Děti a monstra

06.11.2023

Druhý díl je ještě o krapet lepší, než ten první. Spousta věcí se vysvětluje, dává dohromady. Má perfektní smysl pro humor (již první strana člověka rozchechtá - kosti, oči). A ukazuje, že tohle je stále teprve začátek úžasné ságy.

11.03.2022

Tak tenhle Lucifer, ten je libový. Po všech stránkách. Světlonoš je zde konečně takový, jaký by měl být. Vznešený, sobecký, nelítostný, lstivý a zatraceně chytrý. Kniha “Děti a monstra” má moc dobře vystavěný příběh. Vyprávění je celkem přímé, bez skrytých narážek a nevyřčených point, které by vedly k domýšlení a dohadům, co tím autor vlastně myslel. Za to jsem rád. Příběh je vyprávěn v několika souběžných dějových linkách, které se dříve či později protnou a všechno do sebe krásně zapadne. Navíc jsou zde všechny postavy, které jsem si oblíbil v první knize.
Bavila mě i výtvarná stránka. Jak kresba Petera Grosse, tak i kresba Deana Ormstona. Oba jsem si již dříve oblíbil v jiných sériích.

23.11.2021

Druhý díl je daleko akčnější, než první, více se tu toho děje. A přestože se zdá, že některé příběhy nemají s Luciferem nic společného, nakonec se příběhy propojí. Je vidět, že scénáristé mají od počátku jasnou představu, kam hlavní příběh vést, a dokáží dobře spolupracovat v tom, aby každý detail dával smysl.

23.02.2021

Příběh o tom, jak vládce Pekla vyrazí na návštěvu do pekla asijského aby získal to, co mu patří. Příběh o tom, jak andělská armáda zničí půlku LA. Příběh o tom, jak Lucifer odvrátil konec světa i když ho téměř sám zapříčinil.
Rozhodně lepší jak první svazek, příběh mi celkově přišel ucelenější a tím pádem příjemnější ke čtení, i když chvílemi netušíte co má sakra Lucifer za lubem (což je samozřejmě jedině dobře).
Bohužel, mě nadále trochu mrzí velký rozdíl mezi seriálovým a komiksovým světem Lucifer, i když mají oba něco do sebe, časem se možná mrknu i na další díly:)

21.02.2021

Opět úžasně zpracovaný komiks - kresba i příběh byly skvělé. Člověk je celou dobu v napětí, co se semele a jakým směrem půjde vyprávění dále. Monstra, duchové, andělé a další obyvatelé obyčejným lidem nepřístupných světů mě odjakživa velmi přitahovali a to je určitě hlavní důvod, proč se mi tato série tak líbí.

23.09.2020

Nevím moc, proč v tom pokračuji, asi to beru jako četbu před spaním ...pár stránek, když mě nebaví číst souvislý román. Naštěstí půjčeno z knihovny. Nevím, zda bych za to dal ty peníze. Možná se teprve komiksy prostě učím číst:)

01.01.2020

Úžasný příběh boje andělů s Luciferem a nejen s ním.

26.12.2016

Né že by to nebyl bezva chytrej komiks, ale Lucifer je mi sympatickej asi jako Viktor Kožený z podřadných sfér eXistence... prostě sebestřednej vychcanej zmrd, co se tváří nadutě jak Hellblazer a přitom je jen dávno padlej anděl:) Halt su vyznavač nový svěží magie, takže vidět přesluhovat zastaralý polobohy, co maj navíc z prdele kliku a nic mezi nohama mě nehorázně nezajímá!

25.06.2016

Dvojka za mnou a užil jsem si ji. Skvělá porce toho pravého komiksového labužnictví. Nemá cenu vypisovat zde jednotlivé příběhy a nebo spoilerovat, ať si každý projde příběhem sám. Zažije takové to hřejivé mrazení, které se vždy objeví po přečtení kvalitního příběhu. Kresba klasika, ale zde perfektně sedí a baví mě. Jen malé rýpnutí do vydavatele, chtělo by to lepší korekturu, chyb v textu bylo i na mě celkem dost. Hurá na další díl, Lucifer je prostě boží.....

03.10.2015

Po první knize s Luciferem v hlavní roli jsem byl trochu na rozpacích. Hledal jsem si k němu dlouho cestu a snažil se porozumět jeho záměrům. Je to prostě hajzl a tak se k němu musí i přistupovat. Nicméně v pokračování je vše už na svém místě. Jakoby se v té odštěpné sérii po Sandmanovi cosi probudilo. Sám jitřní kníže už mi nebyl tak nesympatický a jeho cesty už mi nejsou tak nesympatické. Výborné na téhle knize je, že vás nenechá ani vydechnout a pořád se zde něco děje. Příběh o tom, jak si Lucifer jde "vyzvednout" svá křídla je výborný. Navíc se zde přetrhne řetěz držící balíček karet Basanos, které určitě nadělaj v universu pěknou paseku. Mazikeen, má nejoblíbenější postava, hlídající bránu proti beztvarým společně s andělskou armádní jízdou je jednoznačný vrchol celé knihy a mně nezbývá než nasázet plnou palbu.

17.03.2014

Ďábel vás ladně vezme do svých spárů a odnese k branám nicoty. Lucifer rozpíná svá křídla a prezentuje bohatý svět, pohlcující ve své dokonalosti. Pomalu začínám rozumět záměrům a jsem upřímně zvědavý čeho všeho se dočkáme. Ulitba Sandmanovi potěší.

13.11.2013

Možná tu bude sem tam nějaký spoiler upozorňuju.
Příběh, co Mike Carey rozjel, minimálně konkuruje samotné předloze a oceňuji, že jsou v tomto booku na gaimanova Morfea a svět věčných uctivé odkazy. I když startovní příběh je až moc okatou kopií Sandmanovy cesty za svými ukradenými symboly moci, nemám s tím nižadných problémů, protože je to svižný start a chladnokrevně kalkulující Lucifer má charisma, které by zbortilo nejednu říši mrtvých. Příběh se tak čte sám. Pán snů je přece jenom moc neutrální, řídící se moc pravidly, Lucifer si dělá v podstatě co chce. Bere se sice úplně stejně vážně (což se mu vzhledem k okolnostem dá odpustit), ale je takový lehčí, není brácha od osudu a tak vůbec. Úplný začátek s démony, hrajícími o kosti a oči je vůbec jeden z nejlepších začátků vůbec. Takový hravý a nevinně roztomilý......“tak to nebyl člověk...hraje se dál“.

Izanami-no-Mikoto, bohyně stvoření, která podle všeho se svým chotěm vytvořila pomocí Nebeského kopí celé Japonské souostroví, je po smrti poměrně nemluvná a je i s torzem famylyje jen tichou loutkou na světlonošově cestě. Trochu zamrzí jak je českým překladem průhledně přelepen název prvních dvou sešitů, to už je lepší ten černý pruh. Ale to není moc podstatné. Musubi a její zmanipulování a přechod je prostě kuleidechrvoucí. Nevymyslelo snad rétoriku a manipulaci, ty esence propagandy, samo peklo;)?

V komnatách bez oken bych opravdu nechtěl trávit věčnost zatracení, ostatně když nad tím tak uvažuju, vůbec bych nechtěl být věčně zatracený – stejně jako mě ale příliš neláká např. představa křesťanského “nebe”, kde bych měl po věčnost po bocích andělů pět chvalozpěvy na Stvořitele. Jitřní kníže odhalí zneužití spících k šíření hrůzy a vzpomene si btw. na pařížské divadlo naturalistické hrůzy “Velký Guignol”, které přestalo hrát, protože hrůzám skutečného světa 20.století nemohlo konkurovat:) Vše zacvakne, získá poslední zbraň proti Izanami, celý plán Lucimu samosebou dokonale vyjde, zatímco v LA se děje u brány do nicoty obrovské rodeo. Saul a Cestits z beztvarých jsou naprosto dokonalí a jejích souboj s Mazekeen a kartami je bezchybný, tato pasáž se mi líbila obzvlášť. Cestis, i přes pohrdání lidstvem cituje z Roberta Frosta o ohnivé vášni, pěkný je pak i rozhovor Jill s Luciferem, kdy mu vmete do tváře, že je arogantní nevděčný zkurvysyn, až do mrákot opojený svou mocí a on jen lakonicky odpoví “Ha, úžasné, naprosto přesně řečeno” a pak ji, sice s mizející trpělivosti, velkomožně propustí. Každý je sám sebou, na nic si nehraje, perfekt.

No snad se v sérii ještě “kartářka” Jill objeví – tato postavička mi byla sympatická – ostatně jede dořešit něco se svoji matkou, tak možná se někde do děje ještě zaplete. Co mi vskutku uniklo a nevím oč jde je, když Saul dá ve fastfoodu poďobanému uklízeči “Rezidium pečeti – pařát”, že “bolest i blaženost budou pokaždé silnější”, neví někdo co to má být?

Kresba Petra Grosse prvních tří sešitů byla sice spíš v hlavním proudu, ale neměl jsem s ní problém, kresba prologu k Monstrům od Deana Ormstona, to je však jiné kafé, daří se ji zachytit o dost více, tak nějak z ní dýchá tisícileté prokletí. Příběh je hutný, kresba mu dává správnou atmosféru, historické události jedou paralelně s přítomností, vše odsejpá jako namazaný stroj. Nemohu se odtrhnout, akorát mi trochu neklape u pokorné kněžky Erišad, denodenně potracující své dítě, že cítila vůni kukuřice v chaldejském Uruku. Jak jsem obeznámen, kukuřice nepochází z úrodného poříčí Eufratu. Není nikde ani tesaná do kamene.....nebo, že by její pěstování snad za těch pár tisíc let bylo zapomenuto, nebo ví Carey víc, nebo si to jen neuvědomil, nebo se spletl? Nějak moc nebo:)

První sešit Dětí a monster přebírá opět P. Gross, což ve mně zvedá malou vlnu nevole, ale nedá se nic dělat, příběh plynule sviští.

Sestup Anadiela, v úvodu třetí části, je jako z nějaké fresky a tím, že je se spoustou barokních přiblblých andělíčků v tak malém okénku na celém dvoulistu, přijde mi to jako kvalitní sarkastický výsměch tomuhle přebubělému šlehačkovému stylu....a i malou předzvěstí. Dynamické střídání kresby v “andělské” a “mrtvé” lince akceleruje příběh a musím ohromeně říct, že se ten propletenec daří Careymu udržovat mistrovsky. Konec knihy dává velká očekávání, víc o tom už nemá cenu psát. Je to parádička.

Hnidopišsky ještě dodám, že mi chybí čísla stránek a záložka by byla přímo ultra-potřeba, ale pal to čert;) Hlavně by totiž této sérii pekelně slušel aspoň jeden díl ročně.