské. Kouzelné. Teplé i v krutých časech děje příběhu. A takový vztah syna k otci by si každý Čech mohl jen přát
No, páni.... nějak nemám slov...
Knížka přečtená jedním dechem, krásná, čtivá, přitom tak krutá...
"Zázračně nadaný vypravěč. .. Hosseini hraje na všechny struny srdce, aby je rozezpíval." (The Times)... u mě tato věta platí do posledního slova. Už dlouho jsem u knihy nepocítila tak různorodé a hluboké pocity - strach, bolest, ale i pocit radosti a štěstí. Smekám, Khaled :-)
Kniha je velmi čtivá už od začátku, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Jen mě trochu vadila povaha Amíra - sobec a Hasana - ten zase až moc oddaný... Tento román se mi líbil o něco více než Tisíce planoucích sluncí, ale nic nemění na tom, že pan Hosseini dokáže čtenáře zaujmout.
Zajímavý a silný příběh z Afghánistánu o přátelství dvou kluků z rozdílných společenských vrstev, o tom, jak se jejich osudy rozejdou a později, v dospělosti se zase tak nějak spojí. Kniha se pěkně čte, je napínavá.
Knihu jsem přečetla za jeden večer - tak nějak jsem ji chtěla "mít za sebou". Asi vím i proč. Před pár dny jsem totiž dočetla Tisíce planoucích sluncí. Ještě mám ten příběh v hlavě, ale bohužel jsem jej teď "přerazila " Lovcem draků. To byla chyba. Ten příběh jsem si už tak nevychutnala. Pletlo se mi to páté před deváté, snad si ji znovu přečtu, ale později....
Nádherně smutná kniha. Ke konci jsem si říkala, že je celkem jasné, jak to dopadne, pak přišel zvrat a děj mě překvapil. Asi jsem očekávala velký happy end a právě proto mě asi kniha tak nadchla, protože některé příběhy prostě happy endy nemají. Nemá ho ani tento? Těžko říct, musíte si ji přečíst a udělat si svůj vlastní názor.
Jedna z nejlepších knih, co jsem doposud četla. Kniha, která ve mně jako čtenáři vyvolala nejvíc emocí, ohromila mě, dojala, pohltila. Nemá slabá místa a Hosseini si jedinou knihou vydobyl místo v mém srdci.
Kniha se mi moc líbila, ale první půlka pro mě byla trošku náročná na začtení se. Nicméně Hosseini je opravdu Pan vypravěč a příběh je popsán tak poutavě, že musí v každém vyvolat nějaké emoce. Kniha Tisíce planoucích sluncí se mi ale líbila víc.
Zdál se mi vcelku roztáhlý úvod do příběhu, ale druhá část byla velice poutavým čtením, autorovy vypravěčské schopnosti opět nezklamaly!
Kniha je velmi čtivá, určitě doporučuji k přečtení, ale jednou mi to stačilo. Líbilo se mi přiblížení afghánské situace, ale u knihy jsem postrádala napětí, vše mělo až moc rychlý spád a předvídatelný konec.
Naprosto úchvatná kniha, která čtenáře nenásilnou a velmi čtivou formou provede relativně nedávnou afghánskou historií, o které průměrný český občan obvykle mnoho neví. Strhující příběh plný nečekaných zvratů. Osobně jsem knihu četla jedním dechem a ještě pořád ji mám pod kůží. Vřele doporučuju!
Je to opravdu síla. Doporučoval bych přečíst všem. Zase mi to připomíná, že se svět nedělí na národy a rasy ale lidi dobré a zlé a že nic nemusí být tak, jak se to na první pohled zdá. Takže pozor na předčasné soudy :-)
A teď jsem hrozně zvědav, co mi odpoví hory...
Srdceryvná kniha od naprosto neznámého autora, která vás o to víc překvapí. Jeden z nejdramatičtějích zážitků, které vám může současná literatura nabídnout.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
2007 | Lovec draků |
2013 | A hory odpověděly |
2008 | Tisíce planoucích sluncí |
2018 | Mořská modlitba |
Silný príbeh a jedna nádherná kniha. Hosseini vie naozaj bravúrne "rozprávať".