Lullaby
Jean-Marie Gustave Le Clézio
Krátký příběh mladé dívky, která v době dospívání opustí domov a několik dní žije kdesi v opuštěném domě na pobřeží. Drobná próza velkého autora vypadá spíše jako studie k rozsáhlejšímu dílu. Zcela rovnovážná dívčinu příběhu je v díle role krajiny, moře, skal na jeho břehu, vegetace, nebe, větru, vzduchu. Nádherná, náladová a až impresionisticky působivá četba.... celý text
Přidat komentář
Kouzelné... Nálady a pocity tak uvěřitelně odvyprávěné, že se na chvíli čtení stáváme hlavní hrdinkou a všechno prožíváme s ní. Ani si nevšimneme, že nás vtáhla do děje, že nás vzala sebou na procházku po útesech pašeráckou stezkou, na plavání pod hladinu studeného moře, posadila vedle sebe na terasu řeckého domku zalitou sluncem, kde šumí vítr a voda, kde se mezi bílými sloupky nebe a moře zdá nekonečné...
Možná nám Le Clézio pomáhá si uvědomit, že většinu života strávíme v hypnotickém stavu, kdy věnujeme pozornost svým starostem a těžkým myšlenkám a ta nádhera kolem, která tam stále je, nám uniká. Stačí jí věnovat svoji pozornost a můžeme totéž co Lullaby prožít třeba hned teď na procházce v jarním lese.
Ty jo tohle nebylo vůbec špatné. Líbil se mi autorův styl psaní. V celém příběhu se v podstatě nic moc nestalo. Když to hodně osekám, tak je příběh o tom, že mladá slečna nejde do školy, chvíli se prochází přírodou poblíž mořských útesů, sem tam někoho potká v dobrém i méně dobrém a posléze se vrátí domů a do školy, chvíli mluví s ředitelkou, potom s učitelem a je konec.
ALE! Zároveň se toho stalo tolik! Při čtení cítíte jak vítr který vaje a hladí vás ve vlasech voní po mořské soli, jak pleskají vlny o skály a odletující kapky vody ochlazují horký vzduch, jak voní tráva po medu a bzučí hmyz, jak padají kamínky z útesu při hravém poskakování, jak vás příjemně pálí sluneční žár na kůži, jak Lullaby prociťuje lásku i výčitky ke svému otci, jak zažívá naplňující okamžiky osvobození, jak Lullaby splyne s prostorem kolem sebe a dostává se do extatických stavů... A další zvláštní detaily, které autor umí navodit neskutečně plasticky bez otravného natahování jen tak nějak lehce mezi řádky. To co jiní autoři nedokáži vyjádřit v 300 stranách, to tento autor dokázal vměstnat do pouhých 54 stránek. Tohle mě fakt mile překvapilo. Budu muset prozkoumat jeho další tvorbu.
V prvej kapitole tejto útlej knižočky človek presne chápe pocity dievčaťa, ktoré netúži viac chodiť do školy a rozhodne sa pre samotu v prírode, pobrežie mora a príjemné spomienky. V druhej kapitole prajete Lullaby, aby blažene splynula s prírodou/istotou a navždy to tak bolo. No "votrelec", čo vstúpil do chvíle, a strach z neho prekazia tento ušľachtilý zámer. Tretia kapitola o návrate dievčiny do "bežného" života však dáva nádej, že i tam môžu byť ľudia, čo rozumejú.
Zpoloviny je příběh spíš líčení krás moře. V druhé polovině autor nakousne příběh, kdy bysme mohli poznat Lullyby, proč utekla, jaké jsou vztahy ve škole mezi ředitelkou a zaměstnanci, mezi žáky, případně nějaká zápletka s panem Filippim... Ale nedozvídáme se nic. Takže pokud budete číst tuhle knihu, tak ideálně při relaxaci na dovolené u moře. :)
Na konci mi chyběla stránka s vysvětlením, protože jsem celé dílo vůbec nepochopila. Jestli se k němu v budoucnu vrátím, tak na tom snad budu lépe..
Autorovy další knížky
| 1996 |  Poušť |
| 1996 |  Bludná hvězda |
| 1967 | Horečka |
| 1965 | Zápis o katastrofě |
| 1996 | Lullaby |
Sen se střetává s realitou.
Kdo nechtěl v dospívání utéct od všedních problémů?
Veskrze originální pojetí - hledání tajemství prostřednictvím slov, fyzikálních rovnic a svobodné přírody...
"Vzpomněla si, co jí [Lullaby] jednou otec řekl o větru, moři a slunci. Byla to dlouhá věta mluvící o svobodě a prostoru, nebo něco podobného." (s. 40)