Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418913/bmid_lustr-pro-papeze-A9l-418913.jpg
5
743
743
"Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů" Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Silný příběh z nepředstavitelně krutého a nefér prostředí, ze kterého vám bude smutno a při čtení pocítíte silný pocit beznaděje.
Emocionálně velmi náročná kniha. Ačkoli jsem podle anotace i obálky jasně věděla, do čeho jdu, znovu jsem si ověřila, že na něco takového člověk prostě připravený není a dopředu být ani nemůže. Stejně jako Míla - sám líčí, že když už jeho situace začala vypadat nadějněji (nástup do Minkovic a práce pro n.p. Preciosa), nemohl být dál od pravdy. Apropos pravda a fakt, abychom na některé historické události nezapomínali, je velmi silné poselství téhle knihy. Rozhodně doporučuji přečíst každičkou slabiku téhle knihy (ano, i s doslovem a poděkováním autora), neboť kdo nezná minulost, bude nucen si ji zopakovat...
"Prolog
V té báječné době, kdy jsme se všichni bezstarostně dívali na večerníčky s Křemílkem a Vochomůrkou, loupežníkem Rumcajsem, poslouchali písně Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a skupiny Olympic.
V časech Tří oříšků pro Popelku a dalších těch skvělých českých filmových komedií, které všichni milujeme dodnes.
Tehdy, když ostatní mlčeli, se skutečně odehrával nejen tento příběh..."
Ač knížka je tak tenká,tak tragédie v ní je tak silná,nechci to snad ani dočíst,tak moc mě to všechno bolí.
Kdybych dříve nic o tematice táborů nucených prací a obecnem o životě v totalitě nepřečetla, dala bych plný počet hvězd. Klobouk dolů před osudy lidí nevinně zavíraných, před osudy lidí, kteří si zachovali i ve vězení důstojnost. Ale hodnotím tuto konkrétní knihu a ta mi nějak k srdci nepřirostla, ani nevím proč, ale četla jsem tuto útlou záležitost docela dlouho a přiznám se, že mě chvílemi nebavila.
Vůbec nevím, co napsat...
***
Opřel jsem se o zeď a nechal se zase konejšit paprsky slunce. Miloval jsem to. Byl to drobný luxus a dotek Boha tady v pekle.
Utrhl jsem si hrst trávy a čichl k té vůni. Chtěl jsem myslet na něco krásného, na přírodu a tramp, ale zbyla ve mně jen nenávist a bolest.
Tohle přece nemůžou.
***
Naštěstí je knížka dost krátká, protože i tak je mi po jejím dočtení fyzicky špatně.
Jedna z mála knih, kterou jsem přečetla sakumprásk celou včetně poděkování autora.
Autorovi děkuji a stejně tak i těm, které sám zmiňuje v poděkování.
Doufám, že se kniha někdy stane povinnou četbou, protože na tyto zločiny by se nemělo zapomenout.
O Osvětimi známe už snad příběhy všech zaměstnání (od porodní sestry, přes tatéra a kdovíkoho ještě, ... až po velitele), nacistické zločiny odsuzujeme, ale trvalo nám přes 30 let od listopadu, než se komunisty podařilo odstavit z vlády. O STBáckých sviních ani nemluvě.
Takovéto knihy je potřeba propagovat. O této součásti naší minulosti se nesmí mlčet.
Už jsem asi sklouzla do klišé, ale prostě si to přečtěte a posuďte sami.
Na první pohled se může zdát, že půjde o krátké čtení (z počátku mi připomínalo Občanský průkaz od Šabacha). Ano je to krátké, ale velmi drsné - syrové. O věcech, které dělali Češi Čechům.
Abyste plně pochopili co vlastně čtete, vstřebali tu hrůzu, beznaděj a flustraci, doporučuji během četby dělat přestávky. Četba je značně emočně vyčerpávající. Není to čtení ke kávě - spíš k pořádnému panáku whisky.
Příběh nespravedlivě odsouzeného šestnáctiletého mladíka, kterému zničila život lež jednoho komunistického pohlavára.
Hlavní hrdina Míla si projde několika věznicemi, ve kterých zažívá doslova peklo na zemi. Většina obsahu knihy je o tom, jaká zvěrstva byla v těchto věznicích, lépe řečeno lágrech, na vězních páchána. Ocenila bych trošku větší rozpracovanost celé knihy a hlavně víc informací o návratu hlavního hrdiny do života venku.
Lustr pro papeže by si měli povinně přečíst všichni ti, co tvrdí, jak se za komunismu dobře žilo. Ale věru to není lehké čtení….
Po přečtení knihy jsem zůstala úplně v záseku. Kolik ještě nevíme věcí, o kterých se nepsalo a postupně vyplouvají na povrch. Příběh je drsný, hodně drsný. Když už si myslíte, že to nemůže být horší, tak ano, je to ještě horší. Kdo tu hrůzu přežil, odchází nadobro zlomený. Knížka mě zcela ohromila.
Silné téma o zvěrstvech v komunistických koncentrácích, které nesmí být zapomenuty, ale bohužel literární zpracování je velmi slabé. Čekal jsem od knihy víc.
Smutné čtení, ale tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý - zvlášť v dnešní době. Největší hrozbou pro člověka není režim, ve kterém zrovna žije, ale jsou to ostatní lidé. Ti, kteří nevědí. Ti, kteří nechtějí vědět. A ti, kteří jsou ochotni zahodit svou lidskost a páchat na svém bližním taková zvěrstva jen proto, že jim k tomu někdo dal moc...
Čteme jednu knihu za druhou o holocaustu. Méně, ale přece jen občas knihy o sibiřských gulazích. Kde se ale ztratila naše česká nepříliš vzdálená minulost??? Každý slyšel o “padesátkách” , ale to už je pro většinu z nás také pravěk. Ale co “sedmdesátky a částečně i “osmdesátky”? Co jsme dělali? Jak jsme žili? Co jsme věděli či tušili a co jsme vědět nemohli či nechtěli? Připusťme si, že tyto normalizační hrůzy nemají daleko od těch nacistických či sovětských, zajímejme se, nezapomínejme a šiřme dál.
Malá útlá knížka plná násilí a brutality kterou dokážou vyprodukovat jenom vygumované totalitní mozky. Po přečtení vám bude smutno. Smutno z toho že se všechno dělo jen kousek od vás, pokud jste starší ročník a nemáte zrovna ten zelený totalitní mozek, uvědomíte si že v hlavní roli příběhu jste mohli být i vy sami.
Knihu jsme před pár lety rozebírali na maturitním literárním semináři. Všechny nás velice zaujala, v návaznosti na to byl autor pozván do školy na besedu. Kéž by se tak nestalo. Nemohla jsem uvěřit, jak takový člověk mohl napsat tak dobrou knihu - omezený, hádal se se studenty, přesvědčen o vlastní pravdě, vždyť nějaký gymnazista nemůže vědět víc něž já. Neustále se vychvaloval a pyšnil se titulem režiséra, přitom natočil ubohý Kozí příběh, který má na ČSFD 39 %. To, jakým způsobem se prezentuje a angažuje v rámci covidu, to už vůbec nekomentuji. Obávám se, že jeho poslední mozkové buňky vložil do této (skutečně dobré) knihy.
Drsný příběh šestnáctiletého kluka, který byl ve špatný čas na špatném místě. Následkem dalších a dalších událostí stráví deset let v komunistických lágrech. Z vyprávění jde mráz po zádech a je neuvěřitelné, že to všechno dokázal přežít.
Opravdu si ještě někdo může po přečtení této knihy myslet,že tenkrát bylo tak nějak lépe?
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2018 | Motýlí křik |
Z takzvané lágrové literatury mám již něco načteno, ale takto drsný příběh z českého prostředí jsem nečekal. V knize s nevelkým počtem stran se odvíjí příběh plný brutality a nevýslovného lidského utrpení. Drsnost je umocňována i častými vulgaritami, které mě však v souvislosti s daným tématem a popisovaným prostředím nijak nepohoršovaly.
Nejspíš je vhodné uvést, že se přímo nejedná o literaturu faktu, neboť autor přiznává částečnou fabulaci a do příběhu hlavního hrdiny zakomponoval i zážitky jiných vězňů, které se mu podařilo sesbírat.
Celkově knihu hodnotím jako významný příspěvek k závažnému tématu pracovních táborů či tzv. "nápravných zařízení", které se v Československu ani v 70. letech příliš nelišily od těch z 50. let nebo od nacistických koncentráků či sovětských gulagů.