Lživé kameny z Marrákeše
Stephen Jay Gould
Gould se v knize zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií (včetně samotného Galilea). Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobnostem přelomu 18. a 19. st. (Lavoisier, Buffon, Lamarck). Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zajímavé. Gould se stal známým díky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi, geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil, že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal. První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostem renesance, osvícenství a viktoriánské éry. Například Johann Beringer, učenec z 18. století, napsal pojednání o úžasných „lživých kamenech“ z Wűrzburgu. Ve skutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělali hlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie.... celý text
Literatura naučná Věda
Vydáno: 2011 , Mladá frontaOriginální název:
The Lying Stones of Marrakech, 2000
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
paleontologie kameny fosilie, zkameněliny
Autorovy další knížky
1998 | Jak neměřit člověka |
1988 | Pandin palec |
1998 | Dějiny planety Země |
2005 | Dinosauři v kupce sena: Úvahy o povaze přírodních věd |
2011 | Lživé kameny z Marrákeše |
Tradičně nesmírně kvalitní a fundované eseje Stephena J. Goulda. V mnohém překvapující kniha, ať už jde o současné falšování zkamenělin nebo výzkum, který Gould provedl na téma slavného podvodu, jemuž naletěl Beringer a který přináší mnohé překvapivé údaje vyvracející dřívější tvrzení (které český čtenář bezpochyby dobře zná nejen z knih o paleontologii, ale i od L. Součka). Výborně přeložená kniha se spoustou zajímavých obrázků je příkladem toho, jak se má psát vědecká esej. Kolik akademiků by dokázalo napsat fundovaný, filosofický a k tomu láskyplný a hluboce osobní text o hráči baseballu? Zde se navíc jedná o Joea DiMaggia, kterého zná každý, když už ne z baseballu, tak z písničky Mrs. Robinson Simona a Garfunkela, DiMaggia, jenž byl symbolem své doby – a dozvíte se také, česky snad poprvé, co DiMaggio řekl Simonovi při osobním setkání. A vůbec, tohle je prostě jedna z těch knih, u kterých se modlíte, aby nepřestaly vycházet – a může to být klidně i kvůli Ernestu Haeckelovi na straně 311.
Poznámka k českému vydání: kdo vymyslel tuto novou grafickou úpravu edice Kolumbus – a proč?!